3 VSOL 1303/2015-B-17
KSOS 38 INS 22491/2014 3 VSOL 1303/2015-B-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníků a) Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava -Výškovice, Výškovická 446/151, PSČ: 700 30, b) Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem tamtéž, o návrhu dlužníků na určení nižší než zákonem stanovených splátek do oddlužení, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.11.2015, č.j. KSOS 40 (38) INS 22491/2014-B-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně nevyhověl návrhu dlužníků na určení nižších než zákonem stanovených splátek do oddlužení. Na odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 22.4.2015, č.j. KSOS 38 INS 22491/2014-B-5 bylo schváleno oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Návrhem doručeným soudu dne 1.10.2015 dlužníci požádali o stanovení nižších než zákonem určených splátek a svůj návrh odůvodnili zvýšenými náklady na studium dětí, které spočívají ve zvýšení cestovních výdajů a dalších jejich potřeb. Žádali, aby soud určil výši měsíční splátky tak, aby hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, činila 50 % jejich pohledávek. Insolvenční správce nedoporučil vyhovět návrhu, který hodnotil z hledisek uvedených v usnesení Nejvyššího soudu č.j. 29 NSČR 53/2012-B-31 . Z aktuálních (a v nejbližší době očekávaných) příjmů dlužníků lze provádět srážku pouze ve výši cca 4.000 Kč, což nepostačuje na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v poměru 50 %. Dle správce dlužníci sice usilují o zvýšení příjmu, ovšem ke zlepšení své ekonomické situace by mohl učinit opatření ke snížení výdajů, například (vysoký měsíční závazek vůči společnosti UPC). Vzhledem k tomu soud prvního stupně žádosti dlužníků nevyhověl.

Proti usnesení soudu prvního stupně podali dlužníci odvolání. V něm uvedli, že mají vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem (ve věku 15 a 12 let), dlužníkovi a) zůstává po odpočtu nezabavitelné částky mzdy k dispozici cca 12.000 Kč měsíčně, přičemž náklady spojené s užíváním bytu činí cca 11.600 Kč měsíčně. Dlužnice b) ukončila pracovní poměr výpovědí ze strany zaměstnavatele a jediným jejím příjmem je podpora v nezaměstnanosti, která v říjnu 2015 činila 6.300 Kč. Z této částky je třeba hradit náklady na ubytování, stravné a jízdné spojené se studiem starší dcery na Vyšší policejní škole MV v Holešově v částce cca 3.700 Kč měsíčně, náklady spojené se studiem mladší dcery činí měsíčně 635 Kč. Po odpočtu nákladů spojených s přípravou na budoucí povolání dětí zbývá pro rodinu dlužníků k dispozici 1.965 Kč, což vzhledem ke zdravotním problémům dlužníka a) nepostačuje na výživu rodiny, která nesplňuje předpoklady pro získání sociálních dávek. K výši závazku vůči společnosti UPC dlužníci uvedli, že poskytovaná služba pokrývá také komunikaci prostřednictvím internetu, což je nezbytné pro studium dětí i pro získání zaměstnání. Z uvedených důvodů navrhli, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že žádosti o stanovení nižších než zákonem určených splátek do oddlužení bude vyhověno.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud pro stručnost odkazuje na správná zjištění soudu prvního stupně o dosavadním průběhu řízení a stanovisku správce, jak uvedena v odůvodnění napadeného usnesení. Z obsahu insolvenčního spisu, a to zprávy insolvenčního správce ze dne 31.12.2014 vyplývá, že v této době příjem dlužníka a) na mzdě činil 18.399 Kč měsíčně čistého, příjem dlužnice b) z pracovního poměru činil 15.073 Kč měsíčně čistého. Do září 2015 budou dlužníci pobírat přídavky na děti ve výši 1.220 Kč měsíčně. Měsíční náklady na bydlení činily cca 10.418 Kč a již v této době dlužníci očekávali nárůst nákladů souvisejících se studiem starší dcery na střední škole ve školním roce 2015/2016. K majetkovým poměrům dlužníků dále ze soupisu majetkové podstaty ze dne 31.12.2014 vyplývá, že dlužníci vlastní pozemek p. č. 231/56 v k.ú. Horní Datyně, obec Vratimov, v hodnotě dle znaleckého posudku 294.240 Kč, přičemž tato hodnota byla stanovena se zohledněním právních vad. Dále je každý z dlužníků spoluvlastníkem ve výši id. 1/6 pozemku p.č. 231/59 v k.ú. Horní Datyně, obec Vratimov. Ve zprávě ze dne 23.10.2015 insolvenční správce rovněž uvedl, že hodnota pozemku ve vlastnictví dlužníků by bez právních závad činila 558.481 Kč, přičemž celková výše závazků dlužníků činí 397.719,56 Kč. Ke zprávě je připojena listina, z níž vyplývá, že pracovní poměr s dlužnicí, vzniklý dne 7.6.2015 u zaměstnavatele FOCUS MEDICUS a.s., byl zrušen ve zkušební lhůtě dle § 35 zákoníku práce ke dni 3.9.2015.

V průběhu odvolacího řízení dlužnice b) do spisu založila pracovní smlouvu uzavřenou dne 17.2.2016 se zaměstnavatelem Alergologie ŠKOPKOVÁ s.r.o., se sídlem Korunní 595/76, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory a mzdový výměr, podle něhož jí přísluší mzda ve výši 21.000 Kč měsíčně hrubého.

Podle § 407 odst. 3 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.

Jak vyplývá z ustanovení § 407 odst. 3 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není nezměnitelné, je vydáváno s klauzulí změněných poměrů (rebus sic stantibus). Podle Důvodové zprávy k (návrhu) zákona č. 217/2009 Sb. o změně zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), část II., k bodům 25 až 44, staví změna § 407 IZ najisto otázku, ke které praxe postupně dospívá výkladem a podle které je usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodnutím, které soud i bez návrhu změní, dojde-li k podstatné změně okolností, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek (např. tehdy, odpadne-li dlužníku za trvání splátkového kalendáře vyživovací povinnost nebo zanikne-li v této době pohledávka jeho věřitele jinak). Z uvedeného vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo umožnit zvýšení splátky do oddlužení (v důsledku změny tzv. nezabavitelné částky z příjmu dlužníka), případně změnu splátkového kalendáře v důsledku snížení celkového objemu dluhů dlužníka (např. v důsledku uspokojení pohledávky jednoho z věřitelů v mimoinsolvenčních poměrech). Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že uvedené ustanovení umožňuje také určit splátky z příjmu dlužníka do oddlužení v nižším než zákonném rozsahu (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.4.2014 sen. zn. 2 VSOL 190/2014, případně jeho usnesení ze dne 31.10.2014 sen. zn. 3 VSOL 703/2014). Při posuzování návrhu na snížení splátky do oddlužení dle ustanovení § 407 odst. 3 IZ z důvodů změny poměrů na straně dlužníka však nelze aplikovat pravidla dle ustanovení § 398 odst. 4 IZ (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.3.2013 sen. zn. 2 VSOL 218/2013 či usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.7.2015 sen. zn. 3 VSPH 1301/2015). Vzhledem k tomu, že ustanovení § 407 odst. 3 IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, je věcí soudu, aby podle určených kritérií dle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, jež tato kritéria naplňují, přičemž při posuzování důvodu pro snížení splátek do oddlužení je namístě restriktivní výklad, neboť se jedná o výjimku ze zákonného pravidla dle ustanovení § 398 odst. 3 IZ.

V této věci došlo na straně dlužníků v září roku 2015 ke změně poměrů, spočívající ve ztrátě zaměstnání dlužnice b) a v zahájení studia dcery dlužníků na střední škole mimo bydliště, které vyžaduje vyšší náklady. Pro tyto změny dlužníci požádali o snížení výše splátky do oddlužení. Je třeba posoudit, zda tyto změny jsou podstatnou změnou okolností, jež jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek ve smyslu ustanovení § 407 odst. 3 IZ. Dle odvolacího soudu ztráta zaměstnání dlužnice b) v září roku 2015 nesplňuje kritérium podstatné změny okolností. Ztráta zaměstnání bez dalšího neznamená nemožnost či ztíženou možnost získání příjmů vlastní prací, jako by tomu bylo v případě ztráty zaměstnání pro trvalé zdravotní postižení. Zahájení studia starší dcery na střední škole a zvýšené náklady s její přípravou na budoucí povolání v dané věci rovněž nezakládají důvod pro snížení splátek do oddlužení. V situaci, kdy nejsou objektivní důvody, pro které by dcera dlužníků nemohla studovat v místě bydliště (jako by tomu bylo kupříkladu v případě zvláštních potřeb dítěte, pro které by mohlo studovat jen na speciální střední škole mimo bydliště), nelze tyto náklady přenášet na věřitele v podobě nižšího uspokojení jejich pohledávek. Navíc, jak uvedeno výše, dlužníci jsou vlastníky nemovitostí, které nejsou bezcenné a vzhledem k tomu, že k těmto nemovitostem mají dispoziční oprávnění (ust. § 409 odst. 1 IZ), nelze uzavřít, že nemají žádné zdroje na financování studia dcery.

Z výše uvedených důvodů se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že návrhu dlužníků na určení nižších než zákonem stanovených splátek do oddlužení nelze vyhovět a napadené usnesení podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému orgánu a státnímu zastupitelství, pokud vstoupilo do řízení, se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 10. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu