3 VSOL 1233/2015-B-11
KSOS 37 INS 10515/2015 3 VSOL 1233/2015-B-11

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Andrey anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Poruba, Klimkovická 55/28, PSČ: 708 00, o neschválení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2015, č. j. KSOS 37 INS 10515/2015-B-4

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví toto rozhodnutí soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužnice (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs, který bude řešen jako nepatrný (výrok II.), a vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.).

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 1. 7. 2015 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a povoleno řešení jejího úpadku oddlužením. Dlužnice v návrhu a seznamu závazků uvedla, že má nezajištěné závazky ve výši 1.121.584 Kč. Soud však zjistil, že ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku byly do insolvenčního řízení dlužnice přihlášeny pohledávky 24 věřitelů v celkové výši 7.127.232,13 Kč. Insolvenční správce ve své zprávě o dosavadní činnosti ze dne 23. 9. 2015 uvedl, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, neboť bude dosahovat toliko 5,64 %. V tom, že dlužnice v návrhu uvedla neúplné a nesprávné informace, v seznamu závazků neuvedla veškeré své věřitele a ani neuvedla skutečnou výši svých závazků (opomenula své závazky ve výši 6.005.648,13 Kč), soud spatřuje přinejmenším lehkomyslný, potažmo nedbalý přístup dlužnice k plnění jejích povinností v insolvenčním řízení ve smyslu ustanovení § 395 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Nadto dlužnice nesplňuje předpoklad, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude dosahovat 30 % jejich pohledávek, přičemž žádný z věřitelů nevyslovil souhlas s nižším plnění (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). V průběhu řízení tak vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Soud proto podle ustanovení § 405 odst. 1 a odst. 2 IZ oddlužení dlužnice neschválil a současně rozhodl o způsobu řešení jejího úpadku konkursem, který bude řešen jako nepatrný (§ 314 odst. 1 písm. a/ IZ).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Poukázala na to, že mezi přihlášenými pohledávkami je pohledávka věřitelky Ing. Dáši Šárové ve výši 5.500.033 Kč, kterou však na přezkumném jednání popřela co do výše, neboť dluh vznikl postupně pouze ve výši 2.700.000 Kč. Tento závazek v insolvenčním návrhu neuvedla z důvodu, že se s věřitelkou ústně domluvila na úhradě dluhu ve výši 2.700.000 Kč třetí osobou (která s úhradou dluhu souhlasila), a na tom, že tento závazek nebude uvádět v insolvenčním návrhu a věřitelka tuto pohledávku nebude přihlašovat do jejího insolvenčního řízení. K tomu doložila pokladní doklad ze dne 26. 6. 2015 jako doklad o úhradě dvou splátek třetí osobou, s tím, že tato si však nepřeje, aby byla zveřejněna.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 390 odst. 1 věty prvé IZ, návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 405 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 21. 4. 2015 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má vůči 12 věřitelům celkem 12 nezajištěných závazků v celkové výši 1.121.584 Kč, jež v návrhu dále blíže specifikovala. V připojeném seznamu závazků, opatřeném dlužnicí podepsaným prohlášením o jeho úplnosti a správnosti, uvedla dlužnice tytéž závazky. Usnesením č. j. KSOS 37 INS 10515/2015-A-6 ze dne 1. 7. 2015 soud zjistil úpadek dlužnice, insolvenčním správcem ustanovil Ing. Petera Režnického a povolil řešení úpadku dlužnice oddlužením. Dne 1. 10. 2015 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů. Na přezkumném jednání byly přezkoumány přihlášky pohledávek 24 věřitelů v celkové výši 7.127.232,13 Kč, včetně přihlášky pohledávky věřitelky Ing. Dáši Šárové (č. přihlášky P7), která přihlásila pohledávku v celkové výši 5.500.033 Kč, jež byla u přezkumného jednání popřena. Dále byly zcela (co do pravosti) popřeny pohledávka věřitele Soukromá střední škola podnikatelská, s.r.o. (č. přihlášky P1) ve výši 147.314,69 Kč, pohledávka věřitele AB 4 B.V., Amsterdam, Nizozemské království (č. přihlášky P15) ve výši 9.961 Kč a pohledávka věřitele Domácí Půjčky, a.s. (č. přihlášky P24) ve výši 3.086 Kč. Ostatní přihlášené pohledávky byly u tohoto přezkumného jednání zjištěny.

Odvolací soud nejprve předesílá, že již v usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29. 9. 2010 (uveřejněném pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) Nejvyšší soud formuloval závěr, že pro řešení otázky, zda důvody obsažené v ustanovení § 395 IZ mají být uplatněny při posouzení přípustnosti oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho věcné opodstatněnosti (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to, že (jak se podává z dikce ustanovení § 405 odst. 1 IZ) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení. Dále Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2009 ze dne

28. 7. 2011 (uveřejněném pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, uvedl, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to je k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. K úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkající se majetkových poměrů dlužníka a podobně.

Z ustanovení § 395 odst. 1 písm. a), odst. 2 IZ je zřejmé, že ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada poctivosti dlužníka (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ) a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2 IZ). Proto je otázka poctivosti dlužníkových záměrů a otázka, zda dlužník v insolvenčním řízení nekoná lehkomyslně či nedbale, zkoumána nejen při povolení oddlužení, nýbrž i při posouzení, zda má být oddlužení schváleno (§ 405 odst. 1 IZ), ale (dokonce) i po skončení insolvenčního řízení (coby důvod pro odejmutí přiznaného osvobození od placení zbytku dluhu podle ustanovení § 417 odst. 1 IZ). Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ poctivý záměr, tak trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo.

Z ustanovení § 104 odst. 3 IZ pak vyplývá povinnost dlužníka v seznamu závazků jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá, co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

V usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 45/2010 ze dne 30. 4. 2013 (uveřejněném pod č. 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) Nejvyšší soud poukázal na výklad ustanovení § 104 odst. 3 IZ přijatý v jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 1.3.2012 (uveřejněném pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) a k tomu uzavřel, že z tohoto rozhodnutí i z dikce tohoto ustanovení se jednoznačně podává, že dlužník je povinen uvést v seznamu závazků i pohledávku, jejíž pravost (důvodnost) zpochybňuje (jinak by byl požadavek zákona, aby dlužník v seznamu závazků stručně uvedl, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč , zbytečný). K tomu poukázal na zvláštní část důvodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona, jejž projednávala Poslanecká Sněmovna ve svém čtvrtém volebním období 2002-2006 jako tisk č. 1120 s tím, že k ustanovení § 104 osnovy (jenž byl přijat v nezměněné podobě platné dosud) se tam uvádí, že: Předložení seznamu závazků a věřitelů dlužníkem pak má význam i z hlediska pozdější fáze insolvenčního řízení, které je vyhrazeno popíráním přihlášených pohledávek. Dlužníku se totiž na jedné straně ukládá, aby do uvedeného seznamu zařadil i pohledávku, jejíž uplatnění věřitelem pokládá za nedůvodné, na druhé straně je však po něm žádáno, aby se výslovně vyjádřil k tomu, které z pohledávek věřitelů zařazených na seznam popírá a proč, obdobně to platí pro právo na uspokojení ze zajištění . V tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel některé své věřitele (v posuzované věci zahraniční věřitele), pak Nejvyšší soud spatřuje vzorový příklad toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr.

Promítnuto na poměry přezkoumávané věci odvolací soud uzavírá, že z té skutečnosti, že dlužnice v návrhu a seznamu závazků neuvedla všechny své věřitele, když neuvedla nejméně dalších 12 věřitelů a celková výše přihlášených pohledávek tak přesahuje výši pohledávek, uvedenou dlužnicí v návrhu a v seznamu závazků, o částku 6.005.648,13 Kč, lze usuzovat na její nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení.

Z hlediska tohoto závěru je okolnost, odvolatelkou namítaná, že neuvedla závazek vůči jednomu z těchto věřitelů z toho důvodu, že se s ním dohodla na úhradě dluhu třetí osobou a na tom, že tohoto věřitele proto v insolvenčním návrhu a v seznamu závazků neuvede, bez významu. Bez významu je i to, že dlužnice svůj závazek vůči tomuto věřiteli zčásti (co do výše) popírá, neboť-jak shora vyloženo-dlužník je povinen v seznamu závazků uvést i pohledávku, jejíž důvodnost zpochybňuje.

Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že je dán důvod pro postup podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ, to je k rozhodnutí o neschválení oddlužení, a současně podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ, to je k rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem, byť z jiného důvodu, než shledal soud prvního stupně, a to z důvodu, že dlužnice sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ).

Pro úplnost odvolací soud dodává, že i pokud by bylo přihlédnuto toliko k dosud zjištěným pohledávkám nezajištěných věřitelů, tedy pohledávkám v celkové výši 1.466.837 Kč, dlužnice by byla v oddlužení schopna ze svých příjmů (z pracovního poměru ve výši 8.100 Kč měsíčně a ze smlouvy o důchodu ve výši 7.300 Kč měsíčně), při zohlednění její vyživovací povinnosti, uspokojit své nezajištěné věřitele pouze do výše 27,17 % jejich pohledávek (nebyl-li by insolvenční správce plátcem DPH). Z tohoto důvodu lze předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, přičemž z obsahu spisu nevyplývá, že by věřitelé dlužnice souhlasili s nižším plněním (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. napadené usnesení ve výrocích I. a II. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci a zástupci věřitelů se však doručuje zvláštním způsobem. Lhůta pro podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

Olomouc 22. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu