3 VSOL 125/2011-A-11
KSBR 44 INS 1075/2011 3 VSOL 125/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Bystřice nad Pernštejnem, Spojovací 925, IČ: 86998650, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka ze dne 23.2.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 1075/2011-A-6 ze dne 14.2.2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 1075/2011-A-6 ze dne 14.2.2011 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně vyzval dlužníka, aby do 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet Krajského soudu v Brně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 25.1.2011 domáhal, aby soud rozhodl o jeho úpadku a prohlásil konkurs. Smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení spočívá v tom, že záloha umožní působení insolvenčního správce v období po vydání rozhodnutí o úpadku, a tím překlenout nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení (především náklady představující poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, náklady soupisu majetkové podstaty, správní poplatky, náklady účetních, daňových a archivačních služeb apod.). Výši zálohy soud určil v maximální možné částce 50.000,-Kč, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs. Dále přihlédl k předloženému seznamu majetku a k tomu, že dle vyhl. č. 313/2007 Sb. je stanovena minimální odměna insolvenčního správce ve výši 45.000,-Kč (v případě způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem), přičemž je nutno počítat s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v době, kdy disponoval peněžními prostředky ke krytí alespoň zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl v něm, že z doloženého seznamu majetku vyplývá, že nedisponuje finančními prostředky, které by mohly pokrýt prvotní náklady insolvenčního řízení a že nemá žádný majetek. Namítl, že vzhledem k počtu věřitelů a velikosti závazků nebudou prvotní výdaje na činnost správce nikterak velké. Podle jeho názoru insolvenční soud má možnost stanovit výši zálohy v rozmezí od 5.000,-Kč do 50.000,-Kč a při podání insolvenčního návrhu očekával stanovení zálohy na její dolní hranici. Poukázal na to, že v jeho možnostech je uhradit zálohu, bude-li stanovena, do výše maximálně 15.000,-Kč. Domáhá se proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a aby záloha byla stanovena nově do výše maximálně 15.000,-Kč.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se v insolvenčním návrhu (který byl Krajskému soudu v Brně doručen dne 25.1.2011) domáhal, aby soud rozhodl o jeho úpadku a prohlásil na jeho majetek konkurs. V návrhu uvedl, že z důvodu nedostatku zakázek pozastavil k datu 17.11.2009 na období jednoho roku podnikatelskou činnost. Následně zjistil, že jeho splatné závazky jsou vyšší než jeho majetek, má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. K návrhu dlužník doložil seznamy věřitelů, dlužníků a závazků, ze kterých vyplývá, že dlužník má závazky vůči 10 věřitelům v celkové výši 1.124.376,-Kč a žádné dlužníky. Seznam majetku dlužník nedoložil, pouze čestné prohlášení , ve kterém uvedl, že s výjimkou předmětů osobní povahy, zdravotních pomůcek, běžných oděvních součástí a obvyklého vybavení domácnosti nevlastní žádný majetek. Usnesením č.j. KSBR 44 INS 1075/2011-A-4 ze dne 26.1.2011 byl dlužník insolvenčním soudem vyzván k doložení listin dokládajících jeho úpadek (hrozící úpadek) a seznamu zaměstnanců.

Z uvedeného tedy vyplývá, že dlužník je v úpadku. Vzhledem k tomu, že dlužník v odvolání tvrdí, že dlužník nemá žádný majetek, byť nedoložil seznam majetku (§ 104 odst. 1 IZ), nelze důvodně předpokládat že bude možné hradit náklady insolvenčního řízení z majetkové podstaty. Za těchto podmínek je uložení povinnosti dlužníkovi k zaplacení zálohy zcela namístě. Záloha totiž umožní hradit hotové výdaje insolvenčního správce v řízení v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a o způsobu řešení úpadku; insolvenční správce by jinak musel při nedostatku pohotových peněžních prostředků v majetkové podstatě nést tyto náklady ze svého, což po něm nelze spravedlivě žádat. V případě, že nebude získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty (což se jeví jako velmi pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě nákladů řízení, zejména odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. Náklady řízení by jinak musel hradit stát (dle ust. § 38 odst. 2 IZ). čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Lze dále dodat, že soud prvního stupně nemohl postupovat dle ust. § 144 IZ a zamítnout insolvenční návrh dlužníka pro nedostatek majetku, neboť dlužník je fyzická osoba, která podmínky pro tento postup, definované v ust. § 144 odst. 1 a 4 IZ, nesplňuje.

Odvolací soud dále shodně se soudem prvního stupně poukazuje na smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení uvedený soudem prvního stupně v napadeném rozhodnutí a uzavírá, že soud prvního stupně postupoval správně, když podle ust. § 108 odst. 1 IZ dlužníku uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Insolvenční soud též správně stanovil výši požadované zálohy (ust. § 108 odst. 1 IZ). Podle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem (jehož se dlužník i domáhá) 45.000,-Kč (bez DPH) a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje. Nelze tedy uzavřít, že by potřebné prostředky byly zajištěny složením zálohy ve výši 15.000,-Kč, neboť záloha ve výši 50.000,-Kč je pro toto řízení potřebná.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu