3 VSOL 1189/2015-A-11
KSBR 26 INS 20815/2015 3 VSOL 1189/2015-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Marty anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brně, Vltavská 245/19, PSČ 625 00, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2015, č. j. KSBR 26 INS 20815/2015-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužnice se n e od m í t á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech rozhodnutí uvedl, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku nebo že je předlužen, není uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Podle soudu prvního stupně insolvenční návrh postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužnice. K vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek je třeba označit konkrétně (uvedením konkrétních dat splatnosti), že (a které) závazky jsou po lhůtě splatnosti 30 dnů (alespoň u dvou závazků), jako jeden ze základních znaků úpadku, a jasným a určitým způsobem vymezit, z jakého důvodu nejsou dlužníci schopni tyto závazky plnit. Soud uzavřel, že navrhovatelka neuvedla rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek, proto nelze pro tyto nedostatky pokračovat v řízení. Proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl, neboť za této situace nelze rozhodnout, zda je dlužnice v úpadku.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém uvedla, že se závěrem soudu prvního stupně nesouhlasí, protože svůj úpadek zcela jednoznačně návrhem prokázala. Ze seznamu závazků vyplývá a je rovněž uvedeno v oddíle 07 formulářového návrhu, že má celkem 5 věřitelů, u nichž má celkem 5 závazků a že peněžité závazky jsou více než 30 dnů po splatnosti a tyto není schopna plnit a že zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků v průběhu roku 2013 a 2014. Je pravdou, že u jednotlivých závazků neuvedla splatnost s přesností na den, ale pouze na určitý rok, všechny pohledávky byly splatné v letech 2013 a 2014. Tato ne zcela přesně uvedená splatnost ale dle jejího názoru vypovídá o jejím úpadku. Poukazuje na to, že splatnost, potažmo datum úročení jednotlivých pohledávek nebyl uveden ani v exekučních příkazech, když v těchto exekučních příkazech je vyčíslena jistina plus příslušenství. Tvrdí, že má minimálně 3 závazky, které jsou exekučně vymáhány, z čehož je nepochybné, že se jedná o závazky po lhůtě splatnosti. Poukazuje na rozhodovací praxi jak Vrchního soudu v Olomouci, tak Vrchního soudu v Praze a také na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí senátní značky 29 NSČR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010, ve kterém dovolací soud formuloval a odůvodnil závěr, že při posuzování úplnosti vylíčení rozhodných skutečností je třeba přihlížet i k seznamu závazků. Je přesvědčena o tom, že uvedla všechny rozhodující skutečnosti, které osvědčují její úpadek a insolvenční soud neměl důvodu k odmítnutí jejího insolvenčního návrhu. Podle obsahu odvolání lze dovodit, že navrhuje, aby usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu bylo změněno a bylo jejímu návrhu vyhověno.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání důvodné je.

V přezkoumávané věci podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhá, aby bylo rozhodnuto o jejím úpadku, přičemž v tomto návrhu, a to v bodě, který je určen pro vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek, uvedla, že je v úpadku, protože má více věřitelů, peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopna plnit. Tvrdí, že řada věřitelů zahájila proces vymáhání svých pohledávek, jsou proti ní vedeny 3 exekuce, zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků, respektive je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Má 5 věřitelů, u nichž má 5 závazků, přičemž co do podrobností ohledně svých věřitelů a svých závazků odkázala na doplnění bodu 7 insolvenčního návrhu, z něhož vyplývá, že jsou zde, konkrétně označeni věřitelé, a to Generali Pojišťovna a.s., Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra, Česka republika-Městský soud v Brně, Miroslav Juříček a Helena Juříčková a Česká spořitelna a.s. U každého z těchto věřitelů je dále blíže závazek identifikován uvedením druhu závazku, uvedením toho, zda se jedná o zajištěný či nezajištěný závazek, popisem aktuálního stavu závazků, aktuálním zůstatkem a splatností závazku, která je uvedena tak, že u dvou závazků je uvedena splatnost v roce 2013 a u 3 závazků je uvedena v roce 2014. K insolvenčnímu návrhu jsou připojeny povinné přílohy podle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, seznam závazků obsahuje stejné náležitosti jako samostatné doplnění oddílu 7 insolvenčního návrhu s tím, že obsahuje doložku o správnosti a úplnosti a je dlužnicí podepsán.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospívá k závěru, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27. 1. 2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně 2), kteří vůči němu mají pohledávky, (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ) nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ).

Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční návrh postrádá vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice, když není uvedeno konkrétní datum splatnosti jednotlivých závazků. V dané věci insolvenční navrhovatelka, a to přímo v insolvenčním návrhu v bodě 7, který je určen pro popis rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek spolu se samostatnou přílohou tohoto bodu, konkrétně označila všechny své věřitele a u těchto věřitelů uvedla výši závazků. Pokud jde o uvedení splatnosti, dlužnice tuto splatnost uvedla tak, že závazky byly splatné v roce 2013, respektive 2014. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně v tom, že splatnost je třeba označit konkrétně, to je uvedením konkrétních dat splatnosti. Z údajů uvedených dlužnicí ohledně její splatnosti lze dovodit, že splatnost závazků nastala nejpozději k 31. 12. 2013, respektive k 31. 12. 2014. Z těchto údajů pak lze dovodit, že závazky dlužnice jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a že dlužnice tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, tak jak dlužnice tvrdí v insolvenčním návrhu. Podle názoru odvolacího soudu insolvenční návrh dlužnice je dostatečně určitý a srozumitelný, ze skutkových tvrzení v insolvenčním návrhu lze dovodit,

že jsou naplněny znaky úpadku podle ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2 písm. b) IZ. Na základě takto podaného insolvenčního návrhu soudu prvního stupně nic nebrání v tom, aby pokračoval v dalším řízení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh dlužnice se neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 21. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu