3 VSOL 1199/2013-A-9
KSBR 28 INS 29613/2013 3 VSOL 1199/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Lucie anonymizovano , anonymizovano , bytem v Holešově, U Potoka 317, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.10.2013, č.j. KSBR 28 INS 29613/2013-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech rozhodnutí uvedl, že v insolvenčním návrhu absentuje především řádné označení alespoň dvou dlužníkových věřitelů v souladu s ust. § 103 insolvenčního zákona. Dlužnice v návrhu v bodě 18. formuláře na povolení oddlužení označila pouze jednoho věřitele (společnost Česká spořitelna), a to naprosto nedostatečně, přičemž další věřitele dlužnice neoznačila vůbec, a to ani v seznamu závazků, neboť tento nebyl dlužnicí předložen. Z návrhu dlužnice proto nelze zjistit, zda se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti. Je tedy zřejmé, že insolvenční návrh dlužnice postrádá jednu ze základních náležitostí každého insolvenčního návrhu požadovanou zákonem, kterou je uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek. Protože insolvenční návrh dlužnice neobsahuje všechny náležitosti, soud postupoval podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém uvedla, že v návrhu v bodě 06 uvedla věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopna plnit. Podle obsahu podaného odvolání lze dovodit, že dlužnice se domáhá podaným odvoláním změny napadeného usnesení tak, že její insolvenční návrh nebude odmítnut.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále je IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že dlužnice u Krajského soudu v Brně podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Insolvenční návrh nebyl podán samostatným podáním, nýbrž s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení, ve kterém v bodě 06, jenž je určen pro vylíčení skutečností osvědčující úpadek či hrozící úpadek uvedla, že má závazky ve výši 2.738,547,85 Kč, většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a závazky není schopna hradit po dobu delší tří měsíců. Domnívá se, že její situace zcela odpovídá zákonu o úpadku a způsobech jeho řešení . V bodě 18 formulářového návrhu na povolení oddlužení-závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění -nevykonatelné označila 1 závazek jako úvěr, jako věřitel je zde uvedena Česká spořitelna a výše závazku 2.738.547,85 Kč. Povinné přílohy insolvenčního návrhu ve smyslu ust. § 104 odst. 1 IZ, to je seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců k insolvenčnímu návrhu předloženy nebyly.

Podle ust. § 103 odst. 1 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat i označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh dlužnice neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek či hrozící úpadek dlužnice.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, senátní zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně 2), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti

(§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Nutno souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice či hrozící úpadek a je tudíž neprojednatelný. Insolvenční návrh dlužnice neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužnice má více věřitelů (to je nejméně 2), neboť v samotném insolvenčním návrhu-v bodě 06 dlužnice žádné své věřitele neoznačila a v bodě 18 pak uvedla neúplnou obchodní firmou pouze jednoho věřitele. Z insolvenčního návrhu pak také nelze dovodit, že závazky dlužnice vůči věřitelům jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopna plnit. Dlužnice u žádného ze svých závazků neuvedla konkrétní datum splatnosti. Pouze obecné tvrzení o tom, že její peněžité závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, náležitostem ust. § 103 odst. 2 IZ nevyhovuje, a na základě takových obecných tvrzení nelze učinit závěr, zda se dlužnice skutečně nachází v úpadku.

Soud prvního stupně proto rozhodl správně, jestliže insolvenční návrh dlužnice dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl, protože neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán.

Z důvodů shora uvedených odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 13. ledna 2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu