3 VSOL 121/2011-B-626
KSBR 39 INS 398/2010 3 VSOL 121/2011-B-626

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Oděvní podnik, a.s., se sídlem v Prostějově, Za Drahou 4239/2, PSČ 797 04, IČ: 25532774, o návrhu věřitele č. 3 České spořitelny, a.s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, IČ: 45244782, zastoupeného Mgr. Jiřím Tomolou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 8, PSČ 110 00, na vydání předběžného opatření, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, o odvolání věřitele č. 3 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.12.2010 č.j. KSBR 39 INS 398/2010-B-519 v podobě úplného znění usnesení č.j. KSBR 39 INS 398/2010-B-557

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl návrh věřitele České spořitelny, a.s. na vydání předběžného opatření, kterým by bylo dlužníkovi uloženo, aby následující úkony: a) úkony týkající se dlužníkova nemovitého majetku, včetně jeho převodu, pronájmu, zatížení věcným právem, b) úkony týkající se předmětů dlužníkova duševního a průmyslového vlastnictví, včetně jejich převodu, pronájmu nebo zatížení věcným právem, c) úkony týkající se dlužníkových podílů v jiných společnostech, včetně jejich převodu nebo zatížení věcným právem a dále veškerá rozhodnutí a úkony, činěné při výkonu dlužníkových práv plynoucích z jeho členství či podílu v jiných společnostech a právnických osobách, d) úkony týkající se dlužníkova fixního majetku (tj. veškerých movitých věcí vyjma dlužníkových zásob), včetně jeho převodu, pronájmu nebo zatížení věcným právem, e) úkony týkající se dlužníkových pohledávek, včetně sjednání změn právních skutečností, z nichž vyplývají, a včetně převodu nebo zatížení pohledávek věcným právem, pokud výše jistiny pohledávky (či pohledávek), ohledně níž má být úkon (či několik souvisejících úkonů) učiněn, přesahuje 100.000,-Kč, f) úkony týkající se dlužníkových zásob, včetně jejich převodu nebo zatížení věcným právem, pokud skladová cena zboží, jak je vedena v dlužníkově účetnictví, ohledně něhož má být úkon (či několik souvisejících úkonů) učiněn, přesahuje 100.000,-Kč, g) úkony týkající se dlužníkova podniku a jakýchkoliv jeho částí (zejména část podniku měřenky a pokračující podnikové prodejny) jako celku, včetně jejich převodu, pronájmu, zatížení věcným právem nebo ukončení jejich provozování, h) úkony týkající se dlužníkových věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot, nepopsaných výše v tomto usnesení, včetně jejich převodu, pronájmu, nebo zatížení věcným právem, e) úkony, z nichž mohou vzniknout pohledávky za majetkovou podstatou, pokud výše jistiny kterékoliv takové pohledávky může přesáhnout 100.000,-Kč, j) zahájení soudních a jiných sporů, změny a zpětvzetí žalob a jiných obdobných procesních návrhů, uzavření a změny rozhodčích doložek, a uzavření smírů, pokud se týkají dlužníkovy majetkové podstaty, k) úkony, jimiž se dlužník vzdává práv či jimiž ve svůj neprospěch mění smlouvy, jejichž stranou je, l) úkony, jimiž dlužník ukončuje smlouvy nebo opomenutí, v jejichž důsledku k takovému ukončení může dojít (zejména opomenutí poskytnout plnění, k němuž je dlužník dle smluv vázán), m) úkony, jimiž se dlužník zavazuje k čemukoliv z výše uvedeného a n) provádění plateb z dlužníkových účtů či v hotovosti, pokud výše platby (či několika souvisejících plateb) přesahuje částku 100.000,-Kč nebo ekvivalent v jiné měně činil pouze s předchozím souhlasem insolvenčního správce.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že pro posouzení důvodnosti návrhu věřitele na vydání předběžného opatření bylo třeba posoudit otázku dopadu žaloby pro zmatečnost do stavu insolvenčního řízení na majetek dlužníka Oděvní podnik, a.s. Insolvenční soud dospěl k závěru, že účinky rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o řešení úpadku dlužníka konkursem, se stalo účinným dne 13.12.2010, kdy rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Zveřejněním rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost v insolvenčním rejstříku přešla dispoziční oprávnění od insolvenčního správce, resp. zvláštního insolvenčního správce, zpět k rukám dlužníka. Zrušením rozhodnutí o řešení úpadku dlužníka konkursem došlo k návratu do stavu před 3.5.2010, tj. do situace, kdy v insolvenčním řízení byla povolena reorganizace dlužníka a doposud nebyl předložen dlužníkem nebo jiným subjektem reorganizační plán. Omezení dispozičních oprávnění dlužníka je v tomto případě dvojího druhu, a to omezení podle ust. § 330 insolvenčního zákona a omezení dle ust. § 332 insolvenčního zákona. Omezení práv povinného by mělo přicházet do úvahy teprve v okamžiku, kdy existuje zcela důvodná a podložená obava, že povinný svým jednáním porušuje pravidla daná právní úpravou, nebo vyvíjí snahu a činí kroky k porušování právní úpravy, která se týká konkrétní situace. Věřitel v návrhu na vydání předběžného opatření neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by takové obavě nasvědčovaly. Pouhá domněnka věřitele, že dlužník nebude schopen s ohledem na délku fáze insolvenčního řízení, kdy dispoziční oprávnění přešla na insolvenčního správce, zajistit fungování podniku, není dostatečným důvodem pro vydání předběžného opatření. Z těchto důvodů, jakož i z důvodu toho, že návrh na vydání předběžného opatření je konkretizován velmi obecně a neurčitě, soud návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení podal věřitel včasné odvolání, ve kterém namítá, že soud prvního stupně při vydání napadeného usnesení byl nesprávně obsazen. Platí-li, že účinky zrušovacího rozhodnutí pro účely insolvenčního řízení nastaly dne 13.12.2010, pak musí platit, že krajský soud je v insolvenčním řízení s účinností od téhož data nesprávně obsazen. V opačném případě by napadené rozhodnutí bylo vnitřně zcela rozporné, namítá věřitel. Nesouhlasí s postupem soudu prvního stupně, který nejdříve ve stanovené lhůtě rozhodl o podaném návrhu usnesením vydaným v tzv. zkráceném znění, a teprve po pěti týdnech od podání návrhu rozhodl v tzv. úplném znění, když tento postup soud prvního stupně opřel o ust. § 158 odst. 4 o.s.ř. Domnívá se, že takový postup je nesprávný, přiměřené použití § 158 odst. 4 o.s.ř. v insolvenčním řízení přípustné není, takže má za to, že napadené rozhodnutí nebylo řádně odůvodněno, a je tedy nepřezkoumatelné, respektive že řízení, v němž bylo vydáno, je zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí. Má za to, že napadené rozhodnutí je stiženo zmatečnostní vadou z důvodu nesprávného obsazení soudu, přičemž stejný závěr by musel platit i tehdy, pokud by se odvolací soud neztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně účinků zrušovacího rozhodnutí v insolvenčním řízení. Pokud by tyto závěry neplatily, znamenalo by to, že způsobem řešení dlužníkova úpadku k datu vydání napadeného rozhodnutí byl konkurs, a nikoliv reorganizace, a celé odůvodnění napadeného rozhodnutí by bylo zcela mimochodné. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to před správně obsazeným soudem.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákona, dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (ust. § 94 odst. 2, písm. d/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele je důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že podáním ze dne 13.12.2010 věřitel podal návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhá, aby dlužník byl omezen na svých dispozičních právech ve znění tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí.

Svůj návrh odůvodnil tím, že vydáním usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.12.2010 č.j. 24 ICm 1452/2010-153, kterým bylo částečně vyhověno jeho žalobě pro zmatečnost a výrok o konkursu byl zrušen, dlužník se stal osobou s dispozičním oprávněním omezeným pouze výrokem X. rozhodnutí o reorganizaci. Ve svém návrhu dále uvedl, že takový stav není za současného stavu insolvenčního řízení vhodný s tím, že v jeho důsledku hrozí škoda na dlužníkově majetkové podstatě, a tedy i na majetkových právech všech věřitelů.

Podle ust. § 89 odst. 1 IZ není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Odvolací soud se neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že z ust. § 89 odst. 1 insolvenčního zákona vyplývá závěr, který uvedl věřitel v návrhu na vydání předběžného opatření, totiž že zveřejněním rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost v insolvenčním rejstříku přešla dispoziční oprávnění od insolvenčního správce, respektive zvláštního insolvenčního správce, zpět k rukám dlužníka a že zrušením rozhodnutí o řešení úpadku dlužníka konkursem došlo k návratu do stavu před 3.5.2010, tj. do situace, kdy v insolvenčním řízení byla povolena reorganizace dlužníka. Žaloba pro zmatečnost je v občanském soudním řádu koncipována jako mimořádný opravný prostředek, takže podle názoru odvolacího soudu účinky rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 13.12.2010, kterým soud částečně vyhověl žalobě pro zmatečnost a zrušil rozhodnutí o řešení úpadku dlužníka konkursem, nastanou až dnem, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci. V době, kdy soud prvního stupně vydal napadené usnesení, rozhodnutí, kterým bylo vyhověno žalobě pro zmatečnost v tom směru, že bylo rozhodnuto o zrušení konkursu na majetek dlužníka, dosud nenabylo právní moci; způsobem řešení úpadku dlužníka k datu vydání rozhodnutí soudu prvního stupně byl proto stále konkurs. Posuzoval-li soud prvního stupně podaný návrh na vydání předběžného opatření z pohledu toho, že zveřejněním rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost v insolvenčním rejstříku přešla dispoziční oprávnění od insolvenčního správce zpět k rukám dlužníka, jedná se o posouzení nesprávné. Z toho důvodu nelze proto ani přisvědčit odvolací námitce věřitele, že napadené rozhodnutí vydal soud, který byl nesprávně obsazen. K námitce odvolatele, že soud prvního stupně při vydání napadeného rozhodnutí postupoval nesprávně, když nejdříve rozhodl tzv. zkráceným zněním usnesení a teprve později rozhodl tzv. úplným zněním usnesení, odvolací soud pouze uvádí, že takový postup nemá výslovnou oporu v insolvenčním zákoně, když z ust. § 72 odst. 2 IZ toliko vyplývá, že namísto úplného znění soudního rozhodnutí vydaného v insolvenčním řízení lze na úřední desce insolvenčního soudu zveřejnit vhodně zkrácené znění rozhodnutí, které zpravidla neobsahuje odůvodnění. Podle názoru odvolacího soudu však tato skutečnost v tomto řízení sama o sobě nemůže mít vliv na správnost napadeného rozhodnutí.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (ust. § 219 odst. 1, písm. a/ a § 221 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.), v průběhu kterého soud prvního stupně, za předpokladu, že věřitel na podaném návrhu setrvá, znovu o podaném návrhu na vydání předběžného opatření rozhodne s tím, že při svém dalším rozhodování se bude řídit závazným právním názorem odvolacího soudu, že účinky zrušení konkursu na majetek dlužníka bude mít rozhodnutí ze 13.12.2010 až dnem, kdy nabude právní moci.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, státnímu zastupitelství a věřiteli č. 3 se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 11. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu