3 VSOL 1288/2015-B-26
KSBR 32 INS 34779/2013 3 VSOL 1288/2015-B-26

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Lucie anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměšť nad Oslavou, Husova 543, PSČ: 675 71, o zrušení schváleného oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.11.2015, č.j. KSBR 32 INS 34779/2013-B-12,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že schválené oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se n e z r u š u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zrušil schválené oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (výrok I.) a na její majetek prohlásil konkurs s tím, že se bude jednat o konkurs nepatrný (výroky II. a III. usnesení). Dále deklaroval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok IV.).

Na odůvodnění poté, co rekapituloval dosavadní průběh insolvenčního řízení, obsah vydaných rozhodnutí a zpráv insolvenčního správce, včetně jeho přednesu na jednání dne 29.4.2015, soud uvedl, že insolvenční správce podáním doručeným soudu dne 25.10.2015 navrhl zrušit schválené oddlužení dlužnice, neboť za čtrnáct měsíců trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře obdržel pouze pět plateb v celkové výši 23.300 Kč. Na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů bylo použito

9.143 Kč, což představuje 5,56 % těchto pohledávek. Na zálohách na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce má dlužnice nedoplatek 4.356 Kč a po úhradě splátek do srpna roku 2015 včetně lze předpokládat, že pohledávky nezajištěných věřitelů budou uspokojeny ve výši 27,78 %. Na tomto základě dospěl soud prvního stupně k závěru, že dlužnice neplní podstatné povinnosti podle schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť nezajištěným věřitelům a insolvenčnímu správci ze svých příjmů neplatí stanovené částky a insolvenčnímu soudu nepředložila přehled svých příjmů. Proto postupoval podle ustanovení § 418 odst. 1 a § 314 odst. 1, písm. a), odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ) a rozhodl o zrušení schváleného oddlužení dlužnice a prohlášení (nepatrného) konkursu na její majetek.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice odvolání. Tvrdila, že splátky do oddlužení nebyly řádně hrazeny pro zdravotní problémy její matky, vzhledem ke zlepšení jejího stavu však bude plnění ze smlouvy o důchodu od prosince 2015 pravidelné. Dlužnice k odvolání připojila doklady o svých příjmech za období od ledna 2014 do září 2014 a sdělila, že je si vědoma svého pochybení, avšak jejím úmyslem nebylo své příjmy zatajovat. Dále uvedla, že od 1.3.2015 do 30.11.2015 podnikala jako osoba samostatně výdělečně činná a příjmy ze svého podnikání dokládá vystavenými fakturami, na konci ledna roku 2016 předloží daňové přiznání. V odvolání tvrdila, že z důvodu letních sezonních prací požádala o přerušení provozování živnosti v době od 1.12.2015, kdy opět nastoupí do evidence uchazečů o zaměstnání. Rovněž uvedla, že 20.11.2015 uhradila na účet insolvenčního správce částku 10.000 Kč, za 15 měsíců trvání oddlužení splátkovým kalendářem tak uhradila celkem 33.000 Kč. Podíl ve výši 30 % jejích dluhů vůči nezajištěným věřitelům činí 49.374,21 Kč, spolu s odměnou insolvenčního správce 65.340 Kč tak musí pro splnění minimálního zákonného limitu uhradit částku 114.714,21 Kč, což podle jejího názoru představuje za 45 měsíců do konce běhu oddlužení nejméně plnění 1.815,90 Kč měsíčně. Dle jejího přesvědčení pravidelná platba smluvního důchodu ve výši 2.000 Kč potřebné plnění zajistí. V odvolání žádala, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil a schválené oddlužení nebylo zrušeno.

Insolvenční správce s odvoláním nesouhlasil, zdůraznil nepravidelnost plnění dlužnice na splátky do oddlužení, které dle něj nezpochybňují závěr, že dlužnice po celou dobu trvání svého oddlužení soustavně neplnila své povinnosti. V odvolacím řízení navrhl potvrzení napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.), doplnil dokazování a poté dospěl k závěru, že odvolání dlužnice nelze upřít důvodnosti.

Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně tak, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, na které pro stručnost odkazuje.

Dále odvolací soud zjistil ze zprávy insolvenčního správce ze dne 19.1.2016 o plnění dlužnice za dobu od 1.11.2015, že správce potvrzuje úhradu částky 10.000 Kč dne 23.11.2015 dlužnicí s tím, že následně dne 21.12.2015 uhradila další částku 2.000 Kč. Na platbách za dobu od povolení oddlužení do konce srpna 2014 dlužnice uhradila 3.589 Kč a v době od 22.9.2014 do 21.12.2015 dlužnice ve splátkách uhradila částku 35.000 Kč, přičemž k úhradě 12.000 Kč došlo po vydání napadeného usnesení. Celková úhrada dlužnice od zjištění úpadku tak činí 38.589 Kč, nárok na správce na zálohy na odměnu a výdaje za celé období od jeho ustanovení do funkce, tj. od března 2014 do ledna 2016 (celkem 23 měsíců), představuje částku 25.047 Kč, z níž bylo uhrazeno 17.446 Kč a k úplnému doplacení dlužných záloh na odměnu a hotové výdaje je nutná částka 7.601 Kč. V případě, že by z dosud nerozdělené částky 12.000 Kč byl doplacen nárok insolvenčního správce do konce ledna 2016 a na splátky pohledávek věřitelů by bylo celkem uhrazeno 13.542 Kč, činila by míra uspokojení věřitelů ke dni 19.1.2016 podíl 8,23 % jejich pohledávek. Insolvenční správce však zdůraznil, že procento potencionálního uspokojení věřitelů výrazně narostlo až poté, co soud svým rozhodnutím zrušil schválené oddlužení dlužnice.

Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2015 předloženého dlužnicí u jednání odvolacího soudu bylo zjištěno, že rozdíl mezi příjmy a výdaji dlužnice z její podnikatelské činnosti činil 53.489 Kč, daňová povinnost jí nevznikla. Dlužnice u jednání odvolacího soudu sdělila, že nyní je v evidenci uchazečů o zaměstnání, živnostenskou činnost přerušila až do konce roku 2016, neboť očekává narození dalšího dítěte. Z ústřižku poštovní poukázky typu A, který dlužnice předložila u odvolacího jednání, zjistil odvolací soud, že dne 18.1.2016 byla poukázána na účet č. 243468599/0300, VS: 347792013, částka 2.000 Kč.

Podle ustanovení § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit.

Po zhodnocení skutkových okolností této věci se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že dlužnice tím, že nepředložila soudu ke dni 15.3.12015 přehled svých příjmů za uplynulý kalendářní rok, jak bylo určeno v rozhodnutí o schválení oddlužení dlužnice, porušila svou podstatnou povinnost ve smyslu ustanovení § 418 odst. 1, písm. a), § 412 odst. 1, písm. d/, IZ. Jen v tomto (prvním) porušení povinnosti však odvolací soud neshledává důvod pro zrušení schváleného oddlužení, zejména když dlužnice po doručení přezkoumávaného usnesení toto pochybení napravila.

Insolvenční soud usnesením o schválení oddlužení uložil dlužnici, aby po dobu 5 let počínaje 25.9.2014 platila nezajištěným věřitelům vždy do 25. dne v každém měsíci stanovenou část ze svých příjmů. Dlužnice v období od ledna do října roku 2015 uhradila jen dvě splátky ve výši celkem 14.000 Kč, ačkoliv v období od března do listopadu 2015 měla příjem ze své podnikatelské činnosti. Její příjem však byl (z daňového hlediska) minimální, když v průměru činil necelých 5.500 Kč měsíčně (z této částky by nebylo možno provádět srážky dle § 398 odst. 3 IZ). Výpadek v plnění v době od ledna do konce května 2015 se dlužnice snažila napravit úhradou částky 12.000 Kč v červnu 2015 a následné výpadky potom na konci listopadu 2015, kdy uhradila správci částku 10.000 Kč. Přestože dlužnice plnila na splátky do oddlužení nepravidelně, činilo předpokládané uspokojení nezajištěných věřitelů ve čtrnáctém měsíci jeho běhu, to je v říjnu 2015, necelých 28 %, jak vyplývá z návrhu insolvenčního správce na zrušení schváleného oddlužení. Takový výpadek v plnění předpokládaných splátek, podle odvolacího soudu nelze bez dalšího posuzovat jako stav, kdy se ukazuje, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit.

Ke dni rozhodování odvolacího soudu by, pokud by oddlužení nebylo zrušeno, probíhal 17. měsíc trvání oddlužení splátkovým kalendářem, přičemž splátka za měsíc leden 2016 byla uhrazena dne 18.1.2016 a ve zprávě insolvenčního správce ze dne 19.1.2016 není zahrnuta. Z údaje insolvenčního správce o míře uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů 8,23 % ke dni 19.1.2016 odvolací soud dovozuje, že předpokládaná míra uspokojení jejich pohledávek by v prosinci 2015 činila necelých 31% (8,23 % : 16 = 0,514375 x 60 = 30,8625 %). Ke dni rozhodování odvolacího soudu dlužnice uhradila i splátku za měsíc leden 2016 a lze důvodně předpokládat, že v případě trvání oddlužení splátkovým kalendářem a pokračujícího řádného hrazení splátek do oddlužení ve výši 2.000 Kč měsíčně bude dlužnice schopna dosáhnout minimální hranice uspokojení 30 % zjištěných pohledávek svých nezajištěných věřitelů, jejichž výše činí celkem 164.580,70 Kč. Vzhledem k plnění dlužnice v době po vydání přezkoumávaného usnesení tak v době rozhodování odvolacího soudu není dán předpoklad pro zrušení oddlužení dle ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) IZ spočívající v tom, že je zjevné, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněné pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K propočtu plnění do oddlužení, který dlužnice učinila v odvolání, je třeba uvést, že podíl 30 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelům činí 49.374,21 Kč a spolu s odměnou insolvenčního správce 65.340 Kč tak pro splnění minimálního limitu dle § 395 odst. 1, písm. a) IZ je nutno uhradit na splátkách dle splátkového kalendáře nejméně částku 114.714,21 Kč. Dlužnice však ve svém propočtu pominula, že insolvenčnímu správci je povinna hradit zálohy na odměnu a hotové výdaje nejen za dobu šedesáti měsíců trvání oddlužení splátkovým kalendářem, ale také za dobu od povolení oddlužení do jeho schválení (viz výrok X. usnesení soudu prvního stupně ze dne 21.3.2014, č.j. KSBR 32 INS 34779/2013-A-10). Za dobu šesti měsíců (od března do srpna 2014), která uběhla mezi povolením oddlužení a účinky jeho schválení, je dlužnice povinna uhradit správci zálohy na jeho nároky ve výši 6.534 Kč (1.089 x 6). V době do září 2014 dlužnice uhradila správci na tento nárok pouze částku 3.589 Kč (jak vyplývá ze zprávy správce ze dne 19.1.2016) a dluh na těchto zálohových platbách činí 2.945 Kč. Z částky 114.714,21 Kč, kterou dlužnice musí uhradit pro splnění minimálního limitu, uhradila za dobu sedmnácti měsíců 37.000 Kč, a v průběhu následujících 43. měsíců zbývá uhradit minimálně 77.714,21 Kč, což obnáší splátku ve výši 1.807,30 Kč měsíčně. V případě, že do oddlužení bude dlužnicí nadále pravidelně hrazena splátka 2.000 Kč měsíčně, je zde důvodný předpoklad, že dlužnice splní všechny své povinnosti vůči insolvenčnímu správci a na pohledávky nezajištěných věřitelů uhradí částku přesahující minimální zákonem požadovaný limit. V opačném případě však nelze vyloučit opětovné zrušení schváleného oddlužení splátkovým kalendářem a prohlášení konkursu na majetek dlužnice.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil napadené usnesení soudu prvního stupně tak, že schválené oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem se nezrušuje (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se doručuje prostřednictvím insolvenčního rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se však doručuje také zvláštním způsobem, přičemž lhůta pro podání dovolání začíná běžet od zvláštního způsobu doručení.

Olomouc 26. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu