3 VSOL 137/2013-A-13
KSBR 31 INS 23645/2012 3 VSOL 137/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem 664 46 Prštice, Tyršova 300, o insolvenčním návrhu navrhovatelky Renaty anonymizovano , anonymizovano , bytem 638 00 Brno, Brožíkova 15, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.1.2013 č.j. KSBR 31 INS 23645/2012-A-8

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil navrhovatelce povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč. Na odůvodnění uvedl, že insolvenčním návrhem, doručeným soudu 26.9.2012, se navrhovatelka domáhala zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. S odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ), soud dovodil, že záloha je potřebná na krytí nákladů působení insolvenčního správce, které obvykle vznikají bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku a které ještě nemohou být kryty z výtěžku zpeněžení podstaty, proto by bez prostředků ze zálohy nemohl správce svou funkci řádně vykonávat. Jejich úhradu nelze spravedlivě požadovat po insolvenčním správci a následně je hradit z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně. Vzhledem k tomu, že dlužník se k insolvenčnímu návrhu nevyjádřil a nepředložil seznam majetku a závazku, uložil soud insolvenční navrhovatelce zaplacení zálohy v maximální možné výši.

Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání. Namítala, že záloha ve výši 50.000 Kč je nepřiměřeně vysoká, neboť dlužník anonymizovano nemovitosti a je reálný předpoklad hraničící s jistotou , že náklady správce budou plně uhrazeny. Vytýkala soudu, že nezkoumal konkrétní podmínky této věci a stejně jako v jiných řízeních, vyměřil jí zálohu v maximální možné výši 50.000 Kč jako by chtěl odradit věřitele v pokračování v řízení a záloha se blíží paušálnímu poplatku . Uvedla, že vyměřená výše zálohy je pro ni překážkou pro pokračování v řízení a pokud bude řízení o jejím návrhu zastaveno, zřejmě podá návrh jiný věřitel a v případě, že uhradí zálohu, soud řízení o jejím návrhu zastaví a případně zahájí další, čímž vzniká zbytečná administrativa a zahlcenost soudu. Podle ní, vzhledem k majetku dlužníka, v této věci postačuje záloha na počáteční výdaje insolvenčního řízení 10.000 Kč a proto se v odvolacím řízení domáhá změny napadeného usnesení tak, aby záloha byla stanovena v této výši.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky důvodné není.

Z obsahu spisu vyplývá, že navrhovatelka se insolvenčním návrhem domáhala zjištění úpadku dlužníka a jeho řešení prohlášením konkursu. V návrhu uvedla, že má pohledávku za dlužníkem ve výši 750.000 Kč s příslušenstvím přisouzenou rozhodčím nálezem, která se stala splatnou dne 25.1.2012 a je zajištěna soudcovským zástavním právem k nemovitostem ve společném jmění dlužníka a jeho manželky. Dále má dlužník závazek vůči Miroslavu Červinkovi, bytem Sokolnice, Václava Haňky 253 ve výši 300.000 Kč, splatný dne 31.10.2011. Jako další věřitele dlužníka označila Českomoravskou stavební spořitelnu a.s., IČ: 49241397, se sídlem Vinohradská 3218/169, Praha 10, s pohledávkou 49.697 Kč s příslušenstvím, která je vymáhána v exekučním řízení vedeném Exekutorským úřadem Praha 3, soudním exekutorem JUDr. Miroslavem Zweifelhoferem, pod sp. zn. 144 EX 1420/2011. K návrhu připojila výpis z katastru nemovitostí, a to LV č. 647 pro k.ú. a obec Prštice, vedený u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov. Z výpisu vyplývá, že dlužník je spolu anonymizovano čtyř zde zapsaných nemovitostí (rodinného domu č.p. 300, parcely č. 135/1 o výměře 372 m2-orná půda, parcely č. 135/2 o výměře 111 m2-zastavěná plocha a nádvoří, a parc. č. 136 o výměře 391 m2-zahrada). Na nemovitostech vázne smluvní zástavní právo podle smlouvy ze dne 8.11.2011 pro pohledávku věřitele RING-kapitálová s.r.o., IČ: 28652568, až do celkové výše 2.900.000 Kč, dále zástavní právo exekutorské pro pohledávku věřitele Českomoravská stavební spořitelna, a.s., IČ: 49241327, ve výši 49.696,86 Kč s příslušenstvím, zástavní právo soudcovské pro pohledávku věřitele Miroslava Červinky ve výši 300.000 Kč s příslušenstvím a zástavní právo soudcovské pro pohledávku navrhovatelky ve výši 750.000 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 5.10.2012 č.j. KSBR 31 INS 23645/2012-A-4, které bylo doručeno 11.10.2012, soud vyzval dlužníka také k předložení seznamu jeho majetku. Na tuto výzvu dlužník nereagoval.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Na základě údajů uvedených navrhovatelkou v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti.

Závěr soudu prvního stupně o tom, že složení zálohy na krytí nákladů počáteční fáze insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, protože nelze důvodně předpokládat, že prostředky na úhradu těchto nákladů lze zajistit jinak, je správný, protože soud nemá informace o tom, že dlužník by měl k dispozici pohotové finanční prostředky. Ostatně navrhovatelka ani nezpochybnila, že záloha v této věci je potřebná, namítala jen, že její soudem určená výše je nepřiměřená, protože dlužník je anonymizovano nemovitostí.

Z údajů zapsaných v katastru nemovitostí sice vyplývá, že dlužník je spolu anonymizovano nemovitého majetku, avšak tento majetek je zatížen zástavními právy pro pohledávky věřitelů převyšující 4.000.000 Kč. Výtěžek z jeho zpeněžení bude použit primárně k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů a teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů lze tohoto výtěžku, s výjimkou příslušné částky připadající na odměnu insolvenčního správce a nákladů se správou a zpeněžením předmětu zástavy (§ 298 IZ), použít k uspokojení pohledávek za podstatou, mezi které náklady insolvenčního řízení patří. V této fázi řízení však nelze spolehlivě uzavřít, zda bude výtěžek zpeněžení nemovitostí postačovat též k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisejí. S ohledem na rozsah a povahu nemovitostí (rodinný dům a k němu přilehlé pozemky o výměře do 1.000 m2) i jejich umístění v katastrálním území Prštice, nelze v této fázi řízení důvodně usuzovat, že výtěžek zpeněžení těchto nemovitostí převýší hranici zajištěných pohledávek. Proto odvolací soud nesouhlasí s námitkou navrhovatelky, že v této věci je reálný předpoklad hraničící s jistotou , že konečné náklady řízení budou plně uhrazeny.

Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, současně je záloha též zárukou úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Vzhledem k tomu, že v případě zpeněžování majetku v konkursu činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a že v této věci ani předběžně nelze učinit závěr, že z výtěžku zpeněžení nemovitostí bude možno uhradit i konečné náklady insolvenčního řízení, zejména odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, je potřeba zálohy v maximální částce 50.000 Kč podle odvolacího soudu v této věci odůvodněna.

Ve vztahu k dalším navrhovatelkou vznášeným námitkám, kterými vytýká soudu paušálnost určování výše záloh a namítá, že při opakovaných návrzích narůstá administrativa soudu, odvolací soud uvádí, že mu přísluší přezkoumávat postup soudu prvního stupně jen v tomto, a nikoli v jiných řízeních. V této souvislosti lze odkázat i na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu ve které zákonodárce (a to konkrétně k ustanovení § 144 IZ) výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnosti k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutu odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů . Z uvedeného vyplývá, že postup zvolený soudem prvního stupně zákonodárce při tvorbě insolvenčního zákona předpokládal a proto insolvenční navrhovatel, který podává insolvenční návrh musí počítat s tím, že bude k zaplacení zálohy vyzván až do výše stanovené zákonem.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně uložil navrhovatelce povinnost zaplatit zálohu v maximální možné výši 50.000 Kč, proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenční navrhovatelce se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 12. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu