3 VSOL 1237/2016-A-15
KSBR 31 INS 18252/2016 3 VSOL 1237/2016-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Gabriely anonymizovano , anonymizovano , bytem v Prostějově, náměstí T. G. Masaryka 130/14, PSČ 796 01, o insolvenčním návrhu věřitelky Kláry anonymizovano , anonymizovano , bytem v Plumlově, Balkán 506, PSČ 798 03, o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.8.2016, č.j. KSBR 31 INS 18252/2016-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vyzval navrhovatelku, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila na účet soudu specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že určil zálohu v maximální možné výši 50.000 Kč, a to s ohledem na skutečnost, že smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení spočívá v tom, že záloha umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Za takové výdaje lze především považovat poštovné, telekomunikační poplatky, cestovní náklady atd., dále pak náklady ocenění a zpeněžení majetkové podstaty, správní poplatky apod. Bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy, nemůže insolvenční správce svou funkci řádně vykonávat. Vzhledem k tomu, že nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho isir.justi ce.cz vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně, byla navrhovatelka vyzvána , aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že dlužnice nepředložila požadované seznamy a z insolvenčního návrhu nevyplývá, jakým majetkem dlužnice disponuje, soud určil zálohu podle ustanovení § 108 insolvenčního zákona, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podala věřitelka včasné odvolání, v němž uvedla, že je jí známo, že dlužnice pracuje a má příjem v minimální výši 15.000 Kč měsíčně. Z toho podle ní vyplývá, že velice brzy po prohlášení konkursu bude v majetkové podstatě dostatek na náklady insolvenčního řízení i na odměnu insolvenčního správce. Domnívá se, že by zcela postačila záloha na prvotní úkony insolvenčního správce ve výši 15.000 Kč. Navrhuje proto, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že určí zálohu na náklady insolvenčního řízení toliko ve výši 15.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitelky důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitelky, která se domáhá toho, aby byl u dlužnice zjištěn úpadek ve formě konkursu. Tvrdí, že má vůči dlužnici pohledávku z titulu smlouvy o půjčce, kdy dlužnici poskytla peněžní prostředky ve výši 75.000 Kč a dlužnice se zavázala půjčku včetně smluveného příslušenství ve stanovené lhůtě vrátit, což se však nestalo. Její pohledávka vůči dlužnici představuje částku 98.834 Kč, jedná se o pohledávku více jak tři měsíce po lhůtě splatnosti. V insolvenčním návrhu věřitelka označuje další věřitele dlužnice, jedná se o společnost CETELEM ČR a.s. a Komerční banku, a.s., u těchto známých věřitelů označuje výši závazku dlužnice vůči věřitelům a jejich splatnost. Usnesením ze dne 8.8.2016, č.j. KSBR 31 INS 18252/2016-A-4, vyzval insolvenční soud dlužnici, aby ve stanovené lhůtě předložila seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, dále seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a seznam svých zaměstnanců s poučením, jaké obsahové náležitosti musí tyto seznamy mít, a současně dlužnici poučil také o tom, že pokud má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. IZ, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu návrh na povolení oddlužení. Dlužnice na výzvu insolvenčního soudu nereagovala.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že jsou dány podmínky pro uložení povinnosti věřitelce zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Z insolvenčního návrhu, a ani z obsahu insolvenčního spisu nelze zjistit žádné údaje o majetku dlužnice. Insolvenční soud sice uložil dlužnici, aby sdělila podrobné údaje o svém majetku, avšak dlužnice ve lhůtě, která jí byla určena, žádné údaje neuvedla. Není tak zřejmé, zda dlužnice má jakékoliv pohotové finanční prostředky, které by bylo možné použít k úhradě výdajů insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, předtím, než budou získány případné prostředky ze zpeněžení majetku sepsaného v majetkové podstatě. Soud správně uvedl, že účelem zálohy je to, aby insolvenční správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku měl k dispozici pohotové finanční prostředky, ze kterých by mohl hradit počáteční náklady insolvenčního řízení jako poštovné, telekomunikační poplatky, cestovní náklady atd. včetně nákladů ocenění a zpeněžení majetkové podstaty. Záloha slouží též jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by tyto náklady nebylo možno hradit z majetkové podstaty.

Odvolací soud se neztotožňuje s odvolatelkou, že by postačovala záloha na náklady insolvenčního řízení toliko ve výši 15.000 Kč. Navrhovatelka navrhuje, aby úpadek dlužnice byl řešen konkursem. Je nanejvýš pravděpodobné, že konkurs jako jediný možný způsob řešení úpadku u dlužnice přichází do úvahy, neboť dlužnice ve stanovené lhůtě nepodala návrh na povolení oddlužení. V případě konkursu pouze odměna insolvenčního správce činí podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška ), částku 45.000 Kč, přičemž nutno počítat s tím, že vedle odměny má insolvenční správce nárok též na náhradu hotových výdajů, které nelze předem odhadnout (§ 7 vyhlášky), a kromě toho, pokud by byl insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náležela by mu též k této odměně a hotovým výdajům i částka odpovídající příslušné dani z přidané hodnoty (§ 38 odst. 2 IZ). Z toho vyplývá, že stanovení zálohy ve výši 50.000 Kč nutno v dané věci považovat za přiměřené. Pokud odvolatelka poukazuje na to, že dlužnice pracuje a má příjem v minimální výši 15.000 Kč měsíčně (což však nijak blíže nespecifikuje), tak k tomu nelze přihlédnout, neboť dlužníkova mzda nebo jeho plat se stávají součástí majetkové podstaty pouze v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Nejedná se tedy o jednorázovou platbu, kterou by mohl mít insolvenční správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku k dispozici, a ze které by případně mohly být uspokojeny nároky insolvenčního správce.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenční navrhovatelce se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 26. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu