3 VSOL 146/2012-A-11
KSOS 14 INS 420/2012 3 VSOL 146/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Jitky anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrádek č.p. 470, PSČ 739 97, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.2.2012, č.j. KSOS 14 INS 420/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, soud uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že návrhem, doručeným soudu dne 9.1.2012, se dlužnice domáhala rozhodnutí o úpadku a jako způsob řešení úpadku navrhla oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, nemovitosti v hodnotě 4.646.500,-Kč. Podle závěrů soudu prvního stupně oddlužení zpeněžením majetkové podstaty však není možné, neboť dlužnice má závazky ve výši 8.278.675,-Kč, z toho zajištěné představují částku 6.610.182,-Kč. Po odečtení zajištěných závazků ve výši 6.610.182,-Kč (za předpokladu, že se všichni zajištění věřitelé přihlásí jako věřitelé zajištění, což je na jejich zvážení) z hodnoty nemovitostí nezbude žádná částka, z níž by bylo možno uspokojit nezajištěného věřitele alespoň ve výši 30 %. Insolvenční soud také zvažoval možnost řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře a v této souvislosti zjistil, že ani při společném oddlužení manželů (dlužnice a jejího manžela Ing. Romana Bazgiera, který také podal insolvenční návrh) by manželé ze svých příjmů (jež činí u dlužnice 12.500,-Kč a u manžela dlužnice asi 12.500,-Kč), s ohledem na to, že mají dále vyživovací povinnost ke třem dětem, a s ohledem na celkovou výši závazků, nebyli schopni za pět let zaplatit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek. Jediným způsobem řešení úpadku je tak konkurs. S přihlédnutím k tomu, že pouze minimální výše odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí 45.000,-Kč, s tím, že v průběhu konkursního řízení lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených, uložil soud zaplacení zálohy dlužnici v plné výši.

Proti tomuto rozsudku podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že kromě nemovitosti je vlastníkem osobního automobilu a dalších movitých věcí uvedených ve formuláři pod kolonkou č. 12, pořadovými čísly 1-13, jejichž zpeněžením lze docílit alespoň částečného uspokojení věřitelů, přičemž očekávané zpeněžení nebude pouze nepatrné. Dále namítala, že lze stěží spekulovat o tom, že by se mohli zajištění věřitelé přihlásit jako nezajištění, neboť pokud by tak učinili, nic by jim to nepřineslo. Vzhledem ke všem okolnostem není jisté, zda se svojí pohledávkou přihlásí do řízení nezajištěný věřitel, když tato pohledávka se nestala vůči dlužníkovi doposud splatnou a je možné, že tento věřitel se spokojí s plněním, které obdrží z konkursní podstaty firmy RUBUS INVEST a.s., IČ: 25818937, která je přímým dlužníkem nezajištěného věřitele Raiffeisen bank a.s., IČ: 49240901. Není bez významu ani to, že přímým dlužníkem z titulu závazku vůči České spořitelně, a.s., která má právní postavení zajištěného věřitele, je rovněž společnost RUBUS INVEST, a.s., jejíž konkurs doposud probíhá, a rovněž tento věřitel má nárok na výtěžek poměrného uspokojení v tomto konkursním řízení, takže je možné, že povinnost dlužníka hradit pohledávku se o částku odpovídající výtěžku, který připadne na tohoto zajištěného věřitele, sníží. Podle odvolatelky měl insolvenční soud poskytnout jí a jejímu manželovi šanci a povolit oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Pokud by se ukázalo, že není možno dosáhnout výtěžku zpeněžení tak, že nezajištěným věřitelům bude uhrazeno alespoň 30 % jejich pohledávek, pak existuje možnost, aby si dlužnice, např. od rodinných příslušníků, vypůjčila potřebnou finanční částku, díky které by mohla dorovnat částku odpovídající 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici povoluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, popřípadě, aby napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem, došlým soudu dne 9.1.2012, domáhá rozhodnutí o svém úpadku a navrhuje, aby byl řešen zpeněžením majetkové podstaty. Uvedla, že insolvenční návrh podává zároveň se svým manželem Ing. Romanem Bazgierem, a navrhla, aby její insolvenční návrh byl spojen ke společnému řízení s insolvenčním návrhem jejího manžela. Ve svém návrhu dlužnice uvedla, že má více věřitelů (čtyři-Raiffeisen bank, a.s., Kredit Finance s.r.o., Česká spořitelna, a.s. a Finanční úřad Ostrava), jimž dluží částku celkem ve výši asi 8.278.675,-Kč. Z údajů, obsažených v insolvenčním návrhu a jeho povinných přílohách, vyplývá, že dlužnice je vlastníkem nemovitostí (jež jsou ve společném jmění manželů), zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Třinec na LV č. 696 pro obec a katastrální území Hrádek-rodinného domu č.p. 450 na parcele St. 658, s tím, že pozemek, na kterém je dům postaven, je však ve výlučném vlastnictví manžela dlužnice Ing. Romana Bazgiera. Tyto nemovitosti byly oceněny znaleckým posudkem ze dne 4.1.2012 na částku 4.476.578,-Kč. Na nemovitostech vázne zástavní právo smluvní na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 31.8.2010 k zajištění pohledávky věřitele Kredit Finance s.r.o. ze smlouvy o úvěru ve výši 1.519.000,-Kč a budoucí pohledávky až do celkové výše 100.000,-Kč, které vzniknou do 25.9.2015, dále zástavní právo zákonné na základě rozhodnutí správce daně ze dne 29.3.2011 pro věřitele Finanční úřad Ostrava 1 k zajištění daňové pohledávky v celkové výši 76.850,-Kč a zástavní právo exekutorské na základě exekučního příkazu Exekutorského úřadu Ostrava, Mgr. Pavla Fučíková, ze dne 7.7.2011, jež nabyl právní moci dne 1.8.2011, k zajištění pohledávky věřitele Česká spořitelna, a.s. ve výši 4.140.539,94 Kč s příslušenstvím. Podle seznamu movitého majetku je dlužnice dále vlastníkem osobního automobilu Octavia reg. zn. 2T3 1170, rok pořízení 2004, v pořizovací ceně 650.000,-Kč, a běžného vybavení domácnosti. Podle předloženého aktualizovaného seznamu závazků ze dne 24.1.2012 má dlužnice závazky v celkové výši 8.278.675,-Kč, a z toho zajištěné závazky ve výši 6.610.182,-Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

S ohledem na skutečnosti, uvedené v insolvenčním návrhu, lze uzavřít, že dlužnice je v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, když zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. a/ IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by proto tyto náklady, to je nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) musel hradit stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. V tomto směru je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části, týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nebude možné, neboť je nutno vyjít z předpokladu, že se přihlásí všichni věřitelé, to je věřitelé zajištění i nezajištění. I s přihlédnutím k zůstatkové hodnotě osobního automobilu a zůstatkové ceně obvyklého vybavení domácnosti je zřejmé, že po uspokojení zajištěných věřitelů z majetku dlužnice nezbude již žádná částka, z níž by bylo možno uspokojit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ).

Námitka odvolatelky, že je možno povolit oddlužení s tím, že ukázalo-li by se pak v průběhu oddlužení, že výtěžek zpeněžení majetkové podstaty nebude dostačující, může řešit situaci finančními půjčkami, neobstojí.

Nutno zdůraznit, že předpoklad dosažení uspokojení minimálně 30 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů musí být splněn již ke dni rozhodnutí insolvenčního soudu o povolení oddlužení. Zákon (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ) v tomto směru stanoví výjimku pouze v případě, že nezajištění věřitelé-za situace, kdy nelze předpokládat, že by třicetiprocentní míra uspokojení byla reálně dosažitelná-udělili písemný souhlas s nižším plněním. O takový případ se však v posuzované věci rozhodně nejedná.

Se zřetelem na shora vyložený účel zálohy soud prvního stupně tudíž postupoval správně, pokud za těchto okolností dlužnici uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Insolvenční soud stanovil správně i výši požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem totiž činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, přičemž insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu