3 VSOL 1202/2013-A-9
KSBR 47 INS 31073/2013 3 VSOL 1202/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Havířská 602, 664 84 Zastávka, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. listopadu 2013, č.j. KSBR 47 INS 31073/2013-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se n e u k l á d á povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě pěti dnů ode dne právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč na účet soudu nebo v hotovosti na pokladně soudu.

Na odůvodnění uvedl, že podle obsahu spisu dlužnice nemá k dispozici pohotové finanční prostředky, splňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře a smyslem zálohy je umožnit působení insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení do doby schválení oddlužení, tedy v době, kdy výdaje na jeho činnost nejsou hrazeny pravidelnými měsíčními splátkami. Po správci nelze spravedlivě požadovat, aby výdaje se zjišťováním majetku a přezkoumáváním přihlášených pohledávek, hradil ze svých vlastních zdrojů, případně ty byly následně hrazeny z rozpočtových prostředků soudu.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice odvolání, neboť se domnívá, že výši zálohy soud určil nesprávně. Podle dlužnice na úhradu počátečních nákladů insolvenčního řízení, které vznikají ve fázi řízení mezi zjištěním úpadku a povolením oddlužení a následným schválením oddlužení, postačuje pouze částka 2.000 Kč. Proto se dlužnice v odvolacím řízení domáhá změny napadeného usnesení tak, že jí bude stanovena záloha ve výši 2.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, který byl soudu doručen dne 5.11.2013, domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením splátkového kalendáře. Podle návrhu má dlužnice 7 věřitelů, vůči nimž má 9 peněžitých závazků ve výši 356.447,90 Kč. Příjmy dlužnice představuje mzda ve výši 8.206 Kč měsíčně a invalidní důchod ve výši 11.297 Kč měsíčně. Dlužnice nemá vyživovací povinnost. Ze seznamu závazků, který dlužnice připojila k insolvenčnímu návrhu a který obsahuje doložku správnosti a úplnosti a podpis dlužnice, vyplývá, že dlužnice má jen závazky vůči nezajištěným věřitelům, mimo jiné i závazek vůči věřiteli Provident Financial s.r.o. ve výši splátky 460 Kč, která byla splatná 16.4.2013, a ve výši 551 Kč, která byla splatná 11.12.2012. Dále má závazek vůči věřiteli Citibank Europe plc ve výši 56.036,38 Kč, jehož splatnost nastala 18.2.2013, a závazek vůči věřiteli PROFI CREDIT Czech, a.s. ve výši 69.973,12 Kč, který je vykonatelný podle rozhodčího nálezu Evy Vaňkové ze dne 4.4.2011, č.j. Va 5-126/2011 a je předmětem označeného exekučního řízení. Podle seznamu majetku, který dlužnice rovněž podepsala a opatřila prohlášením o správnosti a úplnosti, nevlastní mimo věcí osobní potřeby v hodnotě cca 7.000 Kč žádný majetek.

Podle § 108 odst. 1,2 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Ze shora uvedených zjištění z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice v návrhu vylíčila skutkové okolnosti osvědčující její úpadek podle § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) IZ. S ohledem na objem závazků dlužnice ve výši 356.448 Kč a výši jejího příjmu ve výši 19.506 Kč měsíčně by dlužnice byla schopna na úhradu svých pohledávek v oddlužení splátkovým kalendářem měsíčně plnit 10.223 Kč (§ 398 odst. 3 IZ), po odpočtu pohledávky na odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce, plátce DPH, by po dobu trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře byla schopna na pohledávky svých nezajištěných věřitelů uhradit 100 % hodnoty jejich pohledávek v době kratší než je zákonem stanovená nejzazší doba pěti let. Ekonomická nabídka dlužnice jejím nezajištěným věřitelům je proto dostatečná a lze předběžně dovodit, že dlužnice splňuje předpoklad pro povolení oddlužení podle § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Tento závěr soudu prvního stupně je správný.

Rovněž lze souhlasit s jeho skutkovým závěrem, že dlužnice podle seznamu majetku nemá k dispozici pohotové finanční prostředky. Z údajů o majetku dlužnice v tomto seznamu však rovněž plyne, že dlužnice nevlastní žádný hodnotný majetek (movité věci větší hodnoty, nemovitosti) a dle seznamu závazků nemá žádného zajištěného věřitele. Zejména s přihlédnutím k této skutečnosti proto dle názoru odvolacího soudu nejsou prostředky ze zálohy nutné na krytí nákladů daného insolvenčního řízení.

Jak plyne z článku II. zákona č. 294/2013 Sb., kterým se s účinností od 1.1.2014 mění a doplňuje insolvenčním zákon, i v tomto řízení, zahájeném dne 5.11.2013, bude nadále postupováno podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014, proto dlužnicí bude uložena povinnost platit zálohově částky určené na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v rozhodnutí o úpadku (§ 136 odst. 4, věta druhá IZ). I proto neshledává odvolací soud ukládání zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužnici za opodstatněné.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neuložil (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 12. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu