3 VSOL 137/2016-A-13
KSBR 32 INS 30308/2015 3 VSOL 137/2016-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníků a) Aleny anonymizovano , anonymizovano , b) Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Růžová 226/1, Prostějov, PSČ 796 04, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2015, č. j. KSBR 32 INS 30308/2015-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníků, který spojili se společným návrhem manželů na povolení oddlužení. Na odůvodnění uvedl, že insolvenčním návrhem, doručeným soudu 4. 12. 2015, žádali zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením splátkovým kalendářem. Insolvenční návrh neobsahuje podstatné náležitosti požadované insolvenčním zákonem, neboť dlužníci v něm nepopsali okolnosti osvědčující jejich úpadek, když neoznačili žádné své věřitele, neidentifikovali žádné závazky a neuvedli žádná konkrétní data splatnosti závazků. Pouze obecná tvrzení nemohou tento nedostatek zhojit. K insolvenčnímu návrhu nepřipojili zákonem požadované přílohy a žádné přílohy nepřipojili ani k návrhu na povolení oddlužení. Vzhledem k tomu, že dlužníci v insolvenčním návrhu nepopsali rozhodující skutečnosti osvědčující jejich úpadek, soud prvního stupně jejich návrh bez dalšího odmítl. isir.justi ce.cz

Proti usnesení soudu prvního stupně podali dlužníci včasné odvolání. Namítli, že jsou již starší lidé a nemají k dispozici finanční prostředky, aby si nechali insolvenční návrh zpracovat profesionálem. Slíbili, že budou schopni uhradit 30 % všech svých dluhů a i kdyby tuto podmínku nesplnili, mohl by být způsob řešení jejich úpadku změněn na konkurs. Z uvedených důvodů v odvolacím řízení žádali, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud se ztotožňuje se zjištěními soudu prvního stupně uvedenými v odůvodnění napadeného usnesení, zejména se zjištěním o tom, že v bodě 07 insolvenčního návrhu, vyhrazeném popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek, dlužníci neoznačili žádného věřitele a neuvedli nic k výši svých závazků a jejich splatnosti, pouze obecně odkázali na znění ustanovení § 3 odst. 1 IZ. Dále v návrhu, a to v bodě č. 18, vyhrazeném popisu zajištěných nevykonatelných závazků, v bodě č. 19, vyhrazeném popisu nezajištěných vykonatelných závazků, a v bodě č. 20, který je vyhrazen popisu zajištěných vykonatelných závazků, neuvedli dlužníci nic; k návrhu nepřipojili žádnou přílohu.

Podle § 103 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje (odst. 1). V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odst. 2).

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 104 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odst. 1).

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (viz usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009, usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010, usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011 a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (coby jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že z obsahu insolvenčního návrhu dlužníků nelze o jejich závazcích (dluzích) dovodit nic konkrétního, protože dlužníci v něm neuvedli vůči komu, v jaké výši a kdy splatné jsou jejich jen obecně tvrzené závazky. Údaje o věřitelích a jejich pohledávkách nelze čerpat ani ze seznamu závazků, neboť jej dlužníci ke svému návrhu nepřipojili.

Závěr soudu prvního stupně, že insolvenční návrh dlužníků je vadný, neboť v něm nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti o jejich úpadku, je správný. Z návrhu totiž nelze dovodit, že dlužníci mají (nejméně) dva peněžité závazky vůči dvěma různým věřitelům, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto nejsou schopni plnit (ustanovení § 3 odst. 1, písm. a/ a b/ IZ). S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu soud prvního stupně postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníků podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, protože neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Odvolací námitka dlužníků, že nemají finanční prostředky, aby si mohli nechat insolvenční návrh zpracovat profesionálem, je zcela bez právního významu, ostatně mají možnost kontaktovat za účelem zpracování insolvenčního návrhu i bezplatné poradny poskytující tuto službu. Stejně tak není z hlediska posouzení projednatelnosti insolvenčního návrhu významné tvrzení dlužníků, že jsou schopni uhradit svým věřitelům nejméně 30% jejich pohledávek.

Odvolací soud z výše uvedených důvodů napadené usnesení podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se doručuje prostřednictvím insolvenčního rejstříku, dlužníkům se však doručuje zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního způsobu doručení.

Olomouc 30. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu