3 VSOL 1299/2016-B-23
KSBR 52 INS 17831/2015 3 VSOL 1299/2016-B-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Hevlín 18, PSČ 671 69, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Kazbundou, advokátem se sídlem Brno, Bohunická 67, PSČ 619 00, o neschválení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.9.2016, č.j. KSBR 52 INS 17831/2015- B-15,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, neschválil oddlužení dlužníka (výrok I.) a na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), s tím, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok III.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 17.7.2015, č.j. KSBR 52 INS 17831/2015-A-8 byl zjištěn úpadek dlužníka, dlužníkovi bylo povoleno oddlužení a insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Radan Melka. Dne 15.9.2015 dlužník telefonicky požádal o odročení přezkumného jednání a schůze věřitelů, které byly nařízeny na den 16.9.2015, z důvodu pracovní neschopnosti, která by podle dlužníka měla skončit v tomto týdnu , k čemuž jej soud poučil, že je třeba zaslat soudu ve lhůtě jednoho týdne kopii dokladu o pracovní neschopnosti. Soud žádosti dlužníka vyhověl a jednání odročil na den 7.10.2015. Podáním ze dne 17.9.2015, jež soudu došlo dne isir.justi ce.cz

24.9.2015, zaslal dlužník svou žádost o odročení jednání i písemně, a to spolu s připojenou požadovanou kopií rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Na odročené jednání dne 7.10.2015 se dlužník nedostavil. Před zahájením přezkumného jednání se na základě výzvy soudu zástupkyně insolvenčního správce pokusila dlužníka telefonicky kontaktovat, avšak bezvýsledně, a přezkumné jednání a schůze věřitelů se konaly v jeho nepřítomnosti. Vzhledem k tomu, že dlužník sám ke své neúčasti na přezkumném jednání a na schůzi věřitelů soudu ničeho nesdělil, vyzval jej soud usnesením ze dne 17.12.2015, aby ve stanovené lhůtě sdělil, z jakého důvodu se bez omluvy nedostavil na přezkumné jednání a schůzi věřitelů, a v případě, pokud byl nadále v pracovní neschopnosti, aby o tom předložil soudu doklad. Současně dlužníka poučil o tom, že nesplní-li uloženou povinnost, může soud shledat jeho lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení dle ustanovení § 395 odst. 2 insolvenčního zákona, a podle ustanovení § 405 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona oddlužení dlužníka neschválit a rozhodnout o způsobu řešení jeho úpadku konkursem. Usnesení bylo dlužníkovi doručeno dne 29.12.2015, ten však na výzvu soudu nereagoval. Soud jej proto vyzval ke splnění této povinnosti opakovaně usnesením ze dne 6.4.2016, i v této výzvě jej poučil o možnosti neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na jeho majetek, usnesení bylo dlužníkovi doručeno poštou dne 13.4.2016, dlužník povinnost uloženou mu soudem opět nesplnil. Soud prvního stupně uzavřel, že v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, když dosavadní výsledky insolvenčního řízení dokládají lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Dlužník se na přezkumné jednání a schůzi věřitelů, jež byly odročeny na základě jeho žádosti na den 7.10.2015, bez předchozí omluvy nedostavil, a na následné výzvy soudu, jimiž mu bylo umožněno, aby svou nepřítomnost na jednání omluvil dodatečně, nereagoval. Takové chování podle soudu prvního stupě svědčí o tom, že dlužník neplní povinnosti, které mu byly v insolvenčním řízení uloženy, což dokládá jak lehkomyslný, tak i nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Soud proto postupoval podle ustanovení § 405 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona, oddlužení dlužníka neschválil a rozhodl o způsobu řešení jeho úpadku konkursem.

Proti tomuto usnesení, výslovně proti výrokům I. a II., podal dlužník odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýká, že ve svém rozhodnutí vyložil právo formálně bez ohledu na význam příslušných ustanovení , a že další ustanovení chybně aplikoval. Odvolatel namítá, že podle soudu prvního stupně měl nedbalý a lehkomyslný přístup dlužníka spočívat v nedoložení důvodu jeho nepřítomnosti na insolvenčním řízení (míněno zřejmě na přezkumném jednání a na schůzi věřitelů) dne 7.10.2015, s tím, že tato nepřítomnost v posouzení záměrů dlužníka převážila nad ostatními aspekty, tedy připravenost dlužníka a jeho schopnost uhradit 100 % svých závazků v průběhu oddlužení. V insolvenčním řízení nebyly věřiteli uplatněny pohledávky prokazující nepoctivý záměr před zahájením insolvenčního řízení. Odvolatel zdůraznil, že ke svým závazkům nepřistupuje lehkomyslně a lehkovážně, když je připraven uhradit v průběhu insolvenčního řízení 100 % pohledávek svých věřitelů. Podle názoru odvolatele by ustanovení § 395 odst. 2 insolvenčního zákona mělo chránit věřitele před lehkomyslným přístupem dlužníků k jejich závazkům a takové dlužníky postihnout zamítnutím oddlužení . V daném případě se však o tuto situaci nejedná a věřitelé by neschválením oddlužení byli fakticky poškozeni. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části změnil tak, že se oddlužení dlužníka schvaluje.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že v přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno k insolvenčnímu návrhu dlužníka, spojenému s návrhem na povolení oddlužení, došlému soudu dne 9.7.2015. O návrhu rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17.7.2015, č.j. KSBR 52 INS 17831/2015-A-8, jímž zjistil úpadek dlužníka, povolil oddlužení dlužníka, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Radana Melku, učinil další potřebné výzvy a poučení dle insolvenčního zákona a nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 16.9.2015 ve 13.00 hod. s tím, že účast insolvenčního správce a dlužníka na přezkumném jednání je nezbytná (insolvenční správce se může na své nebezpečí a na své náklady dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou), a s tím, že účast dlužníka a insolvenčního správce na schůzi věřitelů je nezbytná, přičemž dlužník je povinen zúčastnit se schůze věřitelů osobně a zodpovědět dotazy přítomných věřitelů (insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady může dát zastoupit na schůzi věřitelů jinou osobou). Podle údajů uvedených v záznamu o přijetí nebo podání informace insolvenčním soudem podle ustanovení § 85 IZ ze dne 15.9.2015 (založeno na č.l. B-3), požádal dlužník dne 15.9.2015 ve 14.20 hod. o odročení přezkumného jednání a schůze věřitelů, jež byly nařízeny na den 16.9.2015, z důvodu pracovní neschopnosti. Podle dalších údajů v záznamu bylo dlužníkovi sděleno, že se jeho žádosti vyhovuje, a že je třeba do jednoho týdne zaslat soudu do spisu kopii dokladu o pracovní neschopnosti. Dne 15.9.2015 soud prvního stupně přezkumné jednání a schůzi věřitelů odročil na den 7.10.2015 v 10.00 hod., v předvolání byli insolvenční správce a dlužník opět poučeni o tom, že jejich účast na přezkumném jednání a schůzi věřitelů je nezbytná. Dne 24.9.2015 došlo soudu do spisu podání dlužníka, k němuž připojil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, z něhož se podává, že dlužník byl práce neschopen od 6.9.2015, jako datum ošetření nebo kontroly je uvedeno datum 18.9. Dlužník, ač řádně předvolán, se na přezkumné jednání a na schůzi věřitelů, jež se konaly dne 7.10.2015, bez omluvy nedostavil. Krajský soud v Brně následně usnesením ze dne 17.12.2015, č.j. KSBR 52 INS 17831/2015-B-13 vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 15 dní ode dne doručení usnesení sdělil soudu, z jakého důvodu se nedostavil na přezkumné jednání a na schůzi věřitelů, jež se konaly dne 7.10.2015, a v případě, byl-li nadále v pracovní neschopnosti, aby o tom předložil soudu doklad. V poučení tohoto usnesení cituje soud prvního stupně ustanovení § 395 odst. 2 a ustanovení § 405 odst. 1 a odst. 2 IZ. Usnesení soudu prvního stupně bylo doručeno dlužníkovi dne 29.12.2015. Vzhledem k tomu, že na tuto výzvu dlužník nereagoval, soud jej opětovně vyzval ke splnění této povinnosti ve lhůtě 15 dnů usnesením ze dne 6.4.2016, č.j. KSBR 52 INS 17831/2015-B-14, které bylo dlužníkovi doručeno dne 13.4.2016. Ani na tuto výzvu dlužník nereagoval. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 404 IZ, o tom, zda oddlužení schvaluje, rozhodne insolvenční soud neprodleně po skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů podle § 403 odst. 2, a v případě, že věřitelé takové námitky neuplatnili, neprodleně po uplynutí lhůty k jejich podání.

Podle ustanovení § 405 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Ze shora citovaných zákonných ustanovení plyne, že i v případě, kdy insolvenční soud rozhodne (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli) o povolení oddlužení, může následně, vyjdou-li v průběhu insolvenčního řízení najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 IZ), rozhodnout o neschválení oddlužení a o řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V přezkoumávané věci založil soud prvního stupně své rozhodnutí na závěru, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

V ustanovení § 395 odst. 2 IZ je zakotvena podmínka odpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení, jež má zamezit tomu, aby oddlužení bylo možno povolit i tomu dlužníkovi, který sice splňuje podmínky dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) a písm. b) IZ, jeho přístup k dosavadnímu řízení však neskýtá záruky odpovědného plnění povinností v rámci realizace oddlužení.

Při zkoumání této podmínky je nutno vycházet z dosavadních výsledků řízení, mimo jiné, z podání učiněných dlužníkem, jejich úplnosti a včasnosti, z jeho projevu jak vůči insolvenčnímu soudu, tak vůči insolvenčnímu správci, pokud jde o dodržování lhůt, účast na nutných jednáních, respektování povinnosti platit zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, jež mu byla uložena soudem, apod.

Po posouzení obsahu spisu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že u dlužníka jsou dány důvody pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ, a v důsledku toho neschválení oddlužení podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ, neboť dlužník-ač řádně poučen-nesplnil jednu ze základních povinností dlužníka v insolvenčním řízení, to je povinnost účastnit se prvního přezkumného jednání a první schůze věřitelů, jež se v daném případě konaly dne 7.10.2015. Dlužník přesto, že byl soudem prvního stupně opakovaně vyzýván, důvod své nepřítomnosti nesdělil ani dodatečně (případně tento důvod neosvědčil); na výzvy soudu prvního stupně k doplnění údajů v tomto směru vůbec nereagoval. V takovém jednání dlužníka proto i odvolací soud spatřuje nedbalý přístup k plnění jeho povinností v insolvenčním řízení.

K tomu odvolací soud dodává, že dlužník svou nepřítomnost na přezkumném jednání a na schůzi věřitelů dne 7.10.2015 nevysvětlil ani v důvodech podaného odvolání.

Jak již shora vyloženo, podmínka odpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení, zakotvená v ustanovení § 395 odst. 2 IZ, je zcela samostatnou podmínkou, takže skutečnost, odvolatelem namítaná, že je schopen uhradit v průběhu insolvenčního řízení 100 % svých závazků (jinak řečeno, že je naplněna podmínka ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. b/ IZ), je bez významu.

Za tohoto stavu soud prvního stupně postupoval správně, pokud podle ustanovení § 405 odst. 1 a odst. 2 IZ oddlužení dlužníka neschválil a na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta pro podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení.

Olomouc 16. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu