3 VSOL 14/2012-A-14
KSBR 32 INS 17891/2011 3 VSOL 14/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Polešovice 340, PSČ 687 37, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.11.2011, č.j. KSBR 32 INS 17891/2011-A-9

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníku se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí insolvenční soud uložil dlužníku Zdeňku Kotkovi, aby ve stanovené lhůtě zaplatil v hotovosti nebo na účet specifikovaný ve výroku usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v dané věci lze důvodně předpokládat, že by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé nižší hodnotu plnění než 30 % jejich pohledávek. Příjmem dlužníka je mzda ve výši 15.215,-Kč měsíčně, celková výše pohledávek věřitelů činí 1.229.806,-Kč. Dlužník má vyživovací povinnost vůči jedné osobě. Z dlužníkem předložených listin vyplývá, že by v případě schválení oddlužení nezajištění věřitelé obdrželi hodnotu plnění nedosahující 25 % jejich pohledávek. Z uvedeného důvodu nelze návrhu na povolení oddlužení vyhovět. V daném případě proto je pravděpodobné, že návrh na povolení oddlužení bude zamítnut a bude rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, přičemž pro tyto účely je třeba složit zálohu na náklady insolvenčního řízení tak, aby správce ihned po prohlášení konkursu měl k dispozici pohotové finanční prostředky potřebné k výkonu funkce. Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky, je složení zálohy nezbytné, a to ve výši 50.000,-Kč, když jenom minimální odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí při konkursu 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání ve kterém uvedl, že žádá o sloučení řízení s manželkou Hanou Kotkovou, když veškeré dluhy vznikly za dobu trvání manželství a jedná se proto o společné dluhy. Předpokládá, že pokud soud řízení sloučí, tak splňují zákon, a to, že zaplatí 31 % svých nezajištěných dluhů společně a nerozdílně po dobu pěti let. Rovněž tak žádá o odpuštění zálohy na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč nebo stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení v obvyklé výši, jako u jiných insolvenčních případů, kde soud povolil oddlužení splátkovým kalendářem. Poukazuje na judikaturu Vrchního soudu v Praze ve které se soud zásadně vyslovil k procesnímu postupu v tom směru, že v případě podání návrhu na oddlužení jedním manželem je třeba řízení sloučit s insolvenčním návrhem druhého manžela a posoudit, zda společně dlužníci dosáhnou na oddlužení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení dlužníka zahájeno insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení u Krajského soudu v Brně 4.10.2011. Dlužník žádá, aby bylo rozhodnuto o jeho úpadku a poté aby bylo povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Poukázal na to, že za situace, kdy je vedeno insolvenční řízení na oba manžele, jejich závazky, jež vznikly za trvání společného jmění manželů, je nutno posuzovat jako závazky společné spadající do společného jmění manželů. Celková výše závazků vůči nezajištěným věřitelům obou manželů činí cca 1.229.806,-Kč, což s jeho příjmem ve výši 15.215,-Kč činí pro nezajištěné věřitele částku za pět let 408.840,-Kč, což je 33 %. Má za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 395 insolvenčního zákona. V samotném insolvenčním návrhu v bodě 06 pak dlužník označil nezajištěné věřitele, uvedl datum splatnosti jejich pohledávek, tvrdil, že všechny pohledávky jsou po splatnosti více než 30 dnů a tyto není schopen plnit, neplní je po dobu delší tří měsíců, má tedy za to, že je v úpadku. Na výzvu soudu dlužník pak předložil seznam závazků s podepsaným prohlášením, že seznam závazků je úplný a správný, v tomto seznamu uvedl, že všechny závazky jsou dluhy, které vznikly za dobu manželství, popsal jednotlivé věřitele, uvedl výši závazků, splatnost závazků a další náležitosti vyžadované ustanovením § 104 odst. 3 IZ.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužník je v úpadku, protože má více věřitelů s peněžitými závazky více než 30 dnů po splatnosti, které není schopen plnit. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kde dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Přitom v konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nutno přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníku nebude povoleno oddlužení.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že vzhledem k výši závazků, které dlužník uvedl ve svém insolvenčním návrhu a jeho příjmu ve výši 15.215,-Kč dlužník není schopen splatit za pět let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek; nižší než zákonem určené splátky dlužník nenavrhl, přičemž způsob řešení jeho úpadku zpeněžením majetkové podstaty rovněž s ohledem na uváděný majetek nepřichází v úvahu.

Insolvenční soud však při svém rozhodování pominul skutečnost, že současně s dlužníkem podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení jeho manželka Hana Kotková a řízení o tomto jejím návrhu je vedeno před insolvenčním soudem pod sp. zn. KSBR 32 INS 17892/2011. Možnosti spojení insolvenčních řízení obou manželů do společného řízení se insolvenční soud vůbec nezabýval, ačkoliv dlužník ve svém insolvenčním návrhu poukázal na to, že i jeho manželka podala insolvenční návrh a výslovně také prohlásil, že všechny závazky, které vznikly, jsou závazky společné, a to ve výši 1.229.806,-Kč.

Rozhodovací praxe soudů se přitom již ustálila na závěru, že podají-li manželé samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, pak svědčí-li výsledky jejich insolvenčních řízení o tom, že mají majetek a závazky, jež spadají do jejich SJM, insolvenční soud tyto jejich návrhy posoudí a projedná společně, to je dle § 112 o.s.ř. je spojí ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci soud o návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodne, tedy při splnění zákonem stanovených podmínek zjistí jejich společný úpadek a povolí jeho řešení oddlužením (s ustanovením jediného insolvenčního správce), uskuteční společné přezkoumání všech přihlášených pohledávek za dlužníky a projedná podmínky schválení jejich oddlužení, včetně formy jeho provedení; budou-li k tomu výsledky těchto jednání dávat podklad, schválí společné oddlužení těchto dlužníků. Pro rozhodování o záloze z toho plyne, že v uvedených případech lze teprve po spojení samostatně zahájených insolvenčních řízení manželů-dlužníků hodnotit podmínky pro uložení zálohy na náklady tohoto společného insolvenčního řízení, v jehož rámci bude soud mimo jiné posuzovat i přípustnost společného oddlužení obou manželů dlužníků, tedy i to, zda oba společně splňují ekonomické podmínky oddlužení a zda jsou dány důvody k uložení jejich společné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši (srov. například závěry vyjádřené v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.3.2011, sp. zn. KSPH 37 INS 9533/2010, 3 VSPH 1159/2010).

Ze shora uvedených důvodů je proto rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení předčasné. V dalším řízení je třeba, aby se insolvenční soud zabýval návrhem dlužníka na spojení jeho insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jeho manželky. Pouze v případě, pokud insolvenční soud dospěje k závěru, že se věci insolvenčního řízení dlužníka a jeho manželky ke spojení nehodí, eventuelně že ve spojeném řízení by z příjmů dlužníka a dlužnice nebylo možno uspokojit minimálně 30 % všech závazků, které jsou závazky společnými, anebo závazky výlučnými vzniklými za trvání manželství, rozhodne znovu insolvenční soud o povinnosti dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v tomto rozhodnutí i zdůvodní, proč nebylo možno oddlužit dlužníka ve společném řízení s jeho manželkou.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že dlužníku se zaplacení zálohy neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 12. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu