3 VSOL 143/2013-A-14
KSBR 32 INS 27673/2012 3 VSOL 143/2013-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Ivety anonymizovano , anonymizovano , bytem Novosady 1328, 769 01 Holešov, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.12.2012 č.j. KSBR 32 INS 27673/2012-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila svůj průměrný měsíční hrubý příjem ve výši 16.000 Kč z dohody o provedení práce, doložila však čistý příjem za měsíc říjen 2012 ve výši 4.715 Kč (odpracováno 85 hodin; v případě, že by soud uvažoval délku pracovní doby 160 hodin měsíčně, odpovídal by příjem dlužnice částce 8.875 Kč), navíc vztah z předložené dohody zaniká dne 31.12.2012. Nezajištěné závazky dlužnice činí 304.696,98 Kč. S ohledem na výši doloženého čistého měsíčního příjmu a rozsah nezajištěných závazků dlužnice dospěl soud k závěru, že je důvodný předpoklad, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, protože není postaveno najisto, že by při tomto způsobu oddlužení nezajištění věřitelé obdrželi vyšší hodnotu plnění než 30 % jejich pohledávek. Pohledávka jednoho z věřitelů je zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve společném jmění dlužnice a jejího manžela, jejichž hodnota dle předloženého znaleckého ocenění činí 1.400.000 Kč. Dle výpisu z katastru nemovitostí mají dlužnice a její manžel ve společném jmění další nemovitosti v hodnotě oceněné znalcem na 1.050.000 Kč. V této situaci nelze vyloučit, že oddlužení bude řešeno zpeněžením majetkové podstaty a jak dlužnice sama uvádí, nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky. Proto je nezbytné zálohou zajistit prostředky na činnost správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, zejména na výdaje v souvislosti se zpeněžováním majetkové podstaty. Výši zálohy soud určil částkou 15.000 Kč. Ve vztahu k žádosti dlužnice o spojení řízení o jejím návrhu s řízením o návrhu jejího manžela soud konstatoval, že v době vydání rozhodnutí není vedeno insolvenční řízení o návrhu manžela dlužnice.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítla, že je schopna uhradit svým nezajištěným věřitelům 30% jejich pohledávek, nedisponuje však finančními prostředky a proto nemůže zaplatit zálohu. Podle ní nejsou prostředky ve výši 15.000 Kč pro insolvenčního správce na dobu od zjištění úpadku do povolení oddlužení nezbytné a pro insolvenčního správce by postačovala částka 5.000 Kč. Pokud by soud dospěl k závěru, že dlužnice není schopna splatit závazky v potřebné výši tak, aby nedošlo k oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, vyjádřila dlužnice ochotu zajistit si do konání přezkumného jednání další příjem z darovací smlouvy. Podle obsahu odvolání se dlužnice domáhala změny napadeného usnesení tak, aby jí byla uložena záloha 5.000 Kč, případně aby jí bylo uloženo zaplacení zálohy 15.000 Kč ve třech měsíčních splátkách.

Podle ustanovení § 7 odst. 1, zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že má 3 věřitele, vůči kterým má 6 nezajištěných peněžitých závazků ve výši 305.196,88 Kč, a 1 věřitele, vůči kterému má závazek 1.640.000 Kč, zajištěný nemovitostí. K insolvenčnímu návrhu připojila dohodu o provedení práce ze dne 4.10.2012, uzavřenou do 31.12.2012, z níž vyplývá, že dlužnici za vykonaný pracovní úkol náleží odměna 53,70 Kč za hodinu. Žádný jiný stálý příjem dlužnice nedoložila. Dle seznamu majetku dlužnice vlastní ve společném jmění se svým manželem nemovitost zapsanou na LV č. 483 pro obec a k.ú. Rusava, objekt č.e. 138-rodinná rekreace na p.č.st. 500-zastavěná plocha a nádvoří, p.č. 2320/1-orná půda a nemovitosti zapsané na LV č. 2671 pro obec Holešov a k.ú. Všetuly, a to objekt bez č.p., č.e.-garáž na p.č. 687/14 a p.č. 687/14-zastavěná plocha a nádvoří, na kterých nejsou evidována žádná zajišťovací práva. K hodnotě těchto nemovitostí předložila znalecký posudek, podle kterého je jejich cena 1.050.000 Kč. Dlužnice i její manžel mají dle seznamu majetku ve společném jmění manželů nemovitosti zapsané na LV č. 4854 pro obec a k.ú. Holešov, byt č. 1328/7 a podíl na budově č.p. 1328 a parcele č. 2951/8-zastavěná plocha a nádvoří, jejichž cena je odhadována na 1.400.000 Kč a je předmětem zajištění pro pohledávku Československé obchodní banky a.s. ve výši 1.640.000 Kč.

Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že dne 16.1.2013 podal u téhož soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení manžel dlužnice Milan Byja (řízení je vedeno pod sp. zn. KSBR 32 INS 1055/2013). V návrhu tvrdil, že celková výše jeho nezajištěných závazků činí 238.623,04 Kč, má příjem ve výši 11.226 Kč, jeden zajištěný závazek ve výši 1.640.000 Kč vůči věřiteli Československá obchodní banka a.s. a další zajištěný závazek ve výši 1.060.000 Kč vůči věřiteli Hypotéční banka a.s., který je pravidelně splácen. Jeho majetek, mimo vybavení domácnosti a osobního vozu Škoda Fabia v odhadované ceně 170.000 Kč, sestává se shodných nemovitostí, které v návrhu uvedla dlužnice Iveta anonymizovano . V návrhu dále požádal o společné projednání svého návrhu a návrhu své manželky. Z návrhu manžela dlužnice a k němu připojeného seznamu vyplývají odlišné závazky vůči nezajištěným věřitelům, než které uvedla dlužnice, manžel dlužnice uvedl shodný zajištěný závazek vůči věřiteli Československá obchodní banka a.s. a odlišný zajištěný závazek vůči zajištěnému věřiteli Hypotéční banka a.s., který dle seznamu majetku není zajištěn majetkem dlužnice a jejího manžela.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 398 odst. 2 IZ, při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

Soud prvního stupně postupoval správně, pokud se pro účely stanovení výše zálohy nejprve zabýval otázkou, zda lze důvodně usuzovat, že dlužnice splňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, jak navrhla v návrhu. Předběžný závěr soudu, že dlužnice pro tento způsob oddlužení nesplňuje podmínky, protože její příjem nepostačuje ke splnění nejméně 30% pohledávek nezajištěných věřitelů (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ), je správný, nehledě k tomu, že dle k návrhu připojených listin v současné době dlužnice nemá žádný stálý příjem.

Od doby rozhodování soudu prvního stupně se změnila situace v tom, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podal dne 16.1.2013 manžel dlužnice Milan Byja, který v návrhu tvrdil svůj čistý příjem 11.226 Kč měsíčně. I kdyby soud spojil řízení o návrhu dlužnice a jejího manžela, vzhledem k závazkům obou manželů-dlužníků vůči nezajištěným věřitelům ve výši 543.820 Kč, byli by tito schopni za dobu trvání oddlužení splátkovým kalendářem z příjmu, uvedeného manželem dlužnice v návrhu, uhradit jen 16,88% těchto závazků (pokud by insolvenční správce nebyl plátcem DPH), a ani v tomto případě by nezajištění věřitelé obou dlužníků při oddlužení splněním splátkového kalendáře nebyli uspokojeni v rozsahu minimálně 30 % jejich pohledávek. Proto ani změna, k níž došlo v průběhu odvolacího řízení, nemá dopad na správnost závěru soudu prvního stupně, že pro oddlužení plněním splátkového kalendáře není v daném případě splněna podmínka dostačující ekonomické nabídky.

Vzhledem k majetkové situaci dlužnice, která společně s manželem vlastní nemovitosti v hodnotě cca 1.000.000 Kč, jež nejsou předmětem zajištění, je při nezajištěných závazcích dlužnice a jejího manžela ve výši 543.820 Kč jedinou v úvahu připadající formou oddlužení zpeněžení majetkové podstaty, a to i v případě společného projednání jejich návrhů. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty probíhá obdobně jako konkurs (§ 398 odst. 2 IZ), tedy jednorázově vznikají náklady spojené se zpeněžováním majetku sepsaného v majetkové podstatě. Z návrhu dlužnice (ani jejího manžela) neplyne existence pohotových finančních prostředků na úhradu prvotních výdajů správce, souvisejících s výkonem jeho funkce od rozhodnutí o úpadku do doby, než by tyto mohly být hrazeny z výtěžku zpeněžení. Přitom proces zpeněžování majetku insolvenčním správcem, nehledě na ostatní jeho činnosti související se soupisem majetkové podstaty a přezkoumáním přihlášených pohledávek, si vyžádá náklady, které při absenci finančních prostředků nelze zajistit jinak než zálohou, neboť po správci nelze požadovat, aby tyto náklady nesl ze svého. Proto je uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužnici důvodné. Pokud soud v dalším řízení shledá podmínky pro spojení řízení o návrzích dlužnice a jejího manžela, bude tato záloha sloužit k úhradě nákladů jediného insolvenčního správce ve spojeném řízení.

Potřebná výše zálohy se řídí úvahou o výši možných nákladů, které v období do zpeněžení majetku podstaty insolvenčnímu správci vzniknou. Jak vyplývá ze seznamu majetku, dlužnice se svým manželem vlastní několik nemovitostí, s jejichž zpeněžením vzniknou náklady, za přiměřenou okolnostem (počtu a povaze nemovitostí-rekreačního objektu s přilehlými pozemky a příslušenstvím a garáže se stavebním pozemkem), považuje odvolací soud zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč.

Návrh dlužnice, aby zálohu na náklady insolvenčního řízení platila ve splátkách, nelze akceptovat. S ohledem na účel, pro který je zaplacení zálohy vyžadováno (především poskytnutí pohotových finančních prostředků ke krytí počátečních nákladů insolvenčního správce), je nezbytné, aby celá požadovaná záloha byla poskytnuta ještě před rozhodnutím o úpadku dlužnice.

Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil dle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237,§ 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 26. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu