3 VSOL 119/2013-B-30
KSOS 22 INS 5888/2010 3 VSOL 119/2013-B-30

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Bohumín, 9. května 394, PSČ 735 81, o odvolání věřitele č. 1 GE Money Auto, s.r.o., se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 00, IČ: 60112743, zastoupeného JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem Advokátní kanceláře Nypl, Novák, Kavalírová a partneři se sídlem Hradec Králové, Dukelská 15, PSČ 500 02, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.12.2012 č.j. KSOS 22 INS 5888/2010-B-23

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku IV. m ě n í tak, že dlužnice se od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, n e o s v o b o z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice Marie anonymizovano zpeněžením majetkové podstaty (výrok I.), schválil odměnu insolvenčního správce Ing. Ivo Kotaby ve výši 25.000 Kč a DPH 5.000 Kč s tím, že tato částka bude insolvenčnímu správci vyplacena Českou republikou prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě (výrok II.), zprostil insolvenčního správce Ing. Ivo Kotabu funkce (výrok III.) a osvobodil dlužnici od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, přičemž osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a vztahuje se i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu (výrok IV).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že dlužnice splnila řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a zároveň podala návrh na osvobození od placení pohledávek, rozhodl v souladu s ustanovením § 413 a § 414 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty, zprostil insolvenčního správce funkce a osvobodil dlužnici od placení pohledávek, uvedených ve výroku IV. tohoto usnesení. Přestože tímto oddlužením-jak soud prvního stupně dále pokračoval-nebyli věřitelé ani zčásti uspokojeni, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži dlužnice, která všechny povinnosti, které zákon ukládá, splnila.

Proti tomuto usnesení, výslovně proti výroku IV., podal odvolání věřitel GE Money Auto, s.r.o. (věřitel č. 1). Soudu prvního stupně (uvedl-li v odůvodnění svého rozhodnutí, že dlužnice splnila řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, a zároveň, že přestože tímto oddlužením nebyli věřitelé ani zčásti uspokojeni, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži dlužnice, která všechny povinnosti, které jí zákon ukládá, splnila) vytýkal, že jeho rozhodnutí je nesrozumitelné, nepřezkoumatelné a neodůvodněné. Podle odvolatele je rozhodnutí soudu prvního stupně v rozporu s ustanovením § 415 IZ, neboť v tomto případě žádný z věřitelů nebyl uspokojen ani z části. Insolvenční soud napadeným usnesením osvobodil dlužnici od veškerých dluhů, aniž se zabýval podmínkou, uvedenou v ustanovení § 415 IZ, podle níž částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, nesmí být nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Tato podmínka však splněna nebyla, neboť součástí majetkové podstaty v případě řešení úpadku konkursem by byly i finanční prostředky dlužnice. Soud prvního stupně však ustanovení § 415 IZ neaplikoval. Podle názoru odvolatele, může-li soud rozhodovat o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužníka, je také nepochybně oprávněn rozhodnout i o oddlužení plněním splátkového kalendáře, ukáže-li se, že majetkovou podstatu zpeněžit nelze. Funkce soudu v rámci insolvenčního řízení spočívá především v dohlížení na zajištění řádného průběhu řízení. V této věci však soud svévolně zbavil dlužnici veškerých jejích dluhů, když rozhodl o osvobození dlužnice v rozporu se smyslem a účelem nejen ustanovení § 415 IZ, ale i celého insolvenčního zákona.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele je důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, došlým soudu dne 28.5.2010, domáhala zjištění hrozícího úpadku, a jako způsob řešení hrozícího úpadku navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 5.8.2010 č.j. KSOS 22 INS 5888/2010-A-9 pak Krajský soud v Ostravě zjistil hrozící úpadek dlužnice Marie anonymizovano , insolvenčním správcem ustanovil Ing. Ivo Kotabu, povolil řešení úpadku oddlužením, učinil obvyklé výzvy věřitelům, nařídil přezkumné jednání na den 5.10.2010 v 11 hod a svolal schůzi věřitelů, která se koná po skončení tohoto přezkumného jednání. Dne 23.9.2010 došla insolvenčnímu soudu zpráva insolvenčního správce o dosavadní činnosti, v níž insolvenční správce soudu sdělil, že po seznámení se s podrobnou majetkovou situací dlužnice a s ohledem na získané podklady sice lze usuzovat na schopnost dlužnice dostát svým závazkům a splatit svým věřitelům v průběhu následujících pěti let více než 30 % jejich pohledávek, vzhledem k ocenění majetku dlužnice znalcem je však zřejmé, že vyššího uspokojení věřitelů bude dosaženo v případě prodeje majetku dlužnice. U přezkumného jednání, jež se konalo dne 5.10.2010, byly přezkoumány přihlášky pohledávek věřitelů č. 2 až 5, bylo konstatováno, že pohledávka věřitele č. 1 přezkoumána u tohoto jednání nebude, neboť správce vyzval věřitele k doplnění této přihlášky. Na schůzi věřitelů, jež se konala po přezkumném jednání, přednesl insolvenční správce soudu zprávu o své činnosti ze dne 22.9.2010 a navrhl, aby soud rozhodl o způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Vzhledem k tomu, že žádný z věřitelů se na schůzi věřitelů nedostavil, rozhodl insolvenční soud o tom, že funkci věřitelského orgánu bude vykonávat soud, a dále usnesením ze dne 21.10.2010 č.j. KSOS 22 INS 5888/2010-B-4 schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty, s tím, že insolvenčním správcem je Ing. Ivo Kotaba, a dále rozhodl, že do majetkové podstaty náleží podíl v rozsahu id. jedné čtvrtiny nemovitosti-pozemku parc. č. 4172/12-ostatní plocha a podíl v rozsahu id. jedné čtvrtiny nemovitosti-pozemku parc. č. 4173/9-orná půda, zapsaných na LV č. 1262 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná pro obec a katastrální území Dolní Lutyně. Podle odůvodnění tohoto usnesení vycházel soud při rozhodování o způsobu oddlužení z toho, že výše nezajištěných závazků dlužnice činí 319.077,57 Kč, její příjem-vdovský a starobní důchod-9.868 Kč a z hodnoty majetku dlužnice, když cena nemovitostí specifikovaných v tomto usnesení byla stanovena znaleckým posudkem znalce částkou 296.500 Kč. Podle závěrů soudu prvního stupně by v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře byla dlužnice schopna splatit nezajištěným věřitelům za pět let asi 36 % jejich pohledávek. S ohledem na hodnotu majetku dlužnice proto soud rozhodl o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, neboť tento způsob oddlužení se jeví pro věřitele výhodnější. U dalšího přezkumného jednání, konaného dne 14.12.2010 byla přezkoumána i přihláška pohledávky věřitele č. 1, číslo přihlášky 1, tato pohledávka insolvenčním správcem popřena nebyla, a zjištěna byla ve výši 181.611,76 Kč. Další zprávu o stavu insolvenčního řízení podal insolvenční správce insolvenčnímu soudu dne 21.6.2011, dne 23.11.2011 a dne 8.6.2011, v nichž informuje soud o tom, že prodej předmětných nemovitostí bude problematický. V tzv. průběžné zprávě o stavu řízení ze dne 28.8.2012 insolvenční správce sdělil-mimo jiné-že podle písemného vyjádření Obecního úřadu v Dolní Lutyni ze dne 27.8.2012 se předmětné pozemky podle vydaného územního plánu nachází v ploše těžby nerostů TN, mimo zastavěné území, kdy pozemky jsou v chráněném ložiskovém území, ve výhradním ložisku nerostných surovin, a že pozemky, pokud se týká hlavního využití, jsou určeny pro povrchovou těžbu nerostů včetně příslušných staveb a zařízení. V této své zprávě insolvenční správce uvedl, že zpochybňuje reálnost zpracovaného znaleckého posudku, neboť předmětné pozemky jsou fakticky neprodejné. V podání ze dne 26.9.2012 insolvenční správce s odvoláním na svou zprávu o stavu řízení ze dne 28.8.2012 požádal soud, současně i jako věřitelský výbor, o udělení souhlasu s vynětím nemovitého majetku-pozemku parc. č. 4172/12 o výměře 607 m2 a pozemku parc. č. 4173/9 o výměře 5.323 m2, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná na LV č. 1262 pro obec a katastrální území Dolní Lutyně z majetkové podstaty. Této žádosti insolvenční soud vyhověl a usnesením ze dne 4.10.2012 č.j. KSOS 22 INS 5888/2010-B-19 vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce předmětné nemovitosti z majetkové podstaty dlužnice vyjmul, přičemž tento souhlas nahrazuje rovněž souhlas věřitelského výboru, jehož funkci soud v tomto insolvenčním řízení vykonává. Dne 17.10.2012 došla insolvenčnímu soudu žádost dlužnice ze dne 9.10.2012, v níž dlužnice navrhla, aby soud rozhodl o osvobození dlužnice od placení pohledávek i za předpokladu, že nesplatila minimálních 30 % pohledávek nezajištěným věřitelům. Návrh odůvodnila tím, že situaci, kdy svým věřitelům neuhradila ani část jejich pohledávek, vědomě nezavinila, když okolnosti, týkající se předmětných pozemků, jí nebyly známy, a s ohledem na vypracovaný znalecký posudek měla za to, že pozemky mají svoji tržní hodnotu. Soud nařídil slyšení na den 20.11.2012, u něhož konstatoval zprávu insolvenčního správce ze dne 28.8.2012, souhlas soudu s vyjmutím majetku z majetkové podstaty v usnesení ze dne 4.10.2012 a žádost dlužnice o osvobození od placení pohledávek ze dne 9.10.2012. Poté, co k výzvě soudu insolvenční správce vyčíslil hotové výdaje a specifikoval rozsah své činnosti, rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 413 IZ, splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

Podle ustanovení § 414 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud po slyšení dlužníka usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odstavec 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odstavec 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odstavec 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odstavec 4).

Podle ustanovení § 415 IZ, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

Oddlužení je způsobem řešení úpadku, který může dlužníka zbavit povinnosti hradit zbytek svých neuhrazených pohledávek. K dosažení tohoto výsledku však musí dlužník splnit podmínky uložené zákonem, zejména musí řádně a včas plnit všechny povinnosti, které pro něj vyplývají ze schváleného způsobu oddlužení. Po provedení všech úkonů, které podle schváleného způsobu oddlužení představují vlastní realizaci toho kterého způsobu řešení úpadku (včetně uspokojení věřitelů z výtěžku oddlužení), je insolvenční řízení fakticky u konce; splnění schváleného způsobu oddlužení však musí být ještě deklarováno soudem. Na základě výsledků dosavadního řízení a po zjištění rozhodných skutečností vydá soud rozhodnutí, kterým vezme na vědomí splnění oddlužení. Tímto usnesením soud autoritativně deklaruje naplnění procesu realizace schváleného způsobu oddlužení, tedy, že byly provedeny všechny zákonem presumované a v daném případě možné kroky vedoucí k uspokojení pohledávek věřitelů, a výtěžek z tohoto byl věřitelům vyplacen.

Osvobození dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, po splnění oddlužení a s tím spojené skončení insolvenčního řízení nenásleduje automaticky, nýbrž dlužník musí po splnění oddlužení podat návrh na přiznání osvobození, přičemž vedle podání návrhu dlužníkem je další základní podmínkou pro vydání rozhodnutí, kterým soud dlužníka osvobodí od placení zbytků dluhů, řádné a včasné splnění všech povinností podle schváleného oddlužení, to je, pokud došlo k řádnému splnění oddlužení s tím, že nezajištění věřitelé obdrželi nejméně 30 % hodnoty svých pohledávek, eventuelně i méně za podmínky, že před schválením oddlužení písemně souhlasili s možným nižším uspokojením, než 30 % (§ 414 IZ).

Za okolností, vymezených v ustanovení § 415 IZ pak může soud přiznat dlužníkovi osvobození i v případě, kdy hodnota plnění poskytnutého z oddlužení uvedených nejnižších hranic nedosahuje. Podmínkou pro přiznání tohoto osvobození i při uspokojení nižším, než zákon jinak minimálně vyžaduje, je rovněž výslovný návrh dlužníka, aby mu i při dosažení nižšího plnění než činí minimální hranice bylo osvobození přiznáno, a to, že dlužník prokáže, že dosažení nižšího plnění nezavinil a že plnění, kterého se ze splněného oddlužení nezajištěným věřitelům dostalo, představuje i přesto částku, která je rovna nebo je vyšší plnění, které by bylo možné jako výtěžek pro uspokojení věřitelů dosáhnout, pokud by proběhl konkurs. Obě tyto skutečnosti musí být prokázány současně.

Rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 a § 415 IZ, jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, přitom nezpůsobuje zánik takových pohledávek. Pohledávka v neuhrazeném rozsahu nadále existuje, dlužník však je rozhodnutím insolvenčního soudu zbaven povinnosti ji věřiteli zaplatit. Pohledávka tak v neuhrazeném rozsahu nezanikla, věřitel ji však nemůže úspěšně vymáhat; v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat. (srov. závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2010 sen. zn. 29 Cdo 3509/2010).

S odvolatelem lze souhlasit, že v přezkoumávané věci podmínky pro vydání rozhodnutí podle ustanovení § 414 odst. 1 ani podle ustanovení § 415 IZ skutečně splněny nebyly.

Především je třeba uvést, že postup podle ustanovení § 414 a § 415 IZ může následovat teprve po splnění oddlužení, to je po provedení všech úkonů, které podle schváleného způsobu oddlužení představují realizaci tohoto způsobu řešení úpadku (včetně uspokojení věřitelů z výtěžku oddlužení). Jinak řečeno, může následovat poté, co byly provedeny všechny zákonem předpokládané a v daném případě možné kroky vedoucí k uspokojení pohledávek věřitelů a výtěžek z oddlužení byl věřitelům vyplacen. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty tudíž lze považovat za splněné, jestliže insolvenční správce zpeněžil majetek, který tvoří majetkovou podstatu a který zpeněžitelný byl, sestavil konečnou zprávu, ta byla schválena, a soud na jejím základě vydal rozvrhové usnesení, které bylo následně splněno.

Se zřetelem na shora uvedený výklad je zřejmé, že v přezkoumávané věci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty za splněné v situaci, kdy majetek, který podléhal oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (§ 408 odst. 1 a odst. 2 IZ), to je podíl v rozsahu id. jedné čtvrtiny nemovitostí-pozemku parc. č. 4172/12 a pozemku parc. č. 4173/9, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná na LV č. 1262 pro obec a k.ú. Dolní Lutyně (ve vlastnictví dlužnice) zpeněžen nebyl, naopak byl z majetkové podstaty vyjmut, považovat nelze. Na tomto závěru ničeho nemění ani skutečnost, že soud prvního stupně (nesprávně) vzal na vědomí splnění oddlužení podle ustanovení § 413 IZ, a že právní mocí tohoto rozhodnutí (proti němuž není odvolání přípustné) insolvenční řízení končí.

Odvolateli lze přesvědčit také v tom, že osvobození od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, podle ustanovení § 414 odst. 1 IZ lze-za předpokladu, že oddlužení bylo splněno (§ 413 IZ)-přiznat na návrh dlužníka pouze tehdy, jestliže plnění, které obdrželi v oddlužení uspokojovaní nezajištění věřitelé, činilo nejméně 30 % hodnoty pohledávek těchto nezajištěných věřitelů, případně i méně za podmínky, že před schválením oddlužení tito věřitelé písemně souhlasili s možným nižším uspokojením než 30 %.

O takový případ se však v přezkoumávané věci nejedná, neboť této hodnoty uspokojovaní nezajištění věřitelé neobdrželi.

Za okolností, vymezených v ustanovení § 415 IZ, sice soud může přiznat dlužníkovi na základě jeho žádosti osvobození i přesto, že věřitelé z výtěžku daného způsobu oddlužení obdrželi méně, než 30 % hodnoty svých pohledávek (případně méně za podmínky, že před schválením oddlužení písemně souhlasili s možným nižším uspokojením než 30 %), nicméně ani užití tohoto ustanovení v přezkoumávané věci nepřipadá v úvahu, neboť nezajištění věřitelé dlužnice-o čemž není pochybnosti-neobdrželi ničeho. Za tohoto stavu věci by osvobození dlužnice od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu v němž dosud nebyly uspokojeny ve svém důsledku znamenalo osvobození dlužnice od placení těchto pohledávek v celém rozsahu, což je v rozporu se základním účelem insolvenčního zákona, vymezeným v ustanovení § 1 IZ.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku IV. změnil tak, že dlužnice se od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, neosvobozuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a věřiteli č. 1 se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 22. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu