3 VSOL 1256/2015-A-24
KSBR 37 INS 3313/2015 3 VSOL 1256/2015-A-24

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem v Přerově, Osmek 13, PSČ: 750 02, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.11.2015, č.j. KSBR 37 INS 3313/2015-A-19,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se po tv rz uje .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil insolvenčnímu navrhovateli-dlužníku Michalu Košinovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu uvedený ve výroku rozhodnutí nebo ji složil v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že způsobu řešení úpadku oddlužením se může domáhat pouze fyzická osoba, která nemá dluhy z podnikání. Případné dluhy z podnikání nebrání řešení úpadku dlužníka oddlužením, pokud s tím souhlasí věřitelé, o jejichž pohledávku jde. Ze znění zákona vyplývá, že výše závazků vzniklých z podnikání není pro posouzení skutečnosti, zda dlužník má dluhy z podnikání, podstatná, a dále, že souhlasit musí všichni věřitelé, o jejichž pohledávku se jedná. Dlužník musí v návrhu alespoň tvrdit, že nezajištění věřitelé závazků pocházejících z podnikání souhlasí s oddlužením dlužníka. Dlužník však tyto isir.justi ce.cz skutečnosti netvrdí, přičemž současně soud z vyjádření věřitele Všeobecné zdravotní pojišťovny zjistil, že věřitel nesouhlasí s podrobením dlužníkova závazku z podnikání oddlužením. Pokud je zde výslovný nesouhlas jednoho z věřitelů, lze očekávat, že způsobem řešení úpadku dlužníka bude konkurs, a proto byla dlužníku uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s tím, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce a tím překlenout prvotní nedostatek pohotových peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení a splňuje podmínky pro povolení oddlužení. Ačkoliv nedoložil výslovný souhlas věřitele s oddlužením, z vyjádření Všeobecné zdravotní pojišťovny nevyplývá, že nesouhlasí s jeho oddlužením, má za to, že z tohoto vyjádření lze vyčíst, že proti případnému povolení oddlužení a řešení jeho úpadku oddlužením nemá prozatím námitek a že své stanovisko upřesní až po zjištění podrobností jeho případu. Domnívá se, že pokud se na schůzi věřitelů věřitel nijak nevyjádří, nechť se uplatní nevyvratitelná domněnka jeho souhlasu s oddlužením, i když jde o závazek z podnikání, a to podle § 403 odst. 2 in fine insolvenčního zákona. Tvrdí, že soud nesprávně vyložil podání věřitele, když ho považoval za nesouhlas s jeho oddlužením. Nadto poukazuje na ust. § 397 insolvenčního zákona, podle něhož v pochybnostech o tom, zda je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení soud ponechá definitivní závěr o této otázce až na pořad schůze věřitelů a oddlužení povolí. Ačkoliv nemá soud k dispozici výslovné souhlasy věřitelů, nic nebrání oddlužení povolit. Na podporu svého závěru, že je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení dodává, že souhlas věřitelů není vyjmenován mezi povinnými dokumenty a doklady k návrhu na povolení oddlužení, a to na rozdíl např. od souhlasu věřitelů s nižším plněním než 30 %. Navrhuje proto, aby usnesení bylo zrušeno.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, v němž dlužník uvedl, že je podnikající fyzickou osobou s tím, že v současné době má živnostenskou činnost přerušenou. Má 4 závazky z podnikání, a to vůči společnosti KAPITOL pojišťovací a finanční poradenství a.s. ve výši 4.736 Kč, dále vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Děčín ve výši 42.698 Kč, dále vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, vůči které má závazek v celkové výši 12.231 Kč, a dále vůči České podnikatelské pojišťovně a.s. Vienna Insurance Group, vůči které má závazek v celkové výši 3.727 Kč. Ohledně těchto svých závazků z podnikání dlužník uvedl, že v současné době nemá žádnou konkrétní informaci, ze které by se dalo usuzovat, že tyto závazky jsou překážkou pro podání návrhu na povolení oddlužení. Tyto informace se snažil získat od svých věřitelů, ale nebyly mu sděleny . Uvedl, že má celkem 20 věřitelů, u nichž má celkem 25 závazků, nemá žádného hodnotnějšího majetku kromě osobních věcí, nevlastní ani žádný nemovitý majetek, má pohledávky vůči 3 subjektům. Pravidelná měsíční částka použitelná z jeho příjmů pro oddlužení činí nejméně 4.386 Kč měsíčně, z čehož dovozuje, že za dobu 5 let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře by byl schopen uhradit 30 % hodnoty nezajištěných závazků. Usnesením ze dne 3.3.2015, č.j. KSBR 37 INS 3312/2015-A-7 byl dlužník vyzván, aby doplnil insolvenční návrh tak, že předloží nový a opravený seznam majetku, ve kterém u pohledávek uvede rovněž jejich splatnost, dále předloží nový a opravený seznam závazků s uvedením údaje o splatnost jednotlivých závazků ke všem závazkům a ve vztahu k návrhu na povolení oddlužení byl vyzván, aby k závazkům pocházejícím z podnikání vůči označeným věřitelům sdělil, popřípadě doložil, zda tito věřitelé souhlasí s podrobením jejich pohledávek oddlužením. V souvislosti s touto výzvou bylo insolvenčnímu soudu zasláno vyjádření Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, v němž věřitel na žádost dlužníka o jeho souhlas s oddlužením uvedl, že bez bližší znalosti celkové ekonomické situace dlužníka nemůže vyslovit a priori souhlas s řešením závazků vůči VZP ČR a dalším věřitelům formou oddlužení dle insolvenčního zákona, což zdůvodňuje zejména tím, že aktuálně není známa finanční situace dlužníka, a to zejména veškerá výše jeho závazků, způsob jejich zajištění, majetek, předpokládané příjmy v průběhu následujících pěti let i příjmy za poslední tři roky. Na základě těchto skutečností Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR jakožto správce veřejných finančních prostředků s povolením oddlužení nesouhlasí, nicméně si dovoluje uvést, že jeho nesouhlas není pro případné povolení dle § 397 insolvenčního zákona pro insolvenční soud rozhodující. Poté, co dlužník opravil seznam majetku a seznam závazků, rozhodl soud prvního stupně nyní napadeným usnesením.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ust. § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ust. § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ust. § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ust. § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu, jakož i připojeném seznamu závazků lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku pro platební neschopnost, neboť má více věřitelů, vůči kterým má peněžité závazky, které jsou pod dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a které není schopen plnit.

K oprávnění dlužníka podat návrh na povolení oddlužení odvolací soud uvádí, že od 1.1.2014 se novelou provedenou zákonem č. 294/2013 Sb. změnila úprava ust. § 389 IZ tak, že zásadně umožňuje řešení úpadku oddlužením i v případě fyzických osob (podnikatelů i nepodnikatelů), kteří však nemají dluhy z podnikání. Dluh z podnikání nebrání řešení jejich úpadku oddlužením (vedle případů v § 389 odst. 2, písm. b/ a c/ IZ tehdy, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde).

Z insolvenčního zákona nevyplývá, aby dlužník, který podává insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení dokládal i písemné souhlasy věřitelů, vůči kterým dluhy má. Požadavek písemného souhlasu věřitele nevyplývá ani z ust. § 392 IZ, neboť souhlas věřitele, vůči kterému má dlužník dluh pocházející z podnikatelské činnosti, není vyjmenován jako příloha návrhu na povolení oddlužení. Rozhodovací praxe Vrchního soudu v Olomouci se však sjednotila v závěru, že dlužník, který má dluhy z podnikání, musí již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit takové skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že se jedná o dluhy, které řešení dlužníkova úpadku oddlužením ve smyslu ust. § 389 odst. 2 IZ nebrání (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.9.2015, sen. zn. 1 VSOL 918/2015, které bylo na zasedání Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR dne 10.2.2016 přijato k zařazení do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, čímž Nejvyšší soud sjednotil rozdílnou rozhodovací praxi obou vrchních soudů).

Dlužník v podaném insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení uvedl, že má 4 závazky vůči 4 věřitelům, které pocházejí z podnikání; ve vztahu k těmto závazkům však netvrdil žádné významné skutečnosti ve smyslu ust. § 389 odst. 2 IZ, na základě kterých by bylo možno dovodit, že i přes dluhy dlužníka z podnikání, jsou tu skutečnosti, které řešení jeho úpadku oddlužením nebrání. Dlužník tedy netvrdil, že by měl souhlasy věřitelů, vůči kterým má dluhy z podnikání s tím, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, netvrdil ani, že by se jednalo o pohledávky zajištěných věřitelů a rovněž tak netvrdil, že by se jednalo o pohledávky věřitelů, které zůstaly neuspokojeny po skončení insolvenčního řízení, ve které insolvenční soud zrušil konkurs na jeho majetek podle ust. § 308 odst. 1, písm. c) nebo d) IZ. Nadto jeden z věřitelů, vůči kterému má dlužník dluh pocházející z podnikání, se výslovně vyjádřil a uvedl, že nesouhlasí s tím, aby úpadek dlužníka byl řešen oddlužením. Na základě toho soud prvního stupně správně dovodil, že dlužník není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení podle ust. § 390 odst. 3 IZ a správně také uzavřel, že jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka zůstává konkurs. Odvolací soud nepřisvědčuje odvolateli, že soud prvního stupně nesprávně interpretoval vyjádření Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky. Z obsahu tohoto vyjádření zcela jasně vyplývá nesouhlasné stanovisko tohoto věřitele, vůči kterému má dlužník dluh pocházející z podnikání, se způsobem řešení úpadku dlužníka oddlužením. Kromě toho primárním důvodem závěru, že dlužník není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, není toto samotné vyjádření jednoho z věřitelů dlužníka, ale ta skutečnost, že v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení absentují rozhodující skutečnosti ohledně toho, zda dlužník i přes existenci dluhů z podnikání je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení.

Pro případ prohlášení konkursu je třeba, aby dlužník zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Záloha slouží jako prostředek toho, aby insolvenční správce v případě zjištění úpadku a prohlášení konkursu měl bezprostředně k dispozici finanční prostředky, ze kterých by mohl hradit počáteční náklady insolvenčního řízení. Záloha je též zárukou úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by tyto výdaje nebylo možné krýt z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, přičemž nelze požadovat, aby tyto výdaje nesl stát ze svých rozpočtových prostředků. Dlužník v seznamu majetku uvedl, že je nemajetný, nemá žádný nemovitý majetek, vlastní pouze věci osobní potřeby, nemá k dispozici v hotovosti finanční prostředky. Jeho majetkem jsou pouze 3 pohledávky, o kterých však nelze v této fázi řízení předvídat, zda by se podařilo je vymoci ve prospěch majetkové podstaty dlužníka. Vzhledem k tomu, že v případě prohlášení konkursu činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč podle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. a insolvenční správce má dále právo na náhradu hotových výdajů a daně z přidané hodnoty, je uložení povinnosti zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč v dané věci na místě.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 31. března 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu