3 VSOL 1182/2015-B-34
KSBR 26 INS 3677/2013 3 VSOL 1182/2015-B-34

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Olgy Jiříkové (dříve Dvořáčkové), nar. 21.8.1976, Horní Němčí 292, PSČ 687 64, adresa pro doručování: Hradčovice 132, PSČ 687 33, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.10.2015, č.j. KSBR 26 INS 3677/2013-B-28,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce ve znění zveřejněném v insolvenčním rejstříku dne 22.7.2015 a schválil odměnu insolvenčního správce ve výši 118.983,92 Kč včetně DPH, jeho hotové výdaje ve výši 2.459 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční správce Ing. Petr Janíček, DiS. předložil soudu konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů ze dne 15.7.2015, která byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 22.7.2015 a účastníci byli vyrozuměni o konečné zprávě a poučení o tom, že mohou proti ní podat námitky do 15 dnů ode dne jejího zveřejnění. Dne 10.8.2015, to je po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty, byly soudu doručeny námitky dlužnice proti konečné zprávě, označené jako odvolání , tyto námitky doplnila dlužnice podáním doručeným soudu dne 8.9.2015. Jak soud prvního stupně dále uvedl, těmito námitkami se zabýval přesto, že byly podány opožděně a nemusel k nim vůbec přihlížet. Námitky dlužnice pak soud shledal jako nedůvodné. Na přezkumném jednání, jež se konalo dne 2.10.2013, byly zjištěny pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 1.149.130,26 Kč, tyto pohledávky byly uznány insolvenčním správcem i dlužnicí, popřeny byly pohledávky celkem ve výši 20.735 Kč, věřitelé těchto pohledávek však žalobu na jejich určení nepodali. Věřitel č. 7 Wüstenrot-stavební spořitelna, a.s. vzal přihlášku pohledávky ve výši 280.548,88 Kč zpět, neboť byla uhrazena Vlastimilem Dvořáčkem. Celková výše zjištěných pohledávek se tak snížila na částku 868.581,38 Kč. Příjmy majetkové podstaty činily 658.017,79 Kč, z toho záloha na náklady insolvenčního řízení 5.000 Kč, úrok na bankovním účtu 519,79 Kč, částka vyplacená do majetkové podstaty Vlastimilem Dvořáčkem 640.000 Kč a srážky ze mzdy dlužnice 12.498 Kč. Hotové výdaje insolvenčního správce představují poštovné ve výši 1.183 Kč, cestovné 1.276 Kč, to je celkem 2.459 Kč. Pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou představují výživné ve výši 46.000 Kč. Soud prvního stupně citoval ustanovení § 1 odst. 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, a vyložil, že pro účely výpočtu odměny insolvenčního správce je nutno od celkového výtěžku zpeněžení odečíst pouze hotové výdaje insolvenčního správce, to je částku 2.459 Kč, zbývající částka 655.558,79 Kč je určena k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů a pohledávek na výživném, tato částka je proto základnou pro výpočet odměny insolvenčního správce. Ta činí 15% z této částky, to je 98.333,82 Kč. Správce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, odměna se proto navyšuje o tuto daň a činí celkem, včetně DPH, 118.983,92 Kč. Dále soud prvního stupně uvedl, že věřitel č. 7 Wüstenrot-stavební spořitelna, a.s. přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 280.548,88 Kč, zajištěnou nemovitým majetkem ve vlastnictví manžela dlužnice, věřitel č. 9 Českomoravská stavební spořitelna, a.s. přihlásil pohledávku ve výši 360.000 Kč, rovněž zajištěnou nemovitým majetkem ve vlastnictví manžela dlužnice. Bývalý manžel dlužnice Vlastimil Dvořáček vyplatil 640.000 Kč, to je částku odpovídající výši těchto pohledávek, do majetkové podstaty dlužnice a tato částka tvoří podstatný příjem majetkové podstaty. Současně však vyplatil oběma věřitelům celou výši jejich pohledávek a uvedení věřitelé proto vzali své přihlášky pohledávky zpět. V takovém případě pak osoba, která pohledávku věřitelů uspokojila, může podat soudu návrh na vstup do řízení na místo věřitele (§ 184 insolvenčního zákona). V případě věřitele č. 7 ke vstupu Vladimíra Dvořáčka do insolvenčního řízení na místo tohoto věřitele Wüstenrot-stavební spořitelna, a.s. nedošlo, v případě věřitele č. 9-Českomoravská stavební spořitelna, a.s. rozhodl soud o vstupu Vlastimila Dvořáčka do řízení na místo uvedeného věřitele usnesením ze dne 10.8.2015, přičemž toto usnesení bylo vydáno až po podání konečné zprávy, proto insolvenční správce Vlastimila Dvořáčka v konečné zprávě jako věřitele nemohl uvést. V souladu s aktuálním stavem řízení však Vlastimil Dvořáček bude zahrnut do rozvrhového usnesení místo věřitele Českomoravská stavební spořitelna, a.s. Je tak zřejmé, že Vlastimil Dvořáček uhradil věřitelům č. 7 a č. 9 celkem 640.548,88 Kč a uhradil současně do majetkové podstaty 640.000 Kč představující výši těchto pohledávek, celkem tedy uhradil 1.280.548,88 Kč. Na pohledávku věřitele č. 9 uhradil celkem 720.000 Kč, z toho pouze s částkou 360.000 Kč bude zahrnut do rozvrhového usnesení, které bude vydáno po právní moci usnesení o schválení konečné zprávy. Z tohoto důvodu považuje soud pozdě podané námitky dlužnice za nedůvodné. Dále soud prvního stupně uvedl, že v souladu s ustanovením § 305 odst. 3 insolvenčního zákona vyčlenil insolvenční správce z výtěžku zpeněžení před rozvrhem částku na předpokládané výlohy spojené s ukončením řízení ve výši 12.500 Kč (poštovné a bankovní poplatky 500 Kč a výživné 12.000 Kč), vzhledem k tomu, že konečná zpráva byla podána již 16.7.2015, není vyloučeno, že do doby, než bude vydáno rozvrhové usnesení, dojde k navýšení částky vyplacené na výživném, případně na bankovních poplatcích, a tím ke snížení částky určené pro nezajištěné věřitele.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítá, že soud prvního stupně nesprávně určil odměnu insolvenčního správce. Podle odvolatelky odměna insolvenčního správce nebyla správně vypočtena přesto, že soud prvního stupně odstranil některé nepřesnosti ve výpočtu provedeném odvolatelkou. Podle odvolatelky je odměna insolvenčního správce pohledávkou za majetkovou podstatou a nikoli pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, tyto skupiny nelze zaměňovat, což je zřejmé z toho, že zákonodárce je uvedl ve zvláštních ustanoveních . Odvolatelka provedla výpočet odměny s tím, že podle jejího názoru činí základ výpočtu 554.852,98 Kč, odměna činí 83.227,946 Kč, daň z přidané hodnoty 17.477,868 Kč, takže odměna, včetně DPH, činí 100.705,814 Kč. Dále provedla výpočet uspokojení věřitelů s tím, že podle dlužnice činí výtěžek zpeněžení 655.558,79 Kč, odměna insolvenčního správce 100.705,81 Kč, výtěžek zpeněžení po odečtení odměny 554.852,98 Kč, z toho pohledávky výživného 46.000 Kč, náklady očekávané po konečné zprávy 12.500 Kč a pohledávky nezajištěných věřitelů 496.352,98 Kč. Podle odvolatelky proto soud prvního stupně pochybil, pokud konečnou zprávu schválil. Odvolatelka dále nesouhlasí se soudem prvního stupně v tom, že Vlastimil Dvořáček zaplatil věřiteli č. 9 částku 720.000 Kč, neboť z obsahu spisu vyplývá, že zaplatil věřiteli č. 9 částku 360.000 Kč, 640.000 Kč uhradil do majetkové podstaty na vypořádání společného jmění manželů a věřiteli č. 7 vyplatil 280.548,88 Kč. Úhradu pohledávky nelze podle odvolatelky ztotožňovat s úhradou vypořádání společného jmění manželů, takže závěr soudu, že Vlastimil Dvořáček zaplatil 720.000 Kč věřiteli č. 9, není správný. Odvolatelka soudu prvního stupně také vytýká, že se nevypořádal s její námitkou, že v případě věřitele č. 9 se jednalo o společný dluh dlužnice a Vlastimila Dvořáčka, takže Vlastimil Dvořáček se nemůže domáhat úhrady celého dluhu. V tomto rozsahu je tedy rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné. Odvolatelka rovněž

odmítá závěr soudu prvního stupně o tom, že námitky podala opožděně, neboť tyto odeslala soudu 5.8.2015, tedy ve lhůtě. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud předesílá, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je třeba zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z obsahu spisu se podává, že usnesením ze dne 21.6.2013, č.j. KSBR 26 INS 3677/2013-A-9 Krajský soud v Brně zjistil úpadek dlužnice Olgy Dvořáčkové, dlužnici povolil oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Petra Janíčka, DiS. Usnesením ze dne 12.11.2013, č.j. KSBR 26 INS 3677/2013-B-7 pak neschválil oddlužení dlužnice a na majetek dlužnice prohlásil konkurs s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný. Dne 22.7.2015 došla krajskému soudu konečná zpráva a vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, téhož dne 22.7.2015 byla vydána vyhláška č.j. KSBR 26 INS 3677/2013-B-22 o tom, že konečná zpráva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 22.7.2015 pod č.j. KSBR 26 INS 3677/2013-B-21. Současně byli účastníci řízení poučeni o tom, že mohou ve lhůtě 15 dnů ode dne zveřejnění zprávy v insolvenčním rejstříku podat proti ní námitky u insolvenčního soudu. Dne 10.8.2015 došlo soudu podání dlužnice, označené jako odvolání , v jejímž úvodu se uvádí, že se zasílá odvolání ke konečné zprávě ze dne 22.7. . Toto podání bylo podle údajů uvedených na obálce, v níž bylo doručováno Krajskému soudu v Brně, podáno k přepravě na poště v Uherském Hradišti dne 5.8.2015. V podání dlužnice namítá, že si insolvenční správce účtuje pro sebe nepřiměřeně vysokou odměnu, na jejíž výši nemá nárok, dále,

že Českomoravská stavební spořitelna zaslala písemně vyjádření, (z něhož citovala) o tom, že pohledávka je již splacena, zatímco insolvenční správce hodlá na jejich účet zaslat částku asi 200.000 Kč, a že celková výše pohledávek je kolem 420.000 Kč-bylo uhrazeno přes 600.000 Kč, z pohledu insolvenčního správce však nebylo uhrazeno ani 56%. Toto podání, jež je podle svého obsahu námitkami proti konečné zprávě, doplnila dlužnice podáním ze dne 2.9.2015, jež soudu došlo dne 8.9.2015, v němž již upřesňuje své námitky tak, že odměna insolvenčního správce nebyla správně vypočtena, tato činí (při zpeněžení do 10.000.000 Kč) 15% z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, a v další části těchto námitek dlužnice provádí výpočet odměny. Dále potvrdila, že pohledávku věřitele č. 9 uhradil Vlastimil Dvořáček, poukázala však na to, že byl ve vztahu k původnímu věřiteli Českomoravské stavební spořitelně, a.s. obligačním dlužníkem, jednalo se o společný dluh Vlastimila Dvořáčka a dlužnice, Vlastimil Dvořáček tak z poloviny hradil dluh, který byl jeho vlastní. Nemůže se proto domáhat úhrady celého dluhu ze strany dlužnice. Podle tvrzení dlužnice tak vzhledem k uvedenému činí dlužná částka u PP č. 9 nikoliv 360.000 Kč, ale jen 180.000 Kč, takže celková výše pohledávek je 688.581,38 Kč, nikoliv 868.581,38 Kč. Na námitky dlužnice reagoval insolvenční správce podáním ze dne 10.9.2015, došlým soudu dne 11.9.2015, v němž, s argumentací podrobněji rozvedenou, uvedl, že konečná zpráva je správná a v souladu s právními předpisy. Na tomto základě, aniž bylo nařízeno jednání, rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 304 IZ, insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené (odstavec 1). O konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky; námitky se podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, že jedno vyhotovení se doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření (odstavec 2). K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání zveřejní insolvenční soud vyhláškou; předvolání k tomuto jednání insolvenční soud zvlášť doručí insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům a státnímu zastupitelství, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru (odstavec 3). Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce projedná insolvenční soud námitky, které byly proti ní vzneseny. Na základě toho buď rozhodne tak, že a) schválí předloženou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li námitky vůči nim důvodné, b) nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, jestliže shledá, že některé z námitek proti nim jsou důvodné, avšak nemění její základní obsah, c) odmítne přijmout konečnou zprávu, shledá-li, že námitky proti ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě uloží insolvenčnímu správci, aby předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou určí (odstavec 4). Nebyly-li podány námitky proti konečné zprávě, může insolvenční soud vydat rozhodnutí podle odstavce 4 i bez nařízení jednání (odstavec 5). Rozhodnutí podle odstavců 4 a 5 doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, o jejichž námitkách bylo rozhodováno. Odvolání proti těmto rozhodnutím mohou podat insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno (odstavec 6).

Soud prvního stupně především správně podání dlužnice, označené jako odvolání posoudil podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) jako námitky proti konečné zprávě. Závěr soudu prvního stupně, že námitky proti konečné zprávě podala dlužnice opožděně, však správný není. Soud prvního stupně totiž pominul, že uvedené podání bylo dáno na poštu k přepravě dne 5.8.2015, to je před uplynutím lhůty 15 dnů pro podání námitek od zveřejnění konečné zprávy a vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce (která uplynula dne 6.8.2015). Lhůta pro podání námitek proti konečné zprávě a vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce je přitom lhůtou procesní, k jejímuž zachování postačí, je-li posledního dne lhůty podána doručujícímu orgánu k doručení.

Jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 304 odst. 3 a odst. 5 IZ, pokud byly podány proti konečné zprávě insolvenčního správce námitky, nařídí insolvenční soud k projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování jednání s tím, že termín a místo tohoto jednání pak zveřejní vyhláškou, a předvolání k tomuto jednání doručí zvlášť insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům a státnímu zastupitelství, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru.

Je třeba uvést, že trpí-li rozhodnutí soudu prvního stupně některou ze zmatečností, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a písm. b) nebo odst. 3 o.s.ř., je odvolací soud povinen k této vadě vždy (i když nebyla v odvolání uplatněna) přihlédnout, aniž by se zabýval také tím, jaký měla (mohla mít) vliv na věcnou správnost rozhodnutí (srov. ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř.). Jde o tak zásadní vady, že rozhodnutí soudu prvního stupně, které je jimi postiženo, nemůže obstát. Tzv. zmatečnostní vadou podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. pak je vada spočívající v tom, že účastníkovi řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníkům řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád přiznává (například právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy a podobně), přičemž není rozhodné, zda byla účastníku odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo soudem odvolacím. O vadu podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. jde přitom tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy), a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, to je v činnosti, která vydání konečného rozhodnutí předchází. Tak tomu je zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod č. 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5.4.2011 sp.zn. 20 Cdo 1822/2009, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Ze shora citovaného ustanovení § 304 odst. 3 a odst. 5 IZ vyplývá, že o schválení konečné zprávy, proti níž byly podány námitky, může soud rozhodnout až poté, co ve věci nařídí k projednání konečné zprávy a vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce jednání, a zajistí tak, aby všechny dotčené subjekty měly možnost se k důvodům, pro které byly námitky podány, vyjádřit.

Jestliže tedy v přezkoumávané věci soud prvního stupně rozhodl o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, zatížil řízení vadou podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř.

Vzhledem k tomu, že, jak shora vyloženo, tzv. zmatečnostní vada podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud, aniž přezkoumával správnost závěrů soudu prvního stupně, na jejichž základě schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, zástupci věřitelů a státnímu zastupitelství se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 13. května 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu