3 VSOL 1346/2016-A-8
KSBR 32 INS 21795/2016 3 VSOL 1346/2016-A-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka THERMO HOME s.r.o., se sídlem Praha 3, Žižkov, Olšanská 55/5, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby: 27679021, o insolvenčním návrhu věřitele Martina anonymizovano , anonymizovano , s místem podnikání Chlumec nad Cidlinou, Klicperova 50, PSČ 530 51, identifikační číslo osoby: 11021900, zastoupeného JUDr. Danielem Radou, advokátem se sídlem Hradec Králové, Nerudova 866, PSČ 500 02, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.9.2016, č.j. KSBR 32 INS 21795/2016-A-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitele se neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním doručeným soudu dne 21.9.2016 se navrhovatel-věřitel Martin Chour domáhal zjištění úpadku dlužníka THERMO HOME s.r.o. a prohlášení konkursu na jeho majetek. Poté, co citoval ustanovení § 103 odst. 1 a odst. 2, ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 a ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) soud isir.justi ce.cz prvního stupně uzavřel, že navrhovatelem podaný insolvenční návrh neobsahuje podstatné náležitosti podle insolvenčního zákona, neboť v něm nejsou určitě a úplně popsány rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka. Tvrdí-li navrhovatel, že má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 4.555.272 Kč, jejíž splatnost uvedl datem 14.9.2016, a současně tvrdí, že své jednotlivé nároky vyúčtoval fakturami, jejichž výčet uvedl včetně dat splatností, která jsou v rozporu se splatností uvedenou v článku III., bod (ii) návrhu, pak jsou-podle soudu-tvrzení o datu splatnosti závazku navrhovatele neurčité. Ze skutečností popsaných v návrhu-jak soud prvního stupně dále pokračoval-vyplývá, že v červnu 2016 navrhovatel požádal dlužníka o předložení dokumentace, dne 23.8.2016 dlužník vyhotovil vyúčtování vzájemných nároků navrhovatele a dlužníka, se kterým dlužník nesouhlasí, proto vyhotovil vlastní konečné vyúčtování na základě dostupných podkladů, které dlužníku odeslal. S ohledem na uvedené soud prvního stupně uzavřel, že údaj o splatnosti pohledávky (pohledávek) navrhovatele je neurčitý, a je zřejmé, že dosud nedošlo mezi účastníky řízení ke konečnému vyúčtování vzájemných nároků. Podle soudu prvního stupně naplnění podmínky úpadku ve formě platební neschopnosti, spočívajícího ve splatnosti závazků dlužníka déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, musí být primárně dáno u pohledávky insolvenčního navrhovatele, a skutečnost, že navrhovatel popsal pohledávky dalších věřitelů mimo jiné tak, že jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (a déle než tři měsíce po lhůtě splatnosti), tento nedostatek nezhojuje. Vzhledem k tomu, že navrhovatel neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka a předložil insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný návrh, postupoval soud v souladu s ustanovením § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že dlužníku žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel-věřitel Martin Chour odvolání. Odvolatel namítá, že v návrhu všechny své nároky dostatečně specifikoval, z údajů zde uvedených vyplývá, že některé faktury, které dlužníku vyúčtoval, byly ke dni podání insolvenčního návrhu po splatnosti déle než 30 dnů. Nejdříve splatnou pohledávkou je pohledávka ve výši 63.000 Kč, vyplývající z faktury č. 2162012 ze dne 29.1.2013, splatné dne 13.2.2013, další pohledávky jsou z roku 2013, jakož i z let 2014 a 2015, přičemž nejpozději splatnými pohledávkami jsou faktury s uvedeným datem splatnosti dne 14.9.2016. Podle odvolatele dostatečně určitě specifikoval data splatnosti jednotlivých pohledávek, pohledávka celkem ve výši 4.555.272 Kč byla splatná nejpozději dne 14.9.2016. Odvolatel rovněž nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že údaj o splatnosti jeho pohledávek je neurčitý a že je zřejmé, že dosud nedošlo ke konečnému vyúčtování vzájemných nároků, když vyúčtování vzájemné spolupráce provedl i na podkladě sdělení dlužníka ze dne 23.8.2016, označené jako Výzva k vystavení faktur za zprostředkování vůči našim klientům a Vzájemné vyrovnání pohledávek a závazků dle ustanovení § 1982 až § 1991 Občanského zákoníku . Uvedené listiny jsou součástí insolvenčního návrhu a z těchto listin vyplývá, že dlužník minimálně označil data uzavření jednotlivých smluv o smlouvách budoucích, podstatných pro vyúčtování vzájemné obchodní spolupráce, kdy navrhovatel následně zbývající nároky vyúčtoval.

Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se insolvenční návrh věřitele neodmítá.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele je důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že navrhovatel se svým insolvenčním návrhem ze dne 20.9.2016, došlým soudu dne 21.9.2016, domáhá zjištění úpadku dlužníka THERMO HOME s.r.o. a prohlášení konkursu na jeho majetek. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že má za dlužníkem splatnou pohledávku, vyplývající ze smlouvy o zprostředkování prodeje staveb domů ze dne 24.8.2012. Uvedená smlouva byla uzavřena mezi insolvenčním navrhovatelem (jako zprostředkovatelem) a dlužníkem (jako zájemcem), a předmětem této smlouvy bylo výhradní právo zprostředkovatele obstarávat příležitosti pro zájemce k uzavírání smluv o dílo s třetí osobou, prostřednictvím rezervačních smluv s třetími osobami, které uzavřou se zájemcem smlouvu o dílo na provedení stavby domu (bungalovů) v systému dřevostaveb a zděných stavebních systémů, současně k uzavírání těchto rezervačních smluv vystavil dlužník insolvenčnímu navrhovateli plnou moc. V článku III. smlouvy účastníci této smlouvy sjednali výši provize, kterou zájemce zaplatí zprostředkovateli za zprostředkování uzavření budoucích smluv o dílo. Současně bylo účastníky sjednáno, že zprostředkovatel vybere od třetí osoby rezervační zálohu na cenu díla, která se stanovuje částkou 300.000 Kč, a tato zůstává podle ujednání ve smlouvě v dispozici zprostředkovatele až do doby uzavření budoucí smlouvy o dílo mezi zhotovitelem a zájemcem o výstavbu s tím, že provize je splatná ihned po podepsání budoucí smlouvy o dílo. Smlouva o zprostředkování prodeje staveb domů ze dne 24.8.2012 byla ze strany dlužníka vypovězena a po skončení obchodní spolupráce navrhovatel s dlužníkem jednal o konečném vyúčtování jejich vzájemné spolupráce. V další části svého návrhu popisuje navrhovatel jednání s dlužníkem v tomto směru, s tím, že podle dalších tvrzení v návrhu přesto, že ze strany dlužníka nedošlo k doložení příslušných listin, provedl konečné vyúčtování jednotlivých dosud nezúčtovaných obchodních případů, a to fakturami-v návrhu blíže označuje celkem 156 faktur jejich číslem, datem vystavení, částkou, na kterou byly vystaveny, a datem splatnosti, jež se týká období roku 2013, 2014, 2015 a 2016-přičemž z tohoto konečného vyúčtování a z jednotlivých faktur vyplývá, že má za dlužníkem splatnou pohledávku celkem ve výši 4.555.272 Kč. Dále označuje tzv. zápočtové vyúčtování č. 2482012 ze dne 1.9.2016 znějící na částku 44.993 Kč splatnou dne 14.9.2016-v této části označuje devět faktur (vyúčtování klienta), jehož jsou součástí , a tvrdí,

že v souhrnu označené faktury představují splatnou pohledávku insolvenčního navrhovatele vůči dlužníku ve výši 4.555.272 Kč. K prokázání těchto tvrzení označil insolvenční navrhovatel důkaz listinami-smlouvou o zprostředkování prodeje staveb domů ze dne 24.8.2012 včetně plné moci udělené dlužníkem, smlouvami o rezervaci (objednávka domu)-celkem 113, žádostí o předložení dokumentace k obchodní spolupráci ze dne 29.6.2016, fakturami v návrhu označenými, sdělením dlužníka ze dne 23.8.2016 označené jako Výzva k vystavení faktur za zprostředkování vůči našim klientům a sdělení dlužníka ze dne 23.8.2016, označené jako Vzájemné vyrovnání pohledávek a závazků . Jako další věřitele dlužníka označil insolvenční navrhovatel věřitele Smarthome stavby s.r.o., se sídlem Mutěnice, Farní 1104, identifikační číslo osoby: 27728692, a REKOM-LITVÍNOV, s.r.o., se sídlem Litvínov -Šumná, Sokolská 22, identifikační číslo osoby: 43224431. Podle tvrzení v návrhu má věřitel Smarthome stavby s.r.o. vůči dlužníkovi pohledávky celkem ve výši 207.252 Kč z titulu nezaplacené ceny díla za stavební práce provedené tímto věřitelem pro dlužníka-výši a splatnost těchto pohledávek navrhovatel specifikoval odkazem na faktury, jimiž byly jednotlivé částky fakturovány, s tím, že pohledávka ve výši 183.720 Kč byla vyúčtována fakturou splatnou dne 9.7.2014, z níž bylo uhrazeno 21.468 Kč, a pohledávka ve výši 55.000 Kč byla vyúčtována fakturou splatnou dne 8.12.2014. Věřitel REKOM-LITVÍNOV, s.r.o., má vůči dlužníkovi pohledávky celkem ve výši 418.166 Kč, jedná se o pohledávky z titulu nezaplacené ceny za dodávky a stavbu komínů pro dlužníka-výši a splatnost pohledávek rovněž specifikoval odkazem na faktury, jimiž byly jednotlivé částky fakturovány, datem jejich vystavení, částkami, na něž byly vystaveny, a datem splatnosti; pohledávky byly podle údajů ohledně data splatnosti jednotlivých faktur splatné v době od 16.5.2016 do 15.7.2016. K prokázání těchto tvrzení označil navrhovatel listinné důkazy-v návrhu označené faktury. Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 uvedeného zákonného ustanovení se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě platnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel dovolává. Podle ustanovení § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníku splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ. Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). V usnesení ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2012), pak Nejvyšší soud dále uzavřel, že také věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Po posouzení údajů uvedených v insolvenčním návrhu věřitele se zřetelem na shora uvedený výklad odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavírá, že z hlediska doložení aktivní legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu je insolvenční návrh bezvadný, neboť navrhovatel v něm dostatečně srozumitelným způsobem tvrdí, že má za dlužníkem splatnou pohledávku z titulu nezaplacené úplaty (provize) dle smlouvy o zprostředkování celkem ve výši 4.555.272 Kč, s tím, že tato pohledávka sestává z jednotlivých dílčích nároků, splatných již v období roku 2013, 2014, 2015 a 2016 (naposledy 14.9.2016).

Odvolací soud také uzavírá, že navrhovatel ve svém návrhu uvedl i dostatek dalších skutečností, jež jsou způsobilé rovněž osvědčit, že dlužník se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ), když zcela konkrétně označil další dva věřitele dlužníka, řádně označil pohledávky těchto věřitelů jejich výší a označil i splatnost těchto pohledávek (v roce 2014-pohledávky věřitele Smarthome stavby s.r.o., a dne 16.5.2016-pohledávka věřitele REKOM-LITVÍNOV, s.r.o.).

Tvrzeními v návrhu se lze z pohledu stavu úpadku dlužníka v insolvenčním řízení věcně zabývat (osvědčovat je za předpokladu aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele) a v řízení o insolvenčním návrhu pokračovat. Teprve při věcném hodnocení skutečností, tvrzených v návrhu, se bude možno zabývat tím, zda byly v řízení i doloženy (osvědčeny), přičemž při osvědčování stavu úpadku je soud veden vyšetřovací zásadou (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.4.2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh věřitele se neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 24. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu