3 VSOL 1380/2016-A-24
KSBR 30 INS 12236/2016 3 VSOL 1380/2016-A-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brně- Královo Pole, Svatopluka Čecha 1952/99a, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby: 66548667, zastoupené Mgr. Vítem Kubalcem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 13, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu věřitele IT credit, s.r.o., se sídlem v Praze 8, Pernerova 502/50, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby: 26444437, zastoupeného JUDr. Jiřím Machem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí 1/II, PSČ 377 01, a o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.9.2016, č.j. KSBR 30 INS 12236/2016-A-19

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl, že dlužnice Hana anonymizovano je v úpadku (výrok I.), návrh dlužnice na povolení oddlužení odmítl (výrok II.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (výrok III.), deklaroval, že konkurs na majetek dlužnice bude veden jako nepatrný konkurs (výrok IV.), insolvenční správkyní ustanovil Ing. Alenu Fiantovou (výrok V.), deklaroval, že prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou (výrok VI.), vyzval isir.justi ce.cz -A-27 osoby, které mají závazky vůči dlužnici, aby napříště plnění neposkytovali dlužnici, ale insolvenčnímu správci (výrok VII.), ve výrocích VIII. až XII. a ve výroku XV. učinil nezbytné výzvy a oznámení podle ustanovení § 136 odst. 2, písm. c) až g) insolvenčního zákona, uložil insolvenčnímu správci předložit nejpozději 15 pracovních dnů před termínem přezkumného jednání seznam přihlášených pohledávek a nejpozději 7 pracovních dnů před termínem schůze věřitelů zprávu o své dosavadní činnosti a o hospodářské situaci dlužnice (výroky XIII. a XIV.) a ve výroku XVI. uložil navrhovateli a) zaplatit ve stanovené lhůtě soudní poplatek za podání insolvenčního návrhu ve výši 2.000 Kč.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice jako fyzická osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění uvedla dva nezajištěné závazky z podnikání, a to závazek vůči Městské správě sociálního zabezpečení Brno ve výši 102.618 Kč z titulu nedoplatku na sociálním pojištění a vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 48.144 Kč z titulu nedoplatku na pojistném na zdravotní pojištění a vyměřeného penále. Protože tyto pohledávky nejsou pohledávkami zajištěnými a nejde ani o pohledávky věřitelů, které zůstaly neuspokojeny po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle ustanovení § 308 odst. 1, písm. c) a d) insolvenčního zákona, vyzval soud dlužnici, aby sdělila, zda jí tito věřitelé udělili souhlas s řešením jejího úpadku oddlužením a případný písemný souhlas předložila. Dlužnice uvedla, že souhlasy s řešením úpadku oddlužením jí ze strany věřitelů poskytnuty nebyly; je přesvědčena o tom, že v jejím případě existence závazků z podnikání povolení oddlužení nebrání, přičemž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 13/2009 a 29 NSČR 29/2009. Soud prvního stupně s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.9.2015, sen. zn. 1 VSOL 918/2015 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49/2016 uzavřel, že dlužnice má dluhy z podnikání, přičemž není naplněna některá z výjimek uvedených v § 389 odst. 2 insolvenčního zákona, a proto nelze její úpadek řešit oddlužením a není osobou oprávněnou podat návrh na oddlužení. Proto byl její návrh na povolení oddlužení s poukazem na ustanovení § 390 odst. 3 insolvenčního zákona odmítnut a v souladu s ustanovením § 396 insolvenčního zákona bylo rozhodnuto o řešení úpadku dlužnice tak, že na její majetek soud prohlásil konkurs, který bude řešen jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení, výrokům II. a III., podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně zcela formalisticky její návrh na povolení oddlužení odmítl, jelikož mu nebyly předloženy souhlasy věřitelů s povolením oddlužení ve smyslu § 389 odst. 2 insolvenčního zákona. Namítá, že soud prvního stupně tímto postupem pochybil a nedodržel závaznou judikaturu Nejvyššího soudu. Dle usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 13/2009 je možné oddlužení povolit i v případě, že dlužník má závazky z podnikání, ale tyto tvoří pouze -A-27 menšinovou část všech závazků. Jelikož závazky dlužnice z podnikání tvoří pouze 1/10 ze všech závazků, tak má za to, že tato podmínka je splněna a oddlužení by jí mělo být povoleno. Kromě toho poukazuje na fakt, že v rámci zpeněžení majetkové podstaty budou téměř jistě všichni věřitelé uspokojeni ve výši 100 % svých pohledávek. Tvrdí, že dle usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 29/2009 může být oddlužení povoleno, i když má dlužník závazky z podnikání, pokud je zde předpoklad, že v rámci oddlužení budou závazky z podnikání zcela uhrazeny. Domnívá se, že závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu je možné použít i za současného znění insolvenčního zákona, neboť v rámci novely insolvenčního zákona se v ustanovení § 389 insolvenčního zákona neobjevilo nic, co by závěry Nejvyššího soudu vyvracelo. Argumentuje tím, že základním účelem insolvenčního řízení je co největší uspokojení všech věřitelů, přičemž z hlediska věřitelů je nepodstatné, jestli dojde k jejich uspokojení v rámci konkursu nebo v rámci oddlužení. Tvrdí, že souhlasy věřitelů s povolením oddlužení si obstarat nemohla, jelikož věřitelé jsou státní orgány, kterým trvá velmi dlouho, než jsou takové souhlasy schopny vydat, a návrh na povolení oddlužení musela podat v zákonné lhůtě po doručení insolvenčního návrhu. Podíl jejích závazků z podnikání je ve výši 11 % a jedná se tedy o naprosto marginální část jejích závazků. Soud prvního stupně pochybil, když jí oddlužení nepovolil, a proto navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že oddlužení jí bude povoleno.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele IT credit, s.r.o., který se domáhal toho, aby bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice. Usnesením ze dne 3.6.2016, č.j. KSBR 30 INS 12236/2016-A-7 soud uložil dlužnici, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení předložila soudu písemné vyjádření k insolvenčnímu návrhu, současně aby předložila seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých -A-27 závazků s uvedením svých věřitelů a seznam svých zaměstnanců a současně byla dlužnice poučena o tom, že pokud splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením, tak může ve stanovené lhůtě podat návrh na povolení oddlužení. Dlužnice ve stanovené lhůtě podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž uvedla, že má celkem 3 závazky, kromě závazku vůči navrhujícímu věřiteli uvedla závazek vůči Městské správě sociálního zabezpečení v Brně ve výši 102.618 Kč z titulu nedoplatku na sociálním pojištění a závazek vůči věřiteli Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky z titulu nedoplatku na zdravotním pojištění ve výši 48.144 Kč splatný dne 27.7.2015 sestávající z dlužného pojistného ve výši 43.200 Kč a penále ve výši 4.944 Kč. Ve svém návrhu uvedla, že má příjmy pouze ze své podnikatelské činnosti-provozování restaurace v nemovitosti. Současně předložila seznam svých závazků a seznam svého majetku, z něhož vyplývá, že má majetek sloužící k uspokojení zajištěných věřitelů -spoluvlastnický podíl k nemovitostem a v seznamu zaměstnanců uvedla, že zaměstnává jednoho pracovníka na pozici kuchař. Usnesením ze dne 12.7.2016, č.j. KSBR 30 INS 12236/2016-A-12 soud vyzval dlužnici, aby mu ve stanovené lhůtě sdělila, zda jí byly uděleny souhlasy věřitelů, kteří mají vůči ní pohledávku z podnikání, s řešením jejího úpadku oddlužením či nikoliv, s tím, že pokud byl souhlas udělen v písemné formě, pak tento souhlas doloží. Na výzvu soudu reagovala dlužnice tím, že má dva závazky z podnikatelské činnosti, a to vůči Městské správě sociálního zabezpečení ve výši 102.618 Kč a závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ve výši 48.144 Kč. Poukázala na to, že závazky z podnikání tvoří cca 11 % všech jejích závazků, a tudíž se domnívá, že nic nebrání tomu, aby jí bylo povoleno oddlužení, a současně poukázala na to, že v rámci zpeněžení majetkové podstaty budou s největší pravděpodobností všichni věřitelé uspokojeni ve výši 100 % svých pohledávek. Proto by jí mělo být povoleno oddlužení, i když souhlasy s povolením oddlužení svých věřitelů nemá.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2, IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne -A-27 rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud nepřisvědčuje odvolatelce, že soud prvního stupně pochybil, když jí nepovolil oddlužení a zcela formalisticky její návrh na povolení oddlužení odmítl.

K oprávnění dlužnice podat návrh na povolení oddlužení odvolací soud uvádí, že od 1.1.2014 se novelou provedenou zákonem č. 294/2013 Sb. změnila úprava ustanovení § 389 IZ tak, že zásadně umožňuje řešení úpadku oddlužením i v případě fyzických osob (podnikatelů i nepodnikatelů), kteří však nemají dluhy z podnikání. Dluh z podnikání nebrání řešení jejich úpadku oddlužením (vedle případů dle § 389 odst. 2, písm. b/ a c/ IZ) tehdy, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

V přezkoumávané věci podala dlužnice návrh na povolení oddlužení jako podnikající fyzická osoba tvrdíc, že jediné její příjmy jsou z podnikatelské činnosti -provozování restaurace, v rámci níž má v zaměstnaneckém poměru jednoho zaměstnance. Závazky vůči Městské správě sociálního zabezpečení Brno a Všeobecné zdravotní pojišťovně považuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za závazky pocházející z podnikatelské činnosti dlužnice -veřejnoprávní dluhy, které mají původ v podnikání dlužnice. Charakter závazků vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně a Městské správě sociálního zabezpečení Brno jako závazků podnikatelských dlužnice ostatně ani nijak nezpochybňuje, namítá však, že tyto podnikatelské závazky jejímu oddlužení nebrání. S tímto názorem dlužnice se ztotožnit nelze.

Soud prvního stupně správně při svém rozhodování vycházel ze závěrů rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 1 VSOL 918/2015 ze dne 23.9.2015, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 49/2016, z něhož vyplývá, že pokud má dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení a ani k výzvě insolvenčního soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne. -A-27

Dlužnice ve svém návrhu na povolení oddlužení a ani později na základě výzvy insolvenčního soudu, netvrdila žádné skutečnosti, z nichž by v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývalo, že dluhy z podnikání nebrání tomu, aby její úpadek byl řešen oddlužením. Dlužnice tedy netvrdila, že by se jednalo o zajištěné závazky (naopak všechny pohledávky představují pohledávky nezajištěných věřitelů), nejedná se ani o dluhy, které by zůstaly neuspokojeny po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužnice podle ustanovení § 308 odst. 1, písm. c) nebo d) IZ a dlužnice ani netvrdila, že by měla souhlasy věřitelů, o jejichž pohledávky jde, s tím, aby její úpadek byl řešen oddlužením. Soud prvního stupně správně uzavřel, že judikatura, na kterou dlužnice odkazovala, na projednávanou věc není použitelná. Skutečnost, že dluhy dlužnice z podnikání tvoří zhruba 11 % všech jejích závazků, je zcela nevýznamná, stejně tak je zcela nevýznamná skutečnost, že v rámci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by pohledávky všech věřitelů mohly být uspokojeny v rozsahu 100 %. Tvrzení dlužnice o tom, že souhlasy věřitelů si nemohla obstarat, neboť věřitelé jsou státní orgány, kterým trvá velmi dlouho, než takové souhlasy vydají, s tím, že návrh na povolení oddlužení musela podat v zákonné lhůtě, obstát nemůže, neboť k doložení souhlasů věřitelů vyzýval insolvenční soud dlužnici poté, co ve stanovené lhůtě podala návrh na povolení oddlužení, takže není pravda to, že tyto souhlasy by musela doložit již k návrhu na povolení oddlužení.

Soud prvního stupně proto rozhodl věcně správně, jestliže návrh dlužnice na povolení oddlužení odmítl jako návrh podaný osobou, která k tomu není oprávněna podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, a správně také rozhodl podle ustanovení § 396 IZ o tom, že způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs. Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. -A-27

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenční správkyni, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 21. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu