3 VSOL 136/2012-A-11
KSBR 45 INS 3192/2012 3 VSOL 136/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Petry Pospíchalové, nar. 23.8.1974, bytem Nížkov 201, PSČ 592 12, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.2.2012, č.j. KSBR 45 INS 3192/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužnice se n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. Na odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že insolvenční návrh dlužnice nesplňuje základní náležitosti insolvenčního návrhu, neboť v něm dlužnice nevylíčila rozhodující skutečnosti, jež by osvědčovaly její úpadek nebo hrozící úpadek. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř., § 3 odst. 1, odst. 2, § 103 odst. 1, odst. 2 insolvenčního zákona a uzavřel, že rozhodujícími skutečnostmi jsou ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona tvrzení způsobilá naplnit znak úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, to je taková tvrzení, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými), bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto své závazky není dlužník schopen plnit. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že tyto náležitosti insolvenční návrh dlužnice postrádá, neboť dlužnice pouze uvedla, že má 26 závazků u 14 věřitelů, z návrhu však není zřejmé, zda a jak dlouho jsou tyto závazky po lhůtě splatnosti a z jakého důvodu dlužnice není schopna závazky hradit, neboť v návrhu není uvedeno, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků. Soud prvního stupně konstatoval, že dlužnice pouze obecně uvedla, že má více peněžitých závazků déle než 30 dnů po splatnosti, které neplní déle jak tři měsíce a uzavřel, že splatnost závazků nelze dovodit ani ze seznamu závazků, který je povinnou přílohou insolvenčního návrhu, neboť jej dlužnice k návrhu nepřipojila. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že dlužnice neosvědčila druhý a třetí znak úpadku, neboť neprokázala existenci více splatných peněžitých závazků déle než 30 dnů po splatnosti a svou neschopnost závazky plnit a pro absenci těchto tvrzení je tedy insolvenční návrh dle závěru soudu prvního stupně neprojednatelný. Soud prvního stupně tedy s odkazem na ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona návrh dlužnice odmítl s tím, že pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení a vady návrhu nelze odstranit výzvou dle ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že závěr soudu prvního stupně je nesprávný, neboť řádně vyplnila formulář pro dané účely vypracovaný Ministerstvem spravedlnosti ČR, v němž označila dlužníka, uvedla výdaje očekávané v následujících pěti letech, uvedla své příjmy za poslední tři roky, navrhla způsob oddlužení a vše doložila příslušnými přílohami. Argumentovala tím, že v návrhu uvedla, že není schopna své závazky hradit po dobu delší tří měsíců a dále se bránila tím, že pokud neuvedla splatnost jednotlivých závazků, pak toto insolvenční zákon jako náležitost insolvenčního návrhu nestanoví. Dlužnice poukázala na skutečnost, že některé závazky jsou již předmětem exekučního řízení, jak vyplývá z popisu jednotlivých závazků ve formuláři, takže je zřejmé, že uvedené závazky skutečně není schopna splácet po dobu delší tří měsíců. Dlužnice se dále bránila tím, že ze seznamu závazků uvedeném na formuláři a z přiložených příloh je zřejmé, že má více jak dva věřitele. Dlužnice namítala, že z jejího návrhu jsou zřejmé veškeré skutečnosti podstatné pro posouzení jejího úpadku a dále uvedla, že splňuje podmínky pro svůj osobní bankrot a proto, aby byl její úpadek řešen formou oddlužení. Dlužnice poukázala na skutečnost, že návrh na oddlužení podala společně se svým manželem Vladimírem Pospíchalem.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 13.2.2012 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodu 06 insolvenčního návrhu uvedla, že má celkem 14 věřitelů a 26 závazků s tím, že uvedené závazky přestala společně s manželem postupně splácet přibližně od roku 2007. Dlužnice dále uvedla, že závazky jsou více jak 30 dnů po splatnosti a že tyto není schopna plnit po dobu delší tří měsíců. V bodu 09 návrhu dlužnice uvedla, že má 13 nezajištěných závazků ve výši 1.144.648,-Kč a dále uvedla, že má jeden zajištěný závazek v částce 20.625,-Kč. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužnice uvedla celkem 23 závazků vůči 12 věřitelům tak, že věřitele označila obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem a dále závazek popsala důvodem jeho vzniku a jeho výší, aniž by však u některého z těchto závazků byla uvedena jeho splatnost. V bodu 19 návrhu (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužnice uvedla jeden další závazek ve výši 20.625,-Kč, aniž by uvedla jeho splatnost, věřitele označila obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem. V bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) dlužnice uvedla dva závazky vůči dvěma věřitelům. Věřitele označila obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem. Závazky uvedla jejich výší. U závazku vůči věřiteli Česká televize označila rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, č.j. 11 Exe 2651/2011-17, ze dne 29.11.2011 a u závazku vůči věřiteli O.K.V. Leasing, s.r.o., označila exekuční příkaz soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, č.j. 129 Ex 8147/11-19, ze dne 2.1.2012.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu spisu odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospívá k závěru, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu dlužníka, který není podnikatelem, je třeba vyjít ze závěrů uvedených Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR pod č. 88 v roce 2010, které dovolací soud formuloval výslovně pro náležitosti insolvenčního návrhu dlužníka-nepodnikatele. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti se pak u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh dlužníka tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1 IZ ve formě platební neschopnosti. Dále musí insolvenční návrh obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o platební neschopnosti dlužníka dle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, to je mohou být podkladem pro závěr, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti nebo není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých závazků vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

V dané věci dlužnice nepodala insolvenční návrh samostatným podáním, nýbrž s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení. K vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice je ve formuláři určen zejména bod 06, ovšem při posuzování úplnosti vylíčení rozhodujících skutečností lze po obsahové stránce přihlížet i k jiným jeho částem, popřípadě k seznamům, které je dlužnice k insolvenčnímu návrhu povinna připojit a které mají zákonem stanovené obsahové náležitosti (ust. § 104 IZ). K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, senátní značka 29 NSČR 22/2009, zveřejněné pod č. 26/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Po vyhodnocení podaného insolvenčního návrhu v dané právní věci ve smyslu shora uvedených závěrů Nejvyššího soudu ČR odvolací soud uzavírá, že ke dni rozhodování odvolacího soudu podaný insolvenční návrh dlužnice zcela nepochybně obsahuje údaj o více věřitelích dlužnice a o nejméně dvou jejich závazcích. V bodu 20 insolvenčního návrhu-závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné-dlužnice uvedla dva své věřitele obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, vůči každému z nich uvedla závazek vymezením jeho výše a dále u každého z těchto závazků označila rozhodnutí, na základě něhož bylo o tomto vykonatelném závazku rozhodnuto v exekučním řízení. Tato exekuční rozhodnutí jsou z dat 2.1.2012 a 29.11.2011. Lze tedy uzavřít, že závazky jsou déle jak 30 dnů po splatnosti, a to s ohledem na data vydání exekučních rozhodnutí, neboť lze předpokládat, že k datu vydání těchto rozhodnutí byly závazky dlužnice již splatné. Lze tedy uzavřít, že dlužnice naplňuje znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, písm. a) a b) IZ. Odvolací soud dále uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje i konkrétní tvrzení o její platební neschopnosti, když u dvou shora označených závazků (dvou věřitelů) lze uzavřít, že jsou po splatnosti déle jak tři měsíce, a to rovněž s ohledem na data vydání rozhodnutí v exekučním řízení, když lze vycházet ze závěru, že ke dni vydání těchto exekučních rozhodnutí byly závazky již splatné a od data vydání těchto rozhodnutí uplynula doba delší tří měsíců. S ohledem na shora uvedené lze tedy uzavřít, že dva závazky dlužnice vůči dvěma věřitelům jsou po dobu delší tři měsíce po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ).

Odvolací soud tedy dospívá k závěru, že v době jeho rozhodování insolvenční návrh dlužnice obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností v rozsahu, který by-v případě jejich prokázání či osvědčení-postačoval k závěru o úpadku dlužnice pro platební neschopnost. Insolvenční návrh dlužnice je tudíž projednatelný.

Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho potvrzení dle ustanovení § 219 o.s.ř. ani pro jeho zrušení dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu