3 VSOL 1338/2015-A-17
KSOS 37 INS 25425/2015 3 VSOL 1338/2015-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Simony anonymizovano , anonymizovano , bytem Nákladní 902/63, Opava-Předměstí, PSČ 746 01, identifikační číslo osoby 64607852, o návrhu JUDr. Aleše Chovance, soudního exekutora, Exekutorský úřad Opava, se sídlem Veleslavínova 19, Opava, PSČ 746 01, na vydání předběžného opatření, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.10.2015, č.j. KSOS 37 INS 25425/2015-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením insolvenční soud nařídil předběžné opatření, kterým omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení dle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ tak, že soudnímu exekutorovi JUDr. Aleši Chovancovi umožnil provést již nařízenou exekuci, vedenou u exekutorského úřadu pod sp. zn. 032 EX 829/13 s omezením, že výtěžek dosažený zpeněžením podílu dlužnice 125/1000 se všemi součástmi a příslušenstvím na nemovitostech, označených ve výroku jeho usnesení, bude po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení. Na odůvodnění uvedl, že dne 12. 10. 2015 bylo návrhem dlužnice zahájeno insolvenční řízení, dne 19. 10. 2015 byl soudu doručen návrh soudního exekutora JUDr. Aleše Chovance na vydání předběžného opatření kterým žádal, aby mohl provést již nařízenou exekuci prodejem označeného spoluvlastnického podílu dlužnice na nemovitostech. V návrhu uvedl, že ve věci dlužnice je vedeno exekuční řízení pod sp. zn. 032 EX 829/13, v jehož rámci bylo na den 15. 9. 2015 nařízeno dražební jednání, které bylo odročeno z důvodu insolvenčního návrhu podaného dlužnicí u soudu dne 14. 9. 2015. Navrhovatel má za to, že důvodem podání tohoto již druhého insolvenčního návrhu je snaha dlužnice zamezit prodeji jejího majetku v exekučním řízení, přičemž již předchozím návrhem zabránila provedení dražby a v exekučním řízení bezúspěšně vyčerpala opravné prostředky. Tvrzení navrhovatele o okolnostech vedení exekuce vzal soud za osvědčena z listin připojených k návrhu na nařízení předběžného opatření s tím, že předchozí insolvenční návrh dlužnice doručený soudu dne 14. 9. 2015 byl pravomocně odmítnut dne 6. 10. 2015. Podle přesvědčení soudu se jedná o případ, kdy chování dlužnice svědčí o tom, že insolvenční návrh zjevně podala jen proto, aby zabránila probíhající exekuci, čímž zjevně zneužívá institutu oddlužení a účinku zahájení insolvenčního řízení ve snaze mařit v exekuci nařízené dražby jejího majetku. S odkazem na úpravu § 109 odst. 1 písm. c), § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona a obsah důvodové zprávy k zákonu č. 334/2012 Sb. proto soud návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice odvolání. Odmítla, že by zjevně zneužívala institutu oddlužení ve snaze mařit nařízenou exekuční dražbu svého majetku, nicméně v odvolání sdělila, že insolvenční návrh skutečně podala proto, aby zabránila dražbě svého majetku v exekuci. Žádala, aby její majetek byl zpeněžen pod dohledem insolvenčního soudu v rámci insolvenčního řízení, v němž budou řádně vyčísleny jím zajištěné závazky vůči věřitelům Františkovi Vimmerovi a společnosti 1. Slezská realitní s.r.o. Tvrdila, že soudní exekutor JUDr. Aleš Chovanec uvedl v návrhu na nařízení předběžného opatření nepravdivé informace, neboť úkony směřující k prodlužování exekučního řízení učinil zeť dlužnice pan Richard Klecha. Rovněž není pravdivé tvrzení v návrhu, že podala insolvenční návrh již v roce 2013 a že řízení bylo vedeno pod sp. zn. KSOS 22 INS 26083/2013. Dle dlužnice je významné, že věřitelé František Vimmer a 1. Slezská realitní s.r.o., za niž jedná Jaroslav Michalisko, jsou v přátelském poměru k soudnímu exekutorovi JUDr. Aleši Chovancovi a že zajištěný závazek, který je po ní vymáhán v exekuci, vznikl tak, že závazek jejího zetě Richarda Klechy, který ji přemluvil , aby zastavila byt, vyplatili současní věřitelé. Z poskytnutých finančních prostředků neměla žádný prospěch, přitom zajištění věřitelé, kteří obchodují s nemovitostmi, jednají tak, aby získali její byt, a neustále navyšují své požadavky a psychicky ji vydírají. Dle jejích informací jsou Richard Klech a Jaroslav Michalisko vyšetřováni Policií České republiky zřejmě za podvody . Vzhledem k tomu, že v bytě spolu s ní bydlí její dcery a vnoučata, a pro případ jeho prodeje potřebuje získat odpovídající bydlení pro celou rodinu, je v jejím zájmu, aby byl majetek zpeněžen za co nejvyšší částku. To je dle jejího přesvědčení více pravděpodobné v insolvenčním řízení. Proto v odvolacím řízení žádá změnu napadeného usnesení tak, aby návrh na nařízení předběžného opatření byl zamítnut.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (IZ) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále též jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud odkazuje na skutkové závěry, z nichž při posuzování důvodnosti podaného návrhu na nařízení předběžného opatření vycházel soud prvního stupně, které dlužnice ani nezpochybňovala. Dále z obsahu usnesení soudního exekutora JUDr. Aleše Chovance ze dne 22.5.2015, sp. zn. 032/Ex 829/13-62 vyplývá, že dražba spoluvlastnického podílu dlužnice na nemovitostech, nařízená na den 15.9.2015, se měla konat prostřednictvím elektronického systému dražeb na adrese www.okdražby.cz.

Podle ustanovení § 109 odst. 1, písm. c), věta první IZ, se spojuje se zahájením insolvenčního řízení ten účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést.

Podle ustanovení § 82 odst. 2, písm. b) IZ, předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1, písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Soud prvního stupně při posouzení, zda v této věci jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, aby omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v § 109 odst. 1, písm. c) IZ, správně vycházel ze smyslu ustanovení § 82 odst. 2, písm. b) IZ, jak vyplývá z důvodové zprávy k zákonu č. 334/2012 Sb., změna insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (té části, týkající se změny insolvenčního zákona-§ 82). Závěr, že pravomoc insolvenčního soudu předběžným opatřením povolit v exekuci dokončení exekuce má přispět k efektivnímu zásahu proti pokusům zneužít účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, kdy dlužník podaným insolvenčním návrhem sleduje blokaci exekučního řízení, je správný.

Dlužnice, která v odvolání výslovně uvedla, že insolvenční návrh podávala proto, aby zamezila dražbě majetku, jenž užívá k bydlení spolu se svými dcerami a vnoučaty, tak potvrdila, že účelem v pořadí druhého podaného insolvenčního návrhu bylo zamezit dražbě jejího majetku. Blokace exekučního řízení podáváním insolvenčních návrhů je důvodem, pro který je třeba návrhu na nařízení předběžného opatření dle ust. § 82 odst. 2, písm. b) IZ vyhovět za předpokladu, že to neodporuje společnému zájmu věřitelů.

Společným zájmem všech věřitelů dlužnice je (také) co nejvyšší uspokojení jejich pohledávek, a tedy dosažení co nejvyššího výtěžku zpeněžovaného majetku. Dlužnice netvrdí žádné okolnosti, z nichž by vyplývala konkrétní obava, že její majetek bude v rámci exekučního řízení zpeněžen pod cenou a jen z tvrzení, že zajištění věřitelé obchodují s nemovitostmi, by takový závěr neplynul, i kdyby bylo doloženo. Přitom prodej majetku dlužnice v exekučním řízení byl nařízen prostřednictvím elektronického systému dražeb, což je transparentní způsob, který objektivizuje dosaženou cenu majetku. V rámci exekuce již byly vynaloženy náklady na provedení této formy prodeje majetku, které by v případě, že by byl zpeněžován v insolvenčním řízení, musely být vynakládány opětovně. Náklady na provedení exekuce vzniklé s prodejem majetku v exekučním řízení nebudou před předáním výtěžku zpeněžení insolvenčnímu správci od něj odečteny, ale podléhají přihlášení do insolvenčního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.10.2014 sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32/2015). Ze všech uvedených důvodů nelze v této věci dospět k jinému závěru, než že je společným zájmem věřitelů dlužnice dokončit zpeněžení majetku v rámci exekučního řízení. Pouhá ničím nepodložená domněnka dlužnice o vyšší výtěžnosti jejího majetku při zpeněžování v insolvenčním řízení nevede k závěru, že navrhované předběžné opatření odporuje společnému zájmu věřitelů.

Další důvod, pro který dlužnice žádá o zpeněžení majetku v insolvenčním řízení, je vyčíslení pohledávek zajištěných věřitelů. Tento důvod není právně významný, neboť pohledávky věřitelů, kteří mohou pohledávku uspokojit jen z majetku poskytnutého dlužnicí k zajištění, také podléhají režimu přihlášení a přezkoumání na přezkumném jednání, na němž má jak insolvenční správce, tak dlužnice a další přihlášení věřitelé právo tyto pohledávky popřít rovněž co do jejich výše (§ 166, § 190 odst. 1, § 192 odst. 1 IZ). Výše pohledávek zajištěných věřitelů dlužnice tak podléhá kontrole bez ohledu na režim zpeněžování předmětu zajištění.

Námitka dlužnice, že exekuční řízení bylo prodlužováno v důsledku jednání jejího zetě, je zcela bez významu, stejně jako námitka, že návrh na nařízení předběžného opatření obsahuje chybné označení prvního insolvenčního řízení dlužnice, přestože je oprávněná (pod sp. zn. KSOS 22 INS 26083/2013 je vedeno

řízení ve věci dlužníka Vladimíra Holuba, v němž bylo již dne 11. 12. 2013 nařízeno předběžné opatření, rovněž na návrh soudního exekutora JUDr. Aleše Chovance). Tvrzení dlužnice o důvodech vedení exekučního řízení, důvodech sepisu exekučního titulu (notářského zápisu) i tvrzení o způsobu jednání zajištěných věřitelů s dlužnicí, jsou pro posouzení důvodnosti návrhu na nařízení předběžného opatření zcela bez významu. K námitce dlužnice o vztahu soudního exekutora a zajištěných věřitelů odvolací soud odkazuje na úpravu vyloučení exekutora z exekučního řízení (§ 29 zákona č. 120/2001 Sb.), k němuž je příslušný exekuční soud.

Závěrem odvolací soud pro úplnost uvádí, že ve smyslu ustanovení § 7 IZ, § 75c odst. 4 o.s.ř. je pro předběžné opatření rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně, proto v odvolacím řízení nelze přihlédnout ke skutečnostem, které případně nastaly v době po vydání přezkoumávaného rozhodnutí.

Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenční správkyni dlužnice a navrhovateli předběžného opatření se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 18. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu