3 VSOL 139/2010-A-35
KSOS 14 INS 567/2010 3 VSOL 139/2010-A-35

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka EKOTECHMONT s.r.o. "v likvidaci", se sídlem Ostrava, Poruba, Slavíkova 1744/22, PSČ 708 00, IČ: 25365614, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 14 INS 567/2010-A-29 ze dne 10.3.2010

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že z obsahu spisu zjistil, že insolvenční návrh dlužník podal dne 22.1.2010 prostřednictvím likvidátora s odůvodněním, že dlužník má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. Součástí insolvenčního návrhu jsou seznam závazků a prohlášení likvidátora o neexistenci majetku a peněžních prostředků. Celkové dluhy dlužníka činí 2.213.508,80 Kč. Uložení povinnosti zaplatit zálohu je nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy soud určil v maximální možné částce 50.000,-Kč, protože nebylo prokázáno, že by dlužník vlastnil hodnotný majetek, který by postačoval k úhradě nákladů řízení. Smysl zálohy spočívá v tom, že záloha umožní působení insolvenčího správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy jeho výdaje nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Těmito výdaji jsou např. poštovné, cestovné, náklady soupisu majetkové podstaty, jejího zpeněžení a ocenění. Nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Ostravě. Soud proto uložil dlužníku dle ust. § 108 insolvenčního zákona povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že likvidátor dlužníka provedl veškerá opatření související s povinnostmi likvidátora, zejména se pokusil kontaktovat jednatele a jediného společníka dlužníka, který nereagoval. Namítal, že nedohledal žádný majetek dlužníka, společnost dlužníka neměla vedený žádný účet, není v evidenci katastru nemovitostí ani v evidenci motorových vozidel. Zdůraznil, že celkové dluhy dlužníka činí 2.213.508,80 Kč, a protože nedohledal žádný majetek, podal insolvenční návrh. Poukázal na to, že dosavadní náklady likvidace hradil jako likvidátor ze svého a požádal, aby mu byla záloha na náklady insolvenčního řízení prominuta.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenčním návrhem, který byl Krajskému soudu v Ostravě doručen dne 22.1.2010, se dlužník (jehož jménem jednal likvidátor) domáhal rozhodnutí o svém úpadku. V návrhu a jeho přílohách uvedl, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami v celkové výši 2.213.508,80 Kč, nevlastní žádný majetek a nemá veden účet u peněžního ústavu. Poslední jednatel a společník dlužníka je nekontaktní. Je proto nutné postupovat podle ust. § 72 odst. 2 obchodního zákoníku.

Jak správně uvedl soud prvního stupně, účelem uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ust. § 108 IZ je umožnit řádný výkon činnosti insolvenčního správce od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Složená záloha insolvenčnímu správci umožní vymoci nebo zpeněžit majetek dlužníka a uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by musel hradit odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a následně zpeněžení majetku v potřebném rozsahu. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Ze skutečností uvedených v návrhu a jeho přílohách je patrné, že dlužník je v úpadku a že nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky, ze kterých by mohl zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Soud prvního stupně proto postupoval správně (postupem, který zákonodárce při tvorbě nového insolvenčního zákona předpokládal), když uložil dlužníku povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, jejíž výši stanovil správně s odkazem na nutnost hradit odměnu insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem v minimální výši 45.000,-Kč dle vyhl. č. 313/2007 Sb. a hotové výdaje insolvenčního správce.

K odvolací námitce dlužníka, že nemá žádné prostředky k úhradě zálohy, odvolací soud uzavírá, že dlužník byl povinen podat insolvenční návrh včas, tj. v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitne v situaci, kdy již nebude mít finanční prostředky na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dlužník si musí být vědom své povinnosti vyplývající z ust. § 98 IZ a insolvenční návrh podat bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku.

Žádá-li dlužník o prominutí zálohy, je nutné poukázat na to, že záloha není soudním poplatkem, a proto není možné ji prominout s odkazem na majetkové a osobní poměry účastníka dle ust. § 138 odst. 1 o.s.ř.

Odvolací soud k tomu dále považuje za nutné uvést, že z ustanovení § 1 IZ vyplývá, že insolvenční zákon sleduje řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka uspořádáním majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem, s cílem dosáhnout co nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů. Bude-li zjištěno, že dlužník nemá žádný majetek užitelný pro účely insolvenčního řízení (nejde-li o případ podle ust. § 144 IZ), nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení, a tím umožnění zneužívání insolvenčního řízení pro další účely, k nimž sloužit nesmí. Ukáže-li se, že likvidátor dlužníka nebude schopen zálohu zaplatit, pak další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupu podle insolvenčního zákona k dokončení likvidace dlužníka, a za takové situace soud řízení zastaví a likvidátor mimo rámec insolvenčního řízení dokončí likvidaci společnosti.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem

V Olomouci dne 29. června 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu