3 VSOL 127/2012-A-10
KSOS 25 INS 22131/2011 3 VSOL 127/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Aleše anonymizovano , anonymizovano , bytem Přerov, Želátovská 2771/29, PSČ 750 02, IČ: 69628068, o insolvenčním návrhu dlužníka a věřitele Jaroslava Poláka, Brodek u Přerova, Havlíčkova 503, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.12.2011, č.j. KSOS 25 INS 22131/2011-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uvedl, že dlužník v insolvenčním návrhu, doručeném soudu dne 29.11.2011, uvedl, že je v úpadku, neboť má více věřitelů, vůči nimž má závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen splácet, a dále uvedl, že je rovněž v úpadku ve formě předlužení, neboť má závazky v celkové výši 6.901.577,01 Kč a majetek v celkové výši 1.728.648,50 Kč. Soud prvního stupně dále zjistil v katastru nemovitostí, že dlužník vlastní nemovitý majetek -pozemek parc. č. 287/2 v katastrálním území Lišná u Přerova, obec Lišná (zapsaný v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj,

Katastrální pracoviště Přerov), z něhož by mohly být náklady řízení plně uspokojeny, avšak tento majetek je zatížen zástavními právy, a to zástavním právem exekutorským ve výši 300.000,-Kč ve prospěch věřitele Josefa Piskovského, zástavním právem exekutorským ve prospěch Stavebního bytového družstva Přerov ve výši 186.242,-Kč s příslušenstvím a zástavním právem soudcovským pro Okresní správu sociálního zabezpečení Přerov ve výši 102.379,-Kč. Výtěžek ze zpeněžení tohoto majetku tak bude použit především k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů a nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním zajištěných věcí, a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením. S odkazem na závěry v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8.3.2011, sen. zn. 3 VSOL 114/2011, soud prvního stupně konstatoval, že výtěžku ze zpeněžení tohoto majetku lze použít k uspokojení pohledávek za podstatou (mezi které náklady insolvenčního řízení patří) teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů. Proto považoval za nezbytné zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, aby byla zajištěna úhrada nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžováním zástavy nesouvisí. S ohledem na to, že minimální výše odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, 45.000,-Kč, a s přihlédnutím k tomu, že v průběhu konkursního řízení lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených, uložil soud zaplacení zálohy ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkal že jeho závěr o tom, že výtěžek zpeněžení majetkové podstaty nebude dostačující pro náhradu nákladů insolvenčního řízení, je nesprávný.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem, došlým Krajskému soudu v Ostravě dne 29.11.2011, domáhá zjištění úpadku. V návrhu uvedl, že je fyzickou osobou, podnikající na základě živnostenských oprávnění, blíže specifikovaných, s blíže určeným předmětem podnikání. V rámci své podnikatelské činnosti se dostal do situace, kdy se nachází ve stavu úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky již není schopen ze svých příjmů plnit. Není rovněž možno dosáhnout u některých splatných pohledávek uspokojení výkonem rozhodnutí nebo exekucí. V současné době eviduje závazky (podle seznamu závazků, opatřeného údajem o tom, že se jedná o seznam správný a úplný, a opatřený podpisem dlužníka, vůči 38 věřitelům) v celkové výši 6.901.577,01 Kč. Ze seznamu majetku vyplývá, že kromě movitých věcí, v seznamu blíže označených, jejichž celkovou hodnotu uvedl dlužník ve výši 140.000,-Kč, má dlužník ve společném jmění manželů pozemek parc. č. 287/2, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov na LV č. 354 pro obec Lišná, katastrální území Lišná u Přerova, jehož tržní cenu odhadl částkou 900.000,-Kč, s tím, že dále eviduje pohledávky vůči fyzickým a právnickým osobám v celkové výši 688.648,50 Kč, které jsou však nevymahatelné. Podle výpisu z katastru nemovitostí, na nemovitosti-pozemku parc. č. 287/2 bylo zřízeno zástavní právo exekutorské pro pohledávku Josefa Piskovského ve výši 300.000,-Kč na základě exekutorského příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti Exekutorského úřadu Přerov, č.j. 084 EX-329/2011-18, zástavní právo exekutorské pro pohledávku Stavebního bytového družstva Přerov ve výši 186.242,-Kč na základě exekutorského příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti Exekutorského úřadu Přerov č.j. 103 EX-43164/2011-13, a zástavní právo soudcovské pro pohledávku Okresní správy sociálního zabezpečení Přerov ve výši 102.379,-Kč, jež bylo zřízeno usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 15.4.2011, č.j. 21 E 33/2011-6.

Námitka dlužníka, v níž zpochybňoval správnost závěru soudu prvního stupně o tom, že výtěžek zpeněžení majetkové podstaty nebude dostačující na krytí nákladů insolvenčního řízení, důvodná není.

Je skutečností, že dlužník vlastní movitý majetek, podle údajů, v insolvenčním návrhu uvedených, však celková hodnota tohoto majetku představuje částku 140.000,-Kč. Pokud se týká nemovitosti-pozemku parc. č. 287/2 v katastrálním území Lišná u Přerova, jehož tržní cenu odhadl dlužník částkou 900.000,-Kč, nutno uvést, že tento majetek je zatížen zástavním právem ve prospěch zajištěných věřitelů Josefa Piskovského, Stavebního bytového družstva Přerov a Okresní správy sociálního zabezpečení, přičemž výše těchto zajištěných pohledávek představuje částku 588.621,-Kč. Jak soud prvního stupně správně uvedl, výtěžek ze zpeněžení této nemovitosti bude použit primárně k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním této věci, a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením (§ 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Výtěžku ze zpeněžení věcí, sloužících k zajištění pohledávek lze dle ust. § 305 odst. 2, věta druhá, IZ použít k uspokojení pohledávek za podstatou (mezi které náklady insolvenčního řízení patří) teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů. Odvolací soud pro úplnost doplňuje, že v této fázi nelze předjímat, zda výtěžek ze zpeněžení nemovitosti bude zcela použit na úhradu zajištěných pohledávek, či zda případně bude postačovat též k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí.

V případě, že by výtěžek ze zpeněžení zastavené nemovitosti nebylo možno použít také pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí, dle ust. § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Soud prvního stupně správně určil i výši této zálohy.

S ohledem na údaje uvedené v insolvenčním návrhu je možno předběžně uzavřít, že způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs. Při řešení úpadku konkursem odměna insolvenčního správce podle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimálně 45.000,-Kč, přičemž je také nutno počítat s tím, že správci vzniknou i hotové výdaje.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však též doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu