3 VSOL 1231/2016-A-14
KSOS 25 INS 17669/2016 3 VSOL 1231/2016-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem v Chuchelné, Hraniční 123, PSČ: 747 24, o insolvenčním návrhu věřitelů a) Ostravská kreditní s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Ostravě-Polanka nad Odrou, Oblouková 206/4, PSČ: 725 25, identifikační číslo osoby: 28619471 a b) AGIRA-CREDIT s.r.o., se sídlem v Ostravě, nám. 28. října 854/258, PSČ: 709 00, identifikační číslo osoby: 26862182, o odvolání věřitele a) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.8.2016, č.j. KSOS 25 INS 17669/2016-A-4,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele-navrhovatele Ostravské kreditní s.r.o. v likvidaci (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v insolvenčním návrhu nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka. Věřiteli-navrhovateli se nepodařilo osvědčit, že je legitimován k podání insolvenčního návrhu, tzn. že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku. Pouhé tvrzení, že mu nebyla zaplacena dlužná částka na základě ústní smlouvy o dílo, není isir.justi ce.cz dostačující k tomu, aby soud tuto skutečnost osvědčil. Nadto navrhovatel neuvedl ani relevantní informace o dalších věřitelích dlužníka-především neuvedl, jakou pohledávkou, tj. z jakého titulu za dlužníkem evidují a kdy (uvedením alespoň měsíce a roku) nastala její splatnost. Bez uvedeného nelze mnohost věřitelů dlužníka s pohledávkou po lhůtě splatnosti (jakožto znak úpadku) osvědčit. Soud má za to, že nedoložení splatné pohledávky za dlužníkem a neuvedení skutečností prokazujících to, že existují další věřitelé, kteří mají vůči dlužníku závazky po lhůtě splatnosti, jsou takové vady, pro které nelze pokračovat v řízení, a proto soud postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu.

Proti tomuto usnesení podal insolvenční navrhovatel a) včasné odvolání, v němž namítal, že soud řádně nezkoumal jím tvrzené skutečnosti o dlužné částce. Poukazuje na občanský zákoník, z něhož vyplývá, že smlouvu o dílo je možné uzavřít jak písemnou, tak ústní smlouvou. Pokud tvrdil, že smlouva byla uzavřena ústně, nebylo možno tuto skutečnost doložit žádnou listinou. Svých práv se nedomáhal u okresního soudu, neboť je mu známa ta skutečnost, že dlužník má více exekucí a tento krok by tedy byl naprosto zbytečný, drahý a vymahatelnost práva na uspokojení pohledávky by byla značně snížena. Využil tedy možnosti podání insolvenčního návrhu. Domnívá se, že je úlohou soudu zkoumat, zda pohledávka skutečně existuje, tj. nařídit jednání o osvědčení pohledávky, ke kterému by soud řádně předvolal jak věřitele, tak dlužníka; toto však soud neučinil, a proto má za to, že byl poškozen ve svém právu domoci se úhrady své pohledávky. Má za to, že informace o dalších věřitelích uvedl v náležitém rozsahu, když uvedl minimálně 12 dalších věřitelů včetně odkazu na exekuční řízení, včetně jednacích čísel, exekutorských úřadů, výše pohledávek a konkretizace věřitelů. Jediné, co neuvedl, je splatnost těchto pohledávek, což ovšem lze velmi těžko uvést, protože není účastníkem těchto řízení a na jeho dotazy u exekutorských úřadů mu bylo sděleno, že mu nelze jakékoliv skutečnosti týkající se jak povinného, tak oprávněného, sdělovat. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

V dané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele, který tvrdil, že má vůči dlužníku splatnou pohledávku z ústně uzavřené smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo dílo, tj. provedení prací. Dílo bylo vyfakturováno fakturou vystavenou 13.6.2015 na částku 8.500 Kč a dlužník doposud ničeho neuhradil. Insolvenční navrhovatel dále uvedl, že z veřejných listin je mu známo, že dlužník má další věřitele-celkem konkrétně označil 12 věřitelů, u každého z těchto věřitelů uvedl výši pohledávky, a že pohledávka je vymáhána příslušným exekutorským úřadem, uvedl jméno exekutora, případě spisovou značku exekučního řízení a v závěru pak uvedl, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Navrhl, aby byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlášen konkurs.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční návrh věřitele je vadný, neboť neobsahuje všechny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka.

Ve vztahu ke své tvrzené pohledávce vůči dlužníku insolvenční navrhovatel v návrhu uvedl, že se jedná o pohledávku z ústně uzavřené smlouvy o dílo-provedení prací s tím, že dílo bylo vyfakturováno fakturou vystaveno 13.6.2015 na částku 8.500 Kč a ze strany dlužníka doposud nebylo ničeho uhrazeno. Z takto vylíčeného skutkového stavu nevyplývá, kdy nastala splatnost tvrzené pohledávky insolvenčního navrhovatele, neboť insolvenční navrhovatel žádný údaj o splatnosti své pohledávky neuvedl. Není tedy jasné, zda se jedná o pohledávku, která by byla více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. Pokud jde o další známé věřitele, tak u těch insolvenční navrhovatel uvedl konkrétní výši pohledávky, přičemž odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že kromě výše pohledávky musí být uvedeno i o jakou pohledávku, tj. z jakého titulu za dlužníkem se jedná. Ztotožňuje se však se závěrem soudu prvního stupně v tom, že i u dalších známých věřitelů dlužníka je insolvenční navrhovatel povinen označit vedle výše pohledávky i splatnost této pohledávky, což však v případě insolvenčního návrhu věřitele chybí, neboť věřitel žádný údaj o splatnosti pohledávek známých věřitelů neuvedl.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011, vyplývá, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní nebo že je v platební neschopnosti anebo, že je předlužen , není ve smyslu ust. § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které osvědčují úpadek. V dalším rozhodnutí ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2012 (dále jen R 44/2012 ) Nejvyšší soud uzavřel, že věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, resp. neplní své peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není na místě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 IZ, nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Promítnutím shora uvedených závěrů Nejvyššího soudu ČR do poměrů dané věci odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že insolvenční návrh věřitele je vadný. Z obsahu insolvenčního návrhu lze dovodit pouze to, že dlužník má více věřitelů, neboť insolvenční navrhovatel kromě sebe označil konkrétně dalších 12 věřitelů dlužníka. Z obsahu insolvenčního návrhu však již nelze dovodit, že závazky dlužníka vůči označeným věřitelům jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť insolvenční navrhovatel žádné konkrétní údaje o splatnosti závazků neuvádí, ať už jde o jeho tvrzený závazek či závazky dalších známých označených věřitelů. K námitce odvolatele, že údaje o splatnosti závazků vůči dalším známým věřitelům nemohl zjistit, neboť exekutoři mu tyto údaje odmítli sdělit, odvolací soud opětovně odkazuje na závěry vyjádřené v R 46/2011, v nichž Nejvyšší soud poukázal na obsah důvodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona a uvedl, že zahájení insolvenčního řízení je tak závažným zásahem do postavení dlužníka, že je rozumné očekávat, že insolvenční navrhovatel bude při jeho podání postupovat s náležitou pečlivostí. Jde-li o osobu natolik nedbalou, že není způsobilá podat projednatelný insolvenční návrh, je plně opodstatněné na danou situaci neprodleně reagovat odmítnutím takového návrhu tak, aby újma způsobená podáním vadného návrhu byla co nejmenší. Nejvyšší soud dále uvedl, že úprava vychází z toho, že věřitelé, kteří mají jen mlhavou či nekonkrétní představu o tom, že dlužník je v úpadku (a proto nejsou schopni uvést v insolvenčním návrhu konkrétní okolnosti, které osvědčují jeho úpadek co do pohledávek dalších věřitelů po lhůtě splatnosti), jsou těmi osobami, které insolvenční návrh podávat nemají.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. Insolvenční navrhovatel nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, dlužníku však podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, a proto odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Podle ust. § 107 odst. 3 IZ poté, co bylo doručeno rozhodnutí soudu prvního stupně, přistoupil do řízení další insolvenční navrhovatel-AGIRA-CREDIT s.r.o. Pro tohoto dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení, do něhož přistoupil, přičemž při posuzování právních vztahů mezi účastníky insolvenčního řízení nemůže insolvenční soud vycházet z toho, že by se další insolvenční navrhovatel (samostatně, svým insolvenčním návrhem) vůbec něčeho domáhal, neboť další insolvenční návrh, který se podle § 107 odst. 1 IZ považuje za přistoupení k řízení , není samostatným insolvenčním návrhem (srov. závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 20/2012, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 98/2012). Z těchto důvodů odvolací soud k podání věřitele AGIRA-CREDIT s.r.o. nepřihlíží.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a odvolateli se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 31. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu