3 VSOL 146/2013-A-11
KSBR 32 INS 30987/2012 3 VSOL 146/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Miroslava Šamši, bytem a místem podnikání Antonína Dvořáka 1344, Hulín, PSČ 768 24, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.12.2012 č.j. KSBR 32 INS 30987/2012-A-6

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí uvedl, že v návrhu uvedené skutečnosti jsou popisem nedostatečným, z něhož nelze bez dalšího uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, neboť z návrhu není patrno, zda má dlužník alespoň dva věřitele, u kterých má alespoň dva závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen plnit či konkrétní vylíčení skutečností, ze kterých by bylo možno posoudit a srovnat výši dlužníkových závazků s rozsahem jeho majetku a dále se zabývat možností pokračování v jeho podnikatelské činnosti. Úpadek tak dlužníkem není řádně tvrzen ani v případě jeho platební neschopnosti, ani předlužení. Z insolvenčního návrhu nevyplývá celková částka dlužníkových závazků, ani počet dlužníkových věřitelů. Dlužník ohledně svého majetku tvrdí, že vlastní nemovitosti zapsané na LV č. 2720, avšak bez bližšího určení, či tvrzení jeho ceny a nákladní automobil Renault Master též bez sdělení alespoň odhadu jeho ceny. Dlužník tvrdí, že již nepodniká a nemá žádné zaměstnance; další popis rozhodných skutečností návrh neobsahoval. Soud se dále zabýval přílohami k návrhu přiloženými a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, senátní značka 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 uvedl, že za způsobilý zdroj poznání o majetkových poměrech dlužníka by mohly být považovány tzv. povinné přílohy insolvenčního návrhu, to je seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, ovšem pouze za předpokladu, že tyto seznamy obsahují náležitosti dle insolvenčního zákona a jsou opatřeny podepsaným prohlášením dlužníka o jejich úplnosti a správnosti. V přezkoumávané věci dlužník k návrhu přiložil listinu, jež má býti seznamem závazků, tato však není opatřena prohlášením dlužníka o správnosti a úplnosti údajů v nich obsažených a nemůže se tedy jednat o relevantní zdroj poznání o skutečné situaci dlužníka. Vzhledem k tomu, že insolvenční návrh neobsahuje náležitosti insolvenčního návrhu a tím nesplňuje podmínku řádné projednatelnosti, když současně nelze postupovat podle ustanovení § 43 občanského soudního řádu a vyzývat navrhovatele k odstranění vad návrhu, postupoval insolvenční soud v souladu s ustanovením § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém poukazoval na dříve podané insolvenční návrhy ke kterým přiložil i seznam věřitelů a výsledovku -rozvahu v účetnictví. Dříve než podal přezkoumávaný insolvenční návrh, dotazoval se na Krajském soudě v Brně, zda musí znovu posílat přílohy, které již jednou poslal, a bylo mu sděleno, že nikoliv. Nesouhlasí proto se závěrem soudu prvního stupně, že listiny-účetní rozvaha a výkaz zisků a ztrát nebyly k insolvenčnímu návrhu připojeny, poukazuje na to, že tyto listiny byly připojeny k dřívějšímu insolvenčnímu návrhu.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Brně k návrhu dlužníka, který tvrdí, že je podnikatelem zapsaným v živnostenském rejstříku s rozhodující činností řeznictví-uzenářství. Dlužník ve svém insolvenčním návrhu popisuje situaci na základě které počal v období let 1991 podnikat, popisuje situaci, která se od počátku jeho podnikání změnila v souvislosti s tím, že se zpřísňovaly požadavky na výkon jeho podnikatelské činnosti z hlediska dodržování příslušných hygienických a veterinárních předpisů v důsledku čehož musel budovat nové nebytové prostory. Na základě obratu na bankovním účtu mu banka navýšila kontokorent až na 2,5 miliónů korun, ale po tří měsíčním nedodržení obratu chtěla kontokorent vrátit zpět, 1,5 miliónu ihned a zbytek za rok. Tvrdí, že pak přišla hospodářská krize a situace nebyla jednoduchá a dopad těchto skutečností se promítl do jeho podnikání. V současné době nemá žádné zaměstnance, tvrdí, že je předlužen, když dospěl k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již reálně nelze uspokojovat; svou podnikatelskou činnost fakticky ukončil. Poukazuje na to, že stav jeho úpadku ve formě předlužení je zřejmý z rozvahy k datu 31.12.2001, coby přílohy č. 1 jako dosud posledního jeho výstupu z účetnictví. Tvrdí, že má nemovitý majetek uvedený na LV č. 2720 v katastru nemovitostí a z movitého majetku nákladní automobil Renault Master rok výroby 2005. Uvádí, že kromě předluženosti splňuje i druhou definiční podmínku úpadku, a to pluralitu věřitelů, je v platební neschopnosti, protože při pluralitě věřitelů není schopen plnit zákonně přípustným způsobem závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Poukazuje na to, že aktuální věřitelé jsou uvedeni v příloze č. 2. Navrhuje, aby bylo rozhodnuto o jeho úpadku a prohlášení konkursu a pokud jde o označené přílohy žádá, aby tyto přílohy byly vyžádány z jeho dříve podaných insolvenčních návrhů.

Podle § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh dlužníka neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, a to jak ve formě platební neschopnosti, tak také ve formě předlužení.

Požadavkem kladeným na obsahové náležitosti insolvenčního návrhu v ustanovení § 103 odst. 2 IZ se Nejvyšší soud nejdříve zabýval v usnesení ze dne 26.2.2009, senátní značka 29 NSČR 7/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 91/2009. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Z toho důvodu proto nelze přihlížet k seznamu věřitelů, který dlužník jako přílohu č. 2 označil v podaném insolvenčním návrhu. Vzhledem k tomu, že tato listina není opatřena podepsaným prohlášením dlužníka o správnosti a úplnosti, nelze tuto listinu považovat ani za povinnou přílohu k insolvenčnímu návrhu-seznam závazků ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1, písm. b) IZ. Z hlediska vylíčení obsahových náležitostí insolvenčního návrhu by nebylo možné ani přihlížet k rozvaze k datu 31.12.2011, kterou insolvenční navrhovatel ve svém návrhu označil jako přílohu č. 1 a která ostatně k insolvenčnímu návrhu nebyla ani připojena, a nebyla ani připojena k dřívějším insolvenčním návrhům, na které odvolatel odkázal ve svém insolvenčním návrhu s tím, že přílohy u těchto dřívějších insolvenčních návrhů nechť soud připojí ke stávajícímu insolvenčnímu návrhu.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu pak dále nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ) nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ) a nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Nutno souhlasit se soudem prvního stupně v závěru o tom, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek, a je tudíž neprojednatelný. Insolvenční návrh dlužníka neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník má více věřitelů, což je podstatný znak úpadku, jak ve formě platební neschopnosti, tak také ve formě předlužení. Insolvenční návrh dlužníka rovněž tak neobsahuje žádné konkrétní informace o tom, že nejméně dva jeho věřitelé vůči němu mají peněžité pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky) jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit. Pouhé obecné tvrzení dlužníka o tom, že má více věřitelů a není schopen závazky plnit po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, náležitostem ustanovení § 103 odst. 2 IZ nevyhovuje a na základě takových obecných tvrzení nelze učinit závěr, zda se dlužník skutečně nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti. Dlužník je fyzickou osobou-podnikatelem, a proto by u něho přicházel do úvahy i stav úpadku ve formě předlužení. Nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že ani v tomto směru insolvenční návrh dlužníka neobsahuje žádná konkrétní tvrzení, když jeho návrh neobsahuje konkrétní tvrzení o výši jeho závazků a o hodnotě jeho majetku, tak, aby bylo možné skutečně dovodit, že výše jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, když dlužník ve vztahu ke svému tvrzenému majetku nic bližšího neuvádí.

Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ proto, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené

rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 28. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu