3 VSOL 1257/2015-A-83
KSBR 30 INS 27580/2014 3 VSOL 1257/2015-A-83

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka PERFECT INVEST, a.s., se sídlem Třebíč, Karlovo námětí 34, PSČ: 674 01, identifikační číslo osoby: 27736997, zastoupeného JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem se sídlem Brno, Orlí 18, PSČ: 602 00, o insolvenčním návrhu navrhovatelů a) REALITY-X24 CZ s.r.o., se sídlem Uherský Brod, nám. 1. máje 1605, PSČ: 688 01, identifikační číslo osoby: 29213754 a b) Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Nemšová, Antona Kropáčiho 1144/14, PSČ: 914 41, Slovenská republika, o odvolání navrhovatele b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.8.2015, č.j. KSBR 30 INS 27580/2014- A-51, takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a III. ve vztahu k navrhovateli b) potvrzuje .

II. Navrhovatel b) je povinen zaplatit dlužníku na nákladech odvolacího řízení 9.572 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho advokáta.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl insolvenční návrh navrhovatelů a) REALITY-X24 CZ s.r.o. a b) Miroslava anonymizovano (výrok I.), uložil insolvenčním navrhovatelům, aby společně a nerozdílně zaplatili dlužníkovi náhradu nákladů insolvenčního řízení 14.328,50 Kč (výrok II.) a dále jim uložil, aby společně a isir.justi ce.cz nerozdílně zaplatili na soudním poplatku za podání insolvenčního návrhu 2.000 Kč (výrok III.). Ve výroku IV. potom deklaroval, že zveřejněním tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dosud vydaným předběžným opatřením.

V odůvodnění svého usnesení soud shrnul dosavadní průběh řízení, v němž odmítl insolvenční návrh navrhovatele a) dle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona svým usnesením ze dne 14.10.2014 č.j. KSBR 30 INS 27580/2014-A-6, které bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 26.5.2015, č.j. KSBR 30 INS 27580/2014, 3 VSOL 1224/2014-A-14 změněno tak, že insolvenční návrh se neodmítá, přičemž již dne 31.10.2014 bylo soudu doručeno přistoupení navrhovatele b) k insolvenčnímu návrhu. Následně oba navrhovatelé podáním ze dne 7.7.2015 k výzvě soudu doplnili další potřebná tvrzení ke svým pohledávkám a označili důkazy. Soud zrekapituloval obsah insolvenčních návrhů obou navrhovatelů, vyjádření dlužníka k nim a zdůvodnil, že žádost navrhovatele b) ze dne 26.8.2015 o odročení jednání nařízeného na den 28.8.2015 posoudil jako nedůvodnou, neboť ten byl již v usnesení ze dne 22.7.2015 č.j. KSBR 30 INS 27580/2014-A-29, jímž bylo jednání odročeno na den 21.8.2015, vyzván, aby si v případě trvání nepříznivého zdravotního stavu zvolil zástupce. V jiném insolvenčním řízení, v němž vystupuje v procesním postavení dlužníka, přitom udělil plnou moc k zastupování advokátovi JUDr. Michalu Žižlavskému a dle názoru soudu mu v tomto řízení nic nebránilo, pokud mu zdravotní stav brání v osobní účasti na jednání, aby si zvolil stejného zástupce. Proto na jednání dne 28.8.2015 soud věc projednal. Nejprve se zabýval aktivní legitimací obou navrhovatelů, kterou opírají o tvrzené pohledávky z titulu náhrady škody. Po skutkové stránce shrnul, že mezi navrhovatelem b) v postavení dlužníka a dlužníkem v postavení věřitele došlo k uzavření dvou úvěrových smluv, a to smlouvy o úvěru ze dne 16.8.2008 č. 114308 ve znění dodatků a smlouvy o úvěru ze dne 4.1.2011 č. 100211 ve znění dodatků. Navrhovatel b) jako dlužník a navrhovatel a) jako přistupující dlužník v notářském zápise sepsaném JUDr. Věrou Hodějovskou, notářkou v Třebíči, dne 20.11.2012 pod č. NZ 165/2012, N 174/2012 závazek ze smlouvy o úvěru č. 114308 ve výši 92.683.150 Kč uznali a zavázali se ho splácet dohodnutým způsobem, přičemž svolili k přímé vykonatelnosti notářského zápisu. Na základě exekučního návrhu dlužníka ze dne 24.10.2013 bylo zahájeno k vymožení závazku exekuční řízení vedené soudní exekutorkou JUDr. Jitkou Wolfovou, Exekutorský úřad Plzeň-město, pod sp. zn. 106 EX 3922/13. V notářském zápisu sepsaném JUDr. Věrou Hodějovskou, notářkou v Třebíči, dne 29.11.2011 pod č. NZ 122/2011, N 130/2011, navrhovatel b) jako dlužník a navrhovatel a) jako přistupující dlužník uznali závazek ze smlouvy o úvěru č. 100211 ve výši 71.091.674 Kč a rovněž se jej zavázali splácet dohodnutým způsobem, přičemž svolili k přímé vykonatelnosti notářského zápisu. K vymožení závazku bylo exekučním návrhem dlužníka ze dne 24.10.2013, zahájeno exekuční řízení vedené rovněž soudní exekutorkou JUDr. Jitkou Wolfovou, Exekutorský úřad Plzeň-město pod sp. zn. 106 EX 3921/13. Na tomto základě soud uzavřel, že dlužník vede proti oběma insolvenčním navrhovatelům exekuci na základě dvou exekučních titulů-notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti, pro vymožení svých pohledávek ze dvou smluv o úvěru. Obrana proti vedení exekučních řízení je možná jen prostředky exekučního práva (ust. § 55 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, § 268 odst. 1, písm. h/ o.s.ř.) a provádění exekuce nebrání skutečnost, že navrhovatel b) ještě před podáním exekučních návrhů podal u nalézacího soudu žaloby, jimiž se domáhal určení neexistence právních vztahů vzniklých z uvedených dvou úvěrových smluv (v této souvislosti soud odkázal na závěry usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.8.2014, č.j. 47 Co 233/2014-78, a ze dne 19.8.2014, č.j. 47 Co 207/2014-72). Dále uzavřel, že pokud navrhovatelé tvrdí splatnou pohledávku z titulu náhrady škody, je třeba pro vznik odpovědnosti dlužníka za škodu osvědčit všechny zákonné předpoklady. Dlužníkem vedená exekuční řízení by bylo možno považovat za protiprávní pouze na základě pravomocného rozhodnutí o zastavení exekuce, což ani nebylo tvrzeno, přičemž zákonnost prováděných exekucí nelze v insolvenčním řízení posuzovat. Pro nadbytečnost se proto nebylo třeba zabývat dalšími okolnostmi existence tvrzených pohledávek (vznikem a výší škody, příčinnou souvislostí či případným zaviněním). Pokud navrhovatel b) namítl, že soudní exekutor vydal exekuční příkazy postihující majetek výrazně přesahující výši pohledávek dlužníka, má k dispozici obranu prostředky exekučního práva (návrh na částečné zastavení exekuce). K tvrzení navrhovatelů o neplatnosti smluv o úvěru č. 114308 a č. 100211 z důvodu porušení dohody mezi dlužníkem a navrhovatelem b) o sazbě úroku z úvěru, což hodlali prokázat výslechem tří navržených svědků (aniž by tvrzenou dohodu blíže specifikovali), soud uvedl, že tyto důkazy překračují rámec insolvenčního řízení a proto je neprovedl (v této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011). Soud tudíž uzavřel, že žádný z navrhovatelů, kteří uplatňují vůči dlužníkovi totožnou pohledávku, její existenci neosvědčil. Pokud navrhovatel b) dodatečně přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 78.926.820,34 Kč, která má představovat bezdůvodné obohacení dlužníka vzniklé zaplacením úroků z neplatných smluv o úvěru (jde o smlouvu ze dne 16.6.2010 č. 111710, ze dne 24.8.2011 č. 111211, ze dne 4.1.2011 č. 100211 a ze dne 18.6.2018 /správně 2008/ č. 114308), tyto osvědčoval pouze fakturou č. 141000042 ze dne 17.9.2014, splatnou dne 1.10.2014, která sama o sobě zjevně není způsobilá vznik tvrzeného bezdůvodného obohacení na straně dlužníka osvědčit. Vzhledem k neosvědčení existence splatné pohledávky žádného z insolvenčních navrhovatelů, soud insolvenční návrhy podle ustanovení § 143 odst. 2 insolvenčního zákona zamítl a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel b) odvolání, které směřoval proti výrokům I., II. a III. Namítl, že řízení před soudem prvního stupně je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy, a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vadu řízení spatřoval v postupu soudu prvního stupně, který nevyhověl řádné a včasné žádosti obou navrhovatelů o odročení jednání nařízeného na den 28.8.2015 a o věci rozhodl. Dle navrhovatele b) vyvolává pochybnosti o zákonnosti postupu soudu již to,

že v usnesení ze dne 18.9.2015 /správně 18.8.2015/, č.j. KSBR 30 INS 27580/2014-A-41, kterým nařídil jednání k projednání insolvenčních návrhů obou navrhovatelů na den 28.8.2015, soud účastníkům oznámil, že toto jednání již nebude odročeno s ohledem na dlouhodobou nepřítomnost soudce. Překážky bránící účastníkům řízení v účasti na jednání však mohou nastat náhle a neočekávaně (v této souvislosti navrhovatel b/ odkázal na nález Ústavního soudu, sp.zn. II. ÚS 102/03) a apriorní vyloučení možnosti jednání odročit se jeví nezákonné. Předvolání k odročenému jednání dne 28.8.2015 bylo navrhovateli b) doručeno až dne 1.9.2015, tedy po jeho konání. Navrhovatel b) přitom požádal o odročení jednání ze zdravotních důvodů již dne 17.8.2015 s tím, že trvá na své osobní účasti, kterou mu zdravotní stav neumožňuje, což doložil zprávou lékařky MUDr. Michaely Štěpánkové. Svou řádnou žádost o odročení předložil v dostatečném předstihu a uvedl v ní objektivní i subjektivní překážky, které mu brání v účasti na jednání, což zpravidla nemoc účastníka je (v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2011, sp.zn. 20 Cdo 2056/2000). Soud měl proto dle navrhovatele b) posoudit závažnost důvodu pro odročení jednání a bylo jeho povinností respektovat práva účastníka soudního řízení, k nimž právo na projednání věci v osobní přítomnosti nepochybně patří. Závěr o nedůvodnosti žádosti o odročení proto, že navrhovatel b) udělil v jiné věci plnou moc právnímu zástupci a mohl si shodného zástupce zvolit i v tomto insolvenčním řízení nelze akceptovat, neboť volba zástupce je právem, nikoliv povinností účastníka řízení. Navrhovatel b) nesouhlasil se závěrem soudu, že navržený důkaz výslechem označených svědků překračuje rámec dokazování k jeho pohledávce a v této souvislosti odkazoval na ustanovení § 86 insolvenčního zákona. Dle navrhovatele b), pokud je povinností insolvenčního soudu provést k osvědčení dlužníkova úpadku důkazy i nad rámec návrhu účastníků, je nepochybně jeho povinností provést důkazy navržené k prokázání úpadku ze strany navrhovatelů. Soud navržené důkazy neprovedl a bylo jeho povinností se řádně vypořádat s důvody zamítnutí, k čemuž v této věci nedošlo. Napadené rozhodnutí je proto přinejmenším ve vztahu k zamítnutí důkazních návrhů nepřezkoumatelné a je stiženo vadou spočívající v neúplném zjištění skutkového stavu věci. Dále je navrhovatel b) přesvědčen, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z těchto důvodů v odvolacím řízení navrhl, aby bylo přezkoumávané usnesení zrušeno.

Dlužník s odvoláním navrhovatele b) nesouhlasil. Postup soudu, který ve věci dne 28.8.2015 jednal a neakceptoval opětovnou žádost navrhovatele b) a další žádost navrhovatele a) o odročení, byl dle něj správný, když oba navrhovatelé svou obsáhlou argumentaci doložili listinami a soud měl dostatek podkladů pro rozhodnutí. Žádost o odročení jednání soud správně posoudil jako nedůvodnou i s ohledem na délku doby insolvenčního řízení, po kterou byl dlužník vystaven jeho negativním účinkům. Tvrdil, že navrhovatel b) používá obdobnou procesní strategii i v jiných řízeních, včetně insolvenčního řízení, v němž je v postavení dlužníka. Důvody, proč neprovedl výslechy navržených svědků, soud přiléhavě vysvětlil, navíc z insolvenčních návrhů obou navrhovatelů a z přihlášek jejich pohledávek vyplývá, že v řízení uplatňují totožné účelově vytvořené pohledávky, které navrhovatel b) postoupil dne 25.4.2014 navrhovateli a) a není proto aktivně legitimován. K pohledávkám dalších přihlášených věřitelů, a to společnosti REALITY-STAVEBNÍ CZ s.r.o., REALITY-správcovská 1 CZ s.r.o., REALITY-nájemní 1 CZ s.r.o., REALITY-energo 1 CZ s.r.o. a REALITY-LEASING CZ s.r.o., dlužník uvedl, že se jedná o společnosti propojené osobou navrhovatele b), který je v pozici jejich jednatele, případně majoritního společníka. Pohledávky věřitelů opět mají představovat škodu způsobenou tím, že na základě návrhu dlužníka je vedena exekuce na majetek navrhovatele b). Tyto pohledávky, které dlužník popírá, jsou rovněž účelově a fiktivně vytvořené s cílem dosáhnout plurality věřitelů. V odvolacím řízení dlužník navrhl potvrzení usnesení v odvoláním dotčených částech.

Na vyjádření dlužníka reagoval navrhovatel b) podáním v němž uvedl, že délka insolvenčního řízení byla způsobena postupem insolvenčního soudu, neboť insolvenční návrh byl podán dne 13.10.2014, dne 3.11.2014 k němu přistoupil navrhovatel b), avšak soud nařídil první jednání až na den 24.7.2015 usnesením ze dne 12.6.2015. Předvolání k jednání nařízenému na den 28.8.2015 nebylo navrhovateli b) řádně doručeno, neúspěšný pokus o doručení předvolání k odročenému jednání byl učiněn dne 21.8.2015, tedy sedm dnů přede dnem odročeného jednání, a až dne 1.9.2015 bylo předvolání vloženo do domovní schránky. Soud prvního stupně při doručování nepostupoval podle ustanovení § 80 odst. 1 insolvenčního zákona čímž porušil svou povinnost dle ustanovení § 72 odst. 2 insolvenčního zákona. Již proto mělo být jednání nařízené na 28.8.2015 odročeno, když navrhovateli b) bylo upřeno jeho právo na dostatečný čas k přípravě (ust. § 115 o.s.ř.), soud mu upřel právo na rovnost účastníků a zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tvrzení dlužníka, že opakované žádosti o odročení soudního jednání jsou jeho procesní strategií navrhovatel b) důrazně odmítl, navíc jeho postup v jiných řízeních nemá na rozhodování v dané věci žádný vliv.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilé odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), d) a g) o.s.ř., přezkoumal usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k navrhovateli b), v této části přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

K postupu soudu prvního stupně při projednání věci ve vztahu k navrhovateli b) z obsahu insolvenčního spisu plyne, že první jednání bylo soudem nařízeno na den 24.7.2015 usnesením ze dne 12.6.2015 č.j. KSBR 30 INS 27580/2014-A-17, předvolání bylo navrhovateli b) doručeno v pátek dne 26.6.2016 postupem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. Dne 22.7.2015 požádal navrhovatel b) o odročení jednání nařízeného na den 24.7.2015 ze zdravotních důvodů. V žádosti uvedl, že ošetřující lékař mu doporučil v průběhu letních měsíců klidový režim odpovídající režimu pracovní neschopnosti, přičemž účast na soudním jednání by pro něj mohla znamenat zátěž s novým zhoršením psychosomatického stavu. Svou žádost doložil lékařskou zprávou MUDr. Michaely Štěpánkové, Dělnická 120, Dolní Břežany, ze dne 21.5.2015, podle jejíhož obsahu zdravotní stav navrhovatele b) neumožňuje účast na žádném soudním jednání bez ohrožení jeho zdravotního stavu. Usnesením ze dne 22.7.2015 č.j. KSBR 30 INS 27580/2014-A-29 soud jeho žádosti vyhověl, jednání odročil na den 21.8.2015 a současně navrhovatele b) vyzval, aby si v případě dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvolil zástupce pro řízení. Předvolání bylo navrhovateli b) doručeno dne 29.7.2015. Dne 17.8.2015 byla soudu doručena žádost navrhovatele b) o odročení jednání nařízeného na den 21.8.2015 ze zdravotních důvodů. Důvody pro odročení, uvedené v žádosti, jsou shodné jako v jeho předchozí žádosti a rovněž tuto žádost doložil lékařskou zprávou MUDr. Michaely Štěpánkové, Dělnická 120, Dolní Břežany, ze dne 21.5.2015. V žádosti dále uvedl, že soud jej nemůže nutit ke zvolení zástupce, když se hodlá jednání účastnit osobně. Soud dne 19.8.2015 odročil jednání na den 28.8.2015 a současně oznámil účastníkům, že vzhledem k dlouhodobé nepřítomnosti soudce v období od 1.9.2015 do 29.2.2016 již nebude nařízené jednání odročováno. Předvolání bylo navrhovateli b) doručeno postupem podle ustanovení § 49 odst. 4 o.s.ř. v pondělí dne 31.8.2015.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel b) opakovaně žádal ze zdravotních důvodů o odročení jednání před soudem prvního stupně s tím, že má doporučen klidový režim v průběhu letních měsíců , což doložil lékařskou zprávou, bylo věcí soudu prvního stupně, aby provedl šetření k době trvání zdravotní indispozice navrhovatele b), která mu brání účastnit se soudního jednání, a v závislosti na výsledcích šetření dále v řízení postupoval (i s případným využitím úpravy dle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř.). Výzva, aby si účastník, který opakovaně v průběhu dvou měsíců žádá o odročení jednání z doložených zdravotních důvodů, zvolil zástupce pro řízení, není procesním právem předpokládaným řešením takové situace. Jak uvedl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 30.11.2000 sp. zn. III. ÚS 238/2000 (které je veřejnosti dostupné na www.nalus.cz), přítomnost účastníka u jednání a možnost vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům nemůže být nahrazena ani jen přítomností zvoleného právního zástupce zejména v případě, kdy se účastník výslovně dožadoval osobní účasti u soudu. Dlouhodobá nepřítomnost soudce, kterému byla věc přidělena k projednávání a rozhodnutí, není důvodem, pro který soud nevyhoví včasné a důvodné žádosti účastníka soudního řízení o odročení jednání. Nesprávný postup soudu prvního stupně lze napravit v odvolacím řízení tak, že odvolací soud u odvolacího jednání zopakuje již provedené důkazy a umožní účastníkovi, který se jednání soudu prvního stupně neúčastnil, aby se k nim vyjádřil a případně doplnil svá tvrzení.

Odvolací soud nařídil odvolací jednání, k němuž účastníky předvolal. Po vydání napadeného usnesení došlo ke změně bydliště navrhovatele b), které se nyní nachází na území Slovenské republiky, proto mu byly soudní písemnosti doručovány postupem podle článku 4 a násl. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13.11.2007. První jednání odvolacího soudu bylo nařízeno na den 19.4.2016 v 9.00 hod. Dne 18.4.2016 byla odvolacímu soudu doručena žádost navrhovatele b) ze dne 15.4.2016 o odročení jednání z důvodu řádné přípravy, když navrhovatel b) se dověděl o nařízeném jednání odvolacího soudu až dne 15.4.2016 prostřednictvím insolvenčního rejstříku, neboť předvolání mu dosud nebylo doručeno dožádaným Okresním soudem v Trenčíně. Odvolací soud žádosti navrhovatele b) vyhověl a odročil jednání odvolacího soudu na den 24.5.2016 ve 12.30 hod. Dne 23.5.2016 v 11.41 hod. byla odvolacímu soudu doručena elektronická žádost navrhovatele b) o odročení jednání, následně téhož dne doručená v písemné podobě na podatelnu odvolacího soudu. V žádosti o odročení navrhovatel b) tvrdil, že se o nařízeném jednání dověděl dne 23.5.2016, kdy se z důvodu akutně zhoršeného zdravotního stavu vrátil ze zahraničí za účelem operativně naplánované návštěvy lékaře. Předvolání k odročenému jednání odvolacího soudu si vyzvedl dne 23.5.2016 v ranních hodinách na Okresním soudě v Trenčíně. Dále v žádosti uvedl, že jeho aktuální zdravotní stav mu neumožňuje účastnit se odvolacího jednání nařízeného na den 24.5.2016, přičemž v odpoledních hodinách žádost doloží aktuální lékařskou zprávou. Dle předběžné komunikace s lékařem mu účast na odvolacím jednání nebude s nejvyšší pravděpodobností doporučena. K žádosti připojil vyrozumění odvolacího soudu o odročeném jednání a jako její přílohu označil lékařskou zprávu ze dne 23.5.2016 s tím, že ta bude doplněna v odpoledních hodinách dne 23.5.2016. Avizovanou lékařskou zprávu však nedoložil.

Odvolací soud vyhodnotil druhou žádost navrhovatele b) jako včasnou, nikoli však jako důvodnou. Navrhovatel b) v žádosti o odročení tvrdil, že jeho aktuální zdravotní stav mu nedovoluje účast na soudním jednání následujícího dne. Současně však tvrdil, že účast na jednání mu nebude s nejvyšší pravděpodobností ošetřujícím lékařem doporučena. Na jedné straně tedy tvrdil, že zdravotní stav mu brání v jeho účasti na soudním jednání, současně však tvrdil, že jeho stav bude pravděpodobně lékařem posouzen jako překážka účasti. Ze samotné žádosti navrhovatele b) tedy jednoznačně nevyplývá, že překážka, která jeho účasti na jednání odvolacího soudu brání, je skutečně dána. Přitom navrhovatel nedoložil aktuální lékařskou zprávu, která by potvrzovala, že jeho zdravotní stav mu brání v účasti na jednání odvolacího soudu dne 24.5.2016, ačkoli v žádosti tvrdil, že se ze zahraničí vrátil za účelem operativně naplánované návštěvy lékaře dne 23.5.2015 ve 12.00 hod. a předložení zprávy v žádosti avizoval. Odvolací soud tedy žádosti navrhovatele b) o odročení jednání nevyhověl a věc projednal na jednání konaném dne 24.5.2016 ve 12.30 hod. v jeho nepřítomnosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o odročené jednání odvolacího soudu, nedošlo ke krácení lhůty na přípravu k jednání stanovené v § 115 odst. 2 o.s.ř., byť si navrhovatel b) vyzvedl předvolání den před jeho konáním (srov. závěry vyslovené Ústavním soudem v jeho nálezu ze dne 10.1.2006, sp.zn. I. ÚS 207/05, které je veřejnosti dostupné rovněž na www.nalus.cz).

Odvolací soud se ztotožňuje se zjištěními soudu prvního stupně provedenými z listin, která jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, na něž pro stručnost odkazuje a z nichž rovněž vychází.

Odvolací soud doplnil dokazování smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 25.4.2014 mezi navrhovatelem b) jako postupitelem a navrhovatelem a) jako postupníkem, z jejíhož článku 1.1 a 2.1 zjistil, že postupitel prohlašuje, že má vůči dlužníku PERFECT INVEST, a.s., se sídlem Karlovo náměstí 34, Třebíč, PSČ 674 01, identifikační číslo osoby: 27736997, peněžní pohledávku celkem ve výši 9 mil. Kč s příslušenstvím, a to z titulu pohledávky postupitele za dlužníkem ve výši 5 mil. Kč podle faktury č. 141000018 vystavené dne 13.3.2014, splatné dne 20.3.2014, z důvodu náhrady způsobené škody, ušlého zisku a poškození obchodního jména v důsledku zahájení exekučního řízení vůči osobě postupitele, vedeného pod č.j. 106 Ex 3922/13 soudní exekutorkou JUDr. Jitkou Wolfovou, Exekutorský úřad Plzeň. Dále má peněžní pohledávku za dlužníkem ve výši 4 mil. Kč na základě faktury č. 141000019, vystavené postupitelem dlužníku dne 13.3.2014, splatné dne 20.3.2014, z důvodu náhrady způsobené škody, ušlého zisku a poškození obchodního jména v důsledku zahájení exekučního řízení dlužníkem vůči osobě postupitele vedeného pod č.j. 106 Ex 3921/13 soudní exekutorkou JUDr. Jitkou Wolfovou, Exekutorský úřad Plzeň. Postupitel postupuje své pohledávky za dlužníkem postupníkovi, který tyto pohledávky od postupitele v uvedené výši přebírá.

Podle ustanovení § 97 IZ, insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu (odst. 1). Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník (odst. 5).

Podle ustanovení § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

Podle ustanovení § 143 odst. 2 IZ, insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Soud prvního stupně zamítl insolvenční návrh navrhovatele b) proto, že v řízení nebyla osvědčena žádná z jím tvrzených pohledávek za dlužníkem, a s odkazem na úpravu ustanovení § 143 odst. 2 IZ uzavřel, že v dané situaci je případná existence pohledávek jiných věřitelů dlužníka bez významu. Odvolací soud se nejprve zabýval přezkumem správnosti závěru soudu prvního stupně, že navrhovatel b) neosvědčil existenci tvrzených splatných pohledávek za dlužníkem. Přitom je třeba zdůraznit, že navrhovatel b), který přistoupil do insolvenčního řízení dne 31.10.2014, ve svém přistoupení tvrdil, že má za dlužníkem dvě pohledávky. Jedná se o pohledávku ve výši 5.000.000 Kč z titulu škody a poškození obchodního jména navrhovatele b), způsobenou protiprávním jednáním dlužníka, spočívajícím v tom, že k vymožení své pohledávky za navrhovatelem b) ze smlouvy o úvěru č. 114308 ze dne 18.6.2008 zahájil exekuční řízení vedené soudní exekutorkou JUDr. Jitkou Wolfovou, Exekutorský úřad Plzeň-město pod sp. zn. 106 EX 3922/13, přestože věděl o probíhajícím nalézacím řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6C 54/2013, v němž se navrhovatel b) domáhá proti dlužníku určení neexistence právního vztahu z předmětné úvěrové smlouvy. Druhá pohledávka ve výši 4.000.000 Kč měla vzniknout jako škoda a poškození obchodního jména navrhovatele b), způsobené protiprávním jednáním dlužníka, spočívajícím v tom, že k vymožení své pohledávky za navrhovatelem b) ze smlouvy o úvěru č. 10021 ze dne 4.1.2011 zahájil exekuční řízení vedené soudní exekutorkou JUDr. Jitkou Wolfovou, Exekutorský úřad Plzeň-město pod sp. zn. 106 EX 3921/13, přestože věděl o probíhajícím nalézacím řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6C 53/2013, v němž se navrhovatel b) domáhá proti dlužníku určení neexistence právního vztahu z předmětné úvěrové smlouvy. V obou exekučních řízeních byly navíc vydány exekuční příkazy postihující majetek dlužníka v širším rozsahu, než který by postačoval k uspokojení vymáhaných nároků. Své tvrzené pohledávky hodlal prokázat (shodně jako navrhovatel a/) fakturami č. 141000018 ze dne 13.3.2014, č. 141000019 ze dne 13.3.2014, smlouvou o úvěru č. 114308 ze dne 18.6.2008 a smlouvou o úvěru č. 100211 ze dne 4.1.2011, a dále žalobami v označených nalézacích sporech.

Předně je třeba uvést, že navrhovatel a) ve svém insolvenčním návrhu tvrdil identické pohledávky jako navrhovatel b), které měl od navrhovatele b) nabýt smlouvou o postoupení ze dne 25.4.2014, kterou odvolací soud hodnotí jako platné právní jednání, splňující náležitosti požadované zákonem (ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník), na jejímž základě došlo k převodu předmětných pohledávek na navrhovatele a). Již z tohoto důvodu nelze učinit jiný závěr, než že navrhovatel b) nemá za dlužníkem peněžité pohledávky z titulu náhrady škody, které měly vzniknout tvrzeným porušením povinností dlužníka a byly vyfakturovány fakturou č. 141000018 ze dne 13.3.2014 na částku 5.000.000 Kč a fakturou č. 141000019 ze dne 13.3.2014 na částku 4.000.000 Kč. I kdyby takové pohledávky existovaly, byly by v majetku navrhovatele a), jehož insolvenční návrh je již pravomocně zamítnut.

I kdyby však v řízení bylo tvrzeno a doloženo, že pohledávky, jimiž navrhovatel a) hodlal doložit svou legitimaci k podání insolvenčního návrhu, byly před vydáním přezkoumávaného rozhodnutí převedeny zpět na navrhovatele b), nebylo by možno dovodit jeho oprávnění k podání insolvenčního návrhu. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že jiný než exekuční soud není oprávněn hodnotit neoprávněnost , tedy protiprávnost zahájeného exekučního řízení. Domáhat se nuceného vymožení toho, co povinnému ukládá vykonatelné rozhodnutí (i notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu, ust. § 40 odst. 1, písm. d/ zák. č. 120/2001 Sb. exekuční řád), je právem oprávněného, kterému odpovídá povinnost povinného nucený výkon strpět (ust. § 251 odst. 1 o.s.ř.). Závěr o tom, že k porušení povinnosti oprávněného došlo v souvislosti s využitím jeho práva vynutit prostřednictvím orgánů státu splnění povinnosti povinného dle vykonatelného rozhodnutí, by bylo možno učinit až po zastavení exekučního řízení v závislosti na důvodu, pro který bylo zastaveno. V průběhu exekučního řízení však může učinit závěr o nepřípustnosti exekuce jen soudní exekutor, případně příslušný soud (ust. § 55 zák. č. 120/2001 Sb. exekuční řád), jak správně dovodil soud prvního stupně. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení nebyl osvědčen jeden z předpokladů vzniku nároku na náhradu škody, a to že dlužník tím, že zahájil exekuční řízení, jednal protiprávně. Pokud nebyl osvědčen jeden z předpokladů vzniku tvrzených pohledávek, nebylo se třeba dalšími předpoklady jejich vzniku, tedy vznikem škody a příčinnou souvislostí, pro nadbytečnost zabývat.

Dle odvolacího soudu nebylo třeba provádět výslechy oběma navrhovateli navržených svědků Ing. Jana Hermana, Lucie Ševců a JUDr. Dušana Ažaltoviče nejen proto, že insolvenční soud není povinen provádět v insolvenčním řízení dokazování, zda pohledávka věřitele jako insolvenčního navrhovatele skutečně existuje dle hmotného práva, jak správně uvedl soud prvního stupně, který odkázal na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.4.2011 sen. zn. 29 NSČR 30/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011. Výpověďmi označených svědků mělo být prokázáno tvrzení, že mezi navrhovatelem b) a dlužníkem došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru č. 110008 ze dne 29.4.2008 k dohodě o pevné sazbě úročení 13,2% ročně u všech v budoucnu dlužníkem poskytnutých úvěrů, z čehož navrhovatel b) dovozoval rozpor úvěrových smluv, z nichž vznikly v exekuci vymáhané pohledávky dlužníka, se zásadami poctivého obchodního styku a tedy i protiprávnost návrhů dlužníka na zahájení exekuce. Vzhledem k tomu, že otázkou, zda dlužník zahájením exekučních řízení jednal protiprávně, se v tomto řízení není třeba zabývat jak vysvětleno výše, bylo by provádění výslechů těchto svědků nadbytečné.

V této souvislosti odvolací soud uvádí, že insolvenční soud je vázán vyšetřovací zásadou upravenou v ustanovení § 86 IZ jen ve vztahu k prokázání stavu úpadku dlužníka, nikoliv ve vztahu k pohledávce insolvenčního navrhovatele-věřitele, který je povinen svou splatnou pohledávku za dlužníkem doložit (srov. ust. § 105 IZ). Z uvedeného vyplývá nedůvodnost odvolací námitky navrhovatele b), že soud byl ve smyslu ustanovení § 86 IZ povinen jím navržené důkazy výslechy označených svědků provést.

Aktivní legitimaci navrhovatele b) nelze mít osvědčenu ani pohledávkou z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 78.926.820,34 Kč, která měla vzniknout nedůvodným zaplacením úroků z neplatných úvěrových smluv. Tuto pohledávku navrhovatel b) v insolvenčním návrhu, respektive v přistoupení a jeho doplnění ani netvrdil, avšak dne 14.8.2015 ji do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil a osvědčoval pouze fakturou č. 141000042 ze dne 17.9.2014, splatnou dne 1.10.2014.

S odvolací námitkou navrhovatele b), že délka insolvenčního řízení byla způsobena postupem insolvenčního soudu rovněž nelze souhlasit, neboť povinností insolvenčního navrhovatele je, aby podal perfektní návrh, v němž uvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (§ 7 IZ, § 101 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.). Tuto povinnost oba navrhovatelé splnili až po té, co jim byla insolvenčním soudem uložena usnesením ze dne 12.6.2015 č.j. KSBR 30 INS 27580/2014-A-17, na které reagovali společným doplněním insolvenčního návrhu, doručeným soudu dne 30.6.2015. Tím došlo k podstatnému prodloužení insolvenčního řízení. Nedůvodná je i námitka navrhovatele b), že soud při doručování předvolání nepostupoval dle ustanovení § 80 odst. 1 IZ. Toto ustanovení je po té, co byla zákonem č. 7/2009 Sb. přijata stávající úprava doručování podle občanského soudního řádu, uplatnitelné pouze tehdy, jestliže podle předpisů, jimiž se řídí doručování písemnosti zvlášť nebo do vlastních rukou adresáta, se nepodařilo doručit ani náhradním způsobem, což není tento případ. Stejně tak je nedůvodná námitka navrhovatele b), že mu bylo postupem soudu upřeno právo na poskytnutí času k přípravě na jednání (srov. závěry shora uvedeného nálezu Ústavního soudu ze dne 10.1.2006, sp.zn. I. ÚS 207/05).

Odvolací soud uzavírá, že v insolvenčním řízení nebyla doložena splatná pohledávka navrhovatele b) za dlužníkem, na jejímž základě by bylo možno dovozovat jeho oprávnění k podání insolvenčního návrhu ve smyslu ustanovení § 105 IZ. Závěr soudu prvního stupně, že navrhovatel b) neprokázal v řízení svou aktivní legitimaci a jeho insolvenční návrh je třeba zamítnout (ust. § 143 odst. 2 IZ), je správný a odvolací námitka dlužníka, že soud věc po právní stránce posoudil nesprávně, důvodná není.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení v části výroku I., výroku II. o nákladech řízení a výroku III. o poplatkové povinnosti, kterou bylo rozhodnuto ve vztahu k navrhovateli b), podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

V odvolacím řízení má právo na náhradu jeho nákladů úspěšný dlužník (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.). Dlužníku vznikly v odvolacím řízení náklady na právním zastoupení, a to za dva úkony právní služby po 3.100 Kč (vyjádření k odvolání navrhovatele b/ dne 26.11.2015, účast u jednání odvolacího soudu dne 24.5.2016, dle ustanovení § 7, bod 5, 9 odst. 4, písm. c) a § 11 odst. 1, písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/), dvou paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč (dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu), náhradě za čtyři hodiny ztráty času po 100 Kč (dle ustanovení § 14 odst. 1, písm. b/, odst. 3 advokátního tarifu) a cestovních výdajích 859 Kč (cesta na trase Brno-Olomouc a zpět v délce 156,8 km osobním vozidlem se spotřebou 5,7 litrů motorové nafty/ 100km, § 1, písm. b) a § 4, písm. c) vyhlášky č. 385/2015 Sb.). Výše nákladů odvolacího řízení činí po zaokrouhlení 8.059 Kč, včetně DPH v sazbě 21 % je celková částka, na jejíž náhradu má dlužník právo, 9.572 Kč. Odvolací soud k takto vyčíslené částce nákladů odvolacího řízení navrhovatele b) zavázal, lhůtu k plnění a platební místo určil podle ustanovení § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se doručuje prostřednictvím insolvenčního rejstříku, dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli b) se však doručuje také zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního způsobu doručení.

Olomouc 24. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu