3 VSOL 128/2013-A-16
KSBR 31 INS 13913/2012 3 VSOL 128/2013-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Bohumila anonymizovano , anonymizovano , bytem Korytňanská 298, 687 65 Strání, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně 31.8.2012 č.j. KSBR 31 INS 13913/2012-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 23.5.2012, domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z návrhu soud prvního stupně zjistil, že majetek dlužníka sestává z nemovitostí v dosud nevypořádaném společném jmění manželů, které jsou předmětem zajištěni, a vybavení domácnosti. Čistý měsíční příjem dlužníka činí 19.122 Kč a očekává dar ve výši 2.700 Kč měsíčně. Závazky dlužníka vůči nezajištěným věřitelům činí 1.619.091,00 Kč. Dlužník má tři vyživovací povinnosti, přičemž na dvě děti hradí výživné ve výši 3.500 Kč měsíčně a s jedním dítětem sdílí společnou domácnost. V oddlužení plněním splátkového kalendáře by dlužník za 5 let trvání splátkového kalendáře ze svých příjmů zaplatil nezajištěným věřitelům jen 26,01 % jejich pohledávek, přitom neoznačil žádné věřitele, kteří by souhlasili s nižším než 30 % plněním svých pohledávek. Dlužník nemá majetek, který by umožňoval schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Proto nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a jediným možným řešením úpadku dlužníka je prohlášení konkursu na jeho majetek. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, resp. hrozícím úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Pro zajištění nákladů počátečních fází insolvenčního řízení, vzniklých správci při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka, stejně jako odměny a náhrady hotových výdajů správce, pokud je nebude možno hradit z majetkové podstaty, je třeba dlužníkovi uložit zálohu. Soud prvního stupně proto postupoval dle ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že jeho dcera anonymizovano , nar. 1992, měla nastoupit do zaměstnání, k čemuž nedošlo, proto mu vyživovací povinnost vůči ní nezanikla a tím došlo ke snížení zabavitelné měsíční částky pro oddlužení. Proto předkládá novou darovací smlouvu ze dne 14.9.2012, dle které se Antonín Šupák zavázal, že mu bude poskytovat pravidelné plnění ve výši 4.000 Kč. S příjmem z darovací smlouvy a mzdou ve výši 19.122 Kč by byl schopen uhradit nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Proto se v odvolacím řízení, podle obsahu odvolání, dlužník domáhá, aby bylo napadené usnesení změněno tak, že se mu záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá, případě aby byla záloha snížena.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Mimo skutečností o osobních, příjmových a majetkových poměrech dlužníka, uvedených v odůvodnění napadeného usnesení na která odvolací soud odkazuje, z obsahu spisu vyplývá, že dlužník v návrhu tvrdil celkovou výši svých závazků 2.334.893 Kč, z toho je 1.619.091 Kč nezajištěných. Cena nemovitostí v dosud nevypořádaném společném jmění dlužníka a jeho manželky činí 970.000 Kč (jde o nemovitosti zapsané na LV č. 2746 pro k.ú. a obec Strání, a to pozemek st. 439, zastavěná plocha a nádvoří, a rodinný dům č.p. 298 na parcele st. č. 439). Dle seznamu majetku dlužník vlastní 20 movitých věcí, vybavení domácnosti, v odhadované hodnotě cca 30.000 Kč (vzhledem k tomu, že dlužník tvrdí, že po rozvodu žije s manželkou ve společném domě, nelze vyloučit, že některé věci jsou součástí nevypořádaného společného jmění). V návrhu dlužník uvedl, že má vyživovací povinnost ke svým dětem Tomáši a Karolíně, vůči nimž má stanoveno výživné ve výši 3.500 Kč měsíčně. Přestože v návrhu výslovně uvedl, že jinou vyživovací povinnost nemá, v podání doručeném soudu dne 18.7.2012, uvedl, že žije ve společné domácnosti s nezletilou Lenkou Popelkovou, které na základě ústní dohody každý měsíc hradí 2.000 Kč na účet bývalé manželky spolu se soudem určeným výživným. V odvolání uvedl, že dcera anonymizovano , anonymizovano , do zaměstnání nenastoupila.

V odvolacím řízení dlužník předložil darovací smlouvu uzavřenou dne 14.9.2012 s dárcem Antonínem anonymizovano , anonymizovano , dle které se dárce zavázal, že bude dlužníkovi po dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře poskytovat pravidelné měsíční peněžité plnění ve výši 4.000 Kč. Jak vyplývá z evidence úpadců v obchodním rejstříku, na Antonína Šupáka (dříve příjmením Polanka), anonymizovano , je u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 26 K 75/97 vedeno konkursní řízení, které dosud není ukončeno. Na výzvu soudu prvního stupně ze dne 3.10.2012, aby doložil své příjmy a stanovisko správce konkursní podstaty JUDr. Michala Čecha k darovací smlouvě, dárce nereagoval.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

V přezkoumávané věci dlužník doložil, že jeho průměrná čistá mzda činí 19.122 Kč. K příjmům dle darovací smlouvy ze dne 7.5.2012 na částku 2.700 Kč, stejně jako darovací smlouvy ze dne ze dne 14.9.2012 na částku 4.000 Kč, kterou dlužník předložil v odvolacím řízení, nelze přihlédnout, neboť dárce Antonín Šupák není, vzhledem k účinkům prohlášeného konkursu, oprávněn disponovat se svým majetkem (§ 14 odst. 1, písm. a/ zákona o konkursu a vyrovnání) a tato smlouva není

účinná. Proto lze pro účely oddlužení vycházet pouze z dlužníkova příjmu na mzdě ve výši 19.122 Kč měsíčně. V případě, že dlužník by měl vyživovací povinnost ke třem dětem (včetně Lenky Popelkové, anonymizovano ), pro přednostní i nepřednostní pohledávky, po sražení výživného ve výši 3.500 Kč, by z příjmu dlužníka bylo možno měsíčně srážet částku 5.009 Kč a v průběhu následujících pěti let by dlužník při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, pokud by insolvenční správce byl plátcem DPH, mohl zaplatit svým nezajištěným věřitelům 235.200 Kč, což představuje jen 14,53% pohledávek nezajištěných věřitelů. Pokud by dlužník měl vyživovací povinnost jen ke dvěma dětem ve výši 3.500 Kč měsíčně, mohl by zaplatit svým nezajištěným věřitelům 326.160 Kč, tedy 20,14% pohledávek nezajištěných věřitelů (celková měsíční srážka by činila 10.025 Kč). V situaci, kdy dlužník by bez ohledu na to, zda má dvě či tři vyživovací povinnosti, nebyl schopen ze svých reálných příjmů uhradit limit minimálního plnění pohledávek svých nezajištěných věřitelů dle zákona, se odvolací soud z důvodu hospodárnosti řízení dále nezabýval tím, zda dlužník má vyživovací povinnost vůči dceři Lence Popelkové či zda mu tato povinnost zanikla (§ 81 odst. 2 zákona č. 94/1963 o rodině). Závěr soudu prvního stupně, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře, protože není schopen v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu nezajištěným věřitelům částku odpovídající výši 30 % jejich pohledávek, přičemž žádný z věřitelů nevyslovil s nižším plněním souhlas, je správný. Vzhledem k majetkové situaci dlužníka, kdy nemovitosti v nevypořádaném společném jmění jsou předmětem zajištění pro pohledávku odpovídající jejich hodnotě, a dlužník nemá jiný hodnotný majetek, nepřichází v úvahu ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Z důvodu nedostatečné ekonomické nabídky je jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs (§ 395 odst. 1 písm. b/, § 396 IZ).

Protože lze důvodně předpokládat, že dlužníkův návrh na povolení oddlužení bude zamítnut, v situaci, kdy dlužník nemá dle seznamu majetku žádné pohotové finanční prostředky, je závěr soudu, že počáteční náklady insolvenčního řízení nelze krýt jinak než zálohou, správný. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha správci umožní zejména zpeněžit majetek dlužníka a uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty. Vzhledem k tomu, že rozsah a struktura majetku dlužníka neskýtá záruku, že z výtěžku jeho zpeněžení bude možno hradit i konečné náklady insolvenčního řízení, bude záloha sloužit i jako jistota jejich úhrady, zejména odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem, v němž je zpeněžován majetek, přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Proto soud správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč.

Usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239 o.s.ř.).

Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 26. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu