3 VSOL 1266/2014-B-105
KSOS 25 INS 10730/2010 3 VSOL 1266/2014-B-105

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka Mgr. Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , Ostrava-Poruba, Klimkovická 55/28, PSČ 708 00, korespondenční adresa: Ostrava-Hrabůvka, Dr. Martínka 1508/3, PSČ 700 30, identifikační číslo: 48785466, o schválení konečné zprávy, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.6.2014, č.j. KSOS 25 INS 10730/2010-B-76,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.6.2014, č.j. KSOS 25 INS 10730/2010-B-76 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, schválil konečnou zprávu (a vyúčtování odměny a výdajů) insolvenčního správce ze dne 15.1.2014 (jež je založena na č.l. B-51) tak, že příjmy konkursní podstaty činí 318.479,21 Kč, odměna insolvenčního správce 54.450 Kč, náklady za dobu konkursu 17.993,53 Kč, částečný rozvrh 200.000 Kč, a k rozvrhu zbývá dodatečně vyplatit 45.996,56 Kč (s tím, že tato částka může být navýšena o úroky za dobu od podání konečné zprávy do podání návrhu na rozvrhové usnesení).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.11.2010 č.j. KSOS 25 INS 10730/2010 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem ustanoven Ing. Ivan Návrata.

Usnesením ze dne 13.1.2011 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, přičemž bylo současně rozhodnuto, že konkurs bude dále projednáván jako nepatrný. Usnesením ze dne 3.10.2013 rozhodl soud o částečném rozdělení výtěžku před rozvrhem, přičemž pohledávky věřitelů 2. třídy byly uspokojeny částkou 200.000 Kč. Podáním, doručeným soudu dne 16.1.2014, předložil insolvenční správce konečnou zprávu, z níž vyplynulo, že v průběhu insolvenčního řízení uspokojil insolvenční správce pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené ve výši 17.993,53 Kč, svou odměnu, která dosud nebyla uhrazena, vyčíslil částkou 54.450 Kč včetně DPH. Částka získaná zpeněžením činí 318.479,21 Kč, v rámci částečného rozvrhu bylo věřitelům rozděleno 200.000 Kč. Na účtu majetkové podstaty ke dni podání konečné zprávy zbývá 100.485,68 Kč, z toho částka 54.450 Kč představuje dosud neuhrazená odměna správce. Částku 45.996,56 Kč navrhl správce rozdělit v rámci rozvrhového usnesení přihlášeným věřitelům 2. třídy, čímž budou jejich pohledávky uspokojeny do 100 %, přebytek ve výši 39,12 Kč bude po skončení insolvenčního řízení vrácen dlužníku. Vyhláškou ze dne 23.1.2014 byla konečná zpráva zveřejněna v insolvenčním rejstříku, proti konečné zprávě podal dlužník námitky, k nimž se insolvenční správce vyjádřil svým podáním ze dne 10.2.2014, v němž uvedl, že s těmito námitkami nesouhlasí. Soud prvního stupně námitky dlužníka posoudil jako nedůvodné. Ve vztahu k námitce dlužníka, že insolvenční správce mohl výhodněji zpeněžit jeho nemovitý majetek-lesní pozemky, a to až o 30.090 Kč, soud prvního stupně uvedl, že prodej dlužníkova nemovitého majetku proběhl transparentně, správce nejprve spoluvlastnický podíl dlužníka, jenž nechal ocenit, nabídl ostatním spoluvlastníkům za cenu podle znaleckého posudku (majetek byl oceněn na částku 219.680 Kč), spoluvlastníci však zájem neprojevili, proto správce majetek dále nabízel v dražbách, došlo ke snižování požadované ceny z důvodu, že o majetek dlužníka nikdo neprojevil zájem. Teprve za situace, kdy se jednalo o polovinu ceny stanovené znaleckým posudkem, projevil zájem jeden ze spoluvlastníků, s nímž správce uzavřel kupní smlouvu. K námitce dlužníka, že insolvenční správce řádně nevymáhal jeho pohledávky vůči dlužníkům Michaele Fasliové a Ing. Jaromíru Gieckovi soud prvního stupně uzavřel, že správce, pokud se týká vymáhání pohledávek dlužníka, postupoval také v souladu s insolvenčním zákonem, pohledávky vůči České televizi a Michaele Fasliové řádně vymáhal, vymožením těchto pohledávek získala majetková podstata částku celkem ve výši 53.000 Kč. Vyloučil-li insolvenční správce z majetkové podstaty pohledávky dlužníka vůči Ing. Jaromíru Gieckovi z důvodu nedobytnosti, tento jeho postup má oporu v ustanovení § 315 odst. 1, písm. c) insolvenčního zákona, když úpadek dlužníka byl řešen konkursem, který byl projednáván jako nepatrný. Jestliže insolvenční správce z dokladů, předložených dlužníkem, zjistil, že pohledávku nelze vymoci, jeho postup odpovídá citovanému ustanovení insolvenčního zákona. K námitce dlužníka, že mu správce nevrátil veškeré doklady k vymáhaným pohledávkám, vycházel soud prvního stupně ze sdělení správce, který u jednání uvedl, že veškeré listiny, jež od dlužníka obdržel, mu také vrátil a ponechal si pouze svoji korespondenci s těmito subjekty. Oznámením ze dne 15.1.2014, včetně dokladu o odeslání, přitom správce dále prokázal, že České správně sociálního zabezpečení sdělil, že k datu 15.1.2014 byly uhrazeny veškeré závazky dlužníka v insolvenčním řízení a požádal Českou správu sociálního zabezpečení, aby z důchodu dlužníka již nebyly prováděny srážky a důchod byl v plné výši beze srážek zasílán dlužníku. Soud prvního stupně uzavřel, že neshledal v činnosti insolvenčního správce žádné pochybení a neshledal důvod, proč by měl správci snížit jeho odměnu-jak dlužník navrhoval-o jednu třetinu. Dlužník v průběhu insolvenčního řízení podal ve vztahu k činnosti insolvenčního správce řadu stížností a námitek, ty však soud neshledal důvodnými, návrh dlužníka na zproštění insolvenčního správce funkce byl usnesením ze dne 29.11.2012 zamítnut. Insolvenční správce neporušil žádná ustanovení insolvenčního zákona ani pokyny soudu při zpeněžování majetku či vymáhání pohledávek dlužníka, jednal vždy na základě usnesení soudu. Soud prvního stupně přihlédl i k tomu, že činností správce byly pohledávky všech věřitelů zcela uspokojeny.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V úvodu svého odvolání popsal průběh insolvenčního řízení, a vyjádřil přesvědčení, že způsob, jakým insolvenční správce Ing. Ivan Návrata prováděl insolvenční řízení, nebyl v souladu s Listinou základních práv a svobod, měl hned na počátku pochopit, že v insolvenčním řízení běží o peníze nejenom dlužníka, ale z pohledu insolvenčního správce také o jeho peníze a o jeho majetek, neboť pokud by majetek neprodal, neměl by správce nárok na odměnu. Opětovně poukázal na to, že insolvenčnímu správci předal všechny dokumenty ke svým pohledávkám, mimo jiné i dokumenty k pohledávce vůči Michaele Fasliové, která s odvolatelem prohrála soud . Všechny dokumenty předal insolvenčnímu správci i s komentářem-explikací, přičemž insolvenční správce nevypracoval předávací protokol s tím, že toho je hodně. Na první i dalších schůzkách se ukázalo, že insolvenční správce nemá žádného exekutora na vymáhání pohledávek od Michaely Fasliové, proto navrhl exekutora JUDr. Milana Vlhu, což insolvenční správce akceptoval. Dokumenty předal na Exekutorský úřad Ostrava, JUDr. Milanu Vlhovi. Dále předal insolvenčnímu správci všechny potřebné originály dokumentů k vymáhání dvou pohledávek, právoplatně udělených faktur-smluvních pokut odvolatelem, jako producentem blíže označeného dokumentárního cyklu. Předal také žalobu na Českou televizi, a dokumenty k nemovitostem odvolatele-lesních pozemků ve společném vlastnictví , insolvenčního správce také vybavil informacemi, aby se v jeho záležitostech vyznal, neboť bylo zřejmé, že mnoha věcem z dokumentů nerozumí. Dále odvolatel popsal, jakým způsobem mu byly nemovitosti-lesní pozemky-na počátku 90. let vráceny. Pokud se týká vymáhání pohledávek vůči dlužníkovi Ing. Jaromíru Gieckovi, pozval insolvenční správce na poradu svého známého advokáta JUDr. Pavla Kortu, který měl být garantem při vypracování určovací žaloby. Odvolatel dále popsal průběh této schůzky s tím, že insolvenční správce mu pak sdělil, že advokát JUDr. Pavel Korta na pomoc rezignoval. Poté sdělil odvolateli, že vylučuje jeho pohledávky vůči Ing. Jaromíru Gieckovi z majetkové podstaty, a že má ještě čas, aby žalobu podal sám. Odvolatel poukázal na to, že sdělil insolvenčnímu soudu, že s vyloučením těchto pohledávek nesouhlasí, a že k insolvenčnímu správci ztratil důvěru, požádal o zproštění insolvenčního správce funkce, nebylo mu však vyhověno. Nebylo mu vyhověno ani v jeho návrhu na přidělení advokáta. Bránil se také opětovným podáním trestního oznámení na Ing. Jaromíra Giecka, poté, kdy vše zveřejnil v insolvenčním rejstříku na webu justice.cz a insolvenční správce to zjistil, přestal s odvolatelem komunikovat. Odvolatel nastolil otázku, proč insolvenční správce nevyloučil tyto pohledávky např. již v polovině roku 2011. Dále odvolatel namítal, že také insolvenčního správce upozornil v souvislosti s lesními pozemky (ve vlastnictví odvolatele) na to, že v lese ve společném vlastnictví probíhá mýtní těžba, insolvenčnímu správci poskytl starší posudky a dokumenty a upozornil na to, že zná Josefa Hurtu-předsedu spolku Pasinek, v němž byli sdruženi spoluvlastníci, a že bude usilovat o koupi odvolatelova podílu, aby získal majoritu. Insolvenční správce, aby spoluvlastnický podíl odvolatele prodal, si nechal vnutit podmínky od Josefa Hurty, Josef Hurta insolvenčního správce převezl . Tím insolvenční správce odvolatele poškodil, neboť se měl poradit znovu. Odvolatel dále poukázal na to, že odůvodnění je v odvoláním napadeném usnesení napsáno nepřehledně , uvádí se, že nemovitosti odvolatele byly prodány za částku 92.180 Kč, poté odvolatel zjistil, že za částku 53.404 Kč, takže se v tom již těžko orientuje. Odvolatel také zpochybnil závěr soudu prvního stupně, že prodej (pozemků) byl transparentní, protože ho schválil i věřitelský výbor, podle názoru odvolatele, zcela formálně. Dále odvolatel uvedl, že by jej zajímaly originály dokumentů, s tím, že se mělo jednat o soukromou korespondenci insolvenčního správce. Požádal, aby mu ty originály byly vydány, a aby mu byly vydány také dokumenty, které ještě insolvenční správce má. Odvolatel dále poukázal na to, že zatím ještě mu není vyplácen plný starobní důchod, popsal, že byl nucen jednat na České správě sociálního zabezpečení, byl nucen jet do Prahy, popisoval jednání se zaměstnankyní České správy sociálního zabezpečení. Zdůraznil, že ve svých námitkách proti konečné zprávě se ohradil proti vyplacení plné odměny insolvenčnímu správci, a navrhl, aby tato odměna byla snížena o 15.000 Kč bez DPH. Odvolatel chápe, že insolvenční správce nemůže být odborníkem na vše, překvapuje jej však, že státní správa, tedy Krajský soud v Ostravě spolupracuje s takovým člověkem za úplatu. Názor odvolatele na odměnu a práci insolvenčního správce je-jak odvolatel dále uvedl-odlišný od názoru projednávajícího soudce. Poukázal na to, že odměna insolvenčního správce včetně úroků jsou jeho peníze, z nichž si platí insolvenci, nehodlá platit nekvalitní práci ani ji podporovat. V závěru svého odvolání pak uvedl, že po insolvenčním správci požaduje náhradu škody (s argumentací, že tato mu byla způsobena v důsledku neodborného postupu a morálního pochybení insolvenčního správce v insolvenčním řízení) celkem ve výši 2.583.510 Kč. U jednání odvolacího soudu odvolatel doplnil, že postup insolvenčního správce nemá nic společného s právním řádem této republiky, je v rozporu s insolvenčním zákonem a v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Opětovně upozornil, že mu nebyl vyplácen starobní důchod, až na základě stížnosti, podané u ombudsmana v červnu 2014 (jak doplnil) mu bylo ve sdělení právního oddělení ombudsmanky ze dne 7.8.2014 vysvětleno, jak to bylo se starobním důchodem, a teprve na základě intervence ombudsmana mu byly zadržené částky starobního důchodu vráceny. Žádnou odměnu insolvenčnímu správci by nestanovil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že dne 15.1.2014 byla Krajskému soudu v Ostravě doručena konečná zpráva insolvenčního správce z téhož dne o zpeněžení majetku z majetkové podstaty dlužníka s vyúčtováním odměny a výdajů insolvenčního správce. V konečné zprávě insolvenční správce poté, co v bodě I. stručně zrekapituloval průběh insolvenčního řízení, specifikoval v bodě II. pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené s rozlišením na pohledávky, které insolvenční správce již uspokojil a pohledávky, jež zbývá uspokojit tak, že pokud se týká pohledávek, které již uspokojil, jednalo se o náklady na znalecké posudku-4.342 Kč, ověření podpisu-108 Kč, poštovné-108 Kč, odměna dražebníka 5.575,53 Kč, odměna exekutora-7.800 Kč a bankovní poplatky -60 Kč, to je celkem 17.993,53 Kč, pokud se týká pohledávek, které zbývá uspokojit, jedná se o odměnu insolvenčního správce-45.000 Kč + 21% DPH 9.450 Kč, to je celkem 54.450 Kč. Další část zprávy-bod III.-obsahuje přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty, opět s rozlišením na ty, které jsou již uspokojeny a ty, které zbývá uspokojit-tato část zprávy obsahuje tytéž údaje jako bod II. V bodě IV.- přehled zpeněžení majetkové podstaty , specifikoval insolvenční správce provedené srážky ze starobního důchodu dlužníka-celkem 132.962 Kč, výtěžek z prodeje nemovitostí-92.180 Kč, vymožené pohledávky- Fasliová 50.000 Kč, vymožené pohledávky- Česká televize 3.000 Kč, ostatní příjmy-z těžby lesa-39.304 Kč, ostatní příjmy- paní Vašíčková -1.000 Kč a úroky-33,21 Kč, celkem 318.479,21 Kč. V bodě V. označeném jako majetek, který nebyl zpeněžen je uvedeno, že není zcela vymožena pohledávka za Michealou Fasliovou, sepsaná v soupise majetkové podstaty v části III.: Pohledávky poř. č. 4. V bodě VI.- výsledky částečného rozvrhu je uvedeno, že k částečnému rozvrhu došlo na základě usnesení soudu ze dne 3.10.2013, byl proveden částečný rozvrh dne 4.11.2013 částkou ve výši 200.000 Kč tak, že věřitel č. 1 Česká spořitelna, a.s., IČ: 45244782 se zjištěnou pohledávkou 152.696,56 Kč byl uspokojen při částečném rozvrhu v rozsahu částky 124.088,37 Kč, věřitel č. 2 Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení se zjištěnou pohledávkou

2.360 Kč byl uspokojen v rozsahu částky 1.818,73 Kč, věřitel č. 3 M.B.A. Finance s.r.o. se zjištěnou pohledávkou 1.010 Kč byl uspokojen v rozsahu částky 821,15 Kč a věřitel č. 4 Otakar Grzonka se zjištěnou pohledávkou 90.000 Kč byl uspokojen v rozsahu částky 73.171,75 Kč. V bodě VII. přehled plnění zajištěným věřitelům je uvedeno, že se žádný zajištěný věřitel nepřihlásil. V bodě VIII. přehled jednání a právních úkonů, významných pro průběh insolvenčního řízení je uvedeno, že neproběhla žádná významná jednání a insolvenční správce neprovedl ani žádné významné právní úkony. Bod IX. závěr obsahuje shrnutí, že příjmy ze zpeněžení majetkové podstaty činí celkem 318.479,21 Kč, uhrazené výdaje 217.993,53 Kč, na účtu majetkové podstaty zůstává ke dni podání zprávy 100.458,68 Kč (318.479,21 Kč-217.993,53 Kč) Insolvenční správce navrhl rozdělení této částky mezi věřitele tak, že částka 54.450 Kč je určena k uspokojení neuspokojených pohledávek za majetkovou podstatou (insolvenční správce požádal soud o stanovení odměny ve smyslu ust. § 38 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, v platném znění a § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve výši 45.000 Kč + DPH 9.450 Kč, to je celkem 54.450 Kč), k uspokojení dosud neuspokojených pohledávek nezajištěných věřitelů s přihlášenou a zjištěnou pohledávkou je určena částka 45.996,56 Kč. Každá zjištěná pohledávka bude uspokojena ve výši 100 % objemu zjištěných pohledávek. Věřitel č. 1 Česká spořitelna, a.s. má podíl k vyplacení 28.538,19 Kč, věřitel č. 2 Česká republika -Česká správa sociálního zabezpečení ve výši 441,27 Kč, věřitel č. 3 M.B.A. Finance s.r.o. ve výši 188,85 Kč a věřitel č. 4 Otakar Grzonka ve výši 16.828,25 Kč. Na účtu majetkové podstaty zůstává částka 39,12 Kč, jež bude vyplacena po skončení insolvenčního řízení dlužníkovi. Konečná zpráva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 24.1.2014 pod č.j. KSOS 25 INS 10730/2010-B-54 spolu s poučením, že účastníci řízení mohou proti ní podat námitky do 15 dnů od jejího zveřejnění. Proti konečné zprávě uplatnil námitky pouze dlužník ve svém podání ze dne 28.1.2014. Konečná zpráva s vyúčtováním odměny a výdajů insolvenčního správce byla projednána u jednání, jež bylo nařízeno insolvenčním soudem na den 21.4.2014, u něhož byly projednány i námitky dlužníka.

Podle ustanovení § 304 IZ, Insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené (odstavec 1). O konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky; námitky se podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, že jedno vyhotovení se doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření (odstavec 2). K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání zveřejní insolvenční soud vyhláškou; předvolání k tomuto jednání insolvenční soud zvlášť doručí insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům a státnímu zastupitelství, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru (odstavec 3). Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce projedná insolvenční soud námitky, které byly proti ní vzneseny. Na základě toho rozhodne buď tak, že a) schválí předloženou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li námitky vůči nim důvodné, b) nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, jestliže shledá, že některé z námitek proti nim jsou důvodné, avšak nemění její základní obsah, c) odmítne přijmout konečnou zprávu, shledá-li, že námitky proti ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě uloží insolvenčnímu správci, aby předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou určí (odstavec 4).

Odvolací soud především konstatuje, že konečná zpráva insolvenčního správce ze dne 15.1.2014 vyhovuje z hlediska jejích náležitostí požadavkům, uvedeným v ustanovení § 302 odst. 2 a 3 IZ, když obsahuje přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, obsahuje údaj o tom, že tyto pohledávky (celkem ve výši 17.993,53 Kč) již uspokojil a zbývá k uspokojení toliko odměna insolvenčního správce včetně DPH celkem ve výši 54.450 Kč, obsahuje přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty, přehled zpeněžení majetkové podstaty s výsledkem, jehož bylo dosaženo (celkem 318.479,21 Kč) s údajem o tom, který majetek se nepodařilo zcela zpeněžit (zcela nebyla vymožena pohledávka za dlužnicí Michaelou Fasliovou), dále zachycuje výsledky částečného rozvrhu, k němuž v průběhu insolvenčního řízení došlo (částečný rozvrh byl realizován dne 4.11.2013 a rozvržena mezi čtyři blíže označené nezajištěné věřitele se zjištěnými pohledávkami celkem ve výši 245.996,56 Kč byla částka 200.000 Kč), a obsahuje údaj o výši částky, jež má být rozdělena mezi věřitele (45.996,56 Kč), včetně označení těchto věřitelů, s tím, že v daném případě bude každá zjištěná pohledávka uspokojena ve výši 100 %, a dále obsahuje i údaj o tom, jaký podíl ve vztahu k jednotlivým věřitelům zbývá k vyplacení. Současně s konečnou zprávou insolvenční správce předložil i vyúčtování své odměny a výdajů, když účtoval pouze odměnu ve výši 45.000 Kč a DPH (neboť insolvenční správce je registrován jako plátce daně z přidané hodnoty), to je celkem 54.450 Kč podle ust. § 38 IZ ve spojení s ust. 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů.

Insolvenční soud také řádně nařídil k projednání konečné zprávy jednání, u něhož projednal i námitky, jež byly uplatněny dlužníkem.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že námitky dlužníka podané proti konečné zprávě, nejsou důvodné.

Prodej dlužníkova majetku (nemovitostí, resp. podíl na těchto nemovitostech) byl realizován-jak dovodil i soud prvního stupně-zcela transparentně. V konečné zprávě je uveden správný údaj o výši výtěžku ze zpeněžení těchto nemovitostí, to je

92.180 Kč, a tento údaj také uvádí v odvoláním napadeném usnesení soud prvního stupně.

Pohledávky za dlužnicí Michaelou Fasliovou a Českou televizí byly řádně vymáhány, a vymožena byla částka 53.000 Kč.

Výhrada odvolatele k postupu insolvenčního správce, který vyloučil tvrzenou pohledávku dlužníka vůči Ing. Jaromíru Gieckovi, není rovněž důvodná. Odvolatelem označený dlužník Ing. Jaromír Giecek tvrzený závazek neuznával, proto insolvenční správce v rámci svých kompetencí, svěřených mu insolvenčním zákonem, postupoval v intencích ustanovení § 315 odst. 1, písm. c) IZ a uvedenou pohledávku, kterou se zřetelem na všechny okolnosti posoudil jako nedobytnou, ze soupisu majetkové podstaty vyloučil.

Konečně insolvenční správce také doložil, že vyrozuměním, zaslaným České správě sociálního zabezpečení dne 15.1.2014 informoval Českou správu sociálního zabezpečení o úhradě všech závazků dlužníka, s tím, že Česká správa sociálního zabezpečení již nemá provádět srážky z důchodu a důchod má zasílat přímo dlužníkovi. Pokud tak Česká správa sociálního zabezpečení neučinila, nebylo to vinou insolvenčního správce. Insolvenční správce pak neměl povinnost za odvolatele cokoliv sám vyřizovat a jednat dále s Českou správou sociálního zabezpečení namísto odvolatele, případně cokoliv odvolateli vysvětlovat.

K námitkám odvolatele, v nichž poukazoval na postup insolvenčního správce v insolvenčním řízení, považuje odvolací soud za potřebné zdůraznit, že insolvenční správce má v insolvenčním řízení zcela specifické postavení. V této souvislosti odkazuje odvolací soud na závěry v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 5.3.2013, sp. zn. I. ÚS 2739/12, v němž Ústavní soud vysvětlil, že insolvenční správce není zástupcem dlužníka ani jednotlivých věřitelů, nýbrž jako zvláštní subjekt insolvenčního řízení má vůči těmto subjektům samostatné postavení (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 25.6.2002, sp. zn. Pl. ÚS 36/01). Jeho ustavení sleduje veřejný účel spočívající v akceptaci omezeného veřejného zásahu do řešení majetkových vztahů, jež se dostaly do krizové situace, a v tomto směru mu zákon stanoví oprávnění, jejichž využití má povahu výkonu pravomocí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1.7.2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10, body 22. a 23.). Z tohoto hlediska je třeba nahlížet i na postup insolvenčního správce, a to např. při přezkoumávání přihlášených pohledávek, včetně rozhodování o jejich uznání nebo popření, jakož i na jeho účast na souvisejících soudních řízeních, jejichž předmětem jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nebo jiné incidenční spory. Obdobně to pak platí také i v případě posouzení dobytnosti dlužníkových pohledávek; ani v tomto není insolvenční správce pokyny dlužníka nijak vázán.

Pokud se týká činnosti insolvenčního správce, z obsahu spisu se podává, že insolvenční soud pouze ve třech případech urgoval podání zprávy insolvenčního správce o činnosti. Nicméně na výzvy insolvenčního soudu insolvenční správce vždy bezodkladně reagoval, takže byl-li v prodlení s podáním zprávy o své činnosti, nejedná se o takové pochybení, jež by opodstatňovalo snížení jeho odměny, případně to, že se správci vůbec odměna nepřiznává, jak odvolatel navrhuje.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že má-li odvolatel-jak v podaném odvolání také namítá-za to, že mu insolvenční správce způsobil v důsledku neodborného postupu a morálního pochybení škodu, nebrání odvolateli nic v tom, aby se na něm domáhal její náhrady za podmínek uvedených v ustanovení § 37 IZ. V přezkoumávané věci jsou však tyto námitky bez významu, a proto se jimi odvolací soud nezabýval.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 23. června 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu