3 VSOL 1205/2013-A-18
KSBR 24 INS 24870/2012 3 VSOL 1205/2013-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka DNO o.s., se sídlem v Brně, Mendlovo náměstí 20/11, PSČ 603 00, identifikační číslo 27 009 521, o insolvenčním návrhu věřitelky Lenky Bařicové, nar. 17. února 1960, bytem v Jevíčku, Soudní 52, PSČ 569 43 (adresa pro doručování Brno, Veveří 537/56, PSČ 602 00) o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. října 2013 č.j. KSBR 24 INS 24870/2012-A-12,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že insolvenční řízení se n e z a s t a v u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zrušil jednání, nařízené na den 21. října 2013 v 14:00 hodin (výrok I), insolvenční řízení zastavil (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a uložil věřitelce, aby zaplatila soudní poplatek ve výši Kč 2.000 za rozhodnutí o insolvenčním návrhu (výrok IV.).

Na odůvodnění uvedl, že na základě insolvenčního návrhu věřitelky bylo dne 11. října 2012 zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka. Soud z dostupných internetových databází, a to ze Seznamu občanských sdružení, vedeného Ministerstvem vnitra České republiky, a z Registru ekonomických subjektů, vedeného Českým statistickým úřadem, zjistil, že dlužník zanikl dne 30. října 2012. Z toho dovodil, že dlužník po zahájení insolvenčního řízení, avšak dříve než bylo řízení pravomocně ukončeno, ztratil způsobilost být účastníkem, neboť zanikl bez právního nástupce. Proto soud postupoval dle ust. § 107 odst. 5 o.s.ř., insolvenční řízení zastavil a současně zrušil nařízené jednání. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a o vyměření soudního poplatku podle ust. § 4 odst. 1 písm. e), § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen zákon o soudních poplatcích) a položky 4. bod 1. písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona.

Proti výrokům II.-IV. usnesení soudu prvního stupně podala věřitelka odvolání, v němž namítala, že dne 30.10.2012 došlo k dobrovolnému rozpuštění dlužníka, který ke dni zahájení řízení existoval. Věřitelka má za to, že sdělení Ministerstva vnitra ČR o zániku dlužníka není dostačujícím podkladem pro závěr, že ve věci nastala překážka dalšího postupu v řízení. Jak plyne z úpravy ust. § 13 odst. 2, 4 zák. č. 83/1990 Sb., je obecnou povinností určit likvidátora, který by provedl majetkové vypořádání sdružení po jeho rozpuštění. Argumentovala rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR a Krajského soudu v Hradci Králové, podle nichž dobrovolné rozpuštění a oznámení Ministerstvu vnitra ČR nezakládají samy o sobě zánik způsobilosti občanského sdružení být účastníkem soudního řízení. Věřitelka rovněž poukazovala na skutečnost, že dosud probíhají další řízení, které zahájila proti dlužníku a jsou v odvolacím stadiu. Proti výrokům III. a IV. namítala, že pokud soud rozhodl, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení, je zcela bez logiky ukládat věřitelce úhradu soudního poplatku a jeho uložení je nezákonné .

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitelky je důvodné.

Podle obsahu insolvenčního spisu bylo toto řízení zahájeno dne 11.10.2012, věřitelka žádala zjištění úpadku dlužníka jako svého zaměstnavatele. K návrhu připojila rovněž potvrzení Ministerstva vnitra ČR ze dne 2.2.2011 o registraci dlužníka jako občanského sdružení dle zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů. Dlužník, za kterého jednali Mgr. Jan Procházka a PhDr. Jiří Peiger, se k návrhu věřitelky vyjádřil podáním, doručeným soudu dne 14.11.2012 (v tomto podání nesdělil nic o svém rozpuštění). Na vyjádření dlužníka věřitelka reagovala dne 21.1.2013 podáním, v němž vyjádřila názor, že se nelze zbavit odpovědnosti za špatné hospodaření rozpuštěním dlužníka. Dne 11.7.2013 soud nařídil jednání ve věci na den 21.10.2013 a po té, co si opatřil informaci z uvedených registrů o zániku dlužníka, rozhodl napadeným usnesením.

Podle § 107 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat (odstavec 1, věta první). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5, věta první).

Podle § 12 zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů , ve znění účinném do 31.12.2013 (dále též jen zákon o sdružování občanů ), sdružení zaniká a) dobrovolným rozpuštěním nebo sloučením s jiným sdružením, b) pravomocným rozhodnutím ministerstva o jeho rozpuštění, c) zrušením podle jiného právního předpisu (odst. 1). Pokud stanovy sdružení neurčují způsob dobrovolného rozpuštění nebo sloučení s jiným sdružením, rozhoduje o něm jeho nejvyšší orgán. Tento orgán oznámí zánik sdružení do 15 dnů příslušnému ministerstvu (odst. 2).

Podle § 13 zákona o sdružování občanů se při zániku sdružení provede majetkové vypořádání (odst. 2). Při zániku sdružení podle § 12 odst. 1 písm. b) provede jeho majetkové vypořádání likvidátor určený ministerstvem (odst. 3). Způsobem uvedeným v odstavci 3 se postupuje též při zániku sdružení podle § 12 odst. 1 písm. a), není-li jeho orgán, který by majetkové vypořádání provedl (odst. 4).

Věřitelka v odvolání vytýká soudu prvního stupně, že pro závěr o vzniku neodstranitelné překážky bránící dalšímu postupu v řízení, spočívající v nedostatku způsobilosti dlužníka být účastníkem soudního řízení, neměl dostatečné skutkové podklady proto, že vyšel pouze ze skutečnosti, že dlužník zanikl, aniž by se zabýval otázkou jeho majetkového vypořádání. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 26. dubna 2012, sp. zn. 25 Cdo 3546/2011 (které je dostupné na webových stránkách tohoto soudu), pro ukončení činnosti občanského sdružení platí zásada dvoufázovosti (zrušení a zánik). Podle § 13 odst. 2 zákona o sdružování občanů se při zániku provede majetkové vypořádání. Uplatňuje se tak princip, že jestliže celé jmění zanikající právnické osoby nenabývá právní nástupce anebo jestliže zvláštní zákon nestanoví jinak, je třeba před zánikem právnické osoby provést její likvidaci.

V této věci dospěl soud prvního stupně k závěru, že dlužník po zahájení insolvenčního řízení zanikl bez právního nástupce a tím nastala překážka, pro kterou nelze v řízení dále pokračovat (§ 107 odst. 5 věta první o.s.ř.), pouze na základě údajů z veřejně dostupných informací internetových databází státních orgánů, podle nichž dlužník zanikl . Dosud se nezabýval rovněž tím, zda v případě dlužníka již byl ukončen proces likvidace, který je nezbytný k řádnému zániku občanského sdružení. Zápis zániku občanského sdružení v registru Ministerstva vnitra České republiky má pouze deklaratorní charakter a není rozhodný pro závěr o zániku občanského sdružení a tím i pro závěr o ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 32 Odo 1114/2006, či usnesení tohoto soudu ze dne 20.10.2010, sp. zn. 28 Cdo 650/2010 a usnesení ze dne 10.12.2003, sp. zn. 22 Cdo 989/2001, rovněž dostupná na www.nsoud.cz). Proto soud vyšel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a jeho závěr, že nastala neodstranitelná překážka dalšího postupu v řízení, protože povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat, je neúplný a proto předčasný. Tato odvolací námitka věřitelky je důvodná.

Odvolací námitka věřitelky, že uložení poplatkové povinnosti je nezákonné, protože žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, však důvodná není. Skutečnosti, které zakládají vznik poplatkové povinnosti za řízení o insolvenčním návrhu, jeho výši a splatnosti i způsob placení, definuje zákon o soudních poplatcích (§ 4-§ 8 zákona o soudních poplatcích). Vznik poplatkové povinnosti nemá žádný vztah ke vzniku povinnosti účastníka hradit náklady řízení, které jsou samostatnou povinností. Pokud však účastníkovi vzniklo právo na náhradu nákladů soudního řízení a splnil svou poplatkovou povinnost, je zaplacený soudní poplatek zahrnut do výše vyčíslené náhrady účelně vynaložených nákladů, k jejíž úhradě a je zavázána protistrana. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že náklady účastníků vzniklé jejich účastí v insolvenčním řízení se (v případě zjištění úpadku) neuspokojují (§ 170, písm. f/ IZ).

Vzhledem k tomu, že napadené usnesení soudu prvního stupně je předčasné, změnil je odvolací soud v napadených částech tak, že řízení se nezastavuje (§ 220 odst. 1 o.s.ř.), čímž pozbývají účinnosti závislé výroky o nákladech řízení a o soudním poplatku.

V dalším řízení soud prvního stupně nejprve prošetří okolnosti likvidace dlužníka a na základě provedených zjištění opětovně posoudí, zda dlužník zanikl

řádně a nemá ve vztahu k uplatněnému nároku procesního nástupce, a zda proto nastal důvod k zastavení řízení dle § 107 odst. 5, věta první o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; věřitelce a dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 27. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu