3 VSOL 1217/2013-B-23
KSBR 28 INS 21205/2012 3 VSOL 1217/2013-B-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Lipová 264/3, Dobronín, okres Jihlava, o schválení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.12.2013, č.j. KSBR 28 INS 21205/2012-B-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně neschválil oddlužení dlužníka (výrok I.) a na jeho majetek prohlásil konkurs (výrok II.) s tím, že tento konkurs je konkursem nepatrným (výrok III.).

Na odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 15.4.2013, č.j. KSBR 28 INS 21205/2012-A-14 soud zjistil úpadek dlužníka, povolil oddlužení a insolvenční správkyní dlužníka ustanovil Mgr. Martinu Kaplánkovou. Ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 31.5.2013 soud zjistil, že dlužník se svou manželkou převedl darovací smlouvou ze dne 29.5.2012 na dceru Šárku anonymizovano , DiS., nemovitosti (objekt bydlení č.p. 264 a pozemky p.č. st. 70, p.č. 61/1 a p.č. 61/8 v k.ú. Střelecká, obec Dobronín, zapsané LV č. 50 u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Jihlava). Tato tvrzení dlužník nezpochybňoval. Z kopie darovací smlouvy vyplynulo, že vlastnictví nemovitostí přešlo na dceru dlužníka dne 31.5.2012 a zápis vkladu vlastnického práva byl učiněn dne 7.6.2012. Ze zprávy insolvenční správkyně vyplývá, že hodnota převedených nemovitostí převyšuje sumu přihlášených pohledávek a v době rozhodování soudu je nemovitost zatížena zástavním právem ve prospěch třetí osoby, která není v tomto řízení zajištěným věřitelem. Insolvenční soud v jednání dlužníka, který tři měsíce před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení převedl nemovitosti bezúplatně na osobu blízkou, spatřuje nepoctivý záměr, neboť bezúplatným převodem nemovitosti je znemožněno uspokojení věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka. Proto s odkazem na ustanovení § 395 odst. 1 písm. a), § 405 odst. 1, 2 insolvenčního zákona neschválil povolené oddlužení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. Nesouhlasil se závěrem, že převodem nemovitostí na svou dceru sledoval nepoctivý záměr. Tvrdil, že s manželkou nežije 6 let a již dříve se dohodli darovat nemovitostí jednomu ze tří dětí, které by se rozhodlo je opravit. Dcera Šárka začala řešit rekonstrukci nemovitostí, proto na ni byly darovací smlouvou převedeny a převod proběhl až 31.5.2012. Dále dlužník uvedl, že dcera uzavřela úvěrovou smlouvu a nemovitosti zastavila bance. Tvrdil, že své dluhy tajil, neboť se domníval, že je bude schopen splácet, dcera s přítelem do nemovitosti investovala veškerý svůj majetek a nyní v domě bydlí i s dítětem, dlužník rovněž bydlí v jednom z bytů v domě. Darováním nemovitostí nesledoval nepoctivý záměr, ale nechtěl uškodit své rodině a zejména dceři, která v dobré víře do nemovitostí investovala a nyní je užívá. V době, kdy se dostal do finanční pasti a splátky půjček převýšily jeho příjem, uvědomil si, že v případě exekuce nebude schopen splatit své závazky, které by narostly o náklady exekuce, a proto požádal o oddlužení. Dále dlužník uvedl, že poctivě pracuje, má pracovní poměr na dobu neurčitou a po pochybeních, kterých se dopustil, vede spořádaný život a snaží se vše napravit. Vzhledem k valorizaci mezd se domnívá, že bude schopen plnění nezajištěným věřitelům navýšit a v případě možnosti mu budou pomáhat i členové jeho rodiny. Podle obsahu odvolání, kterým dlužník výslovně brojil proti výrokům I. a II. usnesení, dlužník žádal, aby bylo změněno tak, že bude schváleno jeho oddlužení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a předpisů, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích, přezkoumal i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

Podle obsahu insolvenčního spisu bylo řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, který byl soudu doručen 30.8.2012. V jeho bodě 06 dlužník uvedl, že má 9 nezajištěných věřitelů, vůči nimž má závazky ve výši 781.630 Kč, náklady na splátky úvěrů činí 23.261 Kč měsíčně a náklady na domácnost 8.000 Kč měsíčně. Dlužník doložil mzdovým listem za období leden-červen 2012, že jeho průměrná čistá měsíční mzda činila 21.703 (v květnu roku 2012 činila 21.954 Kč). Z bodu č. 22 návrhu vyplývá souhlas manželky dlužníka s oddlužením. Dle údajů v návrhu a seznamu závazků, dlužník v květnu roku 2012 nehradil na dluhy svých věřitelů měsíční splátky takto: věřiteli HOME CREDIT a.s. ve výši 2.000 Kč, věřiteli PROVIDENT FINANCIAL s.r.o. ve výši 440 Kč, věřiteli CETELEM ČR a.s. ve výši 4.000 Kč a věřiteli COFIDIS s.r.o. ve výši 2.400 Kč, celková částka nesplácených splátek dluhů v tomto měsíci činila 8.840 Kč. V měsíci květnu 2012 dlužník ještě uhradil měsíční splátku dluhu vůči věřiteli HOME CREDIT a.s. ve výši 1.446 Kč a věřiteli GE MONEY BANK a.s. ve výši 2.749 Kč měsíčně (od měsíce června již tyto splátky nehradil), vůči věřiteli Česká spořitelna a.s. uhradil měsíční splátku dluhu z úvěru ve výši 2.341 Kč naposledy 15.7.2012 a měsíční splátku z dluhu z osobní půjčky ve výši 3.674 Kč dne 11.6.2012. Podle seznamu majetku dlužník vlastní běžné vybavení domácnosti (movité věci) v hodnotě cca 10.000 Kč. Podle zprávy insolvenční správkyně ze dne 31.5.2013 jí dcera dlužníka sdělila, že nemovitosti jsou zařízeny hypotékou pro závazek ve výši cca 1.500.000 Kč, do insolvenčního řízení bylo přihlášeno 7 pohledávek ve výši 827.577,36 Kč a dlužník by ze svého příjmu byl schopen uhradit 65,29% těchto pohledávek nezajištěných věřitelů. Dle výpisu z Katastru nemovitostí, LV č. 50, pro k.ú. Střelecká, obec Dobronín, vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Jihlava, vyhotoveného dne 3.6.2013, jsou zde zapsané nemovitosti, a to dům č.p. 264, parcela č. 61/1, 61/8 a parcela st. č. 70 zatíženy smluvním zástavním právem, podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 6.9.2012 s právními účinky dne 10.9.2012 pro pohledávku Českomoravské stavební spořitelny, IČ 49241397 ve výši do 1.500.0000 Kč s příslušenstvím. Vlastníkem nemovitostí je Šárka anonymizovano , DiS., podle darovací smlouvy ze dne 29.5.2012 s právními účinky vkladu práva ke dni 31.5.2012. Z darovací smlouvy, předložené insolvenční správkyní, uzavřeli manželé Jan anonymizovano a Irena anonymizovano jako dárci se Šárkou anonymizovano , DiS. jako obdarovanou dne 29.5.2012 darovací smlouvu, jejímž předmětem jsou nemovitosti se vším příslušenstvím. V článku ZA TŘETÍ: bod b) dárci prohlásili, že nejsou v úpadku nebo hrozícím úpadku a není jim známo, že byly učiněny kroky k zahájení insolvenčního

řízení . Na přezkumném jednání dne 3.12.2013 byly zjištěny všechny přihlášené pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 827.577,36 Kč, na následné schůzi věřitelů správkyně vyjádřila názor, že dlužník převodem nemovitostí nesledoval nepoctivý záměr .

Podle § 395 odst. 1, písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle § 405 odst. 1, 2 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Výkladem ustanovení § 395 IZ se Nejvyšší soud zabýval v usnesení sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010 (které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 61/2011), v němž zformuloval a odůvodnil závěr, že pro řešení otázky, zda důvody obsažené v § 395 insolvenčního zákona mají být uplatněny při posouzení přípustnosti oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho věcné opodstatněnosti (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to, že (jak se podává z dikce § 405 odst. 1 insolvenčního zákona) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kriterií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení. V usnesení ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále Nejvyšší soud k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, uvedl, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31.12.2013), tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. K úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně. Konečně, v důvodech usnesení ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011 (které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 112/2012), dovolací soud zformuloval závěr, že posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrh na oddlužení nepoctivý záměr, je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení, odvolací soud je však povinen zohlednit i skutečnosti nastalé v průběhu odvolacího řízení.

Ze zjištěných skutkových okolností, jak popsány shora, které dlužník nerozporoval, vyplývá, že dlužník se v květnu 2012 nacházel ve stavu hrozícího úpadku (§ 3 odst. 4 IZ), protože celková výše jeho měsíčních splátek činila 21.391 Kč, životní náklady cca 8.000 Kč měsíčně a jeho obvyklý příjem na mzdě činil 21.703 Kč (v měsíci květnu konkrétně činil 21.954 Kč). Dlužník se svou manželkou vlastnil ve společném jmění nemovitosti, jejichž hodnota dosahovala cca 1.500.000 Kč, což vyplývá ze skutečnosti, že nemovitosti se staly předmětem zástavního práva, zajišťujícího pohledávku v této výši. Pokud dlužník, přestože byl ve stavu hrozícího úpadku, převedl bezúplatně na dceru Šárku anonymizovano , DiS., nemovitosti, které byly jeho jediným hodnotným majetkem, nelze učinit jiný závěr než ten, že zkrátil nezajištěné věřitele, jejichž pohledávky byly zjištěny ve výši 827.577,36 Kč, v právu rozhodnout o způsobu oddlužení (§ 402 IZ). Vzhledem k hodnotě nemovitostí cca 1.500.000 Kč, při souhlasu manželky dlužníka s jeho oddlužením, dlužník svým jednáním zkrátil nezajištěné věřitele i v možnosti uspokojení jejich pohledávek ze zpeněžení nemovitostí rychleji a ve vyšším poměru, než je v oddlužení splátkovým kalendářem nabízených 65%. Proto nelze dovodit, že dlužník se snaží poctivě vypořádat se svými věřiteli.

Důvody převodu nemovitostí uváděné dlužníkem v odvolání, kterými je snaha nepoškodit rodinu , stejně jako jeho tvrzení o investicích do nemovitostí a osobních poměrech jeho dcery, i to, že před rodinou své dluhy tajil, nejsou pro posouzení poctivosti záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení významné. Stejně tak nemají právní význam jeho jen hypotetická tvrzení o možném navýšení plnění nezajištěným věřitelům při oddlužení splátkovým kalendářem z důvodu předpokládané valorizace mzdy či možné pomoci členů rodiny.

Vzhledem k tomu, že v průběhu odvolacího řízení nenastaly žádné nové skutečnosti (například nedošlo k opětovnému nabytí nemovitostí dlužníkem darovací smlouvou, uzavřenou s dcerou), odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník podaným návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ). Oddlužení dlužníka proto nelze schválit a jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs (§ 405 odst. 1, odst. 2, § 395 odst. 1 písm. a/ IZ).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení ve výrocích I. a II., které byly otevřeny k přezkumu odvoláním dlužníka, jako věcně správné potvrdil.

Po u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 24. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu