3 VSOL 1181/2013-B-14
KSBR 32 INS 13655/2012 3 VSOL 1181/2013-B-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) JUDr. Miloslava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Lanžhotě, U Hřiště 627/4, PSČ 691 51, b) Věry Václavíkové, nar. 31.5.1951, bytem v Lanžhotě, U Hřiště 627/4, PSČ 691 51, o schválení oddlužení, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.10.2013, č.j. KSBR 32 INS 13655/2012-B-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III. m ě n í takto:

Soud u k l á d á dlužníkům, aby prostřednictvím insolvenční správkyně po dobu 5 let počínaje dnem 25.11.2013 platili z částky určené k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů insolvenční správkyni JUDr. Vlastně Němcové, advokátce, se sídlem v Blansku, Nádražní 2369/10, zálohu na odměnu ve výši 1x 750 Kč měsíčně a zálohu na náhradu hotových výdajů ve výši 1x 150 Kč měsíčně plus daň z přidané hodnoty dle aktuální zákonné sazby.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně schválil oddlužení dlužníků JUDr. Miloslava anonymizovano a Věry Václavíkové plněním splátkového kalendáře (výrok I.), uložil dlužníkům, aby prostřednictvím insolvenční správkyně po dobu 5 let počínaje 25.11.2013 platili nezajištěným věřitelům vždy do 25. dne v každém měsíci z příjmů, které získají po schválení oddlužení, splátky věřitelům dle poměru tak, jak je uvedeno ve výroku II., a dále uložil dlužníkům, aby prostřednictvím insolvenční správkyně po dobu 5 let počínaje 25.11.2013 platili z částky určené k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů insolvenční správkyni JUDr. Vlastně Němcové zálohu na odměnu ve výši 2x 750 Kč měsíčně a zálohu na náhradu hotových výdajů ve výši 2x 150 Kč měsíčně plus daň z přidané hodnoty dle aktuální zákonné sazby (výrok III.).

Insolvenční soud výrok III. odůvodnil tím, že v souladu s ustanovením § 38 odst. 1 insolvenčního zákona má insolvenční správkyně právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. Vzhledem k tomu, že došlo ke spojení věcí, insolvenční správkyně je tak insolvenční správkyní dvou dlužníků, náleží proto insolvenční správkyni dvě odměny a dvoje hotové výdaje. Jedná se o pohledávky za majetkovou podstatou, které se uspokojují, nestanoví-li zákon jinak, kdykoliv po rozhodnutí o úpadku v plné výši z majetkové podstaty, jejímž obsahem je mimo jiné příjem dlužníků. O celé výši odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně rozhodne insolvenční soud při ukončení insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení v odvolací lhůtě brojili dlužníci podáním, které sice nazvali jako návrh na vydání opravného usnesení, nicméně odvolací soud podle obsahu posoudil toto podání dlužníků jako odvolání (ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř.), neboť z jeho obsahu vyplývá, že dlužníci závěr soudu o povinnosti hradit 2x zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně považují za nesprávný. Dlužníci tvrdí, že jim bylo povoleno společné oddlužení plněním splátkového kalendáře, kdy mají nezajištěné pohledávky ve výši 1.221.629 Kč, z toho 30% činí 366.488 Kč. Vzhledem ke svým příjmům, jakož i příjmu z darovací smlouvy za 5 let by byli schopni zaplatit částku 372.420 Kč, což je dostačující na zaplacení 30% z hodnoty nezajištěných závazků. Namítají, že při kalkulaci příjmů použitelných pro oddlužení bylo však počítáno s náklady na činnost insolvenčního správce pouze 1x ve výši 1.089 Kč včetně DPH. Pokud by insolvenční soud počítal s náklady na činnost insolvenčního správce 2x, nestačil by příjem dlužníků na splacení alespoň 30% pohledávek nezajištěným věřitelům a nemohl by tedy soud vydat usnesení o povolení oddlužení. Poukazují na ustálenou judikaturu soudů Vrchního soudu v Olomouci jako i Vrchního soudu v Praze, podle které při spojení insolvenčních řízení manželů je třeba odměnu insolvenčnímu správci včetně náhrady nákladů přiznat pouze 1x. Navrhují, aby usnesení soudu prvního stupně bylo změněno tak, že odměna insolvenční správkyni bude přiznána pouze 1x.

Podle ustanovení § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále je IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami a včas, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku III. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků je důvodné.

Podle ustanovení § 38 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odst. I.). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3).

Odvolací soud považuje odvolání dlužníků za důvodné. Ztotožňuje se s názorem dlužníků, že insolvenční správkyni náleží za každý měsíc výkonu funkce částka 900 Kč (bez daně z přidané hodnoty) pouze jednou. Rozhodovací praxe obou vrchních soudů se skutečně ustálila v závěru (srovnej např. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 32 INS 31252/2012, 2 VSOL 731/2013 ze dne 11.10.2013 či Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2010, sp. zn. KSUL 46 INS 1774/2010, 1 VSPH 373/2010), že za situace, že při společném oddlužení manželů, kdy je stanoven jediný insolvenční správce, řízení se účastní společní věřitelé manželů a předmětem insolvenčního řízení je majetek, který je součástí společného jmění manželů-dlužníků, náleží zásadně insolvenčnímu správci za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře jedna odměna ve výši 750 Kč (§ 3 písm. b/ vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a náhradách jejich nutných výdajů ve znění účinném do 31.12.2013) a jediná náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč (§ 7 odst. 4 téže vyhlášky).

Nelze odhlédnout od toho, že výrokem III. napadeného usnesení bylo ve smyslu ustanovení § 38 odst. 4 IZ rozhodnuto pouze o záloze na odměnu a o záloze na náhradu hotových výdajů insolvenční správkyni, přičemž o konečné výši této odměny a výši hotových výdajů bude rozhodovat insolvenční soud až v souvislosti s ukončením insolvenčního řízení po podání zprávy o činnosti insolvenční správkyně. Až v této fázi insolvenčního řízení soud posoudí celkový rozsah činnosti insolvenční správkyně a může případně rozhodnout o zvýšení odměny insolvenční správkyně.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto změnil (ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř.) usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenční správkyni, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, pokud případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního způsobu doručení.

Olomouc 17. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu