3 VSOL 128/2011-A-11
KSOS 33 INS 1601/2011 3 VSOL 128/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka ATRION s.r.o. v likvidaci , sídlo neuvedeno, naposledy se sídlem Mor. Ostrava, Reální 6, PSČ 702 00, IČ: 49609556, zastoupeného Mgr. Martinem Brudným, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Škroupova 1114/4, PSČ 702 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 33 INS 1601/2011-A-6 ze dne 21.2.2011

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet Krajského soudu v Ostravě specifikovaný ve výroku rozhodnutí.

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník v insolvenčním návrhu ze dne 1.2.2011 doplněným podáním doručeným dne 17.2.2011 uvedl, že před šesti lety ukončil podnikatelskou činnost, má závazky ke dvěma subjektům, nemá žádný nemovitý ani movitý majetek a nedisponuje žádnými pohledávkami. Dlužník nemá funkční sídlo, v obchodním rejstříku není zapsán žádný jednatel, pouze likvidátor společnosti jmenovaný soudem. Od roku 2004 má dlužník zrušeno oprávnění k podnikání. V rámci likvidace nebyl zjištěn žádný majetek. Dlužník se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má závazky u více věřitelů více jak 30 dnů po splatnosti, které není schopen uhradit. Ve svém seznamu majetku dlužník výslovně uvedl, že nemá žádný nemovitý a movitý majetek,

žádné pohledávky ani jiná majetková práva či jiné penězi ocenitelné hodnoty. Je tedy zřejmé, že v případě prohlášení konkursu by nebylo z čeho uhradit náklady řízení, když jen minimální odměna insolvenčního správce by činila 45.000,-Kč (vyhl. č. 313/2007 Sb., v platném znění) a v průběhu konkursního řízení by bylo možné důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce a jiné). Soud proto uložil dlužníku povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ust. § 108 insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že usnesení soudu prvního stupně je nesprávné, neboť v již samotném návrhu a podkladech, které k návrhu doložil, deklaruje, že nemá prakticky žádné finanční prostředky, jedinou majetkovou hodnotu, a proto v návrhu uvedl, že jediným řešením je zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku. Poukázal na to, že nemá možnost finance nějak získat, když si nemůže sjednat půjčky, navíce nemá v obchodním rejstříku uvedeno ani sídlo. Domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí s tím, že celé řízení inicioval právě snahou ukončit existenci subjektu, který již řadu let fakticky nevykonává žádnou činnost.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a poté dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal u soudu dne 2.2.2011 insolvenční návrh, který doplnil podáním doručeným soudu dne 17.2.2011 a ve kterém uvedl, že již před šesti lety ukončil podnikatelskou činnost, avšak nadále je zapsán v obchodním rejstříku. V rámci prováděné likvidace se nepodařilo zajistit finanční prostředky na vypořádání závazků, které eviduje dlužník pouze vůči dvěma subjektům, a to v částce 58.907,90 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného titulu a v částce 1.000,-rakouských šilinků z titulu ústní smlouvy o půjčce. Dlužník dále v návrhu uvedl, že nemá žádný nemovitý ani movitý majetek, nedisponuje žádnými pohledávkami, nemá funkční sídlo, v obchodním rejstříku není zapsán žádný jednatel, pouze likvidátor společnosti jmenovaný soudem. V seznamu závazků dlužník uvedl shodně dva věřitele uvedené v insolvenčním návrhu s uvedením splatnosti závazků v částce 58.907,90 Kč dne 23.5.1997 a v částce 1.000,-Kč rakouských šilinků dne 31.12.1999, v seznamu majetku dlužník prohlásil, že nemá žádný majetek (movitý či nemovitý, pohledávky), jiná majetková práva ani jiné penězi ocenitelné hodnoty, v rámci likvidace žádný majetek nebyl zjištěn. V insolvenčním návrhu se dlužník domáhal rozhodnutí o úpadku s tím, že v úvahu připadá dle něj prakticky pouze zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle § 144 odst. 1 insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

Důvodem pro postup podle ust. § 144 odst. 1 IZ, tj. zamítnutí insolvenčního návrhu dlužníka pro nedostatek majetku dlužníka, je kumulativní splnění všech podmínek uvedených pod písmeny a) až e) tohoto zákonného ustanovení, nikoli však jen některé z nich. Odvolací soud uzavírá, že dlužník nesplňuje podmínku pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku nejméně podle ust. § 144 odst. 1, písm. b) IZ, neboť odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že soudem jmenovaný likvidátor (Ilona Nedabílková, dříve Lasáková, Ostrava, Slezská Ostrava, U Staré elektrárny 1881/4), není v seznamu insolvenčních správců. Z insolvenčního návrhu dlužníka a jeho příloh vyplývá, že dlužník nemá žádný majetek, zejména nemá žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu), ze kterých by mohly být hrazeny náklady insolvenčního řízení. Z jeho návrhu přitom vyplývá, že je v úpadku nejméně ve formě platební neschopnosti, neboť má závazky vůči více věřitelům (dvěma věřitelům) více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro to, aby dlužníku jako navrhovateli byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ust. § 108 IZ. Složená záloha insolvenčnímu správci umožní uhradit náklady vzniklé při prověřování majetkové situace dlužníka (zjišťování dalšího majetku, popřípadě majetku jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka) a v případě, že by tato činnost správce nevedla ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, složená záloha bude sloužit též na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, které by musel jinak platit stát, na nějž však náklady insolvenčního řízení přenášet nelze.

Insolvenční zákon v ust. § 144 zpřísnil podmínky pro zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dlužníka a zákonodárce v insolvenčním zákonu dal přednost tomu, že i v případě, kdy dlužník nedisponuje majetkem, bude pravidelně rozhodováno o úpadku a rozhodnutí bude spojeno s rozhodnutím o prohlášení konkursu. Podle záměru zákonodárce by konkursy v těchto případech měly být řešeny podle ust. § 315 IZ o neplatném konkursu. V důvodové zprávě (v části týkající se ust. § 144 IZ) je výslovně uvedeno, že obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a staticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověřování majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutů odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů .

Soud prvního stupně proto postupoval správně (postupem, který zákonodárce při tvorbě insolvenčního zákona předpokládal), když uložil dlužníku povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, jejíž výši stanovil správně s poukazem na minimální výši odměny insolvenčního správce v částce 45.000,-Kč dle vyhl. č. 313/2007 Sb., v platném znění, v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem, přičemž je dále nutno vzít v úvahu potřebu hradit i hotové výdaje insolvenčního správce.

K námitce dlužníka, že nemá žádné finanční prostředky či jinou majetkovou hodnotu, z nichž by hradil zálohu na náklady insolvenčního řízení, odvolací soud uzavírá, že dlužník byl povinen podat insolvenční návrh včas, tj. v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitne v situaci, kdy již nebude mít finanční prostředky na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Rovněž není důvodná odvolací námitka dlužníka, že je nutno přihlédnout k tomu, že celé řízení dlužník inicioval snahou ukončit existenci subjektu, který již řadu let fakticky nevykonává žádnou činnost. Odvolací soud k tomu považuje za nutné uvést, že z ust. § 1 IZ vyplývá, že insolvenční zákon sleduje řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka uspořádáním majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem s cílem dosáhnout co nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů. Bude-li zjištěno, že dlužník nemá žádný majetek užitelný pro účely insolvenčního řízení (nejde-li o případ podle ust. § 144 IZ), nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení, a tím umožnění zneužívání insolvenčního řízení pro další účely, k nimž sloužit nesmí. Ukáže-li se, že likvidátor dlužníka nebude schopen zálohu zaplatit, pak další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupu podle insolvenčního zákona k dokončení likvidace dlužníka, za takové situace soud řízení zastaví a likvidátor mimo rámec insolvenčního řízení poté dokončí likvidaci společnosti.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. června 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu