3 VSOL 134/2012-B-34
KSOS 33 INS 7274/2009 3 VSOL 134/2012-B-34

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Markéty anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Hrabůvka, Dr. Martínka 1140/13, PSČ 705 00, o zrušení schváleného oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.1.2012, č. j. KSOS 33 INS 7274/2009-B-25

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zr u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zrušil schválené oddlužení dlužnice Markéty anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs, který bude řešen jako nepatrný (výrok II.), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužnici, aby napříště plnění neposkytovaly dlužnici, ale insolvenčnímu správci (výrok III.) a vyslovil, že okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku nastávají účinky prohlášení nepatrného konkursu (výrok IV.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že poté, co bylo dlužnici schváleno oddlužení formou splátkového kalendáře usnesením ze dne 11.12.2009, č. j. KSOS 33 INS 7274/2009-B-11, byl insolvenční soud informován Okresním soudem v Ostravě, že dlužnice byla dne 23.8.2011 odsouzena za úmyslný trestný čin úvěrového podvodu podle ustanovení § 250b odst. 1, odst. 3 trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31.12.2009, a za toto jednání jí byl uložen podmíněný trest ve výši jednoho roku s podmíněným odkladem na dobu dvou roků. Proti tomuto rozsudku podala dlužnice odvolání, které bylo zamítnuto a rozsudek nabyl právní moci dne 23.1.2012. Soud prvního stupně dovodil, že pravomocné odsouzení pro úvěrový podvod je důvodem pro nepovolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) ve vztahu k ustanovení § 395 odst. 3, písm. c) insolvenčního zákona, resp. pro jeho neschválení podle ustanovení § 403 insolvenčního zákona. Z tohoto důvodu je vyloučeno, aby insolvenční soud rozhodl o osvobození dlužníka od placení pohledávek podle ustanovení § 414 insolvenčního zákona (vzhledem k uvedenému podvodnému jednání podle ustanovení § 417 odst. 1 insolvenčního zákona). S ohledem na to, že uvedená skutečnost je soudu známa, je pokračování oddlužení nedůvodné. Soud proto rozhodl o zrušení oddlužení a prohlášení konkursu. Vzhledem k tomu, že dlužnice je fyzickou osobou, která není podnikatelkou, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 314 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona, že konkurs bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že taxativní výčet důvodů pro zrušení oddlužení je uveden v ustanovení § 418 odst. 1, písm. a) až písm. d) insolvenčního zákona, přičemž ani jeden ze zde uvedených důvodů není oporou pro závěry Krajského soudu v Ostravě. Pokud soud prvního stupně argumentuje tím, že oddlužení zrušuje a nařizuje konkurs z důvodu uvedeného v ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) v souvislosti s ustanovením § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, pak by-podle odvolatelky-ustanovení § 418 odst. 1 insolvenčního zákona muselo obsahovat zvláštní důvod pro zrušení schváleného oddlužení, spočívající v tom, že v průběhu schváleného oddlužení nastaly skutečnosti (nebo alespoň jedna z nich) odůvodňující zamítnutí návrhu na oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1 insolvenčního zákona. Takový důvod však ustanovení § 418 insolvenčního zákona neobsahuje, proto skutečnost, mající za následek zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, nemůže být důvodem zrušení schváleného oddlužení. Podle odvolatelky z jazykového výkladu ustanovení § 395 odst. 3, písm. b) insolvenčního zákona vyplývá, že návrh na povolení oddlužení bude zamítnut v případě, že proběhlo trestní řízení, které současně skončilo v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení. V této věci se tak nestalo, neboť oddlužení bylo dlužnici schváleno dne 11.12.2009 a odsuzující rozsudek nabyl právní moci dne 23.1.2012. Jak odvolatelka dále namítala, podle ustanovení § 414 odst. 1 insolvenčního zákona je podmínkou pro vydání usnesení, jímž insolvenční soud dlužníka po jeho slyšení osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu v němž dosud nebyly uspokojeny, skutečnost, že dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Vzhledem k tomu, že povinnosti uložené insolvenčním zákonem (ustanovením § 412 insolvenčního zákona) a usnesením o schválení oddlužení formou plnění splátkového kalendáře dlužnice plní, není zde žádný důvod pro závěr, že vydání usnesení podle ustanovení § 414 odst. 1 insolvenčního zákona je vyloučeno, a to navíc s ohledem na to, že toto usnesení je vydáno na návrh dlužníka, nikoliv z moci úřední. V této souvislosti odvolatelka poukázala na to, že jí nebyla uložena žádná povinnost k náhradě škody, jak by mohlo vyplynout z ustanovení § 416 odst. 1 insolvenčního zákona.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. d) IZ) a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je třeba zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 27.9.2009, sp. zn. KSOS 33 INS 7274/2009 zjistil úpadek dlužnice Markéty anonymizovano (dříve Kosterové), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Ivanu Santariusovou, Ostrava-Moravská Ostrava, Nádražní 21/1294 a povolil řešení úpadku oddlužením. Usnesením ze dne 11.12.2009, č. j. KSOS 33 INS 7274/2009-B-11 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře s tím, že oddlužení splátkovým kalendářem bude probíhat od ledna 2010 do prosince 2014, případně po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů. Dne 10.1.2011 požádal Okresní soud v Ostravě o zapůjčení spisu sp. zn. KSOS 33 INS 7274/2009 ke spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 2 T 185/2010. Insolvenční soud vyžádaný spis Okresnímu soudu v Ostravě zapůjčil a současně jej požádal o zaslání pravomocného rozsudku ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 185/2010. Rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 23.8.2011, sp. zn. 2 T 185/2010 byl následně insolvenčnímu soudu předložen. Na tomto základě, aniž bylo nařízeno jednání, rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 418 odst. 1 IZ platí, že insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a nebo d) to navrhne dlužník (odstavec 1). Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odstavec 3).

Je třeba uvést, že trpí-li rozhodnutí soudu prvního stupně některou ze zmatečností, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2, písm. a) a písm. b) nebo odst. 3 o.s.ř., je odvolací soud povinen k této vadě vždy (i když nebyla v odvolání uplatněna) přihlédnout, aniž by se zabýval také tím, jaký měla (mohla mít) vliv na věcnou správnost rozhodnutí (srov. ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř.). Jde o tak zásadní vady, že rozhodnutí soudu prvního stupně, které je jimi postiženo, nemůže obstát. Tzv. zmatečnostní vada podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. pak je vada spočívající v tom, že účastníkovi řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníkům řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád přiznává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.), přičemž není rozhodné, zda byla účastníku odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo soudem odvolacím. O vadu podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. jde přitom tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, to je v činnosti, která vydání konečného rozhodnutí předchází. Tak tomu je zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR uveřejněné pod č. 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ČR uveřejněné pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.4.2011, sp. zn. 20 Cdo 1822/2009, jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Ze shora citovaného ustanovení § 418 odst. 3 IZ vyplývá, že o zrušení schváleného oddlužení může insolvenční soud rozhodnout poté, co ve věci nařídí jednání a zajistí možnost, aby se všechny dotčené subjekty k důvodům, pro které je o zrušení schváleného oddlužení uvažováno, vyjádří.

Jestliže tedy v přezkoumávané věci soud prvního stupně rozhodl o zrušení schváleného oddlužení bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, zatížil řízení vadou podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř.

Vzhledem k tomu, že, jak shora vyloženo, tzv. zmatečnostní vada podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud, aniž přezkoumával správnost závěru soudu prvního stupně o splnění předpokladu pro zrušení schváleného oddlužení, postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř., usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu