3 VSOL 1185/2013-A-16
KSOL 16 INS 11670/2013 3 VSOL 1185/2013-A-16

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Soni anonymizovano , anonymizovano , bytem Zahradní 115, 751 21 Prosenice, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10.10.2013, č.j. KSOL 16 INS 11670/2013-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení. V důvodech usnesení uvedl, že insolvenčním návrhem dlužnice bylo dne 25.4.2013 zahájeno insolvenční řízení. Usnesením ze dne 8.8.2013, č.j. KSOL 16 INS 11670/2013-A-6 soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s poučením, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud řízení zastavit. Vzhledem k tomu, že dlužnice proti uvedenému usnesení nepodala odvolání, usnesení nabylo právní moci dne 10.9.2013. Dlužnice však zálohu ve stanovené lhůtě nezaplatila, a proto postupoval soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že ze seznamu majetku a výše jejích závazků muselo být soudu zřejmé, že nedisponuje finančními prostředky na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení a její předlužení je zřejmé z toho, že podala insolvenční návrh. Podle obsahu odvolání žádala, aby v insolvenčním řízení bylo dále pokračováno.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávané věci se dlužnice řádným insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku a jeho řešení plněním splátkového kalendáře. Soud prvního stupně usnesením ze dne 8.8.2013 č. j. KSOL 16 INS 11670/2013-A-6 uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Usnesení obsahuje poučení o možnosti podání odvolání, lhůtě k jeho podání a soudu, jehož prostřednictvím je třeba odvolání podat. Proti tomuto usnesení nebylo odvolání podáno, nabylo právní moci dne 10.9.2013 a soudem určená lhůta ke splnění uložené povinnosti uplynula dnem 17.9.2013 (úterý). Dlužnice však v určené lhůtě, ani později uloženou povinnost nesplnila, což ostatně ani nezpochybňuje.

Za situace, kdy byla dlužnici pravomocně uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení rozhodující především to, zda dlužnice jako insolvenční navrhovatelka zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatila, či nikoliv. Dlužnice v odvolání neuvedla žádné okolnosti o své majetkové situaci, z nichž by vyplývalo, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné, naopak tvrdila, že nemá žádné finanční prostředky na její úhradu. Z obsahu spisu rovněž nelze dovozovat, že přestože důvody pro složení zálohy nepominuly, jsou v této věci dány důvody, pro které je řešení úpadku dlužnice obecně žádoucí. Proto v řízení nevyšla najevo žádná okolnost, která by odůvodňovala jiný postup, než je zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy dle § 108 odst. 3 IZ (v této souvislosti odvolací soud odkazuje na závěr, formulovaný v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2013 sen. zn. 29 NSČR 39/2013, které je dostupné na stránkách www.nsoud.cz). Nedostatek finančních prostředků jako důvod, pro který nebyla schopna uhradit uloženou zálohu, uvedený dlužnicí v odvolání, není z hlediska správnosti napadeného usnesení právně významný a odvolací soud se jím proto věcně nezabýval.

Protože dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradila, je napadené usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy věcně správné a odvolací soud je podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 6. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Miroslava Kupková předsedkyně senátu