3 VSOL 1363/2016-A-13
KSBR 47 INS 18720/2016 3 VSOL 1363/2016-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 97/1, PSČ 586 01, identifikační číslo osoby: 74883798, zastoupeného Mgr. Ing. Josefem Chlubnou, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Havlíčkovo náměstí 1963, PSČ 580 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.9.2016, č.j. KSBR 47 INS 18720/2016-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil na účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 21.9.2016 bylo soudu doručeno podání Okresní správy sociálního zabezpečení Jihlava, ve kterém sděluje, že nesouhlasí s řešením isir.justi ce.cz

úpadku dlužníka formou oddlužení, a dne 23.9.2016 bylo doručeno podání Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky, ve kterém sděluje, že nesouhlasí s řešením úpadku dlužníka formou oddlužení. Dlužník neprokázal svou aktivní legitimaci k podání návrhu na povolení oddlužení a jediným možným způsobem řešení úpadku je konkurs na jeho majetek. Pro krytí nákladů konkursu je třeba zajistit již v této fázi řízení finanční prostředky ve formě zálohy na náklady insolvenčního řízení. Soud určil výši zálohy v maximální možné částce 50.000 Kč, když vycházel z toho, že dlužník nedisponuje finančními prostředky v hotovosti či na účtech, a dále také přihlédl k tomu, že v případě konkursu činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč, přičemž nutno počítat s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce, a případně i o daň z přidané hodnoty. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků zajištěných složením zálohy na náklady insolvenčního řízení nemůže insolvenční správce svoji funkci řádně vykonávat.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, kterým se domáhá zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poukazuje na to, že již ve svém návrhu uvedl, že je od 1.7.2016 zaměstnán a jeho měsíční čistá mzda činí částku 18.600 Kč. Tvrdí, že pokud soud rozhodne o řešení jeho úpadku konkursem, pak ze mzdových prostředků, které mu budou z jeho pracovního poměru vypláceny, bude dostatečně pokryta záloha na odměnu a náhradu nákladů insolvenčního správce, a proto považuje stanovenou zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč za nedůvodnou.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V dané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, v němž dlužník uvedl, že po ukončení zaměstnání ve sklárnách si zřídil živnostenské listy a pracoval u autodopravy. Po skončení se snažil podnikat na živnostenský list ve stavebnictví, podnikání však nebylo úspěšné a pozastavil živnostenskou činnost a následně byl bez zdanitelných příjmů, dále byl veden na úřadu práce a od 1.7.2016 nastoupil do zaměstnání jako řidič vnitrostátní přepravy. Ještě za trvání pracovního poměru ve sklárnách si vzal půjčky, které pak z důvodu ztráty zaměstnání a příjmů nebyl schopen splácet řádně a včas. Přímo v insolvenčním návrhu dlužník popsal jednotlivě své věřitele, které označil obchodní firmou, uvedl výši svého závazku, jakož i splatnost jednotlivých závazků; celková výše jeho závazků činí 964.666 Kč. Mezi svými věřiteli dlužník také označil Okresní správu sociálního zabezpečení v Jihlavě s tím, že dluh nesplácí od 14.7.2010, a Vojenskou zdravotní pojišťovnu České republiky s tvrzením, že dluhy nesplácí od 15.11.2011, respektive 3.6.2012. K insolvenčnímu návrhu dlužník předložil povinné seznamy podle ustanovení § 104 odst. 1 IZ-ze seznamu majetku z 11.8.2016, o němž dlužník prohlásil, že seznam je úplný a správný, vyplývá, že dlužník nemá žádný movitý majetek, žádný nemovitý majetek, nemá žádné pohledávky. Usnesením ze dne 25.8.2016, č.j. KSBR 47 INS 18720/2016-A-4, vyzval insolvenční soud dlužníka, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení doplnil a opravil svůj návrh na povolení oddlužení tak, že u závazků souvisejících s podnikatelskou činností uvede skutečnosti, z nichž bude vyplývat, že tyto závazky nebrání uplatnění institutu oddlužení ve smyslu ustanovení § 389 insolvenčního zákona, to znamená alespoň tvrzení, že věřitelé, u nichž má dlužník nezajištěné závazky pocházející z podnikatelské činnosti, s uplatněním institutu oddlužení souhlasí. Dne 21.9.2016 bylo doručeno insolvenčnímu soudu vyjádření Okresní správy sociálního zabezpečení v Jihlavě, která uvedla, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 101.757 Kč, na niž bylo vystaveno pět vykonatelných výměrů s tím, že pohledávka je vedena za dlužníkem jako osobou samostatně výdělečně činnou, který se odhlásil ze sociálního pojištění k datu 31.10.2014. Věřitel sdělil, že nesouhlasí s řešením úpadku dlužníka oddlužením. Dne 23.9.2016 bylo doručeno insolvenčnímu soudu vyjádření Vojenské zdravotní pojišťovny, pobočky Brno, z něhož vyplývá, že jako správce veřejných prostředků se nemůže předem vzdát oprávněných pohledávek, a proto s řešením úpadku dlužníka formou oddlužení nesouhlasí.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů, vůči kterým má závazky, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit.

Novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 Sb., účinnou od 1.1.2014, se změnila úprava ustanovení § 389 IZ tak, že zásadně umožňuje řešení úpadku oddlužením i v případě fyzických osob (podnikatelů i nepodnikatelů), kteří však nemají dluhy z podnikání.

Ze seznamu závazků vyplynulo, že dlužník má závazky z doby svého podnikání na sociálním a zdravotním pojištění; jedná se o závazky evidované Okresní správou sociálního zabezpečení, pobočkou v Jihlavě a Vojenskou zdravotní pojišťovnou, pobočkou v Brně. Ve svém návrhu na povolení oddlužení dlužník ohledně těchto svých závazků pocházejících z dřívější podnikatelské činnosti netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že dluhy z podnikání nebrání jeho oddlužení, žádné takové skutečnosti netvrdil ani na základě výzvy insolvenčního soudu z 25.8.2016. Rozhodovací praxe odvolacího soudu je sjednocena v závěru, že dlužník, který má dluhy z podnikání, však musí již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit takové skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že se jedná o dluhy, které řešení dlužníkova úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 IZ nebrání (srovnej závěry vyjádřené v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, sen. zn. 1 VSOL 918/2015, ze dne 23.9.2015, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 49/2016). Z obsahu spisu dále vyplývá, že sami věřitelé, kteří mají vůči dlužníku pohledávku vzniklou v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka, reagovali na výzvu soudu a jak Okresní správa sociálního zabezpečení, pobočka v Jihlavě, tak také Vojenská zdravotní pojišťovna, pobočka v Brně, insolvenčnímu soudu sdělily, že nesouhlasí s řešením úpadku dlužníka oddlužením. Za situace, kdy v řízení vyšly najevo nesouhlasy věřitelů, vůči kterým má dlužník dluhy pocházející z podnikání, s tím, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, nutno uzavřít, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že dlužník není aktivně legitimován k podání návrhu na povolení oddlužení, přičemž jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je prohlášení konkursu.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že pro případ konkursu je třeba, aby dlužník zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Dlužník nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky, ze kterých by mohl insolvenční správce hradit své počáteční náklady. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je to, aby insolvenční správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku měl k dispozici finanční prostředky k hrazení počátečních nákladů insolvenčního řízení. Složená záloha slouží též jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by se nepodařilo získat dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, což se v daném případě jeví nanejvýš pravděpodobné, neboť dlužník v seznamu svého majetku uvedl, že nemá žádný majetek. Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. V případě řešení úpadku konkursem pouze minimální odměna insolvenčního správce činí 45.000 Kč (ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.), přičemž nutno počítat s tím, že vedle odměny má insolvenční správce též nárok na úhradu hotových výdajů (§ 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb.), a je-li plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu vedle odměny a hotových výdajů též náhrada daně z přidané hodnoty (§ 38 odst. 2 IZ). K odvolací námitce dlužníka, že je zaměstnán, přičemž v případě konkursu z jeho mzdových prostředků bude dostatečně pokryta záloha na odměnu a náhrada nákladů insolvenčního správce, nutno uvést, že podle ustanovení § 207 odst. 2 IZ příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Ze mzdy dlužníka by proto šla na účet majetkové podstaty pouze zabavitelná část mzdy dlužníka, která by stěží mohla pokrýt konečné náklady insolvenčního řízení tvořené minimální odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce. Z účelu zálohy na náklady insolvenčního řízení tak, jak je vyložen výše, vyplývá, že insolvenční správce má mít finanční prostředky k dispozici v plné výši bezprostředně po rozhodnutí o úpadku.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 28. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu