3 VSOL 1183/2016-A-17
KSOS 31 INS 8042/2016 3 VSOL 1183/2016-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Martiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Mokré Lazce, Kalamárská 237, PSČ 747 62, o insolvenčním návrhu věřitele AGOSTO FIN s.r.o., se sídlem Ostrava, Msgre Šrámka 885/7, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby: 27840689, o odvolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.6.2016, č.j. KSOS 31 INS 8042/2016-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že insolvenční řízení se nezastavuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zastavil insolvenční řízení ve věci dlužnice Martiny anonymizovano (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a uložil navrhovateli, aby do tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet soudu nebo v kolcích na připojeném tiskopise soudní poplatek za podaný insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč (výrok III.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 27.4.2016, č.j. KSOS 31 INS 8042/2016-A-5 uložil insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení, a současně navrhovatele poučil o tom, že nebude-li záloha zaplacena, soud řízení zastaví, případně přistoupí k jejímu vymáhání. isir.justi ce.cz

Usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu nabylo právní moci dne 18.5.2016, podle sdělení účtárny Krajského soudu v Ostravě však záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena nebyla. Soud proto postupoval podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), a insolvenční řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 146 odst. 1, písm. c) o.s.ř. Současně soud uložil navrhovateli zaplatit soudní poplatek za podaný insolvenční návrh, který činí podle položky 4, bodu 1, písm. c) Sazebníku soudních poplatků 2.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal insolvenční navrhovatel odvolání. Podle odvolatele z odvoláním napadeného usnesení není zřejmé, že by soud zkoumal, zda záloha podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ je nutná a nebude možno náklady řízení hradit z výtěžku insolvenčního řízení či v jeho průběhu. Soud prvního stupně měl nejprve zkoumat majetkové poměry dlužníka, jeho případné příjmy, z nichž by bylo možno hradit náklady na průběh insolvenčního řízení. Podle odvolatele není smyslem insolvenčního zákona neumožnit věřiteli domoci se svých nároků. Usnesení o povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ukládá zálohu v nejvyšší možné částce, i když v odstavci 2 § 108 IZ je výslovně uvedeno, že může být uložena až do částky 50.000 Kč, nikoliv vždy 50.000 Kč. Odvolatel dále soudu prvního stupně vytýká, že před vydáním odvoláním napadeného usnesení mu nebyla dána možnost se k neuhrazení zálohy vyjádřit a sdělit důvody, proč záloha nebyla uhrazena, takže se odvolatel cítí zkrácen na svých právech, a má pochybnosti o smyslu insolvenčního zákona, když je v podstatě potrestán tím, že mu soud uloží uhradit další finanční prostředky, aniž předem posoudil, zda je to vzhledem k výši pohledávky insolvenčního navrhovatele vůči dlužníku částka přiměřená, s tím, že uplatňuje pohledávku téměř rovnající se výši zálohy na náklady insolvenčního řízení (51.685,94 Kč). Současně odvolatel poukázal na to, že bez ohledu na jím namítané skutečnosti zálohu na náklady insolvenčního řízení uhradil. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční řízení se nezastavuje.

Ze sdělení účtárny Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.7.2016 vyplývá, že insolvenční navrhovatel AGOSTO FIN s.r.o. zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je nutno změnit.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 6.4.2016 insolvenčním návrhem věřitele AGOSTO FIN s.r.o. Insolvenční navrhovatel v návrhu uvedl, že má vůči dlužnici pohledávku ve výši 49.500 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení dlužnice, vzniklého na úkor věřitele tím, že dlužnice užívala výlučně nemovitosti zapsané na LV č. 40 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava. Na základě usnesení o příklepu č.j. 032 EX 359/14 Exekutorského úřadu JUDr. Aleše Chovance, Veleslavínova 371/19, Opava, se věřitel stal podílovým spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. 40, a to pozemku St. 294 o výměře 297 m-zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 237 rodinný dům, rodinného domu č.p. 237 a pozemku č.p. 60/2 o výměře 537 m , s tím, že je vlastníkem id. 1/2 těchto nemovitostí. Věřitel vyzval dlužnici, aby mu umožnila užívání těchto nemovitostí, ta mu to však znemožnila, proto jí žádal o úhradu za užívání id. 1/2 nemovitostí ve výši 5.500 Kč měsíčně, což odpovídá nájemnému v místě obvyklému. Uvedená pohledávka je tedy pohledávkou z titulu bezdůvodného obohacení dlužnice v důsledku výlučného užívání uvedených nemovitostí za období od 1.4.2015 do 31.12.2015, na pohledávku ve výši 49.500 Kč s příslušenstvím dlužnice neuhradila ničeho. Podle údajů uvedených v návrhu je věřiteli známo, že dlužnice má další závazky, které jsou vymáhány v různých exekučních řízeních-v této souvislosti blíže označil jednotlivá exekuční řízení, a dále je mu známo, že dlužnice má nesplacený závazek ze smlouvy o úvěru č. 502/010/06/1/01 a ze smlouvy o úvěru č. 501/374/09/1/01, uzavřených mezi dlužnicí a Raiffeisenbank a.s. Pohledávky uvedeného věřitele jsou splatné, pohledávka ze smlouvy o úvěru č. 502/010/06/1 je splatná od 27.5.2015 ve výši 446.324,63 Kč a pohledávka ze smlouvy o úvěru č. 501/374/09/1/01 je splatná od 27.5.2015 ve výši 923.588,88 Kč. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19.4.2016, č.j. KSOS 31 INS 8042/2016-A-4 vyzval dlužnici, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřila k insolvenčnímu návrhu věřitele, a dále aby v téže lhůtě předložila seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců s podrobným poučením o náležitostech těchto seznamů, na výzvu soudu dlužnice nereagovala. Krajský soud v Ostravě následně usnesením ze dne 26.4.2016, č.j. KSOS 31 INS 8042/2016-A-5 uložil insolvenčnímu navrhovateli-věřiteli podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a současně mu poskytl poučení o tom, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit, nebo přistoupit k jejímu vymáhání (§ 108 odst. 3 IZ). Usnesení soudu prvního stupně bylo doručeno insolvenčnímu navrhovateli dne 2.5.2016, insolvenční navrhovatel proti tomuto usnesení soudu prvního stupně o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení odvolání nepodal, a rozhodnutí nabylo právní moci dne 18.5.2016. V mezidobí dne 29.4.2016 došlo soudu podání dlužnice ze dne 27.4.2016, v němž se dlužnice vyjádřila k návrhu insolvenčního navrhovatele tak, že v návrhu jsou záměrně uvedeny nepravdivé informace, lživá tvrzení, což prokáže svědkem , a uvedla, že žádný majetek ani pohledávky nemá, ke svým závazkům uvedla jedna polovina závazků smlouva o hypotečním úvěru u Raiffeisenbank a.s., dosud řádně spláceno a dále GEMB, KB, Cetelem, Cofidis, Profi Credit . Dále uvedla, že zaměstnance nemá a že nesplňuje podmínky pro oddlužení. Poté, co soud prvního stupně dne 25.5.2016 ověřil, že záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla v době do 24.5.2016 uhrazena, rozhodl na tomto základě odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odstavec 3).

Odvolací soud především odkazuje na závěry Nejvyššího soudu České republiky v jeho rozhodnutí ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013 (jež je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 103/2013), podle nichž nabude-li právní moci usnesení o uložení zálohy, nelze následně (při posuzování podmínek pro zastavení řízení pro nezaplacení zálohy) přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí, s tím, že je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, vychází se v dalším průběhu řízení z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Se zřetelem na tyto závěry Nejvyššího soudu jsou proto námitky odvolatele, že soud prvního stupně v souvislosti se svým rozhodnutím o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení důsledně nezkoumal, zda je záloha na náklady insolvenčního řízení v daném případě nutná a zda je nutno uložit ji ve výši 50.000 Kč, bez významu, a odvolací soud se jimi proto nezabýval.

Podle dalšího závěru Nejvyššího soudu v citovaném rozhodnutí ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné, nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Jak Nejvyšší soud v této souvislosti vysvětlil, situace, kdy insolvenční soud bude pokračovat v řízení bez uhrazení zálohy, bude přicházet v úvahu především tehdy, změní-li se v mezidobí, to je v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, majetková situace dlužníka natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné, například prokáže-li se, že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce.

Se zřetelem na důvody podaného odvolání je zjevné, že o takový případ se v posuzované věci nejedná, neboť odvolatel ani v podaném odvolání netvrdí, že by se majetková situace dlužnice změnila tak, že disponuje dostatečnými finančními prostředky.

Za situace, kdy insolvenční navrhovatel nesplnil soudem pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, byť byl poučen o možnosti zastavení řízení předtím, než soud rozhodne o insolvenčním návrhu, tudíž soud prvního stupně postupoval správně, když v souladu s ustanovením § 108 odst. 3 IZ insolvenční řízení zastavil.

Je přitom bez významu, z jakých důvodů insolvenční navrhovatel uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nesplnil, proto nebylo povinností soudu prvního stupně zjišťovat před vydáním usnesení o zastavení řízení stanovisko insolvenčního navrhovatele v tomto směru. Je-li uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení v daném případě nezbytné, je rovněž i bez významu výše tvrzené pohledávky insolvenčního navrhovatele vůči dlužnici, jíž dokládá soudu aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu.

Nicméně v době po vydání usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo zastaveno insolvenční řízení podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, insolvenční navrhovatel zálohu ve výši 50.000 Kč uhradil. Usnesení o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení není tzv. jiným rozhodnutím o insolvenčním návrhu ve smyslu ustanovení § 142 IZ, ustanovení § 146 odst. 2 IZ, podle něhož platí, že v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se tudíž neuplatní, a ke skutečnosti, že odvolatel zaplatil po vydání odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení insolvenčního řízení zálohu na náklady insolvenčního řízení je nutno přihlédnout.

Z výše uvedeného důvodu odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční řízení se nezastavuje. Tímto rozhodnutím odvolacího soudu jsou odklizeny i další výroky odvoláním napadeného usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 22. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu