3 VSOL 1208/2014-A-22
KSOS 14 INS 36065/2013 3 VSOL 1208/2014-A-22

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem v Ostravě-Porubě, Svojsíkova 1593/1, PSČ 708 00, IČ 70611548, o insolvenčních návrzích věřitelů a) Říman s.r.o., se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Sokolská třída 871/6, PSČ 702 00, IČ 25398172, b) Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem v Ostravě-Porubě, Havlíčkovo náměstí 731/16, PSČ 708 00, o odvolání věřitele a) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.9.2014, č.j. KSOS 14 INS 36065/2013-A-13

takto:

I. Odvolací řízení se z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení dlužníka Romana anonymizovano (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a uložil navrhovateli společnosti Říman s.r.o., aby do tří dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za podaný insolvenční návrh, který činí podle položky 4 bodu 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků 2.000 Kč, a to v kolcích na připojeném tiskopise nebo na účet soudu č. 3703-4123761/0710, konstantní symbol 1148, variabilní symbol 4803606513 (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno návrhem navrhovatele a), který však podáním doručeným soudu 19.8.2014 vzal svůj insolvenční návrh zpět. Soud proto postupoval podle ust. § 130 a 129 insolvenčního zákona a rozhodl o zastavení řízení a podle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. pak o nákladech řízení. Výrok o povinnosti zaplatit soudní poplatek odůvodnil ust. § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích, podle něhož vzniká poplatková povinnost v souvislosti s rozhodnutím o insolvenčním návrhu.

Proti tomuto usnesení, výslovně pouze proti výroku III., podal včasné odvolání věřitel a). Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 6.10.2014 vzal podané odvolání v plném rozsahu zpět.

V průběhu odvolacího řízení přistoupil do řízení další insolvenční navrhovatel, a to Petr Kleiber; odvolání proti napadenému usnesení tento věřitel nepodal a podáním ze dne 29.9.2014 vzal svůj insolvenční návrh v plném rozsahu zpět.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ust. § 207 odst. 2 o.s.ř. dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.

Vzhledem k tomu, že věřitel a) vzal odvolání zpět dříve, než o něm odvolací soud rozhodl, postupoval odvolací soud podle shora citovaného zákonného ust. 207 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl o zastavení odvolacího řízení.

Věřitel b) přistoupil do insolvenčního řízení v průběhu odvolacího řízení, sám si odvolání proti usnesení o zastavení řízení nepodal. Pro tohoto věřitele platí stav řízení, do něhož přistoupil (§ 107 odst. 2 IZ). Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 28.3.2012 senátní značka 29 NSČR 20/2012, které je publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 98/2012, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého považuje-li se další insolvenční návrh (v intencích § 107 odst. 1, věty první IZ) za přistoupení k řízení o původním insolvenčním návrhu, nelze s ním dále zacházet jako se samostatným insolvenčním návrhem; jde o podání, které nemá (nevyvolává) účinky zahájení insolvenčního řízení. To mimo jiné znamená, že dnem, kdy došel insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, další insolvenční návrh , který se podle § 107 odst. 1 věty první IZ považuje za přistoupení k řízení (o původním insolvenčním návrhu), nedošlo k zahájení nového samostatného insolvenčního řízení, že pro takového dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení, do něhož tímto způsobem přistoupil, a že při posuzování právních vztahů mezi účastníky insolvenčního řízení nemůže insolvenční soud vycházet z toho, že by se další insolvenční navrhovatel (samostatně svým insolvenčním návrhem) vůbec něčeho domáhal. Z toho důvodu odvolací soud proto nerozhodoval o zpětvzetí dalšího insolvenčního návrhu věřitele b).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. Věřitelé z procesního hlediska zavinili, že odvolací řízení muselo být zastaveno. Dlužníku však podle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, a proto odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčním navrhovatelům se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 21. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu