3 VSOL 144/2011-A-22
KSBR 46 INS 5841/2010 3 VSOL 144/2011-A-22

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Milkov 13, Ludmírov, Hvozd u Prostějova, PSČ 798 55, o insolvenčním návrhu věřitele ACM Money Česká republika, a.s., se sídlem Praha 8, Čimická 780/61, PSČ 181 00, IČ: 26158761, zastoupeného advokátem JUDr. Róbertem Paulovičem, se sídlem Praha 8, Čimická 780/61, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 46 INS 5841/2010-A-17 ze dne 11.2.2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 46 INS 5841/2010-A-17 ze dne 11.2.2011 se m ě n í tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh věřitele (výrok I.), dlužníku nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.), rozhodl, že navrhovateli se vrací zaplacená záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč po právní moci tohoto usnesení (výrok III.), a navrhovateli uložil, aby do 10 dnů od právní moci usnesení sdělil soudu číslo bankovního účtu, na který má být vrácená záloha poukázána (výrok IV.).

Na odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh navrhovatele ze dne 27.5.2010, jímž se navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka, sice obsahoval podrobné okolnosti osvědčující oprávnění navrhovatele podat insolvenční návrh, neboť obsahoval popis závazku dlužníka vůči navrhujícímu věřiteli vzniklého uzavřením smlouvy o úvěru č. 831 z 15.2.2007, avšak k rozhodujícím skutečnostem svědčícím o úpadku dlužníka navrhovatel žádné konkrétní okolnosti neuvedl. Uvedl pouze, že dlužník má další splatné pohledávky vůči Českému inkasnímu servisu spol. s r.o. pro pohledávku ve výši 22.459,89 Kč vymáhanou soudním exekutorem, dále vůči Komerční bance, a.s. pro pohledávku ve výši 49.576,80 Kč vymáhanou soudním exekutorem, vůči GE Money Auto a.s. pro pohledávku ve výši 20.637,50 Kč rovněž vymáhanou soudním exekutorem a vůči České podnikatelské pojišťovně, a.s. pro pohledávku ve výši 1.754,-Kč vymáhanou soudním exekutorem, což vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí a usnesení o nařízení exekuce. Dle soudu prvního stupně věřitel tedy pouze v obecné rovině uvedl subjekty, o kterých se domnívá, že jsou dlužníkovými věřiteli, aniž by však tvrdil konkrétní okolnosti svědčící o tom, že tyto pohledávky jsou existentní (neboť usnesení o nařízení exekuce a zápis exekuce v katastru nemovitostí nevylučuje, že pohledávka označeného známého věřitele byla již uhrazena), a především pak zcela absentuje jakýkoliv konkrétní a rozhodující údaj (popis), že dlužník není schopen své závazky platit, a že se tedy nachází v platební neschopnosti. Navrhující věřitel pouze vyslovil domněnku, že vzhledem k uvedenému má závazky starší tří měsíců. Tento údaj by však musel být doplněn uvedením konkrétních skutečností, že se jedná o neschopnost dlužníka platit podstatnou část dlužníkových peněžitých závazků. Protože absence základních náležitostí insolvenčního návrhu brání pokračování v řízení, soud prvního stupně rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu. K tomu poukázal na ustanovení § 128 odst. 1 IZ, které vylučuje použití ustanovení § 43 o.s.ř., tedy neumožňuje, aby k odstranění vad insolvenčního návrhu došlo na základě výzvy insolvenčního soudu (§ 103 odst. 2 IZ). Pokud jde o nesplnění lhůty k odmítnutí insolvenčního návrhu stanovené v § 128 odst. 1 IZ, soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 29 NSČR 22/2009-A-21 ze dne 20.5. 2010 s tím, že jde o lhůtu pořádkovou, se kterou se nepojí žádné zvláštní následky. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 146 odst. 3 o.s.ř. a dále uvedl, že navrhovateli vrací zálohu, kterou zaplatil v průběhu insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání. Poukázal na to, že přestože soud prvního stupně jeho návrh odmítl jako vadný, vydal v průběhu řízení usnesení, kterými vyzval další věřitele dlužníka, které odvolatel v insolvenčním návrhu označil, aby soudu sdělili, zda mají za dlužníkem pohledávku, její výši, vykonatelnost, právní důvod a termín její splatnosti. Z toho je zřejmé, že postupoval v souladu s ust. § 86 insolvenčního zákona, a že tedy hodlal provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku, než byly účastníky navrhovány. Tři věřitelé se k výzvě soudu i vyjádřili a doložili, že mají za dlužníkem splatné pohledávky, které dlužník neplní, a svá tvrzení doplnili též listinnými důkazy. Lze tedy mít za to, že úpadek dlužníka byl prokázán a bylo vyhověno požadavkům insolvenčního zákona. Dle názoru odvolatele byl tedy úpadek dlužníka osvědčen a soud prvního stupně měl vydat rozhodnutí o úpadku. Dále odvolatel poukázal na to, že řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a tuto vadu spatřuje v tom, že k projednání insolvenčního návrhu podaného jinou osobou než dlužníkem, nebylo nařízeno jednání, ačkoliv tomu tak dle ust. § 133 odst. 1 insolvenčního zákona mělo být. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dlužník se k odvolání insolvenčního navrhovatele nevyjádřil.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (ustanovení § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční navrhovatel se návrhem doručeným Krajskému soudu v Brně 27.5.2010 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. Tvrdil, že on sám má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 536.373,-Kč s příslušenstvím, která vznikla na základě smlouvy o úvěru č. 831 z 15.2.2007, na základě které dlužníkovi poskytl úvěr ve výši 300.000,-Kč. Dlužník své smluvní povinnosti splácet dluh neplnil řádně a včas, proto navrhovatel odstoupil od smlouvy a vyzval dlužníka k úhradě celého dluhu. Protože dlužník svůj dluh ve stanovené lhůtě neuhradil, uplatnil svůj nárok navrhovatel v rozhodčím řízení a rozhodčím nálezem, který je pravomocný dnem 28.12.2007, byl zavázán dlužník k zaplacení dlužné částky navrhovateli s tím, že původní splatnost této peněžité pohledávky byla 2.9.2007. Dluh je déle než 30 dnů po splatnosti, dlužník není schopen závazek plnit. Navrhovatel dále uvedl, že na dlužníka je vedeno větší množství exekucí a že on sám zjistil z označených exekučních příkazů, že dalšími věřiteli dlužníka jsou Český inkasní servis spol. s r.o. s pohledávkou ve výši 22.459,89 Kč s příslušenstvím, splatnou od 16.9.2006, Komerční banka, a.s. s pohledávkou ve výši 49.576,80 Kč s příslušenstvím se splatností 29.10.2007, společnost GE Money Auto a.s. s pohledávkou ve výši 20.637,50 Kč s příslušenstvím se splatností 1.9.2005 a Česká podnikatelská pojišťovna, a.s. s pohledávkou ve výši 1.754,-Kč s příslušenstvím splatnou 3.2.2006. Uvedl, že žádná z těchto pohledávek dosud zaplacena dlužníkem nebyla a že je zřejmé, že dlužník není schopen tyto závazky plnit. Navrhovatel dále uvedl, že z těchto skutečností je zřejmé, že dlužník je v úpadku, neboť má více oprávněných věřitelů, kteří vůči němu mají peněžité pohledávky po dobu delší než 30 dnů po splatnosti a dlužník není schopen je plnit. Dále poukázal na existenci nemovitého majetku dlužníka. K návrhu připojil listiny, kterých se v návrhu dovolával, mimo jiné též přihlášku pohledávky, rozhodčí nález, kterým mu byla přiznána pravomocně pohledávka za dlužníkem, a dále jednotlivá exekuční rozhodnutí, z nichž odvozoval existenci dalších splatných pohledávek za dlužníkem, a výpis z listu vlastnického dlužníka na jím vlastněné nemovitosti, a uvedl, že se domáhá toho, aby soud rozhodl o úpadku dlužníka a následně na jeho majetek prohlásil konkurs.

Na základě těchto skutečností uvedených v insolvenčním návrhu věřitele a příloh k tomuto návrhu se odvolací soud neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že by návrh navrhujícího věřitele byl vadný a neodpovídal náležitostem insolvenčního návrhu vymezeným ve výše citovaném ustanovení § 103 odst. 2 IZ. Dlužník uvedl skutečnosti osvědčující jeho oprávnění podat insolvenční návrh, když tvrdil a dokládal rozhodčím nálezem existenci své splatné pohledávky za dlužníkem, která je déle než 30 dnů po splatnosti, a tvrdil i existenci dalších věřitelů dlužníka s konkrétními splatnými pohledávkami, které jsou rovněž déle než 30 dnů po splatnosti, a to konkrétně dalších čtyř věřitelů dlužníka. Tím uvedl skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka ve smyslu shora citovaného ustanovení § 3 IZ, neboť tvrdil, že má více věřitelů, kteří mají peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a navíc z jednotlivých lhůt splatnosti pohledávek za dlužníkem tak, jak je navrhovatel v návrhu uvedl, zcela jednoznačně vyplývá, že se ve všech případech jedná o závazky dlužníka, které nejsou plněny po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti, což vyplývá i z dat vydání jednotlivých exekučních rozhodnutí, na která odkázal navrhovatel ve svém návrhu a která také ke svému návrhu přiložil. Navrhovatel také označil důkazy a tyto důkazy k návrhu připojil. Z jeho návrhu je i zřejmé, čeho se návrhem domáhá, tedy rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu. Vzhledem k těmto skutečnostem se neztotožňuje odvolací soud s názorem soudu prvního stupně, že by netvrdil a neosvědčoval navrhovatel ve svém návrhu neschopnost dlužníka platit své peněžité závazky, když z údajů tvrzených v návrhu i s odkazem na listiny připojené k návrhu osvědčoval navrhovatel platební neschopnost dlužníka způsobem uvedeným v § 3 odst. 2, písm. b) IZ.

O tom, že insolvenční návrh navrhovatele nebránil dalšímu pokračování v insolvenčním řízení a nebyl ani nesrozumitelný či neurčitý, svědčí i další postup insolvenčního soudu po vydání vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení. Insolvenční soud totiž na základě insolvenčního návrhu navrhovatele vyzýval (jak poukázal odvolatel ve svém odvolání) označené další věřitele dlužníka k tomu, aby sdělili, zda mají splatné pohledávky za dlužníkem, aby sdělili jejich výši, vykonatelnost, právní důvod i termín jejich splatnosti a aby je doložili listinami. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, jak správnvě uvedl odvolatel, že oslovení věřitelé na výzvu soudu reagovali a dokládali své splatné pohledávky za dlužníkem.

S ohledem na obsah odůvodnění napadeného usnesení je nutno poukázat na to, že v označeném usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 sice Nejvyšší soud uzavřel, že lhůta dle § 128 odst.1 IZ je lhůtou pořádkovou, současně však vysvětlil, že její nedodržení může založit i odpovědnost státu za škodu způsobenou případným prodlením s odmítnutím návrhu. Nelze proto uzavřít, jak to učinil soud prvního stupně, že s nedodržením této lhůty nejsou spojeny žádné zvláštní následky .

Odvolací soud na základě shora uvedeného dospěl tedy k závěru, že insolvenční návrh navrhovatele netrpí vadami, které mu vytýká insolvenční soud v odvoláním napadeném usnesení a že je projednatelný, proto postupoval podle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Tím byly bez dalšího odklizeny i další výroky odvoláním napadeného usnesení. Insolvenční soud se bude v dalším řízení zabývat návrhem insolvenčního navrhovatele a věcně o něm rozhodne.

Pro úplnost považuje odvolací soud za nutné ještě uvést, že odvolací námitka navrhovatele, že soud prvního stupně pochybil, když k projednání insolvenčního návrhu navrhovatele nenařídil jednání, důvodná není. Soud prvního stupně totiž nerozhodoval o návrhu insolvenčního navrhovatele věcně podle ust. § 133 odst. 1, 2 IZ, ale odmítal ho pro vady návrhu dle § 128 odst. 1 IZ. Insolvenční soud byl vázán ustanovením § 85 odst. 1 IZ, dle něhož v insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy, stanoví-li to zákon, nebo jestliže to považuje za nutné. Přitom insolvenční zákon v případě odmítnutí návrhu pro vady insolvenčnímu soudu nařízení jednání nepředepisuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku a navrhujícímu věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu