3 VSOL 129/2012-A-23
KSBR 28 INS 15701/2011 3 VSOL 129/2012-A-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Růženy anonymizovano , anonymizovano , bytem Vyškov, Brněnská 149/3, PSČ 682 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.1.2012, č.j. KSBR 28 INS 15701/2011-A-17

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zastavil řízení podle ustanovení § 108 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neboť dlužnice v soudem určené lhůtě nezaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejíž úhrada jí byla uložena usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13.10.2011, č.j. 28 INS 15701/2011-A-7.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včas odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně nesprávně zjistil, že je schopna svým věřitelům uhradit pouze 26 % nezajištěných závazků. Poukazovala na to, že její příjem činí částku celkem ve výši 16.895,-Kč, neboť od 2.1.2012 vykonává práci na základě dohody o provedení práce, uzavřené s Alenou Bělejovou, s příjmem ve výši 4.000,-Kč měsíčně, takže s ohledem na výši splatných nezajištěných závazků, která činí 426.496,91 Kč je schopna v průběhu pěti let uspokojit více než 30 % svých splatných závazků a také odměnu a výdaje insolvenčního správce ve výši 64.800,-Kč. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení, nebo aby usnesení soudu prvního stupně změnil a rozhodl tak, že se povoluje oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odstavec 3).

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu prvního stupně dne 2.9.2011, domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a jako způsob jeho řešení navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má celkem deset (nezajištěných) závazků vůči osmi věřitelům v celkové výši 429.060,82 Kč, nemá žádný majetek ani žádné dlužníky, je zaměstnána a její průměrný čistý měsíční příjem činí asi 11.100,-Kč. Soud prvního stupně uložil dlužnici usnesením ze dne 13.10.2011, č.j. KSBR 28 INS 15701/2011-A-7, aby ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, když uzavřel, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, neboť ze svého příjmu nebude schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, přičemž v úvahu nepřipadá ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty (či kombinace obou forem oddlužení), neboť dlužnice nemá žádný majetek. Současně byla dlužnice poučena o tom, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. Usnesení o uložení povinnosti dlužnice k úhradě zálohy přitom nabylo právní moci, neboť k odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, usnesením ze dne 30.11.2011, č.j. KSBR 28 INS 15701/2011, 3 VSOL 704/2011-A-12 rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení zálohy jako věcně správné potvrdil.

Za situace, kdy dlužnice nesplnila soudem pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, byť byla poučena o možnosti zastavení řízení před tím, než soud rozhodne o insolvenčním návrhu, soud prvního stupně postupoval správně, když v souladu s ustanovením § 108 odst. 3 IZ insolvenční řízení zastavil.

Námitkami odvolatelky, v nichž tvrdila, že již splňuje podmínky pro povolení oddlužení, se odvolací soud nezabýval. Ze shora citovaného ustanovení § 108 odst. 3 IZ vyplývá, že jestliže insolvenční navrhovatel ve stanovené lhůtě pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nesplní, pak-pokud nevyšly najevo nové skutečnosti, pro něž není důvodu na zaplacení zálohy trvat-insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu zváží, zda pro nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví nebo přikročí k jejímu vymáhání. V posuzované věci však podle obsahu spisu odvolatelkou uváděné skutečnosti v mezidobí, před rozhodnutím insolvenčního soudu o zastavení řízení, najevo nevyšly, a uplatněny byly až v odvolacím řízení. Za tohoto stavu věci je tak-z hlediska posouzení správnosti postupu soudu prvního stupně-pro rozhodnutí odvolacího soudu významné pouze to, zda záloha na základě pravomocného rozhodnutí byla či nebyla zaplacena. Odvolatelce pak nic nebrání, aby podala (nový) insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu