3 VSOL 1341/2014-B-70
KSOS 34 INS 4572/2009 3 VSOL 1341/2014-B-70

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem v Kopřivnici, Alšova 1145/13, PSČ: 742 21, o splnění oddlužení a osvobození dlužnice od placení zbytku dluhů, o odvolání věřitele Citibank Europe plc, se sídlem Dublin, North Wall Quay 1, Irsko, reg.č. 132781, Citibank Europe plc, organizační složka, se sídlem Praha 5-Stodůlky, Bucharova 2641/14, PSČ 158 02, IČ 28198131, zastoupeného Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem Praha 1-Nové Město, Na Florenci 2116/15, PSČ: 110 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.10.2014, č.j. KSOS 34 INS 4572/2009-B-55,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích VI. a VII. potvrzuje .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice dle schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře (výrok I.). Dále určil odměnu insolvenční správkyně Mgr. Dagmar Cenknerové ve výši celkem 54.135 Kč a přiznal jí náhradu hotových výdajů ve výši celkem 10.827 Kč (to vše včetně DPH), uložil insolvenční správkyni, aby po právní moci tohoto usnesení vyplatila k rukám dlužnice případné deponované srážky a zprostil ji funkce insolvenční správkyně dlužnice (výroky II. až V. usnesení). Ve výroku VI. soud rozhodl, že osvobozuje dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, jakož i na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Ve výroku VII. dále rozhodl, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

Na odůvodnění soud uvedl, že insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení bylo dne 20.7.2009 zahájeno insolvenční řízení, usnesením insolvenčního soudu č.j. KSOS 34 INS 4572/2009-A-5 ze dne 24.07.2009 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a bylo povoleno řešení jejího úpadku oddlužením. Usnesením č.j. KSOS 34 INS 4572/2009-B-19 ze dne 19.9.2009 soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře dle ust. § 406 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Soud zjistil ze zprávy insolvenční správkyně doručené dne 16.10.2014 že dlužnice za 60 měsíců trvání oddlužení uspokojila přihlášené věřitele ve výši 30,91% jejich pohledávek a za uvedené období dlužnice zálohově hradila odměnu a paušální náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně. Jsou tak splněny veškeré podmínky pro vydání rozhodnutí o splnění oddlužení dle ust. § 413 IZ a proto soud vzal splnění oddlužení na vědomí. Současně rozhodl o odměně insolvenční správkyně a jejích nákladech (výši odměny určil dle ust. § 3 písm. b/ a výši náhrady hotových výdajů určil dle ust. § 3, písm. b/ a ust. § 7 odst. 1, 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) a zprostil insolvenční správkyni funkce. Dlužnice požádala soud o osvobození od placení pohledávek v rámci zprávy o plnění oddlužení (doručené soudu dne 16.10.2014). Soud postupoval podle ust. § 414 IZ a osvobodil dlužnici jednak od placení zbytků pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, dále pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, pohledávek, které nebyly do insolvenčního řízení přihlášeny, ač přihlášeny být měly, a od případných regresních nároků, které by uplatňovali ručitelé či jiné osoby s postižním právem. To vše proto, že zjištěnými skutečnostmi bylo prokázáno, že dlužnice řádně splnila veškeré povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal věřitel včasné odvolání, kterým napadl jeho výroky VI. a VII. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice řádně splnila povinnosti uložené jí usnesením o plnění splátkového kalendáře a že úhrada částky celkem 196.230,01 Kč v rámci oddlužení představuje míru uspokojení pohledávek přihlášených nezajištěných věřitelů v rozsahu 30,91 %. Tvrdil, že na jeho pohledávku bylo v průběhu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře plněno pouze 424,17 Kč, což odpovídá poměru uspokojení přibližně 1,5 % . Proto nesouhlasí se závěrem soudu, že zjištěná nezajištěná pohledávka (každého) u věřitelů byla uspokojena v poměru 30,91 % a tento závěr se nezakládá na provedených důkazech (zprávách insolvenční správkyně). Pohledávka věřitele byla zjištěna a měla být uspokojena ve výši přibližně 8.732 Kč , což odpovídá deklarované míře uspokojení zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů, které jsou postaveny na roveň. Proto podle věřitele nebyla splněna základní podmínka stanovená v ust. § 414 insolvenčního zákona a vydaným rozhodnutím byl věřitel omezen ve svých právech. Dále v odvolání poukazoval na to, že jeho pohledávka nemohla být zahrnuta již do původního splátkového kalendáře, neboť věřitel nebyl jako známý zahraniční věřitel, kterého dlužnice uvedla v seznamu svých závazků, soudem vyzván k podání přihlášky pohledávky. Tuto vadu řízení věřitel zhojil přihlášením pohledávky, která byla zjištěna, a tak byl splněn předpoklad , aby na ni bylo pohlíženo jako na pohledávku přihlášenou již od počátku insolvenčního řízení a aby byla v příslušném poměru uspokojena. Proto insolvenční soud rozhodl dne 6.12.2013 o změně splátkového kalendáře usnesením č.j. KSOS 34 INS 4572/2009-B-48 a stanovil nové poměry uspokojení pohledávek jednotlivých věřitelů. Soud nevyužil postup dle § 411 odst. 2 IZ, ačkoliv jej dle věřitele měl použít obdobně a po zjištění pohledávky věřitele a jejího zahrnutí do upraveného splátkového kalendáře měl pozastavit plnění na pohledávky ostatním věřitelům a uložit insolvenční správkyni, aby ze splátek v oddlužení přednostně plnila věřiteli, aby bylo dosaženo shodného poměru uspokojení všech přihlášených nezajištěných pohledávek (jako kdyby pohledávka věřitele byla zahrnuta již v původním splátkovém kalendáři). V této souvislosti odkazoval na praxi insolvenčních soudů v obdobných věcech, konkrétně argumentoval rozhodnutími Krajského soudu v Praze, a to usnesením ze dne 14.11.2013, č.j. KSPH 39 INS 6569/2009-B-55, usnesením ze dne 5.11.2013, č.j. KSPH 38 INS 14059/2012-B-20 a usnesením ze dne 13.9.2013, č.j. KSPH 40 INS 4490/2009-B-31, s tím, že obdobně postupoval Krajský soud v Hradci Králové, který vydal dne 14.10.2013 usnesení pod č.j. KSHK 42 INS 4626/2009-B-52. Z uváděných rozhodnutí jiných insolvenčních soudů je dle věřitele zřejmé, že situace, k níž došlo i v této věci, je řešitelná. Pokud soud v této věci nepostupoval obdobně, a obdobný výrok jako ve zmiňovaných řízeních nezahrnul do usnesení o změně splátkového kalendáře, došlo dle názoru věřitele k zásahu do jeho práva na odpovídající uspokojení. Jinými insolvenčními soudy naznačený postup vychází dle věřitele ze základního ducha insolvenčního zákona, který staví nade vše shodné postavení věřitelů v jednotlivých skupinách . Pokud insolvenční zákon stanoví zahraničním věřitelům ochranu, musí se insolvenční soud vypořádat i s dodatečným zařazením pohledávky takového věřitele do splátkového kalendáře, aby zajistil stav, za něhož budou všichni věřitelé uspokojeni ve shodném poměru. V opačném případě se dle věřitele insolvenční soud dopustí zjevné nespravedlnosti, která má ústavněprávní právní rovinu. Z uvedených důvodů se domáhal zrušení napadeného usnesení v odvoláním dotčených částech a v tomto rozsahu vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude postaveno na jisto, v jakém rozsahu měli být jednotliví věřitelé dlužnice uspokojeni, aby mohlo být rozhodnuto o jejím návrhu na osvobození od dosud neuspokojených pohledávek.

Insolvenční správkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že podle ní v průběhu insolvenčního řízení nedošlo k pochybení na straně soudu, ani insolvenční správkyně, neboť dlužník (správně věřitel) má na území České republiky organizační složku, k čemuž by měl soud přihlížet. V rámci své organizační složky se měl možnost se zjištěním úpadku dlužnice seznámit a odvolání věřitele je nedůvodné.

Dlužnice s odvoláním nesouhlasila, podle jejího přesvědčení probíhalo insolvenční řízení řádně, nedopustila se pochybení a již v insolvenčním návrhu uvedla závazek vůči věřiteli. Podle obsahu vyjádření k odvolání žádala, aby odvolací soud přezkoumávané usnesení v odvoláním dotčených výrocích potvrdil.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích VI. a VII., v tomto rozsahu přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 5 o.s.ř.), a to bez jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a nedospěl k závěru o důvodnosti odvolání.

Z obsahu předloženého insolvenčního spisu vyplývají, mimo údajů uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, následující právně významné skutečnosti: 1. Dlužnice v insolvenčním návrhu, doručeném soudu dne 20.7.2009, označila jako svého věřitele s nezajištěnou nevykonatelnou pohledávkou Citibank Europe plc. organ. složka , kterého shodně označila i v seznamu závazků, v němž dále uvedla jeho sídlo Evropská 423/178, Praha 6-Vokovice, 166 40 , a identifikační číslo: 28198131 (shodně je tento věřitel označen i v měsíčním výpise z účtu č. 8444444047 ze dne 21.6.2009, který dlužnice připojila ke svému návrhu). 2. Dne 9.9.2009 bylo rozhodnuto o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (v němž nebyla zahrnuta pohledávka věřitele Citibank Europe plc), přičemž soud rozhodl, že oddlužení dlužnice bude probíhat od října 2009 do září 2014 (viz. usnesení soudu prvního stupně ze dne 9.9.2009, č.j. KSOS 34 INS 4572/2009-B-19).

3. Dne 29.6.2013 byla soudu doručena přihláška pohledávky věřitele Citibank Europe plc., která byla přezkoumána na zvláštním přezkumném jednání dne 20.11.2013, jehož se věřitel neúčastnil. Pohledávka byla zjištěna v přihlášené výši 28.266,03 Kč a následně dne 6.12.2013 soud rozhodl usnesením č.j. KSOS 34 INS 4572/2009-B-48 o změně poměru uspokojení pohledávek věřitelů dlužnice tak, že do splátkového kalendáře zařadil i pohledávku věřitele č. 13 Citibank Europe plc. ve výši 28.266,03 Kč, která bude uspokojována ze splátek v oddlužení v poměru 4,45%. 4. Podle zpráv insolvenční správkyně č. 1/2014 (doručena soudu dne 4.8.2014) a 2/2014 (doručena soudu dne 16.10.2014) bylo na pohledávku věřitele č. 13/P11 s pohledávkou 28.266,03 uspokojovanou v podílu 4,45%,uhrazeno za období od ledna do září 2014 celkem 372,03 Kč. Současně insolvenční správkyně ve zprávě č. 2 uvedla, že (v šedesátém měsíci trvání účinků schváleného oddlužení splátkovým kalendářem) činí míra uspokojení věřitelů 30,91% a celková částka poskytnutá do oddlužení činí 196.230,01 Kč. Zpráva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 20.10.2014.

Podle ustanovení § 412 odst. 1 IZ po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat, b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání, e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Podle ustanovení § 414 odst. 1 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

Podle ustanovení § 414 odst. 2 IZ, osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

Podle § 416 odst. 2 IZ, rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu dlužníka na přiznání osvobození podle § 414 a 415 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud takový návrh zamítl, se může odvolat pouze dlužník. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle § 414 a 415, se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena. Odvoláním však lze namítat pouze to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku.

Odvolací soud na základě shora uvedeného dospívá k závěru, že ze zpráv insolvenční správkyně č. 1/2014 a č. 2/2014 skutečně nelze dovodit, že zjištěné pohledávky všech do splátkového kalendáře zařazených pohledávek nezajištěných věřitelů byly do konce měsíce září 2014 uspokojeny v poměru 30,91%, z čehož vyšel soud prvního stupně. Je nepochybné, že pohledávka věřitele Citibank Europe plc v tomto poměru uspokojena nebyla. Důvodem jejího uspokojení v nižším podílu je to, že věřitel přihlásil svou pohledávku do řízení až v průběhu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře v červnu 2013 a ta byla po jejím zjištění do splátkového kalendáře zařazena až v prosinci roku 2013. Dlužnice, která plnila řádně svou povinnost a ze svých příjmů hradila po dobu trvání splátkového kalendáře splátky do oddlužení dle § 398 odst. 3 IZ, ani nemohla do doby zjištění a zařazení pohledávky do splátkového kalendáře ze splátek do oddlužení na ni hradit žádnou částku. Po uplynutí nejzazší doby trvání oddlužení splátkovým kalendářem v září 2014, již na tuto pohledávku v rámci splátkového kalendáře plnit nemůže. Proto podle přesvědčení odvolacího soudu skutečnost, že pohledávka věřitele nebyla uspokojena v rozsahu pohledávek ostatních věřitelů (ani v rozsahu tzv. zákonného minima ) nelze posuzovat jako nesplnění povinnosti dlužnice v oddlužení plněním splátkového kalendáře, které vylučuje, aby dlužnici bylo přiznáno osvobození dle § 414 odst. 1 IZ. V této souvislosti odvolací soud poznamenává, že věřitel se nejen neúčastnil přezkumného jednání, ale ani se po té, co soud změnil splátkový kalendář a zahrnul do něj jeho pohledávku, nedomáhal po insolvenčním soudu žádného opatření tak, aby jeho pohledávka, vzhledem k časovému posunu počátku jejího uspokojování, byla uspokojena ve stejném poměru jako pohledávky ostatních nezajištěných věřitelů. Z obsahu spisu dále nevyplývá nic o tom, že dlužnice by neplnila své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení ve smyslu § 412 odst. 1 IZ (ostatně to ani není namítáno). Soud prvního stupně proto správně rozhodl podle § 414 odst. 1 IZ usnesením, kterým dlužnici osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že v dané situaci nelze postupovat podle § 415 IZ, protože tato úprava se vztahuje na situaci, kdy všechny do splátkového kalendáře zahrnuté pohledávky nebyly uspokojeny v minimálním poměru 30%, případně v dohodnutém poměru.

Z důvodů uvedených shora proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích VI. a VII. jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 22. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu