3 VSOL 1287/2016-A-16
KSOL 10 INS 12007/2016 3 VSOL 1287/2016-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) Kateřiny Langmaierové, nar. 10.8.1977, bytem Troubelice 211, PSČ 783 83, identifikační číslo osoby: 76094383 a b) Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Troubelice 211, PSČ 783 83, identifikační číslo osoby: 87521261, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 10.8.2016, č.j. KSOL 10 INS 12007/2016-A-9

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, insolvenční řízení zastavil podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neboť dlužníci v soudem určené lhůtě nezaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejíž úhrada jim byla uložena usnesením Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 27.6.2016, č.j. KSOL 10 INS 12007/2016-A-7.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Odvolatelé namítají, že jejich žádost o oddlužení nebyla pravděpodobně správně posouzena. Poukazují na to, že splnili všechny podstatné náležitosti podle insolvenčního zákona, mají více než dva závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto nejsou dlouhodobě schopni řádně hradit. Snaží se svoji finanční situaci narovnat , a proto žádají o povolení oddlužení splátkovým režimem . isir.justi ce.cz

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno k insolvenčnímu návrhu dlužníků spojenému se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, došlému soudu dne 19.5.2016, jímž se dlužníci domáhali zjištění úpadku a povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedli, že vůči svým věřitelům mají celkem třicet nezajištěných závazků, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, tyto závazky činí celkem 1.607.217 Kč. Ke svým osobním poměrům uvedli, že kromě vzájemné vyživovací povinnosti mají vyživovací povinnost ke dvěma dětem, věřitelka je zaměstnána u společnosti Vorimex JR s.r.o., identifikační číslo osoby: 28908848 s průměrným čistým měsíčním příjmem 15.000 Kč, věřitel b) je zaměstnán u společnosti Ingersoll-Rand CZ, s.r.o. s příjmem ve výši 18.000 Kč měsíčně, z těchto příjmů jsou schopni po odpočtu nákladů na činnost insolvenčního správce uhradit 30 % svých závazků. K návrhu dlužníci připojili mimo jiné seznam závazků, v němž označili své věřitele, uvedli výši jednotlivých závazků a jejich splatnost, a připojili k němu prohlášení, že tento seznam závazků je úplný a správný, dále seznam majetku, v němž jako svůj majetek označili pouze movité věci-obvyklé vybavení domácnosti v pořizovací ceně celkem 46.000 Kč, a seznam zaměstnanců, v němž uvedli, že nemají žádné zaměstnance. K výzvě soudu usnesením ze dne 7.6.2016, č.j. KSOL 10 INS 12007/2016-A-5 pak dále doplnili, že závazky vůči věřitelům OSSZ Olomouc, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, Finanční úřad Šternberk, Celní úřad Olomouc a Golem press jsou závazky z podnikání. Následně usnesením ze dne 27.6.2016, č.j. KSOL 10 INS 12007/2016-A-7 Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně na blíže označený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když uzavřel, že složení zálohy je v daném případě nezbytné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Vyšel přitom z předběžného závěru o tom, že závazky dlužníků, pocházející z jejich podnikatelské činnosti, brání řešení jejich úpadku oddlužením, návrh dlužníků na povolení oddlužení tedy bude nutno odmítnout jako návrh podaný někým, kdo k tomu není oprávněn a na majetek dlužníků prohlásit konkurs. V usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení byli dlužníci současně poučeni o tom, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud insolvenční řízení zastavit (§ 108 odst. 3 IZ). Proti usnesení soudu prvního stupně o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužníci odvolání nepodali a rozhodnutí nabylo právní moci dne 27.7.2016. Podle sdělení účtárny Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 8.8.2016 nebyla záloha na náklady insolvenčního řízení ke dni 5.8.2016 zaplacena. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Nebude-li ji záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odstavec 3).

Odvolací soud především odkazuje na závěry Nejvyššího soudu České republiky v jeho rozhodnutí ze dne 27. 9. 2013, sen. zn. 29 NS ČR 39/2013 (jež je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 103/2013), podle nichž nabude-li právní moci usnesení o uložení zálohy, nelze následně (při posuzování podmínek pro zastavení řízení pro nezaplacení zálohy) přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí, s tím, že je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, vychází se v dalším průběhu řízení z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Podle dalších závěrů Nejvyššího soudu v citovaném rozhodnutí ze dne 27. 9. 2013, sen. zn. 29 NS ČR 39/2013, neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Jak Nejvyšší soud v této souvislosti vysvětlil, situace, kdy insolvenční soud bude pokračovat v řízení bez uhrazení zálohy, bude přicházet v úvahu zejména tehdy, změní-li se v mezidobí, to je v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, majetková situace dlužníka natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné, například ukáže-li se, že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce.

Se zřetelem na důvody podaného odvolání je zřejmé, že o takový případ se v posuzované věci nejedná. Odvolatelé v podaném odvolání netvrdí, že by se jejich majetková situace změnila tak, že disponují dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce. Námitkami, uplatněnými v podaném odvolání, ve svém důsledku odvolatelé zpochybňují správnost předběžného závěru soudu prvního stupně o tom, že jim nebude možno povolit oddlužení, jak navrhují, a že jediným způsobem řešení jejich úpadku je konkurs, takže uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je za tohoto stavu nezbytné. Tyto námitky jsou však v této fázi řízení bez významu. Usnesení o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nabylo právní moci, takže důvodnost tohoto rozhodnutí-jak shora vyloženo-již nelze přezkoumávat, a v dalším průběhu řízení se tudíž vychází z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Vzhledem k tomu, že dlužníci nesplnili soudem pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, byť byli poučeni o možnosti zastavení řízení před tím, než soud rozhodne o insolvenčním návrhu, soud prvního stupně postupoval správně, když v souladu s ustanovením § 108 odst. 3 IZ insolvenční řízení zastavil.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 22. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu