3 VSOL 126/2015-A-12
KSBR 40 INS 26498/2014 3 VSOL 126/2015-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Jalubí 529, PSČ 687 05, korespondenční adresa: Míkovice, Lesní 91, PSČ 686 04, identifikační číslo: 65815432, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.1.2015, č.j. KSBR 40 INS 26498/2014-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice podala dne 30.9.2014 insolvenční návrh, jímž se domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužnice má vůči třinácti věřitelům dvacet tři závazků v celkové výši 817.771,78 Kč, jedná se o závazky nevykonatelné. Dlužnice nevlastní žádné nemovitosti, vlastní movitý majetek nepatrné hodnoty. Soud prvního stupně nejprve konstatoval, že insolvenční návrh splňuje náležitosti , a že jsou k němu připojeny zákonem vyžadované přílohy. Dovodil s ohledem na to, že dlužnice má třináct věřitelů, vůči nimž má dvacet tři závazků, z nichž všechny jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není dlužnice schopna plnit, že má úpadek dlužnice za osvědčený. Poté, co dále citoval ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona, vyložil soud prvního stupně smysl a účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, s tím, že smyslem zálohy je především umožnit působení insolvenčního správce od jeho ustanovení do funkce. Složená záloha-jak soud prvního stupně uvedl-umožní insolvenčnímu správci uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, který bude patřit do majetkové podstaty, přičemž institut zálohy také slouží k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možné tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Minimální odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí v případě konkursu 45.000 Kč. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, nelze-li je uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Soud prvního stupně uzavřel, že považuje složení zálohy za nezbytné, když ze seznamu majetku, dlužnicí předloženého, vyplývá, že z majetku není možné zálohu na náklady insolvenčního řízení uhradit. S ohledem na předpokládané náklady řízení proto stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýká, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle odvolatelky soud prvního stupně sice zjistil, že z doloženého seznamu majetku vyplývá, že dlužnice vlastní majetek, který bude moci být zpeněžen , přehlédl však, že ze zpeněžení bude hrazena i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce. Skutková zjištění soudu prvního stupně proto nemohou být správná, neboť není splněna podmínka uvedená v ustanovení § 108 odst. 1 insolvenčního zákona je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak . Movité věci lze podle odvolatelky zpeněžit snadno a bez nákladů . Podle názoru odvolatelky nelze připustit, že nákladem insolvenčního řízení v jeho počátku je i odměna insolvenčního správce. Odměna za práci je splatná až po vykonání práce, pokud by měl insolvenční správce odměnu předplacenu , byl by oproti ostatním skupinám pracujících neoprávněně zvýhodněn. Uložení povinnosti platit zálohu na odměnu insolvenčního správce je podle odvolatelky jednak předčasné, neboť insolvenční správce dosud nic nevykonal, a není jisté, zda mu nárok na odměnu vznikne (v této souvislosti odkázala na ustanovení § 5 a § 6 vyhlášky č. 313/2007 Sb.), a jednak nemotivující , neboť tím mizí motivace správce pro co nejrychlejší zpeněžení majetkové podstaty. Podle odvolatelky rovněž nelze přehlédnout zřejmou nesprávnost poslední věty odůvodnění, podle níž, pokud by odměna z důvodu nedostatku majetku v majetkové podstatě nemohla být uhrazena, nelze požadovat úhradu odměny insolvenčního správce státem . Tato věta je však v přímém rozporu s § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Právní posouzení věci soudem prvního stupně tak není správné. V další části podaného odvolání odvolatelka poukázala na své majetkové poměry, žije v pronajatém bytě 2+1, podstatná část jejích příjmů padne na živobytí. Za této situace je tak zřejmé, že by mohla uhradit uloženou zálohu pouze tak, že se opět zadluží, což je absurdní a mohlo by to být i protiprávní (půjčkou, o které by dlužník věděl, že ji nebude možno vrátit, by se dopustil podvodu-§ 209

TZ. Uložení povinnosti uhradit zálohu je nadto i v rozporu s účelem insolvenčního řízení, jímž je uspořádání majetkových poměrů dlužníka a věřitelů. Pokud dlužník musí podat insolvenční návrh, soud mu však neumožní projít insolvenčním řízením, neboť (dlužník) nemá jak zaplatit uloženou zálohu, dostane se do naprosto absurdní situace, kdy bude nucen opakovaně podávat insolvenční návrhy, které budou opakovaně odmítány pro nesložení zálohy do doby, kdy se nad dlužníkem smiluje některý z věřitelů, který sám podá insolvenční návrh a zaplatí příslušnou zálohu. Podle názoru odvolatelky tak soud prvního stupně vázal pokračování v insolvenčním řízení na splnění podmínky, jejíž splnění je fakticky nemožné , k takové podmínce proto nelze přihlížet. Dále odvolatelka poukázala na to, že podala insolvenční návrh společně se svým manželem Ctiradem Gackem, usnesením ze dne 9.10.2014, č.j. KSBR 40 INS 26498/2014-A-6 však byl návrh dlužníka Ctirada Gacka vyloučen k samostatnému projednání. Toto usnesení nebylo odůvodněno. Nelze tak zjistit, jakými důvody byl soud veden k takovému postupu, když veškeré závazky manželů-odvolatelky a Ctirada Gacka-vznikly za trvání manželství, a jsou tedy společné. Následně byla usnesením ze dne 5.1.2015, č.j. KSBR 40 INS 34219/2014-A-6 uložena Ctiradu anonymizovano povinnost zaplatit zálohu 50.000 Kč, obě usnesení o zálohách jsou odůvodněna totožně, s tím, že předmětem řízení je dvacet tři závazků vůči třinácti věřitelům v celkové výši 817.771,78 Kč, jedná se tedy o totožné závazky. Podle odvolatelky ani tato usnesení nedávají odpověď , proč se z jednoho řízení musela stát dvě. Postup soudu prvního stupně tak budí dojem svévole, odpírání přístupu k soudu, neekonomičnosti řízení, rozporu se zásadami insolvenčního řízení, a to měrou, která dosahuje i ústavní roviny . Za situace, kdy není zřejmé, proč tak soud rozhodl, nelze vyloučit možnost svévolného postupu, jehož účelem je efektivně zabránit dlužníkům účastnit se insolvenčního řízení. Z insolvenčního návrhu plyne, že dlužníci mají jen nepatrný majetek, je tedy zřejmé, že pro ně bude obtížné zaplatit byť i jen jednu požadovanou zálohu, tím spíše nebudou schopni zaplatit tyto zálohy dvě. Soud umělým a neodůvodněným vytvářením řízení brání dlužníkům řešit své problémy konkursem, a sobě vytváří alibi pro možnost zastavení řízení pro nesložení zálohy, což je sice formálně správně, ale proti smyslu a účelu zákona, tedy svévolné až protiústavní. Dalším důsledkem takového postupu bude (pokud řízení nebude zastaveno) i nižší uspokojení věřitelů. V případě jednoho řízení by se platila jedna odměna insolvenčního správce a jeho náklady, v případě dvou řízení bude nutno uhradit dvě odměny a dvojí náklady. Výtěžek pro věřitele tak bude nižší právě o druhou odměnu a náklady insolvenčního správce. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se jí povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenčním návrhem dlužnice Marie anonymizovano a dlužníka Ctirada Gacka, došlým soudu dne 30.9.2014, se dlužníci domáhají zjištění úpadku a prohlášení konkursu. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedli, že mají vůči třinácti věřitelům dvacet tři závazků v celkové výši 817.771,78 Kč, které jsou nevykonatelné, závazky, specifikované pod č. 1 až 20, jsou společné, závazky, specifikované pod č. 21 až č. 23 vznikly z podnikání dlužnice Marie anonymizovano . V návrhu dlužníci označili jednotlivé své věřitele, uvedli právní důvod vzniku jednotlivých závazků, výši těchto závazků a údaj o tom, zda jsou tyto závazky splatné a kdy. K návrhu dlužníci připojili seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, opatřené prohlášením, že tyto seznamy jsou správné a úplné, a podpisem dlužníků. Z údajů, uvedených v insolvenčním návrhu a v seznamu závazků vyplývá, že dlužníci mají vůči třinácti věřitelům celkem dvacet tři závazků v celkové výši 817.771,78 Kč. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužníci nemovitosti nevlastní, vlastní pouze movité věci-věci označené jako nábytek do ložnice v pořizovací ceně 4.800 Kč, a dva mobily celkem v pořizovací ceně 1.300 Kč, tj. movité věci v ceně 6.100 Kč. Z údajů, uvedených v seznamu majetku a tzv. přehledu stavu pojistné smlouvy č. 5501253498 dále vyplývá, že v seznamu majetku je uvedena i pohledávka dlužnice vůči Pojišťovně České spořitelny, a.s. Vienna Insurance Group, identifikační číslo: 47452820, přičemž podle přehledu stavu této pojistné smlouvy byl evidován disponibilní zůstatek (maximální možná výplata) k datu 31.12.2013 0 Kč. Usnesením ze dne 9.10.2014, č.j. KSBR 40 INS 26498/2014-A-6 vyloučil soud prvního stupně řízení o insolvenčním návrhu dlužníka Ctirada Gacka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 40 INS 26498/2014, k samostatnému projednání, usnesení nabylo právní moci dne 19.11.2014.

Po vyhodnocení údajů, uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužnice je v úpadku, neboť má závazky vůči více věřitelům, minimálně dva z těchto závazků vůči dvěma věřitelům jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužnice není schopna je plnit, neboť je neplní déle než tři měsíce po lhůtě splatnosti (srov. § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ).

Uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce.

V přezkoumávané věci, kdy odvolatelka společně s insolvenčním návrhem návrh na povolení oddlužení nepodala, lze usuzovat, že její úpadek bude řešen konkursem.

Soud prvního stupně správně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužnice, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžením majetkové podstaty (což se jeví s ohledem na strukturu majetku dlužnice jako pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužnice k jejich úhradě prostředky nemá, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. V tomto směru odkazuje odvolací soud na důvodovou zprávu k vládnímu návrhu insolvenčního zákona (který projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 4. volebním období 2002-2006 jako tisk č. 1120, a to část týkající se § 38 odst. 2 IZ), podle níž nároky insolvenčního správce (odměna a náhrada hotových výdajů) hradí stát, nelze-li je uhradit ani z majetkové podstaty, ani ze zálohy na náklady. K úhradě státem by mělo docházet jen zcela výjimečně, za podmínek stanovených prováděcím předpisem . Z uvedeného je patrna zjevná snaha zákonodárce minimalizovat případy, kdy bude náklady insolvenčního řízení (odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce) hradit stát, a s přihlédnutím k tomu je pak třeba vykládat i ustanovení § 108 IZ.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jak shora vyloženo, záloha slouží také jako záruka odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních výdajů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních nutných výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Námitka odvolatelky, že soud prvního stupně zjistil, že dlužnice vlastní majetek, který bude moci být zpeněžen , avšak že přehlédl, že ze zpeněžení bude hrazena i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, není důvodná. Především soud prvního stupně takový skutkový závěr neučinil, naopak uzavřel, že z majetku dlužnice není možno hradit náklady insolvenčního řízení. O zpeněžitelnosti majetkové podstaty sice nelze předem činit závěry, nicméně-jak shora uvedeno-s ohledem na strukturu majetku dlužnice lze pochybovat o dostatečném výtěžku jeho zpeněžení (dlužnice vlastní pouze vybavení domácnosti a mobilní telefon nepatrné hodnoty).

Úvahy dlužnice o předčasnosti uložené povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to vzhledem k době vzniku nároku insolvenčního správce na odměnu, rovněž neobstojí. Jak bylo shora vyloženo, záloha je ukládána právě po předběžném posouzení možnosti krytí nákladů insolvenčního řízení, které pravděpodobně vzniknou v budoucnu, to je bezprostředně po zjištění úpadku a v dalším průběhu insolvenčního řízení. Nutno uvést, že zálohu na krytí těchto nákladů lze přitom insolvenčnímu navrhovateli uložit jen do doby, než soud rozhodne o insolvenčním návrhu, tedy do případného zjištění úpadku dlužníka (srov. ustanovení § 108 odst. 1, věta první, IZ), a nikoli poté, kdy potřeba úhrady těchto nákladů vznikne (po zjištění úpadku).

Námitka odvolatele ohledně rozporu závěru soudu prvního stupně o tom, že nelze požadovat úhradu odměny insolvenčního správce státem, s ustanovením § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb., není rovněž důvodná. V odůvodnění odvoláním napadeného usnesení soud prvního stupně uvedl, že pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, nelze-li je uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy , z čehož vytýkaný závěr soudu prvního stupně dovozovat nelze.

Nedůvodné jsou i námitky odvolatelky, že uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je v rozporu s účelem insolvenčního řízení, když nemá jak uloženou zálohu zaplatit. Odvolatelkou namítaná skutečnost, že nemá dostatek finančních prostředků, nemůže být důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, odvolatelku, jako insolvenční navrhovatelku, proto nelze od povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení osvobodit, případně její výši snížit. Je-li naplněn předpoklad, že složení zálohy je nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak, je nutno na jejím zaplacení trvat. Skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedisponuje finančními prostředky, je z hlediska naplnění předpokladů podle ustanovení § 108 odst. 1, věta první, IZ bez významu.

Nedůvodná je i výhrada odvolatelky, podle níž soud prvního stupně vyloučil řízení o insolvenčním návrhu dlužníka Ctirada Gacka (manžela odvolatelky, který podal insolvenční návrh společně s ní) k samostatnému projednání. Soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, neboť spojení věcí dvou různých dlužníků ke společnému řízení je v insolvenčním řízení vyloučeno (srov. ustanovení § 83a IZ), ledaže zákon stanoví jinak. Zákon umožňuje společné projednání insolvenčních návrhů dvou různých dlužníků jen v případě, je-li podán společný návrh dlužníků-manželů na povolení oddlužení (srov. ustanovení § 394a IZ), nikoliv však v případě, domáhají-li se dlužníci-manželé řešení jejich úpadku konkursem. Vyloučením věci manžela odvolatelky Ctirada Gacka k samostatnému řízení soud prvního stupně nepostupoval svévolně ani nehospodárně, jak odvolatelka namítá, neboť zákon insolvenčnímu soudu jiný postup neumožňuje. Nelze dovozovat-jak činí odvolatelka-že účelem vyloučení věci manžela odvolatelky Ctirada Gacka k samostatnému řízení je efektivně dlužníkům zabránit účastnit se insolvenčního řízení (proto, že ti tak nebudou schopni zaplatit uloženou zálohu dvakrát), ani, že postup soudu prvního stupně ve svém důsledku poškodí věřitele .

Usnesení o vyloučení věci k samostatnému řízení dle ustanovení § 112 odst. 2 o.s.ř. je usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, proto nemusí obsahovat odůvodnění a není proti němu odvolání přípustné (srov. ustanovení § 169 odst. 2, věta první, a ustanovení § 202 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.). Námitka odvolatelky, že usnesení soudu prvního stupně o vyloučení věci jejího manžela Ctirada Gacka k samostatnému řízení není odůvodněno, tudíž nemůže být důvodná, a v tomto postupu soudu prvního stupně nelze spatřovat znaky svévole.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 15. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu