3 VSOL 1347/2015-A-14
KSOS 31 INS 18206/2015 3 VSOL 1347/2015-A-14

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Ireny anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní Václavov 131, Václavov u Bruntálu, PSČ: 792 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.11.2015, č.j. KSOS 31 INS 18206/2015-A-9,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zjistil úpadek dlužnice (výrok I.), zamítl návrh na povolení oddlužení (výrok II. ) a na její majetek prohlásil konkurs (výrok III). Insolvenčním správcem dlužnice ustanovil Mgr. Petra Vysoudila (výrok IV.) a dále ve výrocích V. až X. rozhodl podle ustanovení § 136 odst. 2, písm. c) až f) insolvenčního zákona. Na odůvodnění svého rozhodnutí ve výrocích II. a III. soud uvedl, že dlužnice na slyšení dne 1.10.2015 potvrdila tvrzení věřitele Provident Financial s.r.o. v jeho podání ze dne 11.8.2015, že s ním před podáním insolvenčního návrhu, dne 24.6.2015, uzavřela smlouvu o zápůjčce na částku 8.000 Kč (dále též jen Smlouva ). Dlužnice sdělila, že Smlouvu uzavřela proto, že potřebovala zaplatit 7.000 Kč za uhlí a dřevo, zápůjčku řádně splácí, své ostatní závazky nikoli, protože na ně nemá prostředky, když pobírá pouze starobní důchod ve výši 8.008 Kč měsíčně. Dále uvedla, že závazek vůči věřiteli Provident Financial s.r.o., u něhož dříve pracovala jako obchodní zástupce, v insolvenčním návrhu neuvedla poněvadž asi zapomněla . Soud chování dlužnice spočívající v tom, že uzavřela Smlouvu těsně před podáním insolvenčního návrhu kdy již byla v úpadku a ve splácení půjčky, čímž byl věřitel Provident Financial s.r.o., zvýhodněn oproti ostatním věřitelům, posoudil jako nepoctivý záměr. Proto její návrh na povolení oddlužení s odkazem ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona zamítl. Současně podle ustanovení § 148 a § 396 insolvenčního zákona rozhodl o řešení jejího úpadku konkursem, neboť reorganizace je vyloučena (dlužnice není podnikatelem).

Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice odvolání, které směřovala proti jeho výrokům II. a III. Namítla, že Smlouvu s věřitelem Provident Financial s.r.o. neuzavřela s nepoctivým úmyslem, ale proto, že ze svého příjmu na důchodu, na který je vedena exekuce, a příjmu manžela, jehož úpadek je v insolvenčním řízení od dubna 2015 řešen oddlužením, nezbývala částka na úhradu ceny paliva (uhlí a dřeva) pro otápění bytu, který užívá na základě podnájemní smlouvy. Vzhledem k tomu, že v daném okamžiku nebylo možno získat finanční prostředky na pořízení paliva na zimu jinak, řešila situaci uzavřením Smlouvy. Tu neuzavírala s úmyslem nevrátit plnou výši zápůjčky a předpokládala, že v době rozhodování soudu o návrhu na povolení oddlužení její závazek předčasně uhradí v plné výši dcera, proto závazek neuvedla v seznamu závazků. Podle názoru dlužnice nelze v uzavření Smlouvy spatřovat nepoctivý záměr, protože tímto způsobem zajišťovala své základní potřeby a těžká životní situace její a jejího manžela v daném okamžiku jiné řešení neumožňovala, přičemž měli příslib dcery . V odvolacím řízení navrhla, aby jí bylo oddlužení povoleno.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Skutkový stav věci, z něhož vycházel soud prvního stupně, popsaný v odůvodnění přezkoumávaného usnesení, odpovídá obsahu spisu a odvolací soud na něj pro stručnost odkazuje. Dále z obsahu insolvenčního spisu vyplývá,

že insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení je opatřen ověřovací doložkou České pošty s.p., podle které byl dlužnicí podepsán dne 13.7.2015. V seznamu závazků připojeném k insolvenčnímu návrhu, popsala dlužnice své čtyři závazky, a to závazek ve výši 5.431 Kč vůči věřiteli Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, se sídlem Jeremenkova 11, Ostrava-Vítkovice, PSČ 703 00, identifikační číslo osoby 47672234, jehož splatnost nastala 5.4.2011 a poslední platbu na tento závazek uhradila 2.9.2014, závazek ve výši 7.865 Kč vůči věřiteli JUDr. Igoru Ivankovi, soudnímu exekutorovi Exekutorský úřad Praha 10, Na Zátorce 590/12, Praha 6, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 66216887, jehož splatnost nastala 30.4.2015, závazek ve výši 98.820 Kč vůči věřiteli Janu Hanáčkovi, bytem Staré Heřminovy 134, PSČ 796 12, jehož splatnost nastala 16.3.2005, přičemž poslední platbu na tento závazek uhradila 31.1.2015, a závazek ve výši 7.865 Kč vůči věřiteli Mgr. Čeňku Bělastovi, soudnímu exekutorovi Exekutorský úřad Bruntál, Dr. E. Beneše 1497/21, Bruntál, PSČ 792 01, identifikační číslo osoby 66219493, jehož splatnost nastala 30.4.2015. Jak plyne z protokolu o slyšení dne 1.10.2015 dlužnice soudu rovněž sdělila, že zápůjčku řádně splácí ve splátkách po 1.100 Kč, které jsou splatné vždy druhého dne v měsíci. Z obsahu insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že ve věci manžela dlužnice Bohuslava Muroně je u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 4337/2015 vedeno insolvenční řízení, v němž soud usnesením ze dne 14.4.2015 č.j. KSOS 31 INS 4337/2015-A-4 zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud zdůrazňuje, že insolvenční soud je povinen zkoumat poctivost dlužníkova záměru při oddlužení po celou dobu řízení o oddlužení a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod č. 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2009 ze dne 28. 7. 2011 (uveřejněném pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) uvedl, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Na základě shora popsaných zjištění odvolací soud uzavírá, že z tvrzení dlužnice v návrhu a k němu připojeném seznamu závazků vyplývá stav jejího úpadku již v červenci roku 2011, tedy necelé čtyři roky před uzavřením smlouvy o zápůjčce, přičemž dlužnice s ohledem na probíhající exekuce svých závazků vůči věřitelům České průmyslové zdravotní pojišťovně a Janu Hanáčkovi o svém stavu úpadku musela vědět. Stejně tak si musela ke dni 13.7.2015, kdy dle ověřovací doložky insolvenční návrh podepsala, být vědoma svého závazku ze Smlouvy, který však v návrhu a seznamu závazků, přes doložku správnosti a úplnosti, neuvedla. Tvrzení dlužnice na slyšení dne 1.10.2015 o tom, že na závazek ze Smlouvy asi zapomněla odvolací soud považuje za účelové i s přihlédnutím k tomu, že dlužnice měla pracovní zkušenost jako obchodní zástupce věřitele. Toto své tvrzení ostatně sama dlužnice popřela v odvolání (ze dne 1.12.2015), v němž naopak uvedla, že závazek neoznačila v insolvenčním návrhu proto, že bude předčasně splacen její dcerou během prázdnin 2015 na základě příslibu . I toto tvrzení posuzuje odvolací soud jako nevěrohodné, vzhledem k tomu, že z tvrzení dlužnice na slyšení dne 1.10.2015 o splatnosti závazku a jeho splácení vyplývá, že dlužnice závazek splácela ještě v září 2015. Z uvedených skutečností a zejména ze splácení závazku v průběhu insolvenčního řízení, však odvolací soud dovozuje, že podáním insolvenčního návrhu cca tři týdny po uzavření Smlouvy dlužnice nesledovala jen částečné plnění závazku vůči věřiteli Provident Financial s.r.o. (min. ve výši 30%, § 395 odst. 1, písm. b/ IZ). Její chování však svědčí o snaze zatajit v insolvenčním řízení svůj hrazený závazek ze Smlouvy a již z toho plyne, že dlužnice nepřistupovala poctivě ke všem svým věřitelům. Pokud dlužnice hradila v době od července do září 2015 splátky zápůjčky, neuvedené v insolvenčním návrhu, přitom na svůj dříve splatný závazek vůči věřiteli Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, jehož splatnost nastala 5.4.2011 naposledy plnila 2.9.2014, a na svůj dříve splatný závazek vůči věřiteli Janu Hanáčkovi, jehož splatnost nastala 16.3.2005, poslední platbu uhradila dne 31.1.2015, nepochybně upřednostnila věřitele Provident Financial s.r.o. před ostatními svými věřiteli. V jednání dlužnice spočívajícím ve snaze zatajit plněný závazek ze smlouvy o zápůjčce a upřednostnění jeho věřitele před ostatními věřiteli s dříve splatnými závazky spatřuje odvolací soud nepoctivý záměr dlužnice sledovaný podaným návrhem na povolení oddlužení. Závěr soudu prvního stupně, že návrh dlužnice na povolení oddlužení je třeba zamítnout dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, stejně jako jeho závěr o konkursu jako jediném možném řešení jejího úpadku (§ 396 IZ), je správný.

Závěrem odvolací soud uvádí, že nemá důvod nevěřit tvrzení dlužnice, že zapůjčené finanční prostředky z větší části použila na úhradu svých základních

životních potřeb (paliva) a nepochybuje o obtížné životní situaci dlužnice a jejího manžela, který je rovněž v insolvenčním řízení. Avšak ani taková situace nemůže být omluvou za jednání dlužnice vedoucí k závěru, že se nesnaží vypořádat poctivě se všemi svými věřiteli.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se doručuje prostřednictvím insolvenčního rejstříku, dlužnici a insolvenčnímu správci se však doručuje také zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 22. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu