3 VSOL 1197/2015-B-684
KSBR 39 INS 4769/2008 3 VSOL 1197/2015-B-684

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka KORFIL a.s., se sídlem Brno, Uzbecká 572/32, Bohunice, 625 00 Brno, identifikační číslo 26899701, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, rozhodl o odvolání věřitele Mgr. Roberta Folla, MBA, se sídlem Šumavská 524/31, Brno, PSČ 602 00, insolvenčního správce dlužníka Solution for Technologies a.s., se sídlem Čajkovského 3014/9a, Žabovřesky, 616 00 Brno, identifikační číslo 26228521, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 39 INS 4769/2008-B- 669 ze dne 2.9.2015,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl námitky věřitele Mgr. Roberta Folla, MBA, insolvenčního správce dlužníka Solution for Technologies a.s., IČ: 26228521, ze dne 3.3.2014 proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům ze dne 18.2.2015 (výrok I.), vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce vydal věřiteli č. 16 Mgr. Robertu Follovi, MBA, insolvenčnímu správci Solution for Technologies a.s., IČ: 26228521, částku 1.362.461,79 Kč jako výtěžek zpeněžení majetku, který sloužil k zajištění jím přihlášené pohledávky (výrok II.), a vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce vydal částku 2.480.175,45 Kč věřiteli č. 88 HoldCo-BV s.r.o., IČ: 03148416, jako výtěžek zpeněžení majetku, který sloužil k zajištění jím přihlášené pohledávky (výrok III.). isir.justi ce.cz

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním ze dne 18.2.2015 insolvenční správce předložil (poté, co bylo usnesení č. j. KSBR 39 INS 4769/2008-B-647 ze dne 14.4.2014, kterým soud vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. KSBR 39 INS 4769/2008, 2 VSOL 707/2014-B-651 ze dne 30.1.2015 zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení) novou žádost o vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, kterým navrhl vydání výtěžku zpeněžení věřiteli č. 16 ve výši 1.362.462,79 Kč a věřiteli č. 88 ve výši 2.480.175,45 Kč. Proti tomuto návrhu podal v zákonem stanovené lhůtě námitky věřitel č. 16, které byly projednány u jednání dne 17.7.2015. Soud dospěl k závěru, že námitky věřitele nejsou důvodné. Znalecký posudek společnosti RSM TACOMA a.s. není možno pro účely ocenění majetku užít z důvodu, že tento nebyl věřiteli vůbec přijat, a proto v souladu s rozhodnutím schůze věřitelů byla novým znalcem ustanovena společnost EQUITA Consulting s.r.o., jejíž znalecký posudek byl schválen na schůzi věřitelů. V tomto znaleckém posudku znalec provedl ocenění majetku dlužníka i pro případ, že jeho úpadek bude řešen konkursem, a proto je posudek použitelný, přičemž věřitelský výbor ani insolvenční správce nepožadovali za nutné jeho doplnění. Pokud jde o námitku věřitele, že při určení výtěžku zpeněžení je nutno vycházet z hodnoty majetku sloužícího k zajištění a nikoli z poměru hodnot zajištěného a nezajištěného majetku, soud uzavřel, že pro posouzení postavení zajištěných věřitelů je nutno zohlednit poměr hodnoty zajištěného a nezajištěného majetku, tento poměr není závislý na celkovém výsledku zpeněžení. Obvyklá cena zajištěného majetku nemůže být podkladem pro určení části výtěžku zpeněžení připadající na zajištěné věřitele, tento musí být určen ze skutečně dosažené kupní ceny. V případě, že je současně zpeněžován zajištěný i nezajištěný majetek, je nutno kupní cenu rozdělit mezi zajištěné a nezajištěné věřitele poměrně, a to podle poměru hodnot (cen obvyklých) jednotlivých zpeněžovaných částí. Námitka věřitele, že částka připadající z kupní ceny na zajištěné věřitele musí odpovídat celé hodnotě zajištěného majetku stanovené znaleckým posudkem, je tak nepřípustná, neboť předmětný majetek nebyl zpeněžen za odhadní cenu, ale za podstatně cenu nižší. Pokud věřitel dále namítal, že částka, z níž se vycházelo pro účely určení částek připadajících na zajištěného věřitele, měla být navýšena o daň z přidané hodnoty, pak dlužník je plátce této daně, a proto je povinen ji odvést. Kupující se zavázal v kupní smlouvě uhradit prodávajícímu náklady na splnění jeho daňové povinnosti (DPH), který však není příjmem majetkové podstaty, neboť jde o příjem správce daně. Částka určená k vydání zajištěným věřitelům proto nemůže být o tuto daň navýšena. Soud dále uvedl, že při určení výtěžku připadajícího na zajištěné věřitele bylo vycházeno ze znaleckého posudku, podle poměrů hodnot majetku, který byl a který nebyl předmětem zajištění, insolvenční správce správně určil rozdělení kupní ceny na část připadající na zajištěné věřitele a na část připadající na věřitele nezajištěné. Podle stejného poměru (s výjimkou nákladů na vypracování znaleckých posudků) byly rozděleny i náklady spojené se správou a zpeněžením majetku. Pokud insolvenční správce pochybil v tom, že zahrnul náklady na vypracování znaleckých posudků do nákladů spojených se správou a zpeněžením majetku, tato skutečnost nemá vliv na správnost výpočtu výtěžku zpeněžení, neboť tyto náklady se odečítají vždy v plné výši, což insolvenční správce učinil. Výtěžek zpeněžení tak činí 4.101.657,46 Kč, ze kterého má správce právo na odměnu ve výši 214.066,30 Kč (90.000 Kč a 4 % z částky 3.101.657,46 Kč). Vzhledem k tomu, že insolvenční správce je plátcem daně z přidané hodnoty, je nutno navýšit odměnu o tuto daňovou povinnost. Odměna insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení připadající na zajištěné věřitele tak činí 259.020,22 Kč (včetně DPH), pro zajištěné věřitele (po odečtení této odměny) tak připadá částka 3.842.637,23 Kč, která byla mezi věřitele rozdělena poměrně dle poměru stanoveného ve znaleckém posudku.

Proti tomuto usnesení podal věřitel č. 16 odvolání. Uvedl, že insolvenční správce měl při svém výpočtu vycházet z hodnoty majetku sloužícího k zajištění, nikoli z poměru, v jakém byl majetek sloužící pro zajištění pohledávek zajištěných věřitelů vůči hodnotě zbývajících movitých věcí, které nesloužily k zajištění pohledávek. Namítl, že insolvenční správce vypočítává výtěžek pro zajištěné věřitele za použití hodnoty celého majetku, včetně nemovitých věcí, a že s tímto postupem již dříve nesouhlasil, což uplatnil ve svých námitkách. Podle jeho názoru při použití postupu zvoleného insolvenčním správcem ztrácí zajištění věřitelé svou zákonem stanovenou výhodu prioritního uspokojení z prodeje majetku, který zajišťoval jejich pohledávky, což není přípustné. Poukázal na to, že u obou posudků (RSM TACOMA a.s. i EQUITA Consulting s.r.o.) byla hodnota movitých věcí sloužící k zajištění pohledávek zajištěných věřitelů v zásadě podobná, a proto není nutné zadávat posudek nový. Namítl, že soud schválil postup správce, který nebyl v souladu s požadavky odvolacího soudu vyslovenými v jeho rozhodnutí ani v souladu se zákonnými ustanoveními. Dále zdůraznil, že setrvává na svém stanovisku ohledně problematiky daně z přidané hodnoty uplatněnou již v předchozím řízení o jeho námitkách. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 39 INS 4769/2008-B-539 ze dne 22.2.2013 (pravomocným dne 15.3.2013) byla povolená reorganizace dlužníka přeměna v konkurs. Do insolvenčního řízení přihlásili pohledávky zajištění věřitelé, a to věřitel č. 16 Solution for Technologies a.s. pohledávku evidovanou pod přihláškou č. P16 a věřitel č. 88 původně PROKOP INVEST, a.s., jehož procesními nástupci se staly VHS Břeclav s.r.o. a poté HoldCo-BV s.r.o., pohledávky evidované pod přihláškami č. P27 až č. P31. Věřitel Solution for Technologies a.s. v přihlášce označil a současně doložil zástavní smlouvu sepsanou dne 28.7.2008 notářským zápisem JUDr. Vladimíry Ostrožlíkové, notářky se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem pod sp. zn. NZ 243/2008, N 289/2008, jejímž předmětem je zajištění přihlášené pohledávky věřitele celkem 13 movitými věcmi ve smlouvě blíže specifikovanými. Věřitel PROKOP INVEST, a.s. v přihláškách označil a současně doložil zástavní smlouvu sepsanou dne 28.7.2008 notářským zápisem JUDr. Vladimíry Ostrožlíkové, notářky se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem pod sp. zn. NZ 244/2008, N 290/2008, jejímž předmětem je zajištění přihlášených pohledávek věřitele celkem 59 movitými věcmi ve smlouvě blíže specifikovanými. Pohledávky těchto věřitelů byly na přezkumném jednání konaném dne 14.4.2009 přezkoumány tak, že insolvenční správce tyto pohledávky uznal, dlužník popřel zajištění těchto pohledávek z důvodu neplatnosti zástavních smluv. Následně dlužník dne 20.11.2009 (u dalšího přezkumného jednání) vzal tyto popěrné úkony zpět. Kupní smlouvou o prodeji věcí nemovitých ze dne 16.12.2013 byly zpeněženy nemovitosti zapsané na LV č. 11712 pro k.ú. Hustopeče u Brna, obec Hustopeče, jako nezajištěný majetek (dle soupisu majetkové podstaty) za kupní cenu celkem ve výši 37.745.256 Kč s tím, že kupující se dále zavázal mimo kupní cenu zaplatit v příslušně výši daň z přidané hodnoty. Kupní smlouvou o prodeji věcí movitých, nehmotných a pohledávek ze dne 16.12.2013 byly zpeněženy movité věci umístěné na pozemku parc. č. 4727/24 v k.ú. Hustopeče u Brna a ve skladu Navos (Nádražní 563/6, Hustopeče) sestávající se ze souboru movitých věcí označeného jako m6-technologie závodu na výrobu bioetanolu v Hustopečích, m7-kancelářské vybavení, m9-EPS, EZS, kamerový systém, kabeláž, m10-přípojka vysokého napětí a sloupová trafostanice, m13-tiskárna HP Design jet 130 nr, m14-železniční vlečka, m15-vystrojení retence, m16-kompenzátory, m17-čerpadla a příslušenství, m18-kondenzátory a zásobníky, m19-opláštění budov, dále soubor nehmotného majetku a soubor pohledávek. Kupní cena za veškerý movitý majetek (označených souborů movitého majetku) byla v kupní smlouvě sjednána částkou 42.238.458 Kč (z celkové kupní ceny v částce 42.254.744 Kč). Rovněž v této smlouvě se kupující zavázal mimo kupní cenu zaplatit v příslušně výši daň z přidané hodnoty. Podle sdělení insolvenčního správce ze dne 26.9.2016 v rámci souboru movitých věcí označeného jako m6-technologie závodu na výrobu bioetanolu v Hustopečích byly zpeněženy veškeré movité věci zapsané v soupisu majetkové podstaty jako věci, které jsou předmětem zajištění pohledávek zajištěných věřitelů, tyto věci insolvenční správce jednotlivě označil. Podle soupisu majetkové podstaty (přílohy č. 1) jsou v rámci souboru movitých věcí označeného jako m6-technologie závodu na výrobu bioetanolu v Hustopečích sepsány jak movité věci, které nejsou předmětem zajištění pohledávek zajištěných věřitelů, tak movité věci, které jsou předmětem zajištění pohledávek zajištěných věřitelů (celkem 13 položek pro věřitele č. 16 a 91 položek pro věřitele č. 88). Usnesením č. j. KSBR 39 INS 4769/2008-B-640 ze dne 14.4.2014 Krajský soud v Brně zamítl námitky věřitele č. 16 Mgr. Roberta Folla, insolvenčního správce dlužníka Solution for Technologies a.s. a věřitele č. 41 Alreo, a.s. proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům ze dne 28.2.2014 a udělil souhlas insolvenčnímu správci k vyplacení výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům dle jeho návrhu ze dne 28.2.2014. K odvolání věřitelů č. 16 a č. 41 Vrchní soud v Olomouci usnesením č. j KSBR 39 INS 4769/2008, 2 VSOL 707/2014-B-651 ze dne 30.1.2015 toto rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud uzavřel, že pro vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům je nutno vycházet z obsahu již uzavřených kupních smluv, je nutno vycházet z částky, za kterou byl zpeněžen zajištěný majetek a nelze rozdělit výtěžek zpeněžení postupem podle ustanovení § 298 IZ jinak než poměrně podle hodnoty majetku stanoveného na základě znaleckého posudku a podle ceny, za kterou byl tento majetek prodán, a to ve vztahu k jednotlivým zajištěným věřitelům podle jejich podílu na tomto zajištěném majetku. Rozdělení výtěžku zpeněžení, který navrhl insolvenční správce a který vychází z nabídky kupujícího, jež se nestala součástí ujednání (obsahu) kupních smluv schválených věřitelským orgánem, není správné. Podle odvolacího soudu je proto třeba vyzvat insolvenčního správce k doplnění jeho návrhu na vydání výtěžku zpeněžení a jeho rozdělení mezi zajištěné věřitele tak, aby insolvenční správce při výpočtu výtěžku zpeněžení vycházel z hodnoty majetku jednotlivých zajištěných věřitelů podle znaleckého posudku a ceny, za kterou byl tento majetek zpeněžen.

Z obsahu spisu dále vyplývá, že podáním ze dne 18.2.2015 insolvenční správce požádal soud o souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům č. 16 (přihláška pohledávky č. P16) a č. 88 (přihlášky pohledávek č. P26 až č. P31). V žádosti uvedl, že věřitelský výbor nový znalecký posudek ani doplnění původního znaleckého posudku nepožaduje. Z tohoto důvodu vychází z údajů uvedených ve znaleckém posudku (EQUITA Consulting s.r.o.), ve kterém je uveden podíl na majetku připadající na zajištěné a na nezajištěné věřitele s tím, že i tento posudek již zohlednil majetek, který byl z majetkové podstaty vyloučen na základě jeho žádosti ze dne 21.4.2011 tak, že po vyloučení tohoto majetku činí hodnota majetkové podstaty 215.188.000 Kč, z toho pro zajištěné věřitele 12.560.000 Kč (5,84 %) a pro nezajištěné věřitele 202.628.000 Kč. Dále uvedl, že od této částky je nutno odečíst další položky představující zpeněžený majetek (nemovitosti v k.ú. Kojetín) v částce 1.719.180 Kč, finanční prostředky, které se nezpeněžují, v částce 20.000 Kč a hodnotu majetku vydaného z titulu výhrady vlastnického práva v částce 59.000 Kč. Nezajištěný majetek tak činí 200.829.820 Kč, zajištěný majetek činí 12.560.000 Kč, součet zajištěného a nezajištěného majetku činí 213.389.820 Kč; lze tak vypočítat poměr zajištěného a nezajištěného majetku. V rámci prodeje majetkové podstaty byl zpeněžen veškerý majetek dlužníka (vyjma výše uvedeného majetku) za celkovou cenu 80.000.000 Kč (bez DPH), z toho na zajištěné věřitele připadá částka 4.708.753,21 Kč. Od výtěžku zpeněžení je nutno odečíst poměrné náklady spojené se zpeněžením a náklady spojené se správou a údržbou. Náklady spojené se zpeněžením zajištěného majetku činí celkem 418.745,63 Kč, z toho náklady za zpracování znaleckých posudků činí 379.848,50 Kč (které jsou však zajištění věřitele povinni uhradit dle § 157 IZ z jedné poloviny, nikoli poměrně) a ostatní náklady činí 38.897,13 Kč a představují pouze 0,83 % z výtěžku zpeněžení. Náklady spojené se správou a údržbou zajištěného majetku činí celkem 700.104,03 Kč a představují 14,87 % výtěžku zpeněžení, a proto je odečítána pouze zákonná výše 4 % z výtěžku zpeněžení, tj. 188.350,13 Kč. Po odečtení těchto nákladů tak činí výtěžek zpeněžení 4.101.657,46 Kč, přičemž odměna správce z výtěžku zpeněžení připadající na zajištěné věřitele (z částky 4.101.657,46 Kč) činí 90.000 Kč a 4 % z částky přesahující 1.000.000 Kč, celkem 214.066,30 Kč, a DPH ve výši 44.953,92 Kč, celkem 259.020,22 Kč. Pro zajištěné věřitele po odečtení odměny zbývá částka 3.842.637,23 Kč, kterou je nutno rozdělit podle poměru dle znaleckého posudku tak, že na zajištěného věřitele č. 16 připadá částka 1.362.461,79 Kč a na zajištěného věřitele č. 88 částka 2.480.175,45 Kč. Současně k tomuto návrhu připojil výpočet uspokojení zajištěného věřitele, ze kterého vyplývá, že vypočetl uspokojení zajištěného věřitele poměrem zajištěného a nezajištěného majetku stanoveným ve znaleckém posudku, při výpočtu vycházel z částky získané zpeněžením veškerého majetku zpeněženého oběma kupními smlouvami ze dne 16.12.2013. Tento návrh insolvenčního správce byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 25.2.2015. Podáním ze dne 3.3.2015 (doručeným soudu dne 4.3.2015) proti tomuto návrhu podal námitky zajištěný věřitel č. 16. V námitkách uvedl, že insolvenční správce měl při výpočtu vycházet z hodnoty majetku sloužícího k zajištění, nikoli z poměru, v jakém byl majetek sloužící pro zajištění pohledávek zajištěných věřitelů vůči hodnotě zbývajících movitých věcí. Namítl, že insolvenční správce vycházel z hodnoty celého majetku, tedy včetně hodnoty nemovitých věcí, které byly prodány samostatnou smlouvou se samostatně určenou cenou. Postup insolvenčního správce není v souladu se závazným právním názorem Vrchního soudu v Olomouci, tímto postupem ztrácí zajištění věřitelé svou zákonem stanovenou výhodu prioritního uspokojení s prodejem majetku, který zajišťoval jejich pohledávky, což není přípustné. Dále uvedl, že v obou znaleckých posudcích je hodnota movitého majetku stanovena podobně, blíže se reálné hodnotě blíží původní posudek společnosti RSM TACOMA a.s. Při výpočtu výtěžku pro zajištěné věřitele je nutno zjistit hodnotu věcí sloužících k zajištění pohledávek zajištěných věřitelů a tuto hodnotu (s přihlédnutím k nákladům správy a odměny správce) pak vyplatit z výtěžku zajištěným věřitelům a zbytek kupní ceny získané za prodej movitých věcí poměrně rozdělit mezi ostatní věřitele. Insolvenční správce při výpočtu postupoval nesprávně i z důvodu, že výpočet výtěžku zpeněžení počítal z částky kupní ceny za movité i nemovité věci ve výši 80.000.000 Kč, přičemž tuto částku nezvýšil o DPH, kterou nad rámec této částky od kupujícího obdržel. K tomu poukázal na obdobnou námitku, kterou již dříve v řízení uplatnil. Insolvenční správce se k námitkám věřitele vyjádřil podáním ze dne 28.5.2015 tak, že vychází z posudku schváleného schůzí věřitelů. Vzhledem k tomu, že kupní cena je dána nabídkou v určitém čase a místě a nabídka je na znaleckém posudku nezávislá, nelze přijmout námitku, že se má určit hodnota připadající na zajištěný majetek podle znaleckého posudku společnosti RSM TACOMA a.s. z toho důvodu, že se blíží reálné kupní ceně. Pokud jde o DPH, toto neslouží k uspokojení zajištěných ani nezajištěných věřitelů, neboť se jedná o daň, kterou je nutno odvést do státního rozpočtu. Pokud jde o výpočet uspokojení zajištěného věřitele, použil poměr ze znaleckého posudku schváleného schůzí věřitelů, ve kterém znalec určil jednotlivý poměr zajištěného majetku a nezajištěného majetku, tento vynásobil kupní cenou a získal tak požadovanou hodnotu zajištěného majetku. Ve své žádosti zohlednil i uvedl do výpočtu všechen majetek, který byl zpeněžen samostatně, například zmiňované nemovitosti-viz bod 3 (správně bod 2-nemovitosti v k. ú. Kojetín). U jednání dne 17.7.2015, které soud nařídil za účelem projednání námitek věřitele č. 16 proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům ze dne 18.2.2015 a kterého se věřitel č. 16 účastnil, byly jeho námitky, na kterých věřitel setrval, projednány.

Podle § 298 odst. 1 IZ, zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna.

Podle § 298 odst. 2 IZ, výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.

Podle § 298 odst. 3 IZ, proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví.

Podle § 298 odst. 4 IZ, náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu.

Podle § 298 odst. 5 IZ, zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti.

Podle § 298 odst. 7 IZ, rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání.

Podle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen vyhláška ), pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměnu insolvenčního správce součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele.

Z ustanovení § 298 IZ vyplývá, že zajištěný věřitel má právo, aby byl v insolvenčním řízení (při splnění stanovených předpokladů) uspokojen z výtěžku zpeněžení zajištění, přičemž předmět zajištění tvoří (do jisté míry) oddělenou majetkovou podstatu, z níž nemohou být (před úplným uspokojením nároku zajištěného věřitele) uspokojení jiní věřitelé dlužníka. Toto právo zajištěného věřitele se váže pouze k předmětu zajištění. Jinak řečeno, zajištěný věřitel má nárok, aby byl (výlučně on) uspokojen z výtěžku zpeněžení zajištění, přičemž insolvenční zákon stanoví kvantitativní omezení v tom směru, jaké náklady (vedle odměny insolvenčního správce) lze od výtěžku zpeněžení odečíst (§ 298 odst. 2, odst. 4 IZ). Z toho vyplývá, že čistý výtěžek, který je určen k vydání zajištěným věřitelům, je výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu správce, která je určena v ustanovení § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2013 Sb. v rozhodném znění, které se odvíjí o doby, kdy bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (v dané věci ve znění účinném do 31.12.2013).

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud uzavírá, že způsob výpočtu výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům uvedený insolvenčním správcem v jeho žádosti ze dne 18.2.2015 toto zákonné ustanovení nerespektuje. V posuzované věci je podle odvolacího soudu rozhodné, že samostatnou smlouvou byl zpeněžen nemovitý majetek dlužníka, který nebyl předmětem zajištění pro pohledávky zajištěných věřitelů (byť v návrhu kupní smlouvy i v samotné kupní smlouvě je obsaženo ujednání o tom, že na nemovitostech váznou zástavní práva), a že další samostatnou smlouvou byly zpeněženy movité věci (soubor movitého majetku), soubor nehmotného majetku a soubor pohledávek, přičemž v této smlouvě byla sjednána samostatná kupní cena toliko za soubor movitého majetku

(jak movitých věcí, které byly předmětem zajištění, tak movitých věcí, které předmětem zajištění nebyly). Nebyla-li ve smlouvě sjednána (ač měla) samostatně kupní cena za movité věci, které jsou předmětem zajištění, je nutno při výpočtu výtěžku zpeněžení vycházet z kupní ceny za tento soubor movitého majetku, tj. kupní ceny ve výši 42.238.458 Kč, a tuto kuní cenu rozdělit na kupní cenu za movité věci, které jsou předmětem zajištění, a kupní cenu za movité věci, které předmětem zajištění nejsou. Pro rozdělení kupní ceny ve výši 42.238.458 Kč je třeba vyjít z obvyklé ceny jednotlivých movitých věcí stanovené ve znaleckém posudku a stanovit poměr obvyklé ceny majetku, který je předmětem zajištění (součtu obvyklých cen jednotlivých věcí), a obvyklé ceny majetku, který není předmětem zajištění (součtu obvyklých cen jednotlivých věcí) jako poměru rozhodného pro rozdělení kupní ceny za tento majetek, tedy rozdělit kupní cenu ve stejném poměru na částku, za kterou byl zpeněžen zajištěný majetek, a na částku, za kterou byl zpeněžen majetek, který netvoří předmět zajištění.

Pokud insolvenční správce při výpočtu výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům vycházel z poměru veškerého majetku, který byl zpeněžen oběma kupními smlouvami, pak nepostupoval v souladu s ustanovením § 298 IZ a soud prvního stupně pochybil, když takový postup insolvenčního správce akceptoval.

Insolvenční správce podle odvolacího soudu při výpočtu výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům pochybil i ve způsobu zohlednění nákladů spojených se zpeněžením a se správou majetkové podstaty, když z jeho vyúčtování (přiloženém k žádosti o vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům) vyplývá, že při výpočtu zohlednil náklady spojené se zpeněžením a se správou veškerého majetku zpeněženého oběma kupními smlouvami. Má-li být dodržen zákonný postup vyplývající z ustanovení § 298 IZ, bude nutné, aby insolvenční správce samostatně vyčíslil náklady spojené se zpeněžením a se správou zajištěného majetku. Nebude-li to možné, vyčíslí tyto náklady ohledně majetku zpeněženého jako soubor movitých věcí, které následně rozdělí stejným poměrem jako kupní cenu. Zajištění věřitelé nemohou ke své tíži nést náklady spojené se zpeněžením a se správou majetku, který není předmětem zajištění. Ve vztahu k nákladům za znalecký posudek je nutno postupovat podle ustanovení § 157 odst. 1 IZ a § 298 odst. 5 IZ, přičemž nejde o náklad spojený se zpeněžením zajištěného majetku.

Insolvenční správce nesprávně postupoval i při výpočtu odměny insolvenčního správce připadající na zajištěné věřitele, když rovněž vycházel z výtěžku zpeněžení majetku, který je předmětem zajištění, a majetku, který není předmětem zajištění, zpeněženého oběma kupními smlouvami. Z ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky přitom vyplývá, že odměnu insolvenčního správce při konkursu tvoří součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení na nezajištěné věřitele, přičemž v odstavci 2 tohoto ustanovení je pak stanoven rozdílný způsob výpočtu těchto odměn. Je proto třeba, aby při výpočtu odměny insolvenční správce respektoval výtěžek zpeněžení připadající na zajištěné věřitele a výtěžek zpeněžení připadající na nezajištěné věřitele stanovený shora popsaným způsobem, tedy od výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěné věřitele odečetl odměnu toliko ve výši určené z výtěžku zpeněžení pro zajištěné věřitele.

Pokud jde o námitku odvolatele, že při výpočtu výtěžku zpeněžení pro zajištěné věřitele měl insolvenční správce a insolvenční soud vycházet z toho, že předmět zajištění byl zpeněžen za kupní cenu navýšenou o příslušnou daň z přidané hodnoty, lze přisvědčit odvolateli v tom, že při výpočtu výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli je nutno vycházet (je-li majetek zpeněžen kupní smlouvou) z kupní ceny v této smlouvě sjednané a je nerozhodné, zda ve vztahu k této kupní ceně musí prodávající splnit svou daňovou povinnost, tedy uhradit daň z přidané hodnoty. Je však třeba důsledně odlišovat dva vztahy-vztah mezi státem a plátcem DPH v rovině veřejného práva a vztah mezi účastníky smlouvy v rovině soukromého práva. Z hlediska veřejného práva je podstatné, zda předmětné plnění podléhá DPH a kdo je jejím plátcem, z hlediska soukromého práva je podstatné pouze to, zda mezi účastníky smlouvy byla kupní cena sjednána jako cena konečná, či ze smlouvy vyplývá, že kupující je povinen hradit ke sjednané kupní ceně navíc ještě další částky. Rozhodný je proto obsah kupní smlouvy, kterým se soud prvního stupně při posouzení této námitky odvolatele zabýval a podle odvolacího soudu správně dospěl k závěru, že je nutno vycházet z kupní ceny sjednané ve výši 80.000.000 Kč, tedy pro výpočet výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům z kupní ceny ve výši 42.238.458 Kč.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) a písm. b) o.s.ř. zrušil v celém rozsahu, neboť výroky II. a III. jsou výroky závislými, a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu vyzve insolvenčního správce k podání nového návrhu na vydání výtěžku zpeněžení a jeho rozdělení mezi zajištěné věřitele, ve kterém insolvenční správce při způsobu výpočtu výtěžku zpeněžení pro zajištěné věřitele bude důsledně respektovat ustanovení § 298 IZ. Bude-li třeba, soud prvního stupně dá pokyn insolvenčnímu správci, aby za tím účelem byl doplněn znalecký posudek, případně zadán znalecký posudek nový (§ 11 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně,

jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému orgánu a zajištěným věřitelům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 13. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu