3 VSOL 1184/2016-A-21
KSOS 39 INS 32566/2014 3 VSOL 1184/2016-A-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Petřvald, Klimšova 701, PSČ: 735 41, identifikační číslo osoby: 4957837, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.1.2015, č.j. KSOS 39 INS 32566/2014-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 2.12.2014 se dlužnice domáhala, aby bylo rozhodnuto o jejím úpadku a prohlášen konkurs na její majetek. V návrhu uvedla, že má více věřitelů s peněžitými závazky, které vyčíslila, s tím, že je nesplácí po dobu delší tří měsíců. K návrhu dlužnice připojila seznam závazků, seznam zaměstnanců a seznam majetku, z něhož vyplývá, že vlastní pouze soubor movitých věcí. Soud prvního stupně uzavřel, že s ohledem na seznam majetku předložený dlužnicí považuje za nezbytné uložit jí povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Zaplacení zálohy umožní v případě prohlášení konkursu isir.justi ce.cz zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení, zejména se jedná o náklady insolvenčního správce související se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužnice, jeho zpeněžováním, vymáháním pohledávek dlužnice, a to až do doby, než bude možno k tomuto účelu využít výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty. Soud uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč s přihlédnutím k tomu, že v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí minimální odměna insolvenčního správce podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, v platném znění (dále jen vyhláška ) 45.000 Kč, přičemž v průběhu konkursního řízení lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených, hotových výdajů správce, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků dle § 7 vyhlášky.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítá, že nemá k dispozici dostatek finančních prostředků, aby mohla tuto zálohu uhradit, a žádá proto o snížení zálohy na nižší částku .

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím a insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem, došlým soudu dne 2.12.2014, domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu. V návrhu tvrdí, že má závazky vůči pěti věřitelům, které ve svém návrhu řádně označila, uvedla výši jednotlivých závazků a jejich splatnost, s tím, že závazek vůči věřiteli Davury Holding B.V., Naritaweg 165, Telestone 8, 1043 BW Amsterdam, identifikační číslo osoby: 34129990 je splatný od 9.11.2007, závazek vůči věřiteli Intergal Vrchovina, a.s., identifikační číslo osoby: 60109050 1.11.1996, závazek vůči věřiteli Mlékárny Kunín, a.s., identifikační číslo osoby: 45192294 18.11.1997, závazek vůči věřiteli PEKAŘI a spol. s r.o., identifikační číslo osoby: 43965547 11.6.1999 a závazek vůči věřiteli Matco, s.r.o., identifikační číslo osoby: 26425033. Celková výše nezajištěných závazků představuje 5.880.022 Kč s příslušenstvím. K návrhu dlužnice připojila seznam závazků a seznam majetku, opatřené podepsaným prohlášením o jejich správnosti a úplnosti, a dále prohlášení, že nemá žádné zaměstnance. V seznamu závazků dlužnice řádně označila své věřitele, uvedla výši jednotlivých závazků a jejich splatnost. Podle údajů uvedených v seznamu majetku vlastní dlužnice pouze movité věci, obvyklé vybavení domácnosti v odhadované ceně celkem 7.300 Kč. Po vyhodnocení údajů, uvedených dlužnicí v návrhu a v připojeném seznamu závazků, lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku. Soud prvního stupně pak postupoval správně, pokud dlužnici uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že nedisponuje pohotovými finančními prostředky a nemá žádný majetek. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je tudíž v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž také poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžením majetkové podstaty (což se vzhledem k údajům uvedeným v seznamu majetku jeví jako pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužnice k jejich úhradě prostředky nemá, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Záloha totiž slouží-jak shora vyloženo-i jako záruka odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být ani dlužnicí namítaná skutečnost, že nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, proto dlužnici, jako insolvenční navrhovatelku, nelze od povinnosti k úhradě zálohy osvobodit, případně její výši snížit. Je-li složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 26. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu