3 VSOL 1208/2013-A-27
KSBR 39 INS 30436/2012 3 VSOL 1208/2013-A-27

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Hany Barbary anonymizovano , anonymizovano , bytem Břeclav, Dukelských hrdinů 2591/5, PSČ 690 02, identifikační číslo: 654 74 937, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.9.2013, č.j. KSBR 39 INS 30436/2012-A-18,

tak to :

Usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zamítl žádost dlužnice o splátkový kalendář na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč (výrok I.), zastavil insolvenční řízení (výrok II.), rozhodl, že částka 1.500 Kč složená dlužnicí na účet insolvenčního soudu bude ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení vrácena dlužnici (výrok III.) a uložil dlužnici ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí sdělit Krajskému soudu v Brně číslo bankovního účtu, na nějž jí může být vrácena částka, uvedená ve výroku III. (výrok IV.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 5.3.2013, č.j. KSBR 39 INS 30436/2012-A-5 vyzval soud dlužnici, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení složila na účet soudu částku 50.000 Kč, jako zálohu na náklady insolvenčního řízení. Ve výzvě byla dlužnice současně poučena o možnosti zastavení řízení v případě neuhrazení zálohy v uvedené lhůtě. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21.8.2013, č.j. KSBR 39 INS 30436/2012, 3 VSOL 574/2013-A-14 usnesení soudu prvního stupně v té části výroku, týkající se povinnosti zaplatit na účet Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, jako věcně správné potvrdil, ve zbývající části výroku usnesení soudu prvního stupně o lhůtě k plnění usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužnice je povinna zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto usnesení. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci nabylo právní moci dne 21.8.2013, lhůta pro úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení tak uplynula dne 2.9.2013. Dlužnice na usnesení Vrchního soudu v Olomouci reagovala podáním, doručeným insolvenčnímu soudu dne 6.9.2013, v němž požádala, aby jí bylo umožněno uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení v měsíčních splátkách po 1.500 Kč a současně sdělila, že na účet soudu zaslala částku 1.500 Kč. Soud prvního stupně vyložil, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, ustanovení o soudních poplatcích nelze na zálohu aplikovat, a to ani přiměřeně. Insolvenční soud tudíž nemůže zaplacení zálohy prominout, a insolvenční zákon neumožňuje ani rozložit zaplacení zálohy do několika splátek. Insolvenční soud proto žádost dlužnice, aby jí bylo umožněno uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve splátkách, zamítl. S ohledem na to, že dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě v plné výši neuhradila, insolvenční soud postupoval v souladu s ustanovením § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení, výslovně proti výrokům I. a II., podala dlužnice odvolání bez bližšího odůvodnění.

Je třeba uvést, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle čl. II.-přechodného ustanovení citovaného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené

části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že o odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odstavec 3).

Z obsahu spisu vyplývá, že poté, co dlužnice podala insolvenční návrh, jímž se domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5.3.2013, č.j. KSBR 39 INS 30436/2012-A-5 uložil dlužnici, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení složila na blíže označený účet Krajského soudu v Brně částku 50.000 Kč jako zálohu na náklady insolvenčního řízení. Současně dlužnici poučil o tom, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud insolvenční řízení zastavit (§ 108 odst. 3 IZ). Dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně, jímž jí byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, podala odvolání, na základě podaného odvolání však Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21.8.2013, č.j. KSBR 39 INS 30436/2012, 3 VSOL 574/2013-A-14 usnesení soudu prvního stupně v té části výroku, v níž byla dlužnici uložena povinnost zaplatit na blíže označený účet Krajského soudu v Brně částku 50.000 Kč jako zálohu na náklady insolvenčního řízení, potvrdil, ve zbývající části výroku usnesení soudu prvního stupně o lhůtě k plnění usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužnice je povinna zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto usnesení. Na usnesení Vrchního soudu v Olomouci reagovala dlužnice žádostí o splátkový kalendář na zaplacení zálohy 50.000 Kč s odůvodněním, že vlastní majetek nepatrné hodnoty, nevlastní žádné nemovitosti a jediným jejím příjmem je invalidní důchod, z něhož jí jsou na úhradu pohledávek prováděny srážky ve výši 5.880 Kč. Současně uvedla, že na účet Krajského soudu v Brně zaslala částku 1.500 Kč. Tato částka došla, podle záznamu účtárny Krajského soudu v Brně, na účet soudu dne 9.9.2013. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Odvolací soud především konstatuje, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud požadavku dlužnice na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve splátkách nevyhověl.

Soud prvního stupně správně vyložil, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, její zaplacení nelze prominout, a není ani možné uhradit ji ve splátkách.

V této souvislosti považuje odvolací soud za potřebné uvést, že Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 21.8.2013, č.j. KSBR 39 INS 30436/2012, 3 VSOL 574/2013-A-14 (jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o uložení povinnosti dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč) ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě, s ohledem na absenci pohotových finančních prostředků dlužnice, nezbytné. V konkursu (na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře) totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Nutno také zdůraznit, že při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu soud nezvažuje majetkové poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná.

Ze shora citovaného ustanovení § 108 odst. 3 IZ vyplývá, že jestliže insolvenční navrhovatel ve stanovené lhůtě pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nesplní, pak-pokud nevyšly najevo nové skutečnosti, pro něž není důvodu na zaplacení zálohy trvat-insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu zváží, zda pro nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví nebo přikročí k jejímu vymáhání.

V posuzované věci však podle obsahu spisu takové skutečnosti, pro něž není důvodu na zaplacení zálohy trvat, v mezidobí najevo nevyšly. Odvolací soud neshledal žádné okolnosti, pro něž by bylo nadbytečné na uhrazení zálohy trvat, ani okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužnice nezbytné nebo obecně žádoucí. Pouze ta skutečnost, že dlužnice nesplnila svoji povinnost vyplývající z ustanovení § 98 IZ a podala insolvenční návrh až v době, kdy již finančními prostředky postačujícími k uhrazení zálohy nedisponuje, takovou okolností není.

Za situace, kdy dlužnice nesplnila soudem pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, byť byla poučena o možnosti zastavení řízení předtím, než soud rozhodne o insolvenčním návrhu, soud prvního stupně nepochybil, jestliže v souladu s ustanovením § 108 odst. 3 o.s.ř. insolvenční řízení zastavil.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, to je ve výrocích I. a II. jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 23. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu