3 VSOL 123/2018-A-11
č. j. KSBR 27 INS 18879/2017 3 VSOL 123/2018-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci

dlužníka: JANG s.r.o., IČO: 63475910 sídlem Svatoplukova 63, 763 61 Napajedla zastoupený advokátkou Mgr. Pavlínou Řehovou sídlem Zarámí 4077, 760 01 Zlín

o insolvenčním návrhu dlužníka

o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2017 č. j. KSBR 27 INS 18879/2017-A-6

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2017 č. j. KSBR 27 INS 18879/2017-A-6 se potvrzuje.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně uvedený ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně. 2. V důvodech rozhodnutí uvedl, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné majetkovou podstatu zpeněžit. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. Institut zálohy slouží taktéž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. isir.justi ce.cz

tyto výdaje možno zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka-minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem přitom činí bez DPH 45.000 Kč, přičemž lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje. Vzhledem k předpokládaným nákladům řízení insolvenční soud postupoval dle ustanovení § 108 insolvenčního zákona a stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. 3. Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že návrh na zahájení řízení byl podán v souladu s insolvenčním zákonem a z tohoto návrhu je zřejmé, že je předlužen a má více věřitelů a není schopen plnit peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Poukazuje na to, že v insolvenčním návrhu uvádí, že nemá žádné finanční prostředky ani v pokladně, nemá účet u bankovních institucí a není schopen uhradit poplatek spojený s podáním insolvenčního návrhu, z čehož vyplývá, že nemůže zálohu ve výši 50.000 Kč zaplatit. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a rozhodl tak, že bude v insolvenčním řízení pokračováno. 4. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není. 6. V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Brně podáním insolvenčního návrhu dlužníka, v němž uvedl, že ukončil své podnikání a je v úpadku jak ve formě předlužení, tak i ve formě platební neschopnosti, neboť při množství věřitelů není schopen plnit zákonně přípustným způsobem peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Navrhuje, aby soud rozhodl o jeho úpadku a na jeho majetek prohlásil konkurs. K insolvenčnímu návrhu dlužník předložil povinné přílohy podle ustanovení § 104 odst. 1 IZ obsahující předepsané náležitosti. Ze seznamu majetku, o němž dlužník prohlásil, že je úplný a správný, vyplývá, že dlužník nevlastní žádné movité ani nemovité věci, nemá žádné finanční prostředky v pokladně, žádný bankovní účet a žádné pohledávky za dlužníky. 7. Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. 8. Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, výši zálohy podle odstavce 2 může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

9. Na základě skutečností uvedených v insolvenčním návrhu, jakož i v seznamu závazků, lze předběžně uzavřít, že dlužník se skutečně nachází v úpadku, neboť má více věřitelů, vůči nimž má peněžité závazky více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto své závazky není schopen plnit. 10. Jak správně uvedl soud prvního stupně, účelem zálohy je to, aby insolvenční správce měl bezprostředně po rozhodnutí o úpadku k dispozici pohotové finanční prostředky, ze kterých by mohl hradit počáteční náklady insolvenčního řízení, když nelze spravedlivě požadovat po insolvenčním správci, aby tyto počáteční náklady insolvenčního řízení nesl ze svého. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že institut zálohy slouží též jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by tyto nároky insolvenčního správce nebylo možno uspokojit z majetkové podstaty (což se v dané věci na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu jeví jako pravděpodobné). Pokud by záloha složena nebyla a nebyl by zde ani žádný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, pak by veškeré nároky insolvenčního správce musel hradit stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. Je proto správný závěr soudu prvního stupně, že je nutné zajistit prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení s tím, že tyto prostředky nelze zajistit jinak. 11. Pokud jde o výši zálohy, kterou soud prvního stupně určil částkou 50.000 Kč, i v tomto směru se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v přezkoumávané věci je namístě uložit zálohu v maximální možné výši 50.000 Kč. Je-li způsobem řešení úpadku konkurs (čehož se ostatně dlužník také ve svém návrhu dovolává), pak insolvenčnímu správci přísluší minimální odměna podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve výši 45.000 Kč s tím, že je-li správce plátcem daně z přidané hodnoty, má dále nárok na úhradu daně z přidané hodnoty (§ 38 odst. 1 IZ), a insolvenčnímu správci rovněž tak přísluší náhrada hotových výdajů, jejichž výši nelze předem odhadnout. 12. Jestliže dlužník v podaném odvolání poukazuje na to, že návrh na zahájení řízení byl podán v souladu s insolvenčním zákonem, tedy že plnil svou povinnost podat insolvenční návrh, tak k tomu odvolací soud uvádí, že ze strany dlužníka měl být takový návrh podán včas, tedy v době, kdy disponoval ještě hotovými peněžními prostředky, ze kterých by mohl alespoň zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Každý insolvenční navrhovatel (kromě zákonem stanovených výjimek), tedy i dlužník, který sám na sebe podává insolvenční návrh, je povinen zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. 13. Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 23. února 2018

JUDr. Radka Panáčková v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.