3 VSOL 1198/2015-A-11
KSBR 39 INS 25137/2015 3 VSOL 1198/2015-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice PhDr. Iriny anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Helfertova 36, PSČ 613 00, identifikační číslo osoby: 71128816, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.10.2015, č.j. KSBR 39 INS 25137/2015-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 7.10.2015, jímž se dlužnice domáhá prohlášení konkursu, bylo zahájeno insolvenční řízení. Z insolvenčního návrhu vyplývá, že jediným majetkem dlužnice je osobní automobil MAZDA 121, proto nemá soud v dané chvíli za osvědčené, že dlužnice disponuje hotovými finančními prostředky, pomocí nichž by bylo možno pokrýt náklady na činnost insolvenčního správce v době po rozhodnutí o úpadku. Soud prvního stupně dále vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, vyložil, že minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 45.000 Kč, a uzavřel,

že považuje v daném případě složení zálohy za nezbytné. Proto postupoval podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), a uložil dlužnici zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Odvolatelka namítá, že její ekonomická situace neumožňuje uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení v takové výši. Poukázala na to, že již v minulosti podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, řízení bylo vedeno pod sp.zn. KSBR 37 INS 19610/2015, tento návrh na povolení oddlužení však soud prvního stupně zamítl z toho důvodu, že dlužnice má dluhy z podnikání. Odvolatelka odkázala na ustanovení § 389 odst. 2 IZ s tím, že jediným důvodem, proč byla nucena na sebe podat insolvenční návrh, v němž se domáhá prohlášení konkursu, je to, že veřejnoprávní postavení věřitelů dlužnice s pohledávkami, pocházejícími z podnikatelské činnosti dlužnice, jim nedovoluje udělit souhlas s oddlužením dlužnice. Dále odvolatelka zdůraznila, že je v současné době evidována na úřadu práce a nemá žádné finanční prostředky, nemá žádný majetek. Podle názoru odvolatelky při stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení je nutno přihlédnout k této skutečnosti a zhodnotit její reálné ekonomické možnosti. Odvolatelka je fyzickou osobou-pouze drobnou podnikatelkou, která nedisponuje kapitálem. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že sníží výši zálohy na náklady insolvenčního řízení, případně ji oprostí od povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 7.10.2015 došel soudu insolvenční návrh dlužnice, jímž se dlužnice domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedla, že je v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Celková výše závazků dlužnice činí 528.029,30 Kč. Dlužnice označila jednotlivé své věřitele, uvedla výši jednotlivých závazků, splatnost jednotlivých závazků a ve vztahu ke každému z označených závazků uvedla údaj o důvodu vzniku toho kterého závazku. K návrhu dlužnice připojila seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením o jejich úplnosti a správnosti. Podle údajů uvedených v seznamu majetku dlužnice není vlastníkem nemovitého majetku, vlastní movitý majetek-osobní auto MAZDA 121, rok výroby 2001.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je-jak správně vyložil soud prvního stupně-umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce. Pokud průběžně vznikající náklady nebudou moci být pokryty z majetkové podstaty, je nutno ještě před rozhodnutím o insolvenčním návrhu trvat na složení zálohy. Může se tak stát nejen tehdy, nemá-li dlužník hodnotnější majetek, ale i v případě, kdy sice majetkem disponuje, nemá však dostatek pohotových finančních prostředků k úhradě prvotních nákladů, které insolvenčnímu správci zpravidla po ustanovení do funkce vznikají. Záloha je i formou záruky úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty. Institut zálohy má bránit tomu, aby náklady řízení byly přenášeny na stát (§ 38 odst. 2 IZ). Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu přitom soud nezvažuje majetkové poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná. Zkoumat potřebu složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je nutno na základě zjištění o předpokládaném rozsahu a skladbě majetkové podstaty dlužníka; to soud činí zpravidla z obsahu insolvenčního návrhu, jeho příloh a dalšího obsahu spisu.

V přezkoumávané věci z obsahu spisu nevyplývá, že by dlužnice disponovala hodnotnějším majetkem, nemovitosti nevlastní, vlastní pouze automobil nepatrné hodnoty.

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud dlužnici uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že dlužnice nedisponuje pohotovými finančními prostředky a nemá žádný hodnotnější majetek. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je tedy v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužnice, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti také náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být ani odvolatelkou namítaná skutečnost, že nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, dlužníka, jako insolvenčního navrhovatele, proto nelze od povinnosti k úhradě zálohy osvobodit, případně její výši snížit. Je-li složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 25. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu