3 VSOL 1272/2016-B-47
KSBR 37 INS 34209/2014 3 VSOL 1272/2016-B-47

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníků a) Jaromíra Kratochvíla, nar. 7.7.1958, a b) Blaženy Kratochvílové, nar. 28.10.1960, identifikační číslo osoby: 75714035, obou bytem Dolní Kounice, Bezručova 806/37A, PSČ 664 64, obou zastoupených Mgr. Danielem Sekaninou, advokátem se sídlem Brno, Sukova 49/4, PSČ 602 00, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.9.2016, č.j. KSBR 37 INS 34209/2014-B-41,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a III. p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužníků (výrok I.) a na majetek každého z dlužníků prohlásil konkurs (výroky II. a III.). Ve výroku IV. rozhodl, že po právní moci výroků I. až III. usnesení se insolvenční věc dlužnice b) Blaženy Kratochvílové vylučuje k samostatnému řízení s tím, že insolvenční věc dlužníka a) Jaromíra Kratochvíla bude nadále vedena pod sp. zn. KSBR 37 INS 34209/2014.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud uvedl, že dne 5.3.2015 usnesením č.j. KSBR 37 INS 34209/2014-A-24 rozhodl o úpadku dlužníků a povolil jejich oddlužení. V řízení byly zjištěny pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 5.843.879,24 Kč, přičemž do insolvenčního řízení věřitelé přihlásili své pohledávky v celkové výši 24.923.406,03 Kč. Na základě výzvy k předložení aktualizované zprávy o hospodářské situaci dlužníků sdělil insolvenční správce JUDr. Michal Jankovec, ustanovený do funkce usnesením schůze věřitelů, že se hospodářská isir.justi ce.cz situace dlužníků nezměnila, respektive mu nejsou známy jejich aktuální příjmy, neboť vyzval zástupce dlužníků i je samotné ke sdělení příjmů, avšak požadované informace dosud neobdržel. Soud uzavřel, že vzhledem k výši příjmů dlužníka a) 14.400 Kč měsíčně z titulu dávek nemocenského pojištění a příjmu dlužnice b) 7.587 Kč měsíčně z titulu invalidního důchodu a 2.500 Kč měsíčně z titulu odměny z dohody o provedení práce, by dlužníci v oddlužení plněním splátkového kalendáře byli schopni svým nezajištěným věřitelům uhradit pouze 2,52 % jejich pohledávek. Navíc ve svém insolvenčním návrhu, spojeném se společným návrhem na povolení oddlužení, tvrdili, že mají závazky ve výši 2.595.663 Kč, včetně závazku 1.617.531 Kč, z něhož plyne právo na uspokojení ze zajištění. Věřitelé na schůzi konané dne 24.4.2015 nehlasovali o způsobu oddlužení a namítli, že jsou dány skutečnosti odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, když nelze očekávat uspokojení jejich pohledávek v požadované výši 30%. Soud s odkazem na ustanovení § 395 odst. 1, písm. a), b) a § 405 odst. 1, 2 insolvenčního zákona neschválil oddlužení dlužníků, jelikož nedoložili příjmy, ze kterých by byli schopni uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek, a na jejich majetek prohlásil konkurs.

Proti usnesení soudu prvního stupně podali dlužníci odvolání, které směřovali proti jeho výrokům I., II. a III. Namítli, že řízení před soudem prvního stupně je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, neboť insolvenční soud neúplně zjistil skutkový stav věci a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Ke zjištěnému skutkovému stavu věci uvedli, že usnesením ze dne 3.8.2016 soud vyzval insolvenčního správce k předložení aktualizované zprávy o hospodářské situaci dlužníků, a to ve lhůtě 15 dnů. Insolvenční správce se dne 15.8.2016 obrátil na právního zástupce dlužníků s žádostí o sdělení jejich aktuální majetkové situace, aniž by uvedl, v jaké lhůtě toto sdělení očekává. Dne 23.8.2016 zástupce dlužníků požádal insolvenčního správce o posečkání s odpovědí a insolvenční správce následně v podání soudu ze dne 30.8.2016 uvedl, že se domnívá, že se hospodářská situace dlužníků nezměnila, respektive mu nejsou známy aktuální příjmy dlužníků. Následně dne 6.9.2016 dlužnice b) zaslala požadované údaje přímo insolvenčnímu správci, který však o tomto sdělení insolvenční soud neinformoval. Soud dne 13.9.2016 rozhodl na základě údajů insolvenčního správce v jeho podání ze dne 30.8.2016 napadeným usnesením, přičemž vycházel z nesprávných a již neaktuálních údajů o příjmové situaci dlužníků, když v této době měl dlužník a) základní měsíční (hrubou) mzdu ve výši 11.700 Kč měsíčně a invalidní důchod ve výši 6.389 Kč měsíčně a dlužnice b) důchod ve výši 7.587 Kč měsíčně. Navíc od 11.4.2016 již skončila vyživovací povinnost dlužníků vůči jejich synu Jaromíru Kratochvílovi. Dlužníci dále namítli, že soud nijak nezohlednil úkony, kterými zejména na zvláštním přezkumném jednání dne 11.5.2016 popřeli pohledávky přihlášených věřitelů, a v této souvislosti odkazovali na závěry Nejvyššího soudu České republiky v jeho usnesení sp. zn. 29 NSČR 22/2012. Zdůraznili, že pohledávku věřitele HwSoft s.r.o. přihlášenou přihláškou č. P10, uznali pouze ve výši 555.332,51 Kč, ačkoliv tento věřitel přihlásil pohledávky ve výši celkem 5.837.180,10 Kč a přes doručené vyrozumění insolvenčního správce neuplatnil své právo žalobou. Soud tedy neměl k předmětné pohledávce přihlížet ani v její zjištěné části. Dlužníci tvrdili, že část pohledávek věřitelů přihlášených v tomto insolvenčním řízení je uplatňována současně v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 82 INS 6439/2015, konkrétně se jedná o pohledávku věřitele UNITED INTERNATIONAL SERVICES LLC, který přihláškou pohledávky č. P1 uplatnil shodnou pohledávku jako v insolvenčním řízení dlužníků. Dále tvrdili, že pohledávky vůči dlužníku Ing. Karlu Dubskému (správně Budskému) jsou zajištěny zástavním právem na nemovitostech a je možné předpokládat, že dojde k jejich byť i jen částečnému uspokojení. Z toho dlužníci dovozují, že lze důvodně očekávat, že pohledávky dlužníků budou zjištěny, respektive v insolvenčním řízení uspokojovány, v nižší výši , než kterou uvádí soud prvního stupně v napadeném usnesení. Dlužníci vytýkali soudu, že se spokojil pouze s prostým konstatováním výše zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů a vyšel z neaktuální výše příjmů dlužníků, což k neschválení oddlužení dlužníků nepostačuje. Nebyly proto splněny podmínky pro neschválení oddlužení vymezené insolvenčním zákonem a aktuální judikaturou. Dlužníci navrhli zrušení napadeného usnesení a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále též jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Odvolací soud odkazuje na správná zjištění soudu prvního stupně o dosavadním průběhu řízení i o ekonomické nabídce dlužníků a jejich osobních poměrech jak plynou z podaného insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, který byl vyhotoven dne 17.12.2014.

Skutkový stav věci je třeba doplnit tak, že v insolvenčním návrhu a k němu připojeném seznamu závazků, který následně doplnili podáním, doručeným soudu dne 13.2.2015, dlužníci označili své závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši 1.480.206 Kč; v tomto podání sdělili, že majetek zapsaný na LV č. 210 pro k.ú. Medlov má hodnotu 35.000 Kč. Podle zprávy o hospodářské situaci dlužníků, podané soudu bývalým insolvenčním správcem JUDr. Tomášem Truschingerem dne 22.4.2015, jsou dlužníci vlastníky nemovitého majetku ve společném jmění manželů, a to nemovitostí zapsaných na LV č. 1851 pro k.ú. Dolní Kounice v hodnotě cca 2,5 mil. Kč a dále dlužník a) vlastní pozemek zapsaný na LV č. 210 pro k.ú. Medlov, jehož hodnota není dlužníku známa. Nemovitosti jsou předmětem zajištění pro pohledávky věřitelů Ing. Zdeňka Machaně a České spořitelny, a.s. Dlužníci vlastní obchodní podíly ve čtyřech označených společnostech, které dle odhadu správce nemají velkou hodnotu, a pohledávky vůči označeným finančním a pojišťovacím institucím, včetně cenných papírů, v hodnotě cca 130.000 Kč. Ve zprávě jsou uvedeny skutečnosti o příjmové situaci dlužníků, z nichž soud prvního stupně vyšel při vydání přezkoumávaného usnesení. Na přezkumném jednání konaném dne 24.4.2015 byly přezkoumány přihlášky pohledávek evidované pod pořadovými čísly 1 až 9, 11 až 15 a 17 (u přihlášky pohledávky č. 3 s výjimkou dílčích pohledávek č. 2 a 2/1). Z upraveného seznamu přezkumných listů přihlášených pohledávek, přezkoumaných na přezkumném jednání dne 24.4.2015, vyplývá, že pohledávky nezajištěných věřitelů byly na tomto přezkumném jednání zjištěny ve výši 5.288.546,67 Kč, přičemž v této výši nebyly popřeny jak insolvenčním správcem, tak dlužníky (pohledávka věřitele Česká spořitelna, a.s., byla zjištěna jako nezajištěná ve výši 111.478,71 Kč, jako zajištěná ve výši 22.255,33 Kč ). Dne 25.8.2016 bylo soudu doručeno sdělení věřitele č. 13 Ing. Zdenka Machaně, v němž se vyjádřil k žádosti dlužníků ze dne 7.6.2016 o posečkání s vydáním rozhodnutí o způsobu řešení oddlužení zdůvodněné tím, že dlužníci se pokoušejí jednat s věřiteli o možnostech mimosoudního řešení svých pohledávek. Dle věřitele je takové jednání dlužníků zjevně nezákonné, neboť zvýhodňuje některé věřitele a jeho účelem je zdržovací taktika dlužníků s cílem oddálit zpeněžení jejich majetku. O nepoctivosti záměru dlužníků sledovaném jejich návrhem na povolení oddlužení, podle věřitele svědčí také skutečnost, že insolvenční návrh podali den před nařízeným dražebním jednáním v rámci exekuce, vedené na jejich nemovitosti. Dne 30.8.2016 doručil insolvenční správce soudu zprávu, ve které uvedl, že na dotaz adresovaný zástupci dlužníků a přímo dlužníkům o sdělení jejich aktuálních příjmů dosud požadované informace neobdržel. Dále správce sdělil, že se dotázal dvou největších věřitelů dlužníků a žádný z nich nepotvrdil, že by s nimi jednal, proto se nedomnívá, že existuje důvod pro další posečkání s rozhodnutím o způsobu řešení úpadku dlužníků.

K odvolání dlužníci připojili prohlášení Jaromíra Kratochvíla, označeného datem narození a bydlištěm, o zániku vyživovací povinnosti dlužníků k jeho osobě ode dne 11.4.2016. Dále připojili listiny o svých aktuálních příjmech. Z oznámení České republiky-České správy sociálního zabezpečení ze dne 1.1.2015 o zvýšení invalidního důchodu vypláceného dlužnici b) vyplývá, že má od 1.1.2015 nárok na invalidní důchod druhého stupně ve výši 7.587 Kč měsíčně. Z rozhodnutí téhož úřadu ze dne 14.8.2015 vyplývá, že dlužník b) má nárok na invalidní důchod ve výši 6.389 Kč měsíčně od 20.6.2015. Ze mzdového výměru zaměstnavatele LECHNER CZ, s.r.o., identifikační číslo osoby: 26221535, ze dne 1.8.2016, adresovaného dlužníku a), dále vyplývá, že s účinností od 1.8.2016 byla dlužníku a) přiznána základní mzda ve výši 11.700 Kč měsíčně.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 405 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Odvolací soud při hodnocení důvodnosti podaného odvolání vychází z následujících skutkových okolností věci: 1. Na přezkumném jednání konaném dne 24.4.2015 nebyly insolvenčním správcem a dlužníky popřeny pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 5.288.547 Kč. 2. Aktuální příjem dlužníka a) Jaromíra Kratochvíla činí 16.726 Kč čistého měsíčně (hrubá měsíční mzda dlužníka a/ ve výši 11.700 Kč činí po přepočtu 10.337 Kč měsíčně čistého, k tomu je třeba připočítat invalidní důchod ve výši 6.389 Kč měsíčně). 3. Příjem dlužnice b) představuje invalidní důchod 7.587 Kč měsíčně. 4. Dlužníci nadále nemají vyživovací povinnost vůči svému synovi Jaromíru Kratochvílovi.

Na základě těchto skutečností by dlužníci byli, dle propočtu odvolacího soudu podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ, schopni uhradit pohledávky těch svých nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky byly zjištěny na přezkumném jednání konaném dne 24.4.2015, pouze v poměru 4,95 % (celkové splátky do oddlužení z příjmů dlužníků za dobu pěti let činí 360.000 Kč, po odpočtu nároků insolvenčního správce, který je plátcem daně z přidané hodnoty, činí plnění na uvažované pohledávky nezajištěných věřitelů 261.990 Kč). Souhlas nezajištěných věřitelů s nižším plněním přitom dlužníci ani netvrdili, natož doložili. Odvolací soud proto uzavírá, že ani po změně příjmové a osobní situace, k níž došlo po podání zprávy bývalého insolvenčního správce dne 22.4.2015, nejsou dlužníci schopni svým nezajištěným věřitelům nabídnout plnění v minimálním zákonném limitu 30%, což je důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ).

S dlužníky lze souhlasit, že soud prvního stupně svůj závěr o nedostatečnosti jejich ekonomické nabídky opřel o zjištění o jejich příjmech a vyživovací povinnosti, které v době jeho rozhodování již nabyly aktuální. Takový postup soudu správný nebyl (srov. ust. § 154 odst. 1, § 167 odst. 2 o.s.ř.). Ovšem, jak vyloženo výše, i na základě změněné a v odvolacím řízení doložené příjmové a osobní situace dlužníci nemají dostatečnou ekonomickou nabídku. Tato skutečnost, která vyšla najevo až po povolení oddlužení, když výše závazků vůči nezajištěným věřitelům uvedená dlužníky v jejich insolvenčním návrhu byla výrazně nižší než následně zjištěná výše pohledávek těchto věřitelů, bez dalšího odůvodňuje zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dlužníků a je důvodem pro neschválení oddlužení (§ 405 odst. 1 IZ). Úpadek dlužníků proto nelze řešit jinak než prohlášením konkursu na jejich majetek (§ 405 odst. 2 IZ).

Dlužníci nesplňují předpoklady pro schválení oddlužení i bez přihlédnutí k možným účinkům popěrných úkonů, kterými některé z přihlášených pohledávek popřeli. Odvolací soud se proto významem popření pohledávek dlužníky předběžně nezabýval, neboť by to bylo nadbytečné (srov. závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.7.2012 sen. zn. 29 NSČR 22/2012, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 81/2013, na které dlužníci v odvolání odkazují). Tvrzení o tom, že pohledávka věřitele UNITED INTERNATIONAL SERVICES LLC, je uplatněna v jiném insolvenčním řízení, je bez dalšího pro posuzování ekonomické nabídky dlužníků bez významu, stejně jako jejich tvrzení o zajištění této pohledávky vůči dlužníku Ing. Karlu Budskému. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že aktuální ekonomická nabídka dlužníků není dostatečná ani pro uspokojení pohledávek těch nezajištěných věřitelů, které označili v doplnění svého insolvenčního návrhu, doručeném soudu dne 13.2.2015 (podle propočtu odvolacího soudu by dlužníci byli schopni uhradit jejich pohledávky v situaci, kdy insolvenční správce je plátce DPH, jen v poměru necelých 18%).

Tvrzeními věřitele č. 13 Ing. Zdenka Machaně v jeho podání, doručeném soudu prvního stupně před vydáním napadeného usnesení dne 25.8.2016, o nepoctivém záměru dlužníků sledovaném návrhem na povolení oddlužení z důvodu jimi tvrzeného jednání s věřiteli o možnostech mimosoudního řešení pohledávek (které nebylo insolvenčním správcem v jeho zprávě ze dne 30.8.2016 potvrzeno), se z důvodu ekonomie soudního řízení rovněž nebylo třeba zabývat. K jeho tvrzením o zadržovací taktice dlužníků je třeba zdůraznit, že návrh věřitele na nařízení předběžného opatření, kterým žádal omezení účinku spojeného se zahájením insolvenčního řízení dle ust. § 109 odst. 1, písm. c) insolvenčního zákona ve vztahu k provedení nařízené exekuce prodejem nemovitostí dlužníků, byl pravomocně zamítnut dne 27.2.2015 usnesením Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 3 VSOL 91/2015, čímž bylo vyřešeno, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení nebyl dlužníky zjevně podán jen proto, aby probíhající exekuci zabránili.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení ve výrocích I., II. a III. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a), dlužnici b), insolvenčnímu správci a zástupci věřitelů se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 28. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu